Rok od začátku druhého funkčního období Donalda Trumpa se mezinárodní řád ocitá pod bezprecedentním tlakem. Zatímco americký prezident razí nevyzpytatelnou agendu, jejímž symbolem se staly hrozby anexí Grónska, Evropa působí dezorganizovaně. Místo ucelené strategie se reakce kontinentu štěpí na izolované kroky ovlivněné vnitrostátní politikou, což oslabuje kolektivní schopnost odstrašení.
Lídři evropských mocností vysílají podle expertů výrazně rozporuplné signály. Francouzský prezident Emmanuel Macron zaujal nejtvrdší postoj, když Trumpovo chování označil za „nový koloniální přístup“ a odmítl politiku založenou na zastrašování. Tato rozhodnost může pramenit i z jeho nízké popularity doma, kde se snaží profilovat jako silný proevropský vůdce schopný čelit vnějším hrozbám.
Naproti tomu německý kancléř Friedrich Merz dává přednost deeskalaci. Varuje před spirálou odvetných opatření, přestože naznačuje, že Evropa by na stupňující se nátlak mohla odpovědět. Merzova opatrnost odráží jeho snahu stabilizovat vlastní pozici po náročném roce od vítězství ve volbách v roce 2025, které mu zatím nepřineslo očekávaný nárůst popularity u německé veřejnosti.
Specifickou roli hraje italská premiérka Giorgia Meloniová, která se stylizuje do pozice prostředníka. Na rozdíl od svých kolegů v Paříži a Berlíně si Meloniová udržuje vysokou podporu voličů, kteří její přístup ke Washingtonu schvalují. Snaha o management konfliktu namísto přímé konfrontace však dále prohlubuje nejednotnost evropského bloku.
Tuto nečitelnost umocňují lídři jako Viktor Orbán nebo Robert Fico, kteří se vyhýbají otevřené kritice Trumpových hrozeb vůči dánské suverenitě. Jejich soustředění na bilaterální kanály s Bílým domem signalizuje rozkol v momentě, kdy je jednota nejvíce zapotřebí. Pokud bude tento vzorec pokračovat, hrozí, že se Trumpovy územní ambice začnou jevit jako nevyhnutelné téma k jednání, nikoliv jako nepřípustné porušení mezinárodního práva.
Evropská veřejnost přitom od svých vlád očekává jasné slovo. Hostilita vůči Trumpovi je mezi obyvateli rozšířená a neschopnost politického středu bránit základní principy bezpečnosti nahrává krajní pravici. Ta zatím k situaci v Grónsku povětšinou mlčí, což je strategický tah – na jedné straně stojí její důraz na národní suverenitu, na druhé touha po požehnání z Washingtonu.
Zatímco se politický střed tříští, jasnou rétoriku nabízejí některé levicové strany napříč kontinentem. V Británii zaznívají hlasy po stažení amerických sil ze základen, v Německu Die Linke volá po aktivním odporu a ve Francii se dokonce otevírá otázka vystoupení z NATO. Tyto postoje, ač radikální, představují čitelnou politickou odpověď na imperiální ambice Spojených států.
Čas pro Evropu se krátí a podceňování hrozeb z Bílého domu jako pouhého blafování rizika nesnižuje. Pokud tradiční lídři nenaleznou společnou řeč a neodváží se pojmenovat Trumpovy kroky jako přímé ohrožení poválečného bezpečnostního uspořádání, riskují ztrátu vlastní legitimity i stability celého kontinentu.
Bílý dům oficiálně potvrdil, že na svých sociálních sítích sdílel digitálně upravenou fotografii prominentní aktivistky z Minnesoty Nekimy Levy Armstrongové. Snímek byl upraven tak, aby vyvolal dojem, že žena během svého zatčení vzlyká, ačkoliv realita byla jiná. Fakta prověřil mimo jiné analytik CNN Daniel Dale, který potvrdil, že zásah do fotografie měl obžalovanou nepravdivě vykreslit jako plačící a zlomenou osobu.
Rok od začátku druhého funkčního období Donalda Trumpa se mezinárodní řád ocitá pod bezprecedentním tlakem. Zatímco americký prezident razí nevyzpytatelnou agendu, jejímž symbolem se staly hrozby anexí Grónska, Evropa působí dezorganizovaně. Místo ucelené strategie se reakce kontinentu štěpí na izolované kroky ovlivněné vnitrostátní politikou, což oslabuje kolektivní schopnost odstrašení.
Vojenské cvičení v Grónsku, které Dánsko a jeho spojenci z NATO zahájili v reakci na dřívější hrozby Donalda Trumpa, bude podle kodaňského ministerstva obrany pokračovat. Operace s názvem „Arctic Endurance“ byla spuštěna s cílem posílit bezpečnost tohoto autonomního území poté, co americký prezident začal veřejně mluvit o možnosti anexe ostrova.
