Stephen Miller. Kdo je muž, který za Trumpa vykonává špinavou práci?

Millerův vliv v roce 2026 neustále roste, a to jak v domácí, tak v zahraniční politice. Zastává oficiální funkci zástupce náčelníka štábu pro politiku a poradce pro vnitřní bezpečnost, což mu umožňuje propojovat různé vládní resorty a dohlížet na to, aby byla Trumpova agenda implementována rekordním tempem. Jeho role se však neomezuje jen na úřednickou práci; Miller se stal klíčovým mluvčím Bílého domu v krizových momentech, jako byl nedávný zásah ve Venezuele nebo diskuse o amerických zájmech v Grónsku.

V poslední době se však Miller ocitl pod drobnohledem kvůli incidentu v Minneapolis, kde federální agenti zastřelili zdravotní sestru Alex Pretti. Miller bezprostředně po tragédii na sociálních sítích označil Pretti za „domácího teroristu“ a „atentátníka“. Když videozáznamy prokázaly, že žena agenty neohrožovala, byl nucen k vzácnému, byť dočasnému ústupu. Tato událost vyvolala vlnu kritiky od demokratů, kteří Millera obviňují ze slandru (pomluvy) mrtvých amerických občanů a z podněcování násilných reakcí imigračních úřadů.

Millerova dominance je nejvíce patrná v masových deportacích. Právě on nastavil ambiciózní cíl 3 000 zatčení denně, což je číslo, které mnohonásobně převyšuje předchozí statistiky. Podle interních zpráv údajně Miller „zdecimoval“ federální úředníky za to, že v zadržování migrantů v amerických městech jako Chicago nebo Washington DC nedělají dost. Tato agresivita však začíná narážet na odpor veřejnosti; průzkumy Reuters-Ipsos ukazují, že podpora Trumpovy imigrační politiky klesla na 39 %, přičemž 58 % Američanů se domnívá, že postupy agentů ICE zašly příliš daleko.

Kromě imigrace se Miller začal výrazně angažovat i v mezinárodních vztazích. Byl to právě on, kdo v soukromých zprávách dával „zelenou“ k náletům na hútíjské povstalce v Jemenu a dohlížel na operace v Karibiku, které vedly k odstranění venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. Jeho pojetí zahraniční politiky vychází z přesvědčení, že svět se řídí „železnými zákony síly“. To demonstroval i v případě Grónska, kdy otevřeně zpochybnil právo Dánska ovládat toto území s tím, že proti americké armádě se o něj nikdo neodváží bojovat.

Millerova cesta k moci začala již na střední škole v liberální Kalifornii, kde provokoval obhajobou konzervativních hodnot a útoky na imigrační systém. Na Dukeově univerzitě na sebe upozornil obhajobou studentů v mediálně sledovaném případu, což mu později otevřelo dveře do Washingtonu. Jeho oddanost Donaldu Trumpovi je absolutní – stál při něm v dobách volební porážky v roce 2020 i během útoku na Kapitol. Podle stratégů je Miller pro Trumpa nepostradatelný právě proto, že vždy podporuje prezidentovy nejtvrdší instinkty.

V rámci hnutí „America First“ Miller definuje politiku jako boj za zachování západní civilizace. Ve svých projevech se odvolává na dědictví Atén, Říma a Philadelphie a tvrdí, že Amerika musí chránit své virtuous (ctnostné) a noble (vznešené) hodnoty před těmi, kteří by je chtěli rozvrátit. Tento ideologický rámec mu umožňuje obhajovat i extrémní řešení jako nezbytná pro přežití národa, i když odborníci na kriminalitu či obchod často jeho argumenty o migrantech nebo nerovnováze v obchodu s Kanadou zpochybňují.

Kritici z řad liberálů, jako je skupina Common Cause, varují, že Miller je ústřední postavou, která do státní moci vnáší bigotnost a nacionalistickou rétoriku. Obviňují ho z umožňování státního násilí proti rodinám imigrantů. Miller však tato obvinění odmítá a tvrdí, že pouze plní mandát od voličů, kteří si zvolili Trumpovu vizi Ameriky. Jeho vliv vyvolává nervozitu i u některých republikánů, kteří se obávají, že jeho radikální přístup může stranu poškodit v nadcházejících kongresových volbách.

Navzdory veškeré kontroverzi a volání po jeho rezignaci zůstává Millerova pozice v nejužším kruhu Bílého domu neotřesitelná. Jak poznamenal senátor Lindsey Graham, Miller patří do velmi úzké skupiny lidí, kteří s Donaldem Trumpem zůstanou až do úplného konce jeho éry. Jeho schopnost přežít politické intriky a udržet si důvěru prezidenta z něj činí architekta, jehož vliv na směřování Spojených států nelze podceňovat.