Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy byl shledán vinným ze zločinného spolčení v případu souvisejícím s libyjským financováním jeho prezidentské kampaně z roku 2007. Dostal trest v délce pěti let odnětí svobody a k soudu má nastoupit 13. října, aby se dozvěděl datum zahájení výkonu trestu. Tento rozsudek, který nemá podle webu The Conversation v novodobé historii obdoby, představuje zlom v praxi francouzské justice, která se postupně osvobozuje od vlivu politické moci.
Rozhodnutí soudu tak stvrzuje republikánský princip úplné a bezvýhradné rovnosti občanů před zákonem, který byl sice vyhlášen již v roce 1789, ale dlouho zůstával spíše teoretický. Pařížský trestní soud shledal Sarkozyho vinným ze zločinného spolčení ve čtvrtek 25. září, a to kvůli převodu milionů eur nelegálních finančních prostředků od tehdejšího libyjského vůdce Muammara Kaddáfího na financování jeho volební kampaně v roce 2007. Rozsudek vyvolal, jak se dalo očekávat, vlnu nevole u velké části politické třídy.
Proti rozsudku je zcela legitimní argumentovat, že je nespravedlivý nebo nepodložený. Právo na odvolání mají především sami obžalovaní, což je naprosto v pořádku. Nicméně kontext, ve kterém se tyto protesty odehrávají, je politicky třaskavý. Již v dubnu byla odsouzena šéfka krajně pravicového Národního sdružení, Marine Le Penová, k pětiletému zákazu ucházet se o veřejné funkce kvůli zpronevěře 2,9 milionu eur z fondů EU. Nynější Sarkozyho rozsudek tak poskytuje další příležitost pro velkou část vládnoucích vrstev rozvířit kontroverzi ohledně toho, co Francouzi nazývají „vládou soudců“ či „juristokracií“.
Trest se na první pohled může zdát velmi přísný: pokuta 100 000 eur, pětiletá nezpůsobilost zastávat veřejné funkce a především pětiletý trest odnětí svobody s odloženým příkazem k zatčení. Navíc v kombinaci s předběžným výkonem trestu je odsouzený nucen nastoupit do vězení, i když se odvolá. Sarkozy se tak brzy stane prvním poválečným prezidentem Francie, který půjde do vězení.
Když se však blíže podíváme na spáchané trestné činy, tresty se nezdají být nepřiměřené. Jedná se totiž o nepopiratelně závažná provinění: organizování tajného financování volební kampaně s prostředky od zkorumpovaného a autoritářského režimu. Libye, jejíž odpovědnost za teroristický útok, při němž zemřelo přes 50 francouzských občanů, byla soudně uznána, získala na oplátku podporu na mezinárodní scéně.
Maximální možný trest za tyto činy je deset let vězení, a proto uložená sankce sotva může být považována za příliš tvrdou. Zpochybňován je však spíše samotný princip odsouzení politického vůdce soudem, což je vnímáno a prezentováno jako nepřijatelný útok na institucionální rovnováhu. Historická perspektiva však ukazuje, že rozsudky vynesené v posledních letech proti představitelům vládnoucí třídy jsou ve skutečnosti součástí procesu osvobození justice od ostatních mocí, zejména té výkonné. Toto osvobození konečně umožňuje justici plně prosazovat požadavky republikánského právního systému.
Je nutné připomenout, že revoluční princip vyhlášený v noci ze 4. na 5. srpna 1789 spočíval v úplné a bezvýhradné rovnosti před zákonem. Znamenalo to odpovídající zrušení všech zvláštních práv – privilegií – jež požívala šlechta a vyšší duchovenstvo. Trestní zákoník z roku 1791 zašel dokonce ještě dál: ti u moci mohli být hnáni k odpovědnosti před stejnými soudy jako ostatní občané a za určité trestné činy, zejména korupční, jim hrozily i přísnější tresty.
Základní principy, na nichž je republikánský právní systém založen, jsou naprosto jasné: v demokratické společnosti, kde má každý právo požadovat nejen plné užívání svých práv, ale obecně i uplatňování práva, nemůže nikdo tvrdit, že má nárok na výjimečný režim – a už vůbec ne volení zástupci. Pouze díky jistotě, že jejich nezákonné jednání bude účinně potrestáno stejným způsobem jako u jiných občanů a bez čekání na vysoce hypotetickou volební sankci, se mohou skutečně nazývat našimi zástupci.
