Stephen Miller, muž, který po léta platil za radikální tvář v politickém orbitu Donalda Trumpa, se v roce 2026 stal jedním z nejvlivnějších a zároveň nejkontroverznějších aktérů americké vlády. Jako tvůrce tvrdé imigrační politiky a zastánce expanze americké moci na západní polokouli ztělesňuje Miller samotnou „psyché“ prezidenta Trumpa – strategii nikdy neustupovat a vždy postupovat z pozice síly. Zatímco pro své příznivce je efektivním vykonavatelem slibů, pro demokraty a liberální aktivisty představuje postavu „padoucha“, jehož tvář se objevuje na protestních plakátech s nápisy o fašismu.
Millerův vliv v roce 2026 neustále roste, a to jak v domácí, tak v zahraniční politice. Zastává oficiální funkci zástupce náčelníka štábu pro politiku a poradce pro vnitřní bezpečnost, což mu umožňuje propojovat různé vládní resorty a dohlížet na to, aby byla Trumpova agenda implementována rekordním tempem. Jeho role se však neomezuje jen na úřednickou práci; Miller se stal klíčovým mluvčím Bílého domu v krizových momentech, jako byl nedávný zásah ve Venezuele nebo diskuse o amerických zájmech v Grónsku.
V poslední době se však Miller ocitl pod drobnohledem kvůli incidentu v Minneapolis, kde federální agenti zastřelili zdravotní sestru Alex Pretti. Miller bezprostředně po tragédii na sociálních sítích označil Pretti za „domácího teroristu“ a „atentátníka“. Když videozáznamy prokázaly, že žena agenty neohrožovala, byl nucen k vzácnému, byť dočasnému ústupu. Tato událost vyvolala vlnu kritiky od demokratů, kteří Millera obviňují ze slandru (pomluvy) mrtvých amerických občanů a z podněcování násilných reakcí imigračních úřadů.
Millerova dominance je nejvíce patrná v masových deportacích. Právě on nastavil ambiciózní cíl 3 000 zatčení denně, což je číslo, které mnohonásobně převyšuje předchozí statistiky. Podle interních zpráv údajně Miller „zdecimoval“ federální úředníky za to, že v zadržování migrantů v amerických městech jako Chicago nebo Washington DC nedělají dost. Tato agresivita však začíná narážet na odpor veřejnosti; průzkumy Reuters-Ipsos ukazují, že podpora Trumpovy imigrační politiky klesla na 39 %, přičemž 58 % Američanů se domnívá, že postupy agentů ICE zašly příliš daleko.
Kromě imigrace se Miller začal výrazně angažovat i v mezinárodních vztazích. Byl to právě on, kdo v soukromých zprávách dával „zelenou“ k náletům na hútíjské povstalce v Jemenu a dohlížel na operace v Karibiku, které vedly k odstranění venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. Jeho pojetí zahraniční politiky vychází z přesvědčení, že svět se řídí „železnými zákony síly“. To demonstroval i v případě Grónska, kdy otevřeně zpochybnil právo Dánska ovládat toto území s tím, že proti americké armádě se o něj nikdo neodváží bojovat.
Millerova cesta k moci začala již na střední škole v liberální Kalifornii, kde provokoval obhajobou konzervativních hodnot a útoky na imigrační systém. Na Dukeově univerzitě na sebe upozornil obhajobou studentů v mediálně sledovaném případu, což mu později otevřelo dveře do Washingtonu. Jeho oddanost Donaldu Trumpovi je absolutní – stál při něm v dobách volební porážky v roce 2020 i během útoku na Kapitol. Podle stratégů je Miller pro Trumpa nepostradatelný právě proto, že vždy podporuje prezidentovy nejtvrdší instinkty.
