Rychlé zhoršení vztahů mezi Afghánistánem a Pákistánem mohlo mnohé pozorovatele zaskočit. Zdá se to obzvláště překvapivé, protože pákistánská armáda, skutečné centrum moci v zemi, byla porodní bábou hnutí Tálibán v 90. letech. Podporovala také jeho vzestup k moci a tajně ho podporovala i v prvních dvou desetiletích tohoto století, kdy bojoval proti vládě podporované USA v Kábulu. Islámábád v roce 2021 otevřeně jásal nad převzetím moci Tálibánem v Afghánistánu.
Islámábád tehdy předpokládal, že Tálibán bude v Afghánistánu fungovat jako jeho vazal. To by mu poskytlo „obranu do hloubky“, kterou potřeboval k pokračování konfrontace s Indií. Přátelská vláda v Kábulu by také neutralizovala nebezpečí války na dvou frontách, pokud by se Islámábád zapletl do ozbrojeného konfliktu s Dillí. Afghánistán také sloužil jako výcvikový prostor pro Pákistánem podporované teroristické skupiny, které mohly infiltrovat do Indií spravovaného Kašmíru.
Pro Pákistán se to však ukázalo jako kolosální chyba ve výpočtech. Tálibán, který nesl nelibě svou závislost na Pákistánu a jeho arogantní způsoby, se obrátil proti svým mentorům. To se stalo velmi zřejmé začátkem tohoto měsíce při střetech na afghánsko-pákistánské hranici, které si vyžádaly desítky mrtvých na obou stranách. Tyto střety následovaly po pákistánských leteckých útocích v Kábulu a provincii Paktíá.
Pákistánská vláda naznačila, že tyto útoky byly zaměřeny na cíle hnutí Tehrík-e-Tálibán Pákistán (TTP). TTP roky bojuje proti pákistánské armádě v provincii Chajbar Paštunsko hraničící s Afghánistánem, která je osídlena stejnou paštunskou etnickou skupinou, jež tvoří páteř afghánského Tálibánu. Obě formace jsou si ideologicky podobné.
Tálibán navíc přilil olej do ohně, protože se střety shodovaly s návštěvou ministra zahraničí Amíra Chána Muttakího v Dillí, kde vydal tvrdá varování Islámábádu. Společné prohlášení vydané na konci jeho návštěvy navíc odsoudilo teroristické útoky v Pahalgamu v Kašmíru, připisované Pákistánem podporovaným skupinám. Obě strany v něm jednoznačně podpořily územní celistvost té druhé, což podle indické interpretace implicitně zahrnuje Kašmír.
Napětí ve vztazích mezi Afghánistánem a Pákistánem není novým jevem a podle expertů je třeba ho vidět ve správné historické perspektivě. Zpětně se ukazuje, že zlatá éra sblížení mezi oběma zeměmi, od poloviny 90. let do roku 2001 a znovu na pár let po převzetí moci Tálibánem v roce 2021, byla spíše úchylkou od dlouhodobého trendu napjatých, ne-li nepřátelských vztahů.
Když byl Pákistán v roce 1947 vyčleněn z Britské Indie a požádal o členství v OSN, Afghánistán hlasoval jako jediný proti jeho přijetí. Opozice Kábulu vůči členství Pákistánu vycházela ze sporu o Durandovu linii, která vymezovala hranici mezi Afghánistánem a Britskou Indií. Afghánistán nikdy nepřijal legitimitu této linie a považoval ji za britský diktát. Jde o citlivou otázku, protože hranice rozdělila vlast Paštunů, politicky dominantní etnické skupiny v Afghánistánu.
Paštunský iredentismus na obou stranách hranice, živený rétorikou a podporou Kábulu, otravoval vztahy mezi oběma zeměmi. Pákistán to vidí jako existenční hrozbu a obává se kleští z Indie na východě a Afghánistánu na západě. I bez otevřeného nepřátelství to staví Pákistán do strategicky nevýhodné pozice, protože musí rozdělit své síly mezi dvě fronty. Napjaté vztahy přetrvávaly za různých afghánských režimů, ať už šlo o monarchii Záhira Šáha, republiku Dáúda Chána, nebo marxistický režim podporovaný Sovětským svazem.
Podpora Pákistánu afghánskému povstání v 80. letech, ve spolupráci s USA a Saúdskou Arábií, byla z velké části motivována jeho touhou po režimu na něm závislém. To se podařilo na krátké období v letech 1996 až 2001, kdy Tálibán vládl Afghánistánu.
