V roce 416 př. n. l. se Athény, tehdejší středomořská velmoc, rozhodly ovládnout ostrov Mélos. Athéňané tehdy věřili, že jejich síla jim dává právo ignorovat tradice a spravedlnost. Slavný „Mélijský dialog“, popsaný historikem Thúkydidem, obsahuje mrazivou větu: „Silní dělají, co mohou, a slabí trpí, co musí.“ Athény Mélos dobyly, ale tato ukázka hrubé síly podkopala důvěru jejich spojenců a do deseti let vedla k pádu celé athénské říše.
Tato historická paralela se dnes vrací v souvislosti s ambicí prezidenta Donalda Trumpa získat Grónsko. Jeho poradce Stephen Miller nedávno prohlásil, že svět se řídí železnými zákony síly a moci. Miller má sice pravdu v tom, že USA jsou nejmocnějším státem světa, ale historie nás učí, že skutečná a udržitelná moc nepramení z nátlaku, nýbrž z dobrovolných a oboustranně výhodných spojenectví.
Grónsko je pro obranu Spojených států strategicky zásadní, o čemž věděli už američtí státníci v minulosti. Ministr zahraničí William Seward o jeho koupi uvažoval po zisku Aljašky v roce 1868 a prezident Harry Truman v roce 1946 nabídl Dánsku 100 milionů dolarů ve zlatě. Dánsko prodej odmítlo, ale místo toho byla v roce 1951 uzavřena dohoda o obraně, která Washingtonu zajistila v podstatě neomezený přístup pro vojenské účely.
Právě tento konsenzuální přístup z dob studené války by byl podle CNN pro Thúkydida důkazem politické moudrosti. Amerika tehdy získala vše, co potřebovala k porážce Sovětského svazu, aniž by musela sahat k agresi vůči spojencům. Dnešní význam Grónska je přitom ještě větší než v Trumanově době, protože tající polární led otevírá nové námořní trasy a mění Arktidu v klíčové bojiště globálního obchodu.
Rusko masivně investuje do flotily ledoborců a Čína se prohlásila za „stát blízký Arktidě“ s cílem vybudovat Polární hedvábnou stezku. USA samy o sobě nemohou s ruským vlivem v regionu soupeřit, protože disponují pouze třemi ledoborci oproti padesáti ruským. Navíc ruské pobřeží v Arktidě je desetkrát delší než to americké, které je omezeno pouze na Aljašku.
Tato nerovnováha se však okamžitě mění, pokud do rovnice započítáme alianci NATO. Společně s osmi arktickými spojenci, jako jsou Kanada, Norsko či Dánsko, disponuje Západ pětkrát delším pobřežím než Rusko a flotilou ledoborců, která se té ruské vyrovná. Síla Ameriky v Arktidě tedy netkví v držení jednoho vzdáleného ostrova, ale v síti spojenců, kteří spolupracují na základě vzájemné obrany.
Jakákoli politika, která by riskovala rozbití NATO výměnou za nákup nebo násilné ovládnutí Grónska, by byla strategickým šílenstvím. Trumpův nedávný ústup v Davosu, kde místo koupě ostrova začal vyzdvihovat „neomezenou“ stávající dohodu z roku 1951, se proto jeví jako vítaný návrat k racionalitě. Ukazuje se, že Spojené státy už dávno mají to, co potřebují, díky dekádám budování důvěry.
Otevřenou otázkou však zůstává, kolik z této důvěry se podařilo během posledních týdnů promarnit. Sebevědomí a spolehlivost se v mezinárodních vztazích budují desetiletí, ale ztratit se dají během několika dní. Pro transatlantickou vazbu je nyní zásadní, aby se začaly zacelovat trhliny v soudržnosti NATO, které debaty o „nákupu“ spojeneckého území způsobily.
Skutečnou supervelmocí dělají Spojené státy právě jejich spojenci, což je výhoda, kterou Čína ani Rusko v takové míře nikdy mít nebudou. Pokud bude Washington spoléhat pouze na hrubou sílu a nátlak, riskuje, že dopadne jako starověké Athény. Ty sice získaly Mélos, ale ztratily respekt a loajalitu ostatních, což byl začátek jejich konce.
Grónsko je sice pro americkou bezpečnost neocenitelným klenotem, ale jeho hodnota spočívá v tom, že je součástí širší demokratické aliance. Udržení přátelství s Dánskem a dalšími severskými státy je pro stabilitu v Arktidě důležitější než jakákoliv změna hranic na mapě. Jak učí historie, mocní sice mohou diktovat podmínky, ale jen ti moudří si dokáží své postavení udržet dlouhodobě.
Z Bulharska k českému soudu a do vazby zamířil další obviněný v případu březnového teroristického útoku v Pardubicích. Podle policistů existovaly hned tři zákonné důvody pro umístění této osoby do vazby.
