Rychlé zhoršení vztahů mezi Afghánistánem a Pákistánem mohlo mnohé pozorovatele zaskočit. Zdá se to obzvláště překvapivé, protože pákistánská armáda, skutečné centrum moci v zemi, byla porodní bábou hnutí Tálibán v 90. letech. Podporovala také jeho vzestup k moci a tajně ho podporovala i v prvních dvou desetiletích tohoto století, kdy bojoval proti vládě podporované USA v Kábulu. Islámábád v roce 2021 otevřeně jásal nad převzetím moci Tálibánem v Afghánistánu.
Islámábád tehdy předpokládal, že Tálibán bude v Afghánistánu fungovat jako jeho vazal. To by mu poskytlo „obranu do hloubky“, kterou potřeboval k pokračování konfrontace s Indií. Přátelská vláda v Kábulu by také neutralizovala nebezpečí války na dvou frontách, pokud by se Islámábád zapletl do ozbrojeného konfliktu s Dillí. Afghánistán také sloužil jako výcvikový prostor pro Pákistánem podporované teroristické skupiny, které mohly infiltrovat do Indií spravovaného Kašmíru.
Pro Pákistán se to však ukázalo jako kolosální chyba ve výpočtech. Tálibán, který nesl nelibě svou závislost na Pákistánu a jeho arogantní způsoby, se obrátil proti svým mentorům. To se stalo velmi zřejmé začátkem tohoto měsíce při střetech na afghánsko-pákistánské hranici, které si vyžádaly desítky mrtvých na obou stranách. Tyto střety následovaly po pákistánských leteckých útocích v Kábulu a provincii Paktíá.
Pákistánská vláda naznačila, že tyto útoky byly zaměřeny na cíle hnutí Tehrík-e-Tálibán Pákistán (TTP). TTP roky bojuje proti pákistánské armádě v provincii Chajbar Paštunsko hraničící s Afghánistánem, která je osídlena stejnou paštunskou etnickou skupinou, jež tvoří páteř afghánského Tálibánu. Obě formace jsou si ideologicky podobné.
Tálibán navíc přilil olej do ohně, protože se střety shodovaly s návštěvou ministra zahraničí Amíra Chána Muttakího v Dillí, kde vydal tvrdá varování Islámábádu. Společné prohlášení vydané na konci jeho návštěvy navíc odsoudilo teroristické útoky v Pahalgamu v Kašmíru, připisované Pákistánem podporovaným skupinám. Obě strany v něm jednoznačně podpořily územní celistvost té druhé, což podle indické interpretace implicitně zahrnuje Kašmír.
Napětí ve vztazích mezi Afghánistánem a Pákistánem není novým jevem a podle expertů je třeba ho vidět ve správné historické perspektivě. Zpětně se ukazuje, že zlatá éra sblížení mezi oběma zeměmi, od poloviny 90. let do roku 2001 a znovu na pár let po převzetí moci Tálibánem v roce 2021, byla spíše úchylkou od dlouhodobého trendu napjatých, ne-li nepřátelských vztahů.
Když byl Pákistán v roce 1947 vyčleněn z Britské Indie a požádal o členství v OSN, Afghánistán hlasoval jako jediný proti jeho přijetí. Opozice Kábulu vůči členství Pákistánu vycházela ze sporu o Durandovu linii, která vymezovala hranici mezi Afghánistánem a Britskou Indií. Afghánistán nikdy nepřijal legitimitu této linie a považoval ji za britský diktát. Jde o citlivou otázku, protože hranice rozdělila vlast Paštunů, politicky dominantní etnické skupiny v Afghánistánu.
Paštunský iredentismus na obou stranách hranice, živený rétorikou a podporou Kábulu, otravoval vztahy mezi oběma zeměmi. Pákistán to vidí jako existenční hrozbu a obává se kleští z Indie na východě a Afghánistánu na západě. I bez otevřeného nepřátelství to staví Pákistán do strategicky nevýhodné pozice, protože musí rozdělit své síly mezi dvě fronty. Napjaté vztahy přetrvávaly za různých afghánských režimů, ať už šlo o monarchii Záhira Šáha, republiku Dáúda Chána, nebo marxistický režim podporovaný Sovětským svazem.