Po dlouhou dobu však tento požadavek právní rovnosti zůstával převážně teoretický. Justice byla během Prvního císařství (1804–1814) převzata a víceméně otevřeně podřízena vládě, přičemž pod vlivem výkonné moci zůstala minimálně do poloviny 20. století. Až do konce minulého století proto princip rovnosti před zákonem narážel na zvláštní privilegium „notability“, které, s výjimkou výjimečných situací nebo zvláště závažných a medializovaných případů, zaručovalo relativní beztrestnost pro příslušníky vládnoucích tříd, jejichž trestní odpovědnost byla zpochybňována.
Situace se začala měnit až po humanistickém probuzení v době osvobození ve 40. letech 20. století. Od roku 1958 byli soudci nabíraní na základě otevřené soutěže a získali relativně chráněné postavení a také vlastní školu, Národní školu pro soudnictví. Ta si postupně osvojila náročný etický kodex, k čemuž přispělo zejména uznání soudcovských odborů v roce 1972. Objevila se nová generace soudců, kteří začali brát své poslání vážně: zajišťovat v naprosté nezávislosti řádné prosazování práva, bez ohledu na původ těch, kteří stojí před soudem.
V tomto kontextu došlo k tomu, co bylo ještě před několika desetiletími nemyslitelné: stíhání a odsouzení významných osobností na stejném základě jako zbytek populace. Od poloviny 70. let se hnutí zintenzivnilo v následujících desetiletích, kdy došlo k odsouzení velkých podnikatelů, jako byl například magnát z oblasti sportovního vybavení a fotbalu Bernard Tapie. Následovaly národní politické osobnosti, například bývalý konzervativní ministr Alain Carignon či starosta a poslanec Lyonu Michel Noir. Normalizaci tohoto trendu – nebo spíše ukončení demokratické anomálie spočívající ve zvýhodňování volených úředníků a obecně vládnoucích tříd – dokončilo odsouzení bývalých prezidentů republiky, a to Jacquese Chiraca v roce 2011 a poprvé Nicolase Sarkozyho v roce 2021.
Tento trend, který původně vycházel ze změn v soudní praxi, byl podpořen také určitými změnami ve francouzském právu. Jedním z příkladů je ústavní revize z února 2007, která stvrzuje judikaturu Ústavní rady, podle níž nemůže být prezident republiky trestně stíhán během svého funkčního období, ale která umožňuje obnovení řízení ihned po jeho odchodu z funkce. Zmínit lze také zřízení Národní finanční prokuratury v prosinci 2013, která sice nemá zákonnou nezávislost na výkonné moci, ale v posledních letech dokázala svou faktickou nezávislost.
Jakékoli řeči o „justiční tyranii“ mají za cíl zpochybnit tento historický vývoj. Tato rétorika se snaží bránit méně suverenitu lidu než spíše vládu oligarchů.
Kriminalisté se již od předminulého víkendu zabývají případem mrtvého novorozence, jehož tělo se našlo v Rovensku pod Troskami na Semilsku. Podezřelou osobu či osoby se stále nepodařilo stanovit. Policie proto sáhne k poměrně neobvyklému postupu.
V podstatě by se dalo říct, že za to může Benjamin Netanjahu. Stárnoucí oscarová herečka Susan Sarandonová skončila ve čtvrtek v poutech kvůli účasti na nepovolené demonstraci proti právě přítomnému izraelskému státníkovi v americkém New Yorku. Informoval o tom britský deník The Guardian.
Ruský deficit má za letošek činit až 3 % HDP, což je dvojnásobek původního plánu. To samo o sobě není pro Rusko katastrofa. Má nízký dluh a půjčuje si hlavně doma v rublech. Důležitější je, že se rozpočet citelně zhoršuje právě v době, kdy by mu dražší ropa a slabší rubl měly pomáhat.
V Česku je teď stále relativně chladno, ale před námi jsou tři volné dny s příjemnějším počasím. V sobotu má odstartovat babí léto, které podle nejnovějších odhadů jen tak neskončí. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Předpoklad je takový, že přes 20 stupňů bude i během prvního říjnového víkendu.