Americký prezident Donald Trump potvrdil, že k břehům Blízkého východu vysílá námořní „armádu“. Na palubě Air Force One při návratu ze summitu v Davosu prohlášením reagoval na dramatické zprávy o potlačení íránských protestů. Podle aktivistů z agentury HRANA si brutalita teheránského režimu vyžádala již 5 002 obětí, z čehož naprostou většinu tvoří demonstranti, včetně 43 dětí.
Nově jmenovaný ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov prolomil dlouholeté tabu, když před poslanci otevřeně přiznal alarmující stav lidských sil v armádě. Podle jeho slov evidují ozbrojené síly přibližně 200 tisíc vojáků, kteří své pozice opustili bez povolení. Toto oficiální potvrzení masové dezerce šokovalo veřejnost i politickou scénu, neboť o podobných číslech se dosud mluvilo pouze v neoficiálních kuloárních debatách.
Evropská unie obvinila Moskvu ze záměrné snahy zlomit morálku ukrajinského obyvatelstva tím, že jej uprostřed kruté zimy systematicky zbavuje přístupu k teplu a elektřině. Podle eurokomisařky pro řešení krizí Hadji Lahbibové Rusko útočí na kritickou infrastrukturu s jasným cílem vyvolat humanitární kolaps, tento plán však podle ní selže. Brusel zdůraznil, že Evropa odpovídá činy, a proto z unijních strategických rezerv v Polsku vysílá dalších 447 generátorů, které doplní tisíce zařízení již fungujících po celé zemi.
Ukrajinská rozvědka přišla s mrazivým varováním, podle něhož má Moskva v plánu ochromit energetické srdce země útokem na rozvodny spojené s jadernými elektrárnami. Tento strategický tah míří na tři zbývající funkční jaderné zdroje na jihu a západě Ukrajiny. Pokud by se Rusku podařilo tyto uzly vyřadit, miliony lidí by uprostřed tuhé zimy zůstaly zcela bez proudu i tepla. Podle Kyjeva je cílem této drastické operace zlomit ukrajinský odpor a vynutit si kapitulaci.
Evropa v posledních dnech horečně hledala páky, které by přiměly amerického prezidenta Donalda Trumpa ustoupit od hrozeb spojených s anexí Grónska. Zatímco Trump po setkání v Davosu dočasně stáhl plán na zavedení cel vůči evropským spojencům, někteří politici věří, že našli ultimátní zbraň pro případ, že by prezident svůj názor opět změnil: bojkot letošního mistrovství světa ve fotbale.
Diplomatická bouře vyvolaná snahou Donalda Trumpa o ovládnutí Grónska sice po jeho ústupu v Davosu částečně utichla, podle evropských představitelů však zanechala transatlantické spojenectví nenávratně proměněné. I když prezident stáhl hrozby silového řešení i drakonických cel, evropští diplomaté pro CNN uvedli, že důvěra byla hluboce poškozena a proces nápravy bude trvat roky.
Donald Trump vyvolal vlnu pobouření mezi britskými zákonodárci a veterány po svém tvrzení, že vojáci NATO se během dvacetiletého konfliktu v Afghánistánu vyhýbali nasazení v první linii. Americký prezident v rozhovoru pro stanici Fox News prohlásil, že spojenecké jednotky se držely spíše v ústraní, zatímco hlavní tíhu bojů nesly Spojené státy. Tyto výroky narazily na tvrdou kritiku napříč politickým spektrem, zejména s odkazem na stovky padlých britských vojáků.
Vztahy mezi Washingtonem a evropskými metropolemi sice po částečném ústupu Donalda Trumpa v otázce Grónska polevily, Evropa se však připravuje na další nepředvídatelné kroky amerického prezidenta. Analýza CNN ukazuje, že tento velkolepě prezentovaný průlom se nápadně podobá bezpečnostní smlouvě, kterou mají USA s Dánskem již od roku 1951. Trump sice hovoří o „nekonečné“ a „věčné“ dohodě, ale mnozí odborníci upozorňují, že americký prezident pouze znovu objevil práva, která Spojené státy na ostrově de facto využívají již sedm desetiletí.
Mezinárodní napětí mezi Washingtonem a evropskými metropolemi sice po částečném ústupu Donalda Trumpa v otázce Grónska polevilo, Evropa se však připravuje na další nepředvídatelné kroky amerického prezidenta. Summit v Bruselu, který se konal tento čtvrtek, se nesl ve znamení úlevy, ale i hlubokého pragmatismu. Lídři EU si uvědomují, že krizová situace kolem arktického ostrova je jen špičkou ledovce v rámci širšího útoku na transatlantické hodnoty a stabilitu.