Podpora Pákistánu afghánskému povstání v 80. letech, ve spolupráci s USA a Saúdskou Arábií, byla z velké části motivována jeho touhou po režimu na něm závislém. To se podařilo na krátké období v letech 1996 až 2001, kdy Tálibán vládl Afghánistánu.
Americká válka proti terorismu to vše změnila. V roce 2001 administrativa Bushe údajně varovala pákistánského prezidenta Parvíze Mušarafa, aby spolupracoval s USA proti Tálibánu, nebo se „připravil na návrat do doby kamenné“. Pákistán změnil strany, zdánlivě odhodil Tálibán a poskytl USA a jejich spojencům strategický přístup do Afghánistánu. To jim umožnilo svrhnout Tálibán a dosadit novou vládu.
Islámábád se však zároveň snažil nechat si otevřené možnosti tím, že poskytl vedení Tálibánu útočiště v Kétě a umožnil skupině pokračovat v nízké intenzitě vojenských operací proti vládě Hamída Karzáího podporované USA. Současně Pákistán poskytoval USA logistickou podporu v jejich kampani proti Tálibánu. Z velké části kvůli těmto protichůdným impulsům zůstaly vztahy Pákistánu s Kábulem chladné.
Pákistánská podpora Tálibánu pokračovala a byla z velké části zodpovědná za jeho vítězství nad režimem podporovaným USA v Kábulu v roce 2021. Vzhledem k tomu, že Tálibán byl závislý na dobré vůli a podpoře Pákistánu, se tento nevyvážený vztah stal pro Kábul nesnesitelným.
Hlavní motivací pákistánské politiky vůči Afghánistánu je odepřít Indii oporu u jejího západního souseda. Indie měla tradičně dobré vztahy s Afghánistánem, částečně kvůli sdílené antipatii vůči Pákistánu. Dillí se podílelo na několika rozvojových projektech v Afghánistánu a vnímalo Kábul jako svou bránu do Střední Asie.
Kábul, rozčarovaný svým asymetrickým vztahem s Islámábádem a kvůli paštunské otázce, se sbližuje s Dillí, jak ukázala týdenní návštěva talibanského ministra zahraničí. Co Islámábád skutečně rozčílilo, je to, že si Muttakí vybral Dillí jako místo, kde vybičoval protipákistánskou rétoriku.
To je hudba pro indické uši, protože to signalizuje návrat Kábulu k přátelským vztahům s Dillí a nepřátelství vůči Islámábádu, což posiluje strategické zájmy Indie. Indie odměnila Tálibán oznámením, že znovu otevře své velvyslanectví v Kábulu a umožní Tálibánu převzít afghánské velvyslanectví v Dillí. Formální uznání vlády Tálibánu je tak pravděpodobně za rohem. Jak to v mezinárodních vztazích často bývá, čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné.
Turkmenistán začal opravovat rozsáhlé úniky metanu, které dlouhodobě unikaly ze starých ropných a plynových zařízení na jeho území. Vyplývá to z nejnovějších dat Organizace spojených národů, která tento krok označila za významný průlom. Autoritářský stát k nápravě přistoupil poté, co mezinárodní odhalení poukázala na extrémní míru znečištění v zemi. Místní úřady navázaly spolupráci se zahraničními partnery a zahájily opravy poškozené infrastruktury.
Německá politická scéna čelí výraznému tlaku před nadcházejícími zemskými volbami v Sasku-Anhaltsku, kde má šanci na historický úspěch krajně pravicová strana Alternativa pro Německo. Týdeník Der Spiegel označil lídra tamní kandidátky Ulricha Siegmunda za nejnebezpečnějšího muže v zemi. Reakce jeho příznivců na sebe nenechala dlouho čekat a výtisky časopisu ve velkém skupovali, aby jim je politik mohl osobním podpisem potvrdit. Nadcházející hlasování v této spolkové zemi přitom může mít zásadní dopad nejen na celostátní politiku, ale i na širší evropský region.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že Spojené státy neplánují žádná jednání s Íránem, a zároveň zdůraznil, že Hormuzský průliv zůstává otevřený a funkční. Reagoval tak na situaci v klíčové námořní cestě, kde v posledních dnech výrazně poklesl provoz a došlo k dalším vojenským incidentům. Šéf Bílého domu trvá na tom, že americká blokáda íránských přístavů zůstává v plné platnosti a účinnosti. Všechny námořní miny byly podle jeho slov z mezinárodních vod úspěšně odstraněny, díky čemuž je námořní doprava volná.