Americká válka proti terorismu to vše změnila. V roce 2001 administrativa Bushe údajně varovala pákistánského prezidenta Parvíze Mušarafa, aby spolupracoval s USA proti Tálibánu, nebo se „připravil na návrat do doby kamenné“. Pákistán změnil strany, zdánlivě odhodil Tálibán a poskytl USA a jejich spojencům strategický přístup do Afghánistánu. To jim umožnilo svrhnout Tálibán a dosadit novou vládu.
Islámábád se však zároveň snažil nechat si otevřené možnosti tím, že poskytl vedení Tálibánu útočiště v Kétě a umožnil skupině pokračovat v nízké intenzitě vojenských operací proti vládě Hamída Karzáího podporované USA. Současně Pákistán poskytoval USA logistickou podporu v jejich kampani proti Tálibánu. Z velké části kvůli těmto protichůdným impulsům zůstaly vztahy Pákistánu s Kábulem chladné.
Pákistánská podpora Tálibánu pokračovala a byla z velké části zodpovědná za jeho vítězství nad režimem podporovaným USA v Kábulu v roce 2021. Vzhledem k tomu, že Tálibán byl závislý na dobré vůli a podpoře Pákistánu, se tento nevyvážený vztah stal pro Kábul nesnesitelným.
Hlavní motivací pákistánské politiky vůči Afghánistánu je odepřít Indii oporu u jejího západního souseda. Indie měla tradičně dobré vztahy s Afghánistánem, částečně kvůli sdílené antipatii vůči Pákistánu. Dillí se podílelo na několika rozvojových projektech v Afghánistánu a vnímalo Kábul jako svou bránu do Střední Asie.
Kábul, rozčarovaný svým asymetrickým vztahem s Islámábádem a kvůli paštunské otázce, se sbližuje s Dillí, jak ukázala týdenní návštěva talibanského ministra zahraničí. Co Islámábád skutečně rozčílilo, je to, že si Muttakí vybral Dillí jako místo, kde vybičoval protipákistánskou rétoriku.
To je hudba pro indické uši, protože to signalizuje návrat Kábulu k přátelským vztahům s Dillí a nepřátelství vůči Islámábádu, což posiluje strategické zájmy Indie. Indie odměnila Tálibán oznámením, že znovu otevře své velvyslanectví v Kábulu a umožní Tálibánu převzít afghánské velvyslanectví v Dillí. Formální uznání vlády Tálibánu je tak pravděpodobně za rohem. Jak to v mezinárodních vztazích často bývá, čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné.
Izraelská armáda v neděli poprvé po šestadvaceti letech dobyla starobylou křižáckou pevnost Beaufort, která se tyčí na strategickém kopci v jižním Libanonu nad řekou Lítání. Postupující vojáky kryla clona z kouře z bílého fosforu, načež nad hradem zavlála izraelská vlajka spolu s vlajkou elitní brigády Golani.
Řidiči na Rusy kontrolovaném Krymu museli v pondělí čelit zavedení přídělového systému na benzin poté, co útoky ukrajinských bezpilotních letounů výrazně omezily silniční dodávky paliva přes jihovýchodní Ukrajinu. Více než čtyři roky od invaze z roku 2022 musí Rusko čelit téměř každodenním ukrajinským úderům na svou ropnou infrastrukturu, přičemž západní sankce mu zároveň prodražují export surové ropy. Moskvou dosazený krymský gubernátor Sergej Aksjonov potvrdil, že úřady zavedly limity na prodej nejběžnějšího benzinu s označením Ai-95 a lidé si jej nyní mohou pořídit pouze na speciální palivové kupony.
Spojené státy americké i Írán dávají v zákulisí najevo, že by se raději nevracely k otevřenému válečnému konfliktu, který je od vyhlášení dubnového příměří formálně pozastaven. Navzdory neustálým vzájemným vojenským úderům ani jedna ze stran nepřerušila diplomatické kanály. Rozhovory, které zprostředkovávají Pákistán, Katar a další země, tak nadále pokračují, i když Washington si v regionu stále udržuje masivní letecké a námořní síly připravené k okamžitému nasazení.
Teherán oficiálně oznámil, že přerušuje veškeré mírové rozhovory se Spojenými státy americkými a jeho vyjednávací tým se stahuje z výměny zpráv prostřednictvím zprostředkovatelů. Podle íránské státní tiskové agentury Tasnim, která je napojená na Revoluční gardy, je obnovení dialogu podmíněno úplným ukončením izraelských vojenských operací v Pásmu Gazy i v Libanonu. Írán tak reaguje na prudkou eskalaci konfliktu na libanonském území, kde izraelská armáda v posledních hodinách výrazně zintenzivnila svou ofenzivu.
