V roce 416 př. n. l. se Athény, tehdejší středomořská velmoc, rozhodly ovládnout ostrov Mélos. Athéňané tehdy věřili, že jejich síla jim dává právo ignorovat tradice a spravedlnost. Slavný „Mélijský dialog“, popsaný historikem Thúkydidem, obsahuje mrazivou větu: „Silní dělají, co mohou, a slabí trpí, co musí.“ Athény Mélos dobyly, ale tato ukázka hrubé síly podkopala důvěru jejich spojenců a do deseti let vedla k pádu celé athénské říše.
Tato historická paralela se dnes vrací v souvislosti s ambicí prezidenta Donalda Trumpa získat Grónsko. Jeho poradce Stephen Miller nedávno prohlásil, že svět se řídí železnými zákony síly a moci. Miller má sice pravdu v tom, že USA jsou nejmocnějším státem světa, ale historie nás učí, že skutečná a udržitelná moc nepramení z nátlaku, nýbrž z dobrovolných a oboustranně výhodných spojenectví.
Grónsko je pro obranu Spojených států strategicky zásadní, o čemž věděli už američtí státníci v minulosti. Ministr zahraničí William Seward o jeho koupi uvažoval po zisku Aljašky v roce 1868 a prezident Harry Truman v roce 1946 nabídl Dánsku 100 milionů dolarů ve zlatě. Dánsko prodej odmítlo, ale místo toho byla v roce 1951 uzavřena dohoda o obraně, která Washingtonu zajistila v podstatě neomezený přístup pro vojenské účely.
Právě tento konsenzuální přístup z dob studené války by byl podle CNN pro Thúkydida důkazem politické moudrosti. Amerika tehdy získala vše, co potřebovala k porážce Sovětského svazu, aniž by musela sahat k agresi vůči spojencům. Dnešní význam Grónska je přitom ještě větší než v Trumanově době, protože tající polární led otevírá nové námořní trasy a mění Arktidu v klíčové bojiště globálního obchodu.
Rusko masivně investuje do flotily ledoborců a Čína se prohlásila za „stát blízký Arktidě“ s cílem vybudovat Polární hedvábnou stezku. USA samy o sobě nemohou s ruským vlivem v regionu soupeřit, protože disponují pouze třemi ledoborci oproti padesáti ruským. Navíc ruské pobřeží v Arktidě je desetkrát delší než to americké, které je omezeno pouze na Aljašku.
Tato nerovnováha se však okamžitě mění, pokud do rovnice započítáme alianci NATO. Společně s osmi arktickými spojenci, jako jsou Kanada, Norsko či Dánsko, disponuje Západ pětkrát delším pobřežím než Rusko a flotilou ledoborců, která se té ruské vyrovná. Síla Ameriky v Arktidě tedy netkví v držení jednoho vzdáleného ostrova, ale v síti spojenců, kteří spolupracují na základě vzájemné obrany.
Jakákoli politika, která by riskovala rozbití NATO výměnou za nákup nebo násilné ovládnutí Grónska, by byla strategickým šílenstvím. Trumpův nedávný ústup v Davosu, kde místo koupě ostrova začal vyzdvihovat „neomezenou“ stávající dohodu z roku 1951, se proto jeví jako vítaný návrat k racionalitě. Ukazuje se, že Spojené státy už dávno mají to, co potřebují, díky dekádám budování důvěry.
Otevřenou otázkou však zůstává, kolik z této důvěry se podařilo během posledních týdnů promarnit. Sebevědomí a spolehlivost se v mezinárodních vztazích budují desetiletí, ale ztratit se dají během několika dní. Pro transatlantickou vazbu je nyní zásadní, aby se začaly zacelovat trhliny v soudržnosti NATO, které debaty o „nákupu“ spojeneckého území způsobily.
Skutečnou supervelmocí dělají Spojené státy právě jejich spojenci, což je výhoda, kterou Čína ani Rusko v takové míře nikdy mít nebudou. Pokud bude Washington spoléhat pouze na hrubou sílu a nátlak, riskuje, že dopadne jako starověké Athény. Ty sice získaly Mélos, ale ztratily respekt a loajalitu ostatních, což byl začátek jejich konce.