Vztahy mezi Ukrajinou a Izraelem vstupují do období opatrného sbližování. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oslovil přímo ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v dopise u příležitosti ukrajinského Dne nezávislosti. V textu ocenil odhodlání Ukrajinců a označil Írán za společnou hrozbu pro obě země. Kyjev tento krok přivítal a vyjádřil naději v produktivní bezpečnostní spolupráci.
Americké síly podnikly útok na íránská odpalovací zařízení v Hormuzském průlivu, což vyvolalo okamžitou odvetu Teheránu proti vojenským základnám v Jordánsku a Spojených arabských emirátech. Jedná se o první otevřené vojenské střety mezi oběma stranami po více než měsíci relativního klidu. Americká strana uvedla, že operace na ostrově Lárak měla zabránit nakládání a zaminování klíčové námořní trasy. Situace v regionu se tím opět prudce vyostřila a hrozí dalším rozšířením bojových operací.
Skupina izraelských osadníků vnikla do palestinské vesnice Kusra na okupovaném Západním břehu a obsadila obytný dům i s jeho majitelem uvnitř. Přestože armáda na místě zaznamenala desítky výtržníků, úřady do nedělního večera neoznámily žádná zatčení. Útok v Kusře představuje další ze série výpadů, které v této oblasti v posledním období eskalují. K incidentu došlo v odpoledních hodinách, kdy dav osadníků začal obkličovat soukromé pozemky.
Severoatlantická aliance plánuje posílit bezpečnost své východní hranice vybudováním rozsáhlé sítě bezpilotních letounů, senzorů a systémů umělé inteligence. Tato technologie má sloužit k včasnému odhalení a případnému odrazení potenciálního ruského útoku.
Ukrajinská společnost Fire Point dokončuje vývoj své první balistické střely, která by měla být připravena k nasazení během letošního podzimu, uvedla podle webu Politico generální a technická ředitelka firmy Iryna Terechová. Vývoj vlastní balistické zbraně představuje pro Kyjev klíčový krok v reakci na sílící intenzitu ruských raketových útoků a hrozící nedostatek zahraničních obranných systémů.
Íránská armáda vypsala odměnu za zabití nebo zajetí amerických vojáků ve výši v přepočtu přibližně 30 tisíc dolarů. Podle oficiálních zpráv íránských státních médií oznámil toto opatření velitel íránských ozbrojených sil Amír Hátamí. Byla zároveň stanovená výjimka, podle níž se vypsaná částka zdvojnásobí na dvojnásobek v případě, že danou akci provede žena.
Francouzská Ústavní rada zrušila zákaz sociálních sítí pro děti a mladistvé do patnácti let. Podle jejího verdiktu navrhovaná legislativa nepřípustně zasahovala do svobody projevu a komunikace. Nejvyšší soudní orgán tak smetl ze stolu klíčový zákon, který měl chránit duševní zdraví dětí a zamezit škodlivým dopadům digitálních platforem na nejmladší generaci.
První místopředseda výboru pro obranu ruského parlamentu Aleksej Žuravljev veřejně vyzval k použití taktických jaderných zbraní proti Ukrajině. Podle ultranacionálního politika a předsedy strany Rodina by takový krok donutil napadenou zemi k okamžité kapitulaci a definitivně ukončil válečný konflikt. Žuravljev zdůraznil, že debata o přípustnosti použití těchto zbraní je zbytečná a ruská armáda by k nim měla v případě potřeby bez váhání sáhnout. Jeho ostrá rétorika přichází v době, kdy ruská vojska pokračují v útocích na ukrajinskou infrastrukturu.
Válečný konflikt s Íránem se podle amerického bezpečnostního analytika Bretta McGurka dostal do čtvrté fáze, v níž Teherán postupně ztrácí svou nejsilnější páku v Hormuzském průlivu. Přestože se v minulých měsících objevovaly názory, že z konfliktu vychází vítězně Írán, současný vývoj ukazuje na rostoucí tlak na tamní režim. Spojené státy v reakci na íránské útoky na obchodní lodě obnovily námořní blokádu íránských přístavů a zpřísnily ropné sankce. Americké námořnictvo zároveň intenzivně pracuje na zabezpečení klíčových námořních tras.