V roce 416 př. n. l. se Athény, tehdejší středomořská velmoc, rozhodly ovládnout ostrov Mélos. Athéňané tehdy věřili, že jejich síla jim dává právo ignorovat tradice a spravedlnost. Slavný „Mélijský dialog“, popsaný historikem Thúkydidem, obsahuje mrazivou větu: „Silní dělají, co mohou, a slabí trpí, co musí.“ Athény Mélos dobyly, ale tato ukázka hrubé síly podkopala důvěru jejich spojenců a do deseti let vedla k pádu celé athénské říše.
Tato historická paralela se dnes vrací v souvislosti s ambicí prezidenta Donalda Trumpa získat Grónsko. Jeho poradce Stephen Miller nedávno prohlásil, že svět se řídí železnými zákony síly a moci. Miller má sice pravdu v tom, že USA jsou nejmocnějším státem světa, ale historie nás učí, že skutečná a udržitelná moc nepramení z nátlaku, nýbrž z dobrovolných a oboustranně výhodných spojenectví.
Grónsko je pro obranu Spojených států strategicky zásadní, o čemž věděli už američtí státníci v minulosti. Ministr zahraničí William Seward o jeho koupi uvažoval po zisku Aljašky v roce 1868 a prezident Harry Truman v roce 1946 nabídl Dánsku 100 milionů dolarů ve zlatě. Dánsko prodej odmítlo, ale místo toho byla v roce 1951 uzavřena dohoda o obraně, která Washingtonu zajistila v podstatě neomezený přístup pro vojenské účely.
Právě tento konsenzuální přístup z dob studené války by byl podle CNN pro Thúkydida důkazem politické moudrosti. Amerika tehdy získala vše, co potřebovala k porážce Sovětského svazu, aniž by musela sahat k agresi vůči spojencům. Dnešní význam Grónska je přitom ještě větší než v Trumanově době, protože tající polární led otevírá nové námořní trasy a mění Arktidu v klíčové bojiště globálního obchodu.
Rusko masivně investuje do flotily ledoborců a Čína se prohlásila za „stát blízký Arktidě“ s cílem vybudovat Polární hedvábnou stezku. USA samy o sobě nemohou s ruským vlivem v regionu soupeřit, protože disponují pouze třemi ledoborci oproti padesáti ruským. Navíc ruské pobřeží v Arktidě je desetkrát delší než to americké, které je omezeno pouze na Aljašku.
Tato nerovnováha se však okamžitě mění, pokud do rovnice započítáme alianci NATO. Společně s osmi arktickými spojenci, jako jsou Kanada, Norsko či Dánsko, disponuje Západ pětkrát delším pobřežím než Rusko a flotilou ledoborců, která se té ruské vyrovná. Síla Ameriky v Arktidě tedy netkví v držení jednoho vzdáleného ostrova, ale v síti spojenců, kteří spolupracují na základě vzájemné obrany.
Jakákoli politika, která by riskovala rozbití NATO výměnou za nákup nebo násilné ovládnutí Grónska, by byla strategickým šílenstvím. Trumpův nedávný ústup v Davosu, kde místo koupě ostrova začal vyzdvihovat „neomezenou“ stávající dohodu z roku 1951, se proto jeví jako vítaný návrat k racionalitě. Ukazuje se, že Spojené státy už dávno mají to, co potřebují, díky dekádám budování důvěry.
Otevřenou otázkou však zůstává, kolik z této důvěry se podařilo během posledních týdnů promarnit. Sebevědomí a spolehlivost se v mezinárodních vztazích budují desetiletí, ale ztratit se dají během několika dní. Pro transatlantickou vazbu je nyní zásadní, aby se začaly zacelovat trhliny v soudržnosti NATO, které debaty o „nákupu“ spojeneckého území způsobily.
Skutečnou supervelmocí dělají Spojené státy právě jejich spojenci, což je výhoda, kterou Čína ani Rusko v takové míře nikdy mít nebudou. Pokud bude Washington spoléhat pouze na hrubou sílu a nátlak, riskuje, že dopadne jako starověké Athény. Ty sice získaly Mélos, ale ztratily respekt a loajalitu ostatních, což byl začátek jejich konce.
Grónsko je sice pro americkou bezpečnost neocenitelným klenotem, ale jeho hodnota spočívá v tom, že je součástí širší demokratické aliance. Udržení přátelství s Dánskem a dalšími severskými státy je pro stabilitu v Arktidě důležitější než jakákoliv změna hranic na mapě. Jak učí historie, mocní sice mohou diktovat podmínky, ale jen ti moudří si dokáží své postavení udržet dlouhodobě.
