Podle odborníka Michaela Barrona by oficiální uznání Palestiny jako samostatného státu jednoznačně potvrdilo právo Palestinské samosprávy (PA) na těžbu zemního plynu z ložiska Gaza Marine. Tato ložiska by podle něj mohla generovat příjmy až 4 miliardy dolarů při současných cenách a Palestincům přinést roční zisk až 100 milionů dolarů po dobu 15 let, což by jim pomohlo snížit závislost na zahraniční pomoci.
„Nezmění to Palestinu na Katar nebo Singapur, ale alespoň by měli vlastní příjem,“ řekl pro The Guardian Barron, autor knihy The Gaza Marine Story, která se zaměřuje na zablokovaný plynový projekt. Ten má za sebou téměř třicetiletou historii, během níž ho neustále brzdily právní spory o vlastnictví a oprávnění k průzkumu.
Právníci palestinských lidskoprávních organizací nedávno upozornili italskou firmu ENI, že nemá právo těžit v oblasti známé jako Zóna G, kterou Izrael licencoval pro těžbu. Tvrdí, že 62 % této oblasti spadá do vod, které si Palestina nárokuje, a proto Izrael neměl právo tyto licence udělit.
Palestina již v roce 2015 vstoupila do Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) a v roce 2019 vymezila své námořní hranice. Izrael tuto úmluvu nepodepsal. Barron tvrdí, že uznání Palestiny ze strany zemí s významnými ropnými firmami by znamenalo konec právní nejistoty a poskytlo PA stabilní zdroj energie nezávislý na Izraeli.
Po výzvě právníků ENI odpověděla, že zatím neudělila žádné licence ani neprovádí žádné průzkumné práce. Organizace Global Witness navíc tvrdí, že plynovod East Mediterranean Gas, který vede podél pobřeží Gazy z izraelského Aškelonu do egyptského Aríše, je nelegální, protože prochází palestinskými vodami, aniž by z něj PA měla jakýkoli příjem.
Barron připomněl, že podle dohod z Osla z roku 1993 má Palestinská samospráva pravomoc nad svými teritoriálními vodami, včetně regulace těžby ropy a plynu. Tato kontrola přírodních zdrojů byla klíčovým bodem při budování palestinského státu už za Jásira Arafata. Izraelská těžba palestinských přírodních zdrojů tak stále zůstává jedním z hlavních bodů konfliktu.
Plynové pole Gaza Marine bylo objeveno v roce 2000 jako společný projekt britské firmy BG Group a palestinské CCC. Plyn měl původně sloužit k zásobování jediné elektrárny v Gaze, která dlouhodobě čelí energetické krizi. Projekt však narazil na právní problémy a rozsudek izraelského soudu, který označil vodní oblast za „ničí“, protože PA nebyla uznána jako suverénní entita. Oslo dohody nikdy nevymezily palestinské výlučné ekonomické zóny, které podle mezinárodního práva mohou sahat až 200 námořních mil od pobřeží.
Po převzetí Gazy hnutím Hamás v roce 2007 Izrael projekt blokoval, aby příjmy z těžby nezískal Hamás. BG Group nakonec z projektu odstoupila. V červnu 2023 schválil Izrael plán na těžbu plynu firmou EGAS, ale po eskalaci konfliktu v Gaze byl projekt opět zastaven.
I když Gaza Marine obsahuje pouze 30 miliard krychlových metrů plynu, což je ve srovnání s izraelskými ložisky malé množství, je to stále největší známý palestinský přírodní zdroj.
Barron upozornil, že dokud nebude Palestina uznána jako stát, Izrael bude mít motivaci bránit rozvoji tohoto ložiska. Pokud však Palestina bude uznána, Izrael podle něj nebude mít žádnou právní ani faktickou oporu, aby těžbě bránil.
Téma těžby a soukromých investic v okupovaných palestinských územích znovu otevřela nedávná zpráva zvláštní zpravodajky OSN Francescy Albanese, která firmy vyzvala, aby se zdržely spolupráce s Izraelem v těchto oblastech. Albanese zdůraznila, že jakákoli spolupráce by měla podporovat palestinské právo na sebeurčení. Izrael tyto závěry odmítl.
Napětí mezi Teheránem a Washingtonem v posledních dnech výrazně vzrostlo poté, co Írán předložil nový čtrnáctibodový mírový plán zaměřený na ukončení probíhajícího válečného konfliktu. Jednání mezi oběma zeměmi jsou na mrtvém bodě již od vyhlášení příměří z 8. dubna a dosud proběhlo pouze jedno kolo přímých rozhovorů. Revoluční gardy v neděli vzkázaly Spojeným státům, že si musí vybrat mezi „nemožnou“ vojenskou operací a pro ně „špatnou dohodou“.