V rámci hnutí „America First“ Miller definuje politiku jako boj za zachování západní civilizace. Ve svých projevech se odvolává na dědictví Atén, Říma a Philadelphie a tvrdí, že Amerika musí chránit své virtuous (ctnostné) a noble (vznešené) hodnoty před těmi, kteří by je chtěli rozvrátit. Tento ideologický rámec mu umožňuje obhajovat i extrémní řešení jako nezbytná pro přežití národa, i když odborníci na kriminalitu či obchod často jeho argumenty o migrantech nebo nerovnováze v obchodu s Kanadou zpochybňují.
Kritici z řad liberálů, jako je skupina Common Cause, varují, že Miller je ústřední postavou, která do státní moci vnáší bigotnost a nacionalistickou rétoriku. Obviňují ho z umožňování státního násilí proti rodinám imigrantů. Miller však tato obvinění odmítá a tvrdí, že pouze plní mandát od voličů, kteří si zvolili Trumpovu vizi Ameriky. Jeho vliv vyvolává nervozitu i u některých republikánů, kteří se obávají, že jeho radikální přístup může stranu poškodit v nadcházejících kongresových volbách.
Navzdory veškeré kontroverzi a volání po jeho rezignaci zůstává Millerova pozice v nejužším kruhu Bílého domu neotřesitelná. Jak poznamenal senátor Lindsey Graham, Miller patří do velmi úzké skupiny lidí, kteří s Donaldem Trumpem zůstanou až do úplného konce jeho éry. Jeho schopnost přežít politické intriky a udržet si důvěru prezidenta z něj činí architekta, jehož vliv na směřování Spojených států nelze podceňovat.
Bílý dům důrazně popřel internetové spekulace, podle nichž měl americký prezident Donald Trump získat přednostní přístup k novému experimentálnímu léku na hubnutí retatrutid od společnosti Eli Lilly prostřednictvím vládního programu takzvaného soucitného použití.
Šéf Severoatlantické aliance Mark Rutte stojí před mimořádně náročným úkolem. Během svého nadcházejícího jednání ve Washingtonu musí ujistit amerického prezidenta Donalda Trumpa, že alianční partneři udělají více pro splnění jeho požadavků, avšak zároveň nesmí jménem ostatních spojenců slíbit nesplnitelné. Schůzka v Bílém domě má připravit půdu pro klíčový summit NATO, který se uskuteční za dva týdny v Turecku, a jejím cílem je předejít zásadním konfrontacím ještě předtím, než se lídři všech třiceti dvou členských států sejdou v Ankaře k nastavení cílů pro příští rok.
Brutální vlny veder zasahují Evropu stále častěji, což nutí miliony lidí přizpůsobovat se rekordním teplotám. Na rozdíl od Spojených států, kde má klimatizaci téměř 90 % domácností, je však v Evropě toto číslo podstatně nižší a pohybuje se kolem 20 %. Mnoho obyvatel tak horké dny přečkává pouze s pomocí elektrických ventilátorů, ledových obkladů či studených sprch. S tím, jak klimatické změny přinášejí dřívější, intenzivnější a delší vlny veder, se otevírají otázky, proč bohaté evropské státy s plošným zaváděním klimatizací tak dlouho otálejí.
Vzhledem k celosvětově rostoucímu rozsahu škod způsobených lesními požáry roste potřeba zavádění takzvaných požárně inteligentních strategií pro hodnocení rizik. Nebezpečné požáry jsou stále intenzivnější a častější, což pohání jak klimatické změny, tak nezanedbatelná lidská činnost v krajině. Data o lesních požárech ukazují jasný trend, kdy čelíme stále ničivějším událostem s katastrofálními následky dosud nevídaných rozměrů. Podle Evropské environmentální agentury shoří v Evropské unii ročně v průměru 3 770 kilometrů čtverečních půdy, přičemž v letech 2008 až 2023 muselo být kvůli požárům vysídleno 45 000 lidí a roční škody se odhadují na 2,5 miliardy eur.
