Po schůzce Putina s Trumpem se slehla zem. Expert vysvětlil, jestli vůbec k něčemu byla

Vladimir Putin a Donald Trump uspořádali po summitu na Aljašce tiskovou konferenci
Vladimir Putin a Donald Trump uspořádali po summitu na Aljašce tiskovou konferenci, foto: reprofoto YouTube
Klára Marková DNES 12:52
Sdílej:

Podle analýzy A. Wess Mitchella, bývalého náměstka ministra zahraničí pro Evropu, je kritika nedávného setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem na Aljašce, které bylo označováno za ztrátu času a kapitulaci, špatným úsudkem. Mitchell tvrdí, že jde o strategický a potenciálně přelomový krok, který by mohl přinést Spojeným státům značné výhody.

Mitchell uvádí, že setkání s Ruskem pomáhá zmírnit hlavní nebezpečí pro Spojené státy, kterým je možnost války na více frontách. Upozorňuje na to, že USA a Evropa v posledních čtyřech letech nezvýšily obrannou produkci tak, jako to udělalo Rusko a Čína. Proto je americký arzenál klíčové munice, zaslaný na Ukrajinu, vyčerpaný a jeho doplnění potrvá tři až osmnáct let. Tím, že se USA ujímají iniciativy v mírovém procesu na Ukrajině, získávají více prostoru pro svou politiku v Asii.

Setkání v Anchorage je nutné vnímat v kontextu Trumpovy celkové strategie, jejímž cílem je omezit Putinův geopolitický manévrovací prostor. Před samotným setkáním Trumpův tým strategicky jednal s arabskými státy, které udržují vysoké dodávky ropy, což snižuje příjmy Ruska.

Také přesvědčil evropské země, aby zvýšily své výdaje na obranu z dvou na pět procent HDP. Kromě toho zprostředkoval mír mezi Arménií a Ázerbájdžánem, čímž oslabil vliv Ruska v jeho vlastním sousedství. Tento přístup, který na jedné straně vyvíjí tlak a na druhé nabízí jednání, je podle Mitchella mnohem účinnější než přístupy předchozích prezidentů, kteří dělali předem ústupky.

Trumpova diplomacie také nutí všechny zúčastněné strany v ukrajinském konfliktu přehodnotit své postoje. Tlak na Putina ho donutil jednat s USA, a vystavil ho tak riziku, že se dostane do nevýhodné pozice. Stejně tak nátlak na Ukrajinu ji donutila přemýšlet o tom, co je ochotna obětovat, a donutila lídry NATO vystoupit z jejich komfortní zóny, kde se spoléhají na pomoc Spojených států.

Mitchell přirovnává možný konec konfliktu na Ukrajině k situaci v Korejské válce, kde také trvalo dva roky, než se obě strany dohodly na příměří, aniž by došlo ke kompletnímu politickému urovnání. Nezávisle na výsledku však Mitchell považuje Trumpovy metody za zlepšení oproti předchozím přístupům USA, které se snažily doufat v lepší výsledek bez jasné strategie.

Mitchell na závěr zdůrazňuje, že diplomacie není kapitulace a rozhovory s protivníkem nejsou odměnou za jeho dobré chování. Cílem strategie je ovlivnit motivaci soupeře, aby dělal to, co chceme, z důvodů jeho vlastního zájmu. Podle Mitchella je to přesně to, o co se Trump s Putinem pokouší, a je velká šance, že uspěje.

Stalo se