Evropští politici a bezpečnostní experti vyjadřují rostoucí obavy z takzvaného „okna příležitosti“, které se pro ruského prezidenta Vladimira Putina otevírá v příštích dvou letech. Panují obavy, že by Kreml mohl využít období, kdy jsou Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa vnitřně rozděleny a Evropská unie teprve buduje své vojenské kapacity, k testování odhodlání NATO a jeho článku 5 o vzájemné obraně.
Situace v Hormuzském průlivu se dále dramatizuje. Jižní Korea v pondělí oznámila, že jednu z jejích nákladních lodí operujících v tomto strategickém průplavu zasáhl výbuch a následný požár. Incident se stal v době, kdy je tato klíčová blízkovýchodní vodní cesta fakticky zablokována v důsledku americko-izraelských útoků na Írán.
Francie podniká zásadní krok v proměně evropské bezpečnosti. Prezident Emmanuel Macron představil ambiciózní iniciativu „dissuasion avancée“ (předsunuté odstrašování), která má za cíl integrovat evropské partnery do francouzských jaderných struktur. Jde o historický posun v doktríně Paříže, která byla dříve v otázkách svého jaderného arzenálu (Force de Frappe) striktně izolacionistická.
Tradiční ruské oslavy Dne vítězství 9. května by letos mohly mít nezvané hosty. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj naznačil, že Kyjev uvažuje o vyslání dronů přímo nad Moskvu. Kreml v reakci na rostoucí hrozbu zavádí mimořádná bezpečnostní opatření, která výrazně omezí život v ruské metropoli.
Íránské úřady v pondělí oznámily popravu tří mužů obviněných v souvislosti s vlnou politických protestů, které zemí zmítaly letos v lednu. Tento krok přichází v době eskalující války se Spojenými státy a Izraelem a podle lidskoprávních aktivistů je součástí širší kampaně, která má prostřednictvím téměř každodenních poprav zastrašit íránskou společnost.
Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci Kaja Kallasová přiznala, že rozhodnutí Spojených států stáhnout tisíce vojáků z Německa evropské lídry zaskočilo. Kallasová to uvedla na summitu Evropského politického společenství v arménském Jerevanu s tím, že ačkoliv se o snižování americké přítomnosti v Evropě hovořilo dlouho, načasování oznámení je nečekané.
Americké centrální velení (CENTCOM) důrazně popřelo zprávy íránských médií, podle kterých měly íránské revoluční gardy zasáhnout americkou válečnou loď v Hormuzském průlivu. Podle íránské agentury Fars byla americká fregata zasažena dvěma střelami poté, co ignorovala varování íránského námořnictva a pokusila se proplout strategickou vodní cestou poblíž ostrova Jask.
Írán sice zatím nečelí úplnému hospodářskému kolapsu, který mu předpovídal Donald Trump, ale kombinace válečných škod a rozvrácené ekonomiky staví teheránské elity před zásadní otázku, jak tvrdý postoj si mohou dovolit vůči americkým vyjednavačům zachovat. Podle odhadů kolujících v íránských médiích dosahují škody způsobené americko-izraelskými útoky devítinásobku loňského státního rozpočtu. Rozvojový program OSN navíc varuje, že do chudoby by mohly upadnout další čtyři miliony Íránců.
Polský prezident Karol Nawrocki jmenoval radu, jejímž úkolem je vypracovat návrh nové ústavy. K oznámení členů tohoto poradního orgánu došlo symbolicky v neděli 3. května, tedy v den, kdy si Polsko připomíná svůj svátek ústavy. Rada je složena především z osobností blízkých nacionalistické straně Právo a spravedlnost (PiS), která Nawrockého v jeho politickém působení podporuje.
Jerevan se stal dějištěm bezprecedentních diplomatických jednání, když do Arménie v pondělí zamířilo více než 30 evropských lídrů spolu s kanadským premiérem. Účastní se summitu Evropského politického společenství (EPC), na který v úterý naváže vůbec první bilaterální summit EU-Arménie. Tato událost má obrovský symbolický význam pro zemi s necelými třemi miliony obyvatel, která byla dlouhodobě považována za nejbližšího spojence Ruska v Zakavkazsku.
Kreml dramaticky zpřísnil osobní bezpečnost prezidenta Vladimira Putina. Podle zprávy evropské zpravodajské služby, kterou získala stanice CNN, byla v domovech blízkých spolupracovníků instalována sledovací zařízení. Tato nová opatření jsou reakcí na vlnu atentátů na vysoké ruské vojenské činitele a rostoucí obavy z možného státního převratu.