Nový maďarský premiér Péter Magyar zahájil bezprostředně po svém sobotním nástupu do funkce otevřené tažení proti lidem spojeným s érou Viktora Orbána. Ve svém prvním projevu v budapešťském parlamentu dal jasně najevo, že patnáctiletá nadvláda minulé garnitury definitivně skončila. Hned v prvních minutách úřadování vyzval k rezignaci prezidenta Tamáse Sulyoka i další Orbánovy věrné, kteří obsadili klíčové soudní a kontrolní orgány v zemi, a stanovil jim ultimátum do 31. května. Podle politických analytiků by se představitelé bývalého režimu měli začít vážně obávat ztráty svého vlivu.
Severoatlantická aliance se snaží urychleně posílit obranu větrného baltského ostrova Gotland, který vojenští plánovači považují za jednu z nejvíce zranitelných a zároveň strategicky nejvýznamnějších frontových linií vůči Rusku. Tento ostrov se nachází ve středu Baltského moře, pouhých 300 kilometrů od silně militarizované ruské enklávy Kaliningrad. Vzhledem k rostoucím obavám z ruské agrese, hybridních útoků a kolísajícího spojenectví ze strany Spojených států závodí Švédsko a jeho partneři s časem, aby z Gotlandu opět vybudovali vojenskou pevnost.
Švédský úřad pro veřejné zdraví vyzval rodiče, aby omezili používání mobilních telefonů v přítomnosti svých dětí a určili části domácnosti, které zůstanou zcela bez digitálních zařízení. Nová doporučení navazují na předchozí výzvy k obecnému zamyšlení nad časem stráveným u obrazovek, nyní však přinášejí konkrétní pravidla pro každodenní život. Úřad dospěl k těmto krokům na základě výzkumu, který si loni na podzim zadala švédská vláda s cílem prozkoumat vliv digitálních návyků dospělých na zdraví dětí.
Americký prezident Donald Trump čelí vážným problémům, které si z velké části způsobil sám. Jeho snaha o prosazení neomezené osobní moci, která v prvním roce po návratu do Bílého domu úspěšně zlomila jakýkoliv odpor, nyní vyvolává silný odpor a prohlubuje politickou zranitelnost celé administrativy. Tento trend se naplno projevuje v aktuálním týdnu, kdy hrozí, že se jeho druhé funkční období zastaví hned na několika frontách současně.
Podvody využívající klonování hlasu pomocí umělé inteligence jsou na vzestupu a podle údajů FBI Američané v loňském roce ztratili kvůli podvodům spojeným s AI celkem 893 milionů dolarů. Tato částka zahrnuje kromě hlasových útoků také podvodné e-maily, románkové podvody a další dezinformační triky.
Šéf americké diplomacie Marco Rubio na ministerském setkání ve Švédsku prohlásil, že nadcházející summit Severoatlantické aliance v Ankaře se zařadí k nejvýznamnějším schůzkám v dějinách NATO. Washington tak reaguje na nespokojenost prezidenta Donalda Trumpa s tím, jak se spojenci postavili k vojenským akcím USA na Blízkém východě. Podle Rubia nelze tento hluboký nesoulad odstranit ze dne na den, a proto bude nutné, aby o něm za zhruba šest týdnů jednali nejvyšší představitelé států.
Prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa o blížícím se míru s Íránem a brzkém zprovoznění Hormuzského průlivu nechává finanční trhy chladnými. Vzhledem k předchozím nepravdivým zprávám z uplynulých tří měsíců investoři tato slova ignorují a požadují jasné důkazy o reálné dohodě. Přestože byl Írán v přímém střetu vojensky slabší stranou, dokázal námořní cestu efektivně zablokovat pomocí min, rychlých člunů a bezpilotních letounů. Vzhledem k tomu, že průlivem prochází pětina globálních dodávek ropy, stala se z této uzávěry hlavní íránská vyjednávací páka.
Severní Korea dává Spojeným státům opakovaně najevo, že je ochotna obnovit vzájemné rozhovory, ovšem pouze za předpokladu, že Washington upustí od svého tlaku na denuklearizaci. Vůdce Kim Čong-un na únorovém sjezdu vládní strany potvrdil, že jaderný status země, který byl v roce 2023 zakotven do severokorejské ústavy, je naprosto nezvratný. Pokud chtějí USA dosáhnout pokroku v otázce kontroly zbrojení, budou muset severokorejský jaderný program fakticky akceptovat.