Americká politická scéna se nachází v závěrečné fázi kampaně před blížícími se listopadovými volbami do Kongresu, což o uplynulém víkendu potvrdila ostrá konfrontace dvou významných politických osobností. Současná hlava státu Donald Trump a bývalý prezident Barack Obama uspořádali souběžné předvolební mítinky v klíčových státech, kde navzájem hájili zájmy svých politických stran a ostře kritizovali protistranu.
Severní Korea pokročila v přesnosti balistických raket a zřídila sériovou výrobu úderných dronů díky technické a operační pomoci z Ruské federace. Oznámil to list Kyiv Post s odvoláním na zprávy západních zpravodajských služeb a deníku The New York Times. Moskva poskytuje Pchjongjangu vojenské technologie výměnou za severokorejskou munici, dělníky a tisíce bojových vojáků nasazených v ruské Kurské oblasti.
Britský premiér Andy Burnham vyzval k otevřené a věcné diskusi s veřejností o možném návratu k volnému pohybu osob mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií. Podle jeho vyjádření je na čase přehodnotit dosavadní vztahy s unijním blokem a předložit voličům různé budoucí varianty. Tyto záměry zazněly v kontextu příprav na nadcházející summit v Bruselu.
Rozsáhlý únik vnitřní komunikace německé pravicově populistické strany Alternativa pro Německo odhalil radikální obrat její spolupředsedkyně Alice Weidelové. Hackeři podle webu Politico zveřejnili statisíce interních e-mailů a dokumentů, které zachycují její dřívější ostrou kritiku kontroverzního stranického kolegy Björna Höckeho. Zveřejněné materiály poskytují vzácný pohled do zákulisí nejsilnější německé pravicové formace.
Izrael se připravuje na nadcházející parlamentní volby, avšak Palestinci v Gaze pohlížejí na výsledek s velkými obavami a pesimismem. Humanitární katastrofa v oblasti zůstává během volební kampaně zcela ignorována hlavními politickými soupeři. Budoucnost území, které z velké části skončilo v troskách, tak závisí na politické reprezentaci státu, jenž konflikt vedl.
Během sobotních celonárodních protestů ve Francii bylo zadrženo téměř tisíc lidí poté, co do ulic vyrazily stovky tisíc demonstrantů. Po převážně pokojných shromážděních vypukly v řadě velkých měst včetně Paříže, Marseille a Bordeaux prudké střety. Úřady proti účastníkům protestů nasadily slzný plyn i vodní děla.
Evropa se před nadcházející zimní sezónou ocitá na prahu hluboké společenské krize, kterou provázejí prudce rostoucí životní náklady, vysoká inflace, drahé energie a stagnující ekonomický růst. Růst cen nájmů a základních potřeb vede k vyčerpání rodinných rozpočtů a sílící frustraci obyvatel, která se čím dál častěji projevuje masovými protesty, stávkami a střety s policií napříč celým kontinentem, píše Politico.
Izrael stojí na prahu mimořádně napjatých parlamentních voleb, které rozhodnou o politické budoucnosti země a možná i o definitivním konci jedné éry. V centru veškerého dění stojí premiér Benjamin Netanjahu, jenž zemi dominoval po tři desetiletí a v úřadu premiéra strávil dohromady více než devatenáct let.
V noci ze soboty na neděli se v České republice i ve většině evropských zemí uskutečnil tradiční podzimní posun času, který ukončil období letního režimu. Přesně ve tři hodiny ráno se ručičky hodin posunuly o jednu hodinu zpět na druhou hodinu středoevropského času. Zatímco na mobilních telefonech, počítačích či chytrých hodinkách se změna aplikovala automaticky, např. u nástěnných analogových hodin je potřeba změnu provést ručně.
Francouzská města, zejména Paříž, Marseille, Lyon či Toulouse, zažívají další vlnu masových protestů provázenou přísnými bezpečnostními opatřeními a plošnými restrikcemi ze strany státních orgánů. Demonstrace reagují na dlouhodobou nespokojenost občanů s politikou vlády, klesající kupní silou a stavem veřejných služeb. Ulice velkých měst zaplnily tisíce lidí, kteří požadují hluboké sociální a fiskální změny.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že provozní rychlosti satelitních sítí Starlink a Starshield byly plně obnoveny na úroveň před zavedením restrikcí. To ukrajinským obranným silám opět umožňuje efektivně čelit dronovým útokům a bezpečně zajišťovat logistiku na frontové linii.
Evropský mlékárenský sektor se podle webu Politico v současnosti potýká s nečekanými komplikacemi, které výrazně doléhají na dvě tradiční velmoci sýrařské kultury, kterými jsou Itálie a Francie. Zatímco francouzští zemědělci se snaží vyrovnat s dopady klimatických změn na produkci vyhlášených regionálních specialit, Itálii ochromila stávka dopravců a prudký růst cen energií, který ohrožuje výrobu světoznámé mozzarelly.