Italská vláda schválila dekret, který zavádí třicetiprocentní limit pro nově příchozí zahraniční žáky v jednotlivých školních třídách a zakazuje nošení burek a nikábů ve školách. Premiérka Giorgia Meloniová označila tato opatření za krok vycházející z běžného rozumu, který má podpořit skutečnou integraci a zabránit vzniku takzvaných "ghet ve třídách". Krok však vyvolal vlnu kritiky ze strany opozice i lidskoprávních aktivistů. Odpůrci tvrdí, že se ministerská předsedkyně snaží oslovit krajně pravicové voliče před nadcházejícími parlamentními volbami.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že dosud neobdržel zpětnou vazbu od americké strany ohledně své žádosti adresované prezidentu Donaldu Trumpovi. Zelenskyj po svém americkém protějšku požadoval, aby během jednání přiměl čínského lídra Si Ťin-pchinga k využití jeho vlivu na ruského prezidenta Vladimira Putina k ukončení války. Kyjev vnímá Peking jako klíčového aktéra, který disponuje páky na moskevský režim. Ukrajinská hlava státu své vyjádření poskytla novinářům prostřednictvím aplikace WhatsApp.
Čínský prezident Si Ťin-pching se ve Washingtonu setkal s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a vyzval k rozsáhlé spolupráci mezi oběma mocnostmi. Cílem jeho návrhů je zabránit vojenskému střetu a vyhnout se takzvané Tukydidově pasti v období rostoucího napětí kolem umělé inteligence, obchodu a Tchaj-wanu. Čínská hlava státu předložila podmínky pro vzájemné porozumění hned na počátku summitu v Bílém domě. Podle něj mohou obě supervelmoci zamířit ke společnému prospěchu namísto přímé konfrontace.
Papež Lev XIV. zahájil oficiální návštěvu Francie projevem v Elysejském paláci v Paříži, kde vystoupil po boku prezidenta Emmanuela Macrona. Hlava katolické církve ve svém vystoupení varovala před riziky spojenými s překotným rozvojem umělé inteligence. Podle něj může nekontrolovaný technologický pokrok vést k vytvoření takzvaného ráje strojů, v němž lidstvo riskuje ztrátu své vlastní lidskosti. Jedná se o první papežskou návštěvu v této zemi po osmnácti letech.
Před nadcházejícími průběžnými volbami do amerického Kongresu čelí Republikánská strana složité politické situaci. Podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění společnosti CNN a SSRS dávají voliči jasně najevo, jaké kroky od vedení země očekávají. Prezident Donald Trump však zastává postoje, které jdou přímo proti přáním většiny Američanů. Tento rozpor mezi očekáváním obyvatel a politikou Bílého domu vytváří pro republikánské kandidáty značně nepříznivé prostředí.
Finský prezident Alexander Stubb vyzval majitele společnosti SpaceX Elona Muska k rozšíření pokrytí satelitní internetové sítě Starlink nad území Ruska. Tento krok by podle finského státníka umožnil ukrajinským silám zasahovat ruská odpalovací zařízení balistických raket přímo na ruském území. Ukrajina v současnosti čelí kritickému nedostatku systémů protivzdušné obrany, které by dokázaly balistické střely efektivně odrážet. Kyjev věří, že zprovoznění satelitní sítě nad Ruskem by pomohlo přesně zaměřit odpalovací zařízení ještě před odpálením střel.
Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa čím dál více využívá argumenty národní bezpečnosti k rozsáhlým proměnám hlavního města Washingtonu a vytvoření ochranného pásma v okolí Bílého domu. Argumentace národní bezpečností slouží jako univerzální odůvodnění pro rozšiřování prezidentských pravomocí i čerpání veřejných prostředků. V minulosti byla tato rétorika využita například při zavádění cel, deportacích či plánech na získání Grónska. Nyní se však pozornost soustředí přímo na samotné centrum americké vlády, které se podle CNN postupně mění v opevněnou pevnost.
Nepálský premiér Balendra Šah na Valném shromáždění OSN ostrým způsobem zkritizoval světové lídry v souvislosti s klimatickou krizí. Vztáhl se k nedávným ničivým bleskovým povodním, které postihly jeho zemi, a označil je za varování pro celý svět. Podle něj tato přírodní katastrofa ukázala, že dopady globálního oteplování nejvíce zasahují obyvatele, kteří krizi nezpůsobili.