Poslední dny zbývají z letošního dubna, už v pátek se rozběhne květen. Není tak divu, že meteorologové už tuší, jak v Česku bude po většinu následujícího měsíce. Prozradili to v nejnovějším měsíčním výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Jednou ze smutných zpráv, které v dubnu zasáhly Česko, bylo úmrtí jedinečného Jana Potměšila. Známý herec, jenž bojoval s nepřízní osudu, zemřel ve věku 60 let. Už zítra budou lidé mít možnost se s ním v Praze rozloučit.
Stalo se to v dubnu a opakovat se to bude i v květnu. O čem je řeč? Vězte, že o uzavřených obchodech kvůli státním svátkům. První z dvojice květnových nás čeká už v pátek. Bude otevřeno, anebo nikoliv?
Jedním z klíčových ukazatelů, se kterými pracuje aktuální zpráva OECD, je takzvaný daňový klín. Zní to složitě, ale princip je jednoduchý: ukazuje, kolik z celkové ceny práce připadne státu. Pokud zaměstnavatel na pracovníka vydá 100 korun, daňový klín říká, kolik z této částky skončí na daních a odvodech a kolik zaměstnanec skutečně dostane na účet. Tedy jak velký je pomyslný klín, jejž stát vráží mezi zaměstnavatele a zaměstnance.
Během sobotní večeře Asociace zpravodajů v Bílém domě došlo k dramatické situaci, kdy se ozvala střelba v těsné blízkosti sálu, kde seděli prezident Donald Trump a první dáma Melania Trumpová. Prezident uvedl, že Melaniinou první reakcí na zaslechnutou střelbu bylo konstatování, že slyší ‚hluk‘. Manželé se v tu chvíli nacházeli přímo na pódiu, odkud je ochranka rychle evakuovala do bezpečného prostoru.
Spojené státy se vzpamatovávají z dalšího útoku na prezidenta Donalda Trumpa, ke kterému došlo v sobotu 25. dubna 2026 během výroční večeře Asociace zpravodajů v Bílém domě. Útočník vtrhl do prostor hotelu Washington Hilton, kde se akce konala. Jde o třetí podobný incident zaměřený na Trumpa za poslední tři roky, což vyvolává hluboké obavy z narůstající vlny politického násilí v zemi.
Britský král Karel III. míří do Spojených států na návštěvu, která je výsledkem měsíců strategického plánování na nejvyšší úrovni britské vlády. Přestože je cesta oficiálně prezentována jako dar k 250. narozeninám USA, její skutečný význam spočívá v diplomatickém úsilí o urovnání napjatých vztahů mezi administrativou Donalda Trumpa a vládou premiéra Keira Starmera.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu čelí před nadcházejícími volbami vážné výzvě v podobě nové politické síly. Dva jeho nejvýraznější rivalové, pravicový politik Naftali Bennett a centrista Jair Lapid, se rozhodli spojit síly s cílem ukončit jeho dlouholeté působení v čele vlády. Společně oznámili fúzi svých stran a otevřeně vyzvali ke spolupráci dalšího lídra, Gadiho Eisenkota. Tento krok má podle mnoha analytiků potenciál zásadně zamíchat rozložením sil v izraelském Knesetu.
Světově proslulý kouzelník David Blaine se v rámci přípravy na jeden ze svých nebezpečných kousků rozhodl spolknout vodu se dvěma živými zlatými rybkami. Ačkoliv se tento záběr objevil ve speciálu stanice ABC z roku 2013, záznam nikdy nezmínil, že vznikl přímo v newyorském domě odsouzeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina. Tato skutečnost vyšla najevo při zkoumání dokumentů ministerstva spravedlnosti, které odhalují desítky zpráv a telefonátů mezi oběma muži.
Podezřelým ze střelby na večeři Asociace korespondentů Bílého domu je jednatřicetiletý Cole Tomas Allen z kalifornského Torrance. Tento vysoce vzdělaný učitel a amatérský vývojář videoher byl podle dostupných informací odpůrcem politiky prezidenta Donalda Trumpa. Allen byl zadržen poté, co došlo k incidentu na slavnostní akci, které se účastnil prezident i další představitelé administrativy.
Státní návštěva krále Karla III. ve Spojených státech, která začíná v pondělí, je britskými historiky a analytiky označována za diplomaticky nejnáročnější cestu britského panovníka za poslední desetiletí. Král se ocitá v roli vyslance britské vlády s úkolem „obnovit a upevnit“ bilaterální vazby v době, kdy je tzv. „výjimečný vztah“ obou zemí pod značným tlakem. Před panovníkem však stojí několik zásadních rizik, která by mohla celou misi zkomplikovat.