Nedávná cesta předsedkyně tchajwanské opoziční strany Kuomintang (KMT) Cheng Li-wun do Spojených států naplno ukázala, jak rigidní se stala americká politika vůči Tchaj-wanu. Většina amerických zahraničněpolitických kruhů přijala její návštěvu se skepticismem, což ostře kontrastovalo s vřelým uvítáním ze strany tamních tchajwanských expatriotů napojených na KMT. Americké publikum vnímalo političku po její dubnové schůzce s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu jako charismatickou, ale naivní, zejména kvůli její ochotě jednat s Čínou i přes agresivní postoj Pekingu vůči Tchaj-peji.
Západní Evropu zasáhla rekordní vlna veder, která s sebou přinesla rozsáhlé výpadky proudu a desítky obětí. Nejsložitější situace je ve Francii, kde se desítky tisíc domácností ocitly bez dodávek elektrické energie. Problémy postihly zejména Bretaň na západě země, kde výpadek zasáhl přibližně 68 tisíc odběrných míst. Podle úřadů se obnovení dodávek v této oblasti neočekává dříve než ve středu večer.
Generální tajemník OSN António Guterres ve svém hlavním projevu na Klimatickém týdnu v Londýně varoval, že se britská metropole kvůli vlně extrémních veder doslova vaří. S odkazem na známý román Charlese Dickense Příběh dvou měst prohlásil, že lidstvo v současnosti čelí příběhu dvou krizí. Jedná se o klimatickou krizi vedoucí ke katastrofálním zlomovým bodům a energetickou krizi, která odhaluje pošetilost světa závislého na uhlovodících. Obě tyto krize mají podle šéfa OSN společný destruktivní původ ve fosilních palivech. Projev se přitom časově shoduje s bezprecedentní vlnou veder, která aktuálně zasáhla západní Evropu.
Ruská reakce na čtvrteční ranní nálet ukrajinských bezpilotních letounů na Moskvu vykazovala podle analýz expertů spíše chaotické úsilí než promyšlenou obrannou strategii. Záběry z ulic hlavního města zachycují vojáky, jak odpalují přenosné protiletadlové komplety z ramen v bezprostřední blízkosti rušné dálnice za plného provozu.
Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Mariano Grossi ve středu jasně signalizoval, že inspektoři OSN navštíví íránská zařízení na obohacování uranu. Tento krok je přitom klíčovou součástí prozatímní dohody mezi Spojenými státy a Íránem, která má vést k ukončení válečného konfliktu. Grossiho vyjádření představuje dosud nejpevnější stanovisko této agentury OSN, jejíž role je považována za naprosto zásadní pro určení skutečného stavu íránských zásob jaderného materiálu. Obě strany přitom ještě v úterý nabízely protichůdná tvrzení o tom, zda k těmto kontrolám vůbec dojde.
Ruský prezident Vladimir Putin podle webu The Independent prohlásil, že je připraven zahájit mírové rozhovory s Ukrajinou. Toto vyjádření přišlo jen několik dní poté, co ukrajinské nálety na ruskou ropnou infrastrukturu způsobily v zemi nedostatek pohonných hmot.
Britský premiér a lídr Labouristické strany Keir Starmer rezignoval na svou funkci. K tomuto kroku se odhodlal pod vlivem neúnosného tlaku poté, co Andy Burnham drtivě zvítězil v doplňovacích volbách v obvodu Makerfield. Starmer se tak stal již šestým předsedou britské vlády za poslední dekádu, který opouští svůj úřad. Bezprostředním impulsem pro jeho konec byl úplný kolaps podpory uvnitř jeho vlastní strany i kabinetu, což ukázaly soukromé rozhovory během uplynulého víkendu. Na rozdíl od svých konzervativních předchůdců Borise Johnsona a Liz Trussové se však naplánovaným odchodem snaží předejít vlně vládních rezignací a zajistit spořádané předání moci. Jeho emotivní projev nicméně jasně ukázal vůdce, který si je vědom vlastního neúspěchu.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un na nedávném zasedání vládnoucí Korejské strany práce prohlásil, že neustálé rozšiřování jaderných sil představuje jedinou a nejsprávnější cestu, jak čelit nestabilnímu světu a rostoucím hrozbám ze strany USA a jejich spojenců.