Starmer definitivně skončil, zní z britské vlády. S Epsteinem se nikdy nepotkal, přesto ho srazil na kolena

Namísto řeči o investicích do sousedství předstoupil Starmer s veřejnou omluvou adresovanou obětem Jeffreyho Epsteina. Přiznal v ní chybu, že „uvěřil lžím Petera Mandelsona“ a jmenoval ho na nejvýznamnější diplomatický post Spojeného království ve Spojených státech. Ještě výmluvnější však byla chvíle, kdy pod palbou otázek novinářů připustil, že chápe hněv a frustraci vlastních poslanců.

Právě nálada uvnitř Labouristické strany bude pro osud premiéra rozhodující. Rachael Maskell, poslankyně, která je dlouhodobou kritičkou Starmerovy politiky, již otevřeně prohlásila, že jeho pozice je neudržitelná. Podle ní je premiérův odchod nevyhnutelný, protože před parlamentem několik měsíců tajil informace o Mandelsonových vazbách na Epsteina, o kterých věděl už v době jmenování. Tento postup označila za nečestný vůči zákonodárcům i obětem.

V kuloárech je situace ještě napjatější. Jeden z nejmenovaných poslanců pro BBC uvedl, že si nedokáže představit, jak by mohl Starmer v úřadu pokračovat. Jiný přirovnal stav vlády k pacientovi v terminálním stádiu, který přestal reagovat na léčbu. Zaznívají i hlasy volající po odpovědnosti premiérova šéfa štábu Morgana McSweeneyho, jenž měl Mandelsonovo jmenování prosazovat i přes veřejně známé detaily o jeho kontroverzním přátelství.

Navzdory vlně zákulisního hněvu se však k veřejným výzvám k rezignaci zatím připojila jen hrstka poslanců, většinou těch, kteří Starmera nikdy nepodporovali. To naznačuje, že ačkoliv je premiérova pozice slabší než kdykoliv předtím, přímý pokus o jeho svržení nemusí být otázkou nejbližších dnů. Někteří zákonodárci poukazují na blížící se doplňovací volby v Gortonu a Dentonu, které se konají 26. února, a následné květnové volby ve Skotsku a Walesu, což by mohlo jakýkoliv vnitrostranický převrat zkomplikovat.

Názory na Starmerovu budoucnost se tak rozcházejí. Zatímco někteří, jako poslanec John Slinger, vyzývají ke klidu a oceňují premiérovu omluvu jako správný krok, jiní jsou nekompromisní. Jeden z bývalých ministrů pochybuje, že se premiér z tak fatálního selhání úsudku dokáže vzpamatovat, a současný člen vlády situaci uzavřel stroze: „Je konec. Otázkou zůstává jen kdy.“