Rozhodnutí uznat palestinský stát je symbolický akt. Pro Palestince ale životně důležitý

Isláma zastřelili izraelští vojáci u vjezdu do uprchlického tábora Džanín na okupovaném Západním břehu Jordánu. V té chvíli tam stál i jeho otec Abdel Aziz, který si stěžuje, že se nemá jak bránit. Izraelci mají podle něj plnou kontrolu, a dokonce i samotná Palestinská autonomie je bezmocná a jen plní jejich rozhodnutí.

Izraelská armáda, která incident prověřuje, uvedla, že střílela, aby zneškodnila hrozbu, kterou představovali podezřelí v uzavřené vojenské oblasti. Neposkytla však žádné vysvětlení k tomu, jakou hrozbu mohl třináctiletý chlapec představovat. Před třemi desetiletími byly Džanín a další města na Západním břehu Jordánu předány pod plnou kontrolu Palestinské autonomie v rámci mírových dohod z Osla. Tyto dohody měly položit základy pro vznik budoucího palestinského státu.

Izrael však tvrdí, že se tato města stala útočištěm pro terorismus, a proto v lednu poslal do Džanínu a sousedního Tulkaremu tanky, aby rozdrtil ozbrojené palestinské skupiny. Od té doby zde zůstaly izraelské síly, srovnaly se zemí rozsáhlé oblasti táborů a zničily budovy. V současné době je zhruba 40 % Džanínu vojenskou oblastí, kterou obývají izraelští vojáci. Z tohoto důvodu byla vysídlena čtvrtina obyvatel, včetně celého uprchlického tábora. Starosta Džanínu, Mohammed Jarrar, tvrdí, že se nejedná o bezpečnostní operaci, nýbrž o politický plán Izraele anektovat Západní břeh Jordánu.

Kromě toho se Palestinská autonomie potýká s dlouhodobou ekonomickou krizí způsobenou Izraelem, který zadržuje daňové příjmy, jež potřebuje k placení učitelů a policistů. Izrael tvrdí, že autonomie tyto peníze používá k financování terorismu a kompenzuje jimi rodiny zabitých palestinských ozbrojenců. Palestinská autonomie však popírá, že by tento program stále fungoval.

I přes tyto problémy a obavy z izraelské anexe považuje starosta Jarrar uznání palestinského státu za důležité. Potvrzuje to totiž podle něj skutečnost, že palestinský lid má právo na vlastní stát, i když je v současnosti pod okupací. Jarrar je si vědom toho, že uznání může vést k větší okupaci ze strany Izraele, ale i přesto je přesvědčen, že je tento krok důležitější, protože formuje budoucnost palestinského lidu a vyzývá mezinárodní společenství k obraně jejich práv.

Uznání palestinského státu je odrazem politické propasti, která existuje mezi Izraelem a jeho evropskými spojenci. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu jasně prohlásil, že "žádný palestinský stát nebude" a že Izrael bude usilovat o rozšíření osad na Západním břehu Jordánu. Ministr financí Bezalel Smotrich navrhl plán na formální anexi 82 % území, což by vytvořilo palestinské enklávy odříznuté od sebe. V současné době žije na Západním břehu Jordánu zhruba půl milionu osadníků. Přestože je zakládání civilních osad na okupovaném území podle Ženevských úmluv nelegální, Izrael tvrdí, že má historické židovské právo na Západní břeh Jordánu.

Ayman Soufan, jehož dům je obklopen izraelskými osadami, se ptá, kdo ho má chránit, když ho Izraelci neustále obtěžují a napadají. Jeho rodina postavila dům poblíž vesnice Burin před desítkami let, jen pár let po izraelské okupaci v roce 1967. Dříve se očekávalo, že tyto oblasti budou předány budoucímu palestinskému státu. Namísto toho se ale osady rozrůstají a podle organizací na ochranu lidských práv izraelské síly stále častěji podporují útoky osadníků. Navzdory tomu, že se situace zhoršuje, Ayman se nevzdává a říká, že svůj dům neopustí, ledaže by ho vynesli mrtvého. Pro něj je mezinárodní uznání palestinského státu důležitým politickým faktem, který má čelit izraelským faktům na místě.