Grónsko je sice pro americkou bezpečnost neocenitelným klenotem, ale jeho hodnota spočívá v tom, že je součástí širší demokratické aliance. Udržení přátelství s Dánskem a dalšími severskými státy je pro stabilitu v Arktidě důležitější než jakákoliv změna hranic na mapě. Jak učí historie, mocní sice mohou diktovat podmínky, ale jen ti moudří si dokáží své postavení udržet dlouhodobě.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu stojí před zásadním politickým testem. Poté, co dekády budoval svou kariéru na slibu bránit Izrael před íránským nepřítelem a označoval současný střet za „osudové tažení za samotnou existenci“, se nyní zdá, že válka s Íránem skončí dříve, než dojde k pádu tamního režimu. Přestože se Izraeli podařilo při leteckém úderu zlikvidovat nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, naděje na okamžitou změnu režimu v Teheránu slábnou.
Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek ostře napadl novináře za to, že podle něj nedostatečně pozitivně informují o vojenském tažení Spojených států proti Íránu. Během tiskové konference v Pentagonu označil dosavadní kampaň za bezprecedentní úspěch a obvinil média ze záměrného zlehčování zisků, kterých Washington na bojišti dosáhl.
Íránské islámské revoluční gardy (IRGC) v pátek odpoledne oznámily, že zahájily rozsáhlý raketový útok na Izrael. Tato operace je podle íránské státní agentury Tasním vedena jako společný úder s libanonským hnutím Hizballáh. Do útoku se zapojilo námořnictvo IRGC i jednotky operující s drony, které spolupracují s touto ozbrojenou skupinou napojenou na Teherán.
Americký prezident Donald Trump se v souvislosti s probíhajícím konfliktem s Íránem ocitá na komplikované křižovatce. Ačkoliv se v úvodních fázích operace „Epic Fury“ (Epický hněv) neváhal prohlásit za vítěze, objektivní pohled na situaci naznačuje, že Spojené státy mají k definitivnímu triumfu daleko.
Budoucnost íránského vedení je po dvou týdnech intenzivních amerických a izraelských útoků zahalena nejistotou. Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek prohlásil, že nový íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí byl při náletech zraněn a je pravděpodobně znetvořen. Tato tvrzení vyvolávají vážné pochybnosti o jeho skutečné schopnosti ovládat zemi v době vrcholícího válečného konfliktu.
Vztah mezi Spojenými státy a Izraelem bývá ve Washingtonu často vykreslován jako naprosto jednotný, zejména pokud jde o přístup k Íránu. Analytik Leon Hadar však upozorňuje, že tato „tradiční moudrost“ je mýtem. Ačkoliv obě země sdílejí určité obavy, jejich skutečné válečné cíle a strategické priority se v mnoha ohledech zásadně rozcházejí.
Severní Korea reagovala na nedávné americko-izraelské útoky proti Íránu sice odsuzujícím, ale překvapivě zdrženlivým tónem. Ačkoliv se Pchjongjang ještě před týdnem tvářil otevřeně k dialogu s Washingtonem, vojenská operace zaměřená na změnu režimu v Íránu jej postavila do složité situace. Írán je totiž dlouhodobým diplomatickým a vojenským partnerem režimu Kim Čong-una.
V íránských městech dnes ráno propukly masivní demonstrace u příležitosti Dne Al-Quds, kterým Írán každoročně vyjadřuje podporu Palestincům. Letošní ročník však provází mimořádné napětí. Ulice Teheránu, Mašhadu i dalších center zaplnily davy lidí třímajících portréty nového nejvyššího vůdce ajatolláha Modžtaby Chameneího a jeho zesnulého otce Alího.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil pochybnosti o zdravotním stavu nového íránského nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího. V rozhovoru pro stanici Fox News uvedl, že je lídr pravděpodobně „poškozen“, i když v nějaké formě zřejmě stále žije. Reagoval tak na první oficiální projev nového vůdce, který ovšem Chameneí nepřednesl osobně, nýbrž prostřednictvím hlasatele státní televize za doprovodu statických snímků.
Bývalý německý ministr hospodářství Robert Habeck varuje, že po znovuzvolení Donalda Trumpa do Bílého domu vstoupil svět do éry, kdy se politickou zbraní stává naprosto vše. Zatímco během ruské invaze na Ukrajinu byla hlavní zbraní energetika, nyní se podle něj útoky vedou skrze cla, technologie a další strategické oblasti.
Počasí bylo v posledních dnech na březen poměrně teplé. Nadcházející víkend by to měl změnit, vyplývá z předpovědiČeského hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Místy může dokonce napadnout až sedm centimetrů nového sněhu.