Vztah mezi Spojenými státy a Izraelem bývá ve Washingtonu často vykreslován jako naprosto jednotný, zejména pokud jde o přístup k Íránu. Analytik Leon Hadar však upozorňuje, že tato „tradiční moudrost“ je mýtem. Ačkoliv obě země sdílejí určité obavy, jejich skutečné válečné cíle a strategické priority se v mnoha ohledech zásadně rozcházejí.
Pro Izrael je současný konflikt existenční záležitostí. Izraelští lídři neusilují o pouhé „zadržování“ nebo diplomatické omezení íránského jaderného programu; jejich cílem je jeho úplná likvidace a v ideálním případě kolaps celého islámského režimu. Z pohledu Jeruzaléma představuje jaderně vyzbrojený Írán nepřijatelnou hrozbu pro fyzické přežití státu. Izrael proto od Spojených států očekává, že tuto válku povedou rozhodně, naplno a bez ohledu na náklady, dokud nebude práce hotova.
Zájmy Spojených států jsou však podle Hadara mnohem skromnější a komplikovanější. Washington chce sice zabránit Íránu v získání jaderné zbraně, ale zároveň musí hlídat plynulý tok ropy z Perského zálivu a vyhnout se dalšímu časově neomezenému vojenskému závazku na Blízkém východě. Amerika si nemůže dovolit ochromit svou odstrašující sílu v indo-pacifickém regionu ani vystavit globální ekonomiku cenovému šoku, který by urychlil její fragmentaci. Pro USA zůstává hlavní výzvou století rivalita s Čínou, nikoliv regionální válka v poušti.
Tato asymetrie je klíčová. Zatímco Izrael jako malý stát s konkrétním ohrožením může vše vsadit na jednu kartu, USA jako globální velmoc s povinnostmi od Jihočínského moře po východní Evropu si takový luxus dovolit nemohou. Historie navíc varuje – Hadar připomíná rok 2003 a invazi do Iráku, kterou Izrael nadšeně podporoval v naději na nový regionální řád. Výsledkem byl úpadek americké důvěryhodnosti, obrovské ztráty a paradoxně posílení Íránu, který se zbavil svého hlavního arabského rivala, Saddáma Husajna.
Skutečnost, které se zahraničněpolitický establišment ve Washingtonu vyhýbá, je prostá: spojenectví vyžaduje poctivé řízení odlišných zájmů, nikoliv jejich popírání. Předstírat, že zájmy obou zemí jsou totožné, jen zkresluje americké rozhodování a zbavuje izraelskou politiku legitimní kontroly. Hadar uzavírá, že pokud Amerika nezačne rozlišovat mezi „zabráněním íránským jaderným zbraním“ a „prosazováním izraelských strategických cílů“, bude i nadále vtažena do závazků, které slouží spíše bezpečnostnímu vnímání Jeruzaléma než národním zájmům USA.
Budoucnost íránského vedení je po dvou týdnech intenzivních amerických a izraelských útoků zahalena nejistotou. Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek prohlásil, že nový íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí byl při náletech zraněn a je pravděpodobně znetvořen. Tato tvrzení vyvolávají vážné pochybnosti o jeho skutečné schopnosti ovládat zemi v době vrcholícího válečného konfliktu.
Vztah mezi Spojenými státy a Izraelem bývá ve Washingtonu často vykreslován jako naprosto jednotný, zejména pokud jde o přístup k Íránu. Analytik Leon Hadar však upozorňuje, že tato „tradiční moudrost“ je mýtem. Ačkoliv obě země sdílejí určité obavy, jejich skutečné válečné cíle a strategické priority se v mnoha ohledech zásadně rozcházejí.
Severní Korea reagovala na nedávné americko-izraelské útoky proti Íránu sice odsuzujícím, ale překvapivě zdrženlivým tónem. Ačkoliv se Pchjongjang ještě před týdnem tvářil otevřeně k dialogu s Washingtonem, vojenská operace zaměřená na změnu režimu v Íránu jej postavila do složité situace. Írán je totiž dlouhodobým diplomatickým a vojenským partnerem režimu Kim Čong-una.
V íránských městech dnes ráno propukly masivní demonstrace u příležitosti Dne Al-Quds, kterým Írán každoročně vyjadřuje podporu Palestincům. Letošní ročník však provází mimořádné napětí. Ulice Teheránu, Mašhadu i dalších center zaplnily davy lidí třímajících portréty nového nejvyššího vůdce ajatolláha Modžtaby Chameneího a jeho zesnulého otce Alího.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil pochybnosti o zdravotním stavu nového íránského nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího. V rozhovoru pro stanici Fox News uvedl, že je lídr pravděpodobně „poškozen“, i když v nějaké formě zřejmě stále žije. Reagoval tak na první oficiální projev nového vůdce, který ovšem Chameneí nepřednesl osobně, nýbrž prostřednictvím hlasatele státní televize za doprovodu statických snímků.
Bývalý německý ministr hospodářství Robert Habeck varuje, že po znovuzvolení Donalda Trumpa do Bílého domu vstoupil svět do éry, kdy se politickou zbraní stává naprosto vše. Zatímco během ruské invaze na Ukrajinu byla hlavní zbraní energetika, nyní se podle něj útoky vedou skrze cla, technologie a další strategické oblasti.
Počasí bylo v posledních dnech na březen poměrně teplé. Nadcházející víkend by to měl změnit, vyplývá z předpovědiČeského hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Místy může dokonce napadnout až sedm centimetrů nového sněhu.
Britská královna Camilla v ostře sledovaném projevu pronesla slova, která mohla na posluchače působit jako facka bývalému princi Andrewovi. Manželka krále Karla III. se totiž postavila za ženské oběti sexuálního násilí. Sama před časem přiznala, že byla během dospívání napadena ve vlaku.
Česko si dnes připomíná, jak se stalo členem NATO, z čehož plynou výhody i závazky. Proto se Američané rozhodli reagovat na podobu státního rozpočtu na letošní rok. Washingtonu se nelíbí nedostatečné obranné výdaje.
Tragická událost poznamenala armádní výcvik v Doupovských horách. Při cvičení došlo k úmrtí vojáka, které vyšetřuje Vojenská policie. Její kriminální služba pracuje s verzí, že si zesnulý příslušník armády vzal život sám.
Jedno vyjádření za druhým přichází od pondělního oznámení konce Ornelly Koktové v podcastu s Agátou Hanychovou. Zatím poslední slovo měla druhá jmenovaná, která nabídla svůj pohled na věc. Řešily se zejména peníze.
Americký generál Alex Grynkewich, velitel amerických sil v Evropě a vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR), ve čtvrtek před senátním výborem pro ozbrojené složky potvrdil přesun vybraných systémů protivzdušné obrany z Evropy na Blízký východ. Tento strategický krok je přímou reakcí na eskalující válečný konflikt s Íránem. Podle generála byly tyto kapacity využity k posílení obrany některých spojenců v rámci NATO ve východním Středomoří.