V Pásmu Gazy se rozvíjí hluboká humanitární krize, která si žádá více než jen slovní odsouzení ze strany spojenců Izraele. Situace na místě je alarmující a podle expertů vyžaduje okamžité a rozhodné kroky.
Během posledních dvou měsíců bylo podle Úřadu OSN pro lidská práva zabito více než tisíc lidí, kteří se snažili získat potraviny. Ačkoliv Izrael a Gaza Humanitarian Foundation, organizace zřízená k distribuci pomoci, toto číslo zpochybňují, dvacet osm zemí minulý týden odsoudilo „děsivé“ zabíjení obyvatel Gazy při hledání jídla.
Izraelské obranné síly pokračují v útocích ve městě Deir al-Balah v centrální Gaze, včetně útoku na rezidenci personálu Světové zdravotnické organizace 21. července. Orgány OSN varují, že poslední záchranná lana obleženého pásma se hroutí.
Podle ministerstva zdravotnictví Gazy, které je řízeno Hamásem, bylo zabito již kolem šedesáti tisíc Gazanů a stále více lidí umírá hlady a podvýživou. Více než devadesát procent soukromých domů v Gaze bylo poškozeno nebo zničeno. Přes veškeré diskuse o příměří, které je již dávno zapotřebí, existuje jen malá naděje, neboť izraelské vojenské operace pokračují a obyvatelé Gazy musí riskovat své životy při hledání jídla a pomoci.
Podvýživa je v Gaze rozšířená. Podle zprávy IPC, mezinárodní organizace monitorující potravinovou bezpečnost, „zboží nezbytné pro přežití lidí je buď vyčerpáno, nebo se očekává, že do několika týdnů dojde“. Téměř pět set tisíc lidí je považováno za osoby čelící „katastrofě“ a dalších 1,1 milionu se nachází v kategorii „nouzového“ rizika.
Kategorie katastrofy znamená extrémní nedostatek potravin, kritickou podvýživu vedoucí k hladomoru a vysokou úmrtnost. Nouzová kategorie pak značí vážný nedostatek potravin, velmi vysokou podvýživu a dokonce i úmrtí. Izraelští představitelé stále hovoří o přesunu obyvatel Gazy do takzvaného „humanitárního města“, které však bývalý izraelský premiér Ehud Olmert popsal jako „koncentrační tábor“. Ve stejném rozhovoru Olmert označil rozhodnutí o přesunu Gazanů do tábora za „etnickou čistku“.
Mezitím světoví lídři pouze přihlížejí. Většina z nich se zjevně spokojí s odsouzením dané situace, konkrétních akcí ale bylo podniknuto jen málo. Volání po tvrdším postoji spojenců Izraele k jeho akcím v Gaze sílí každým dnem.
23. července skupina třiceti osmi bývalých velvyslanců EU zveřejnila otevřený dopis hlavám států a vysokým úředníkům EU, v němž obvinila Izrael z „kalkulovaných kroků směřujících k etnické čistce“ a kritizovala neschopnost EU „smysluplně reagovat na tyto hrůzné události“.
Jaké kroky by tedy mohly být podniknuty? Tlak musí být vyvíjen na Netanjahuovu vládu, tvrdí experti. Ve Spojeném království premiér Keir Starmer i ministr zahraničí David Lammy rychle zdůraznili, že Spojené království vyzvalo Izrael k dodržování mezinárodního práva. Poukazují na sankce, které Spojené království uvalilo na Itamara Ben-Gvira a Bezalela Smotriche, dva pravicové ministry v koaliční vládě Benjamina Netanjahua, v důsledku jejich opakovaného podněcování k násilí proti Palestincům. Ačkoliv Lammy naznačuje, že by mohly následovat další sankce, pokud Izrael nezmění své chování v Gaze a neukončí utrpení, zvěrstva pokračují.
Praktické kroky k vyvinutí tlaku na Izrael zahrnují rostoucí tlak na britskou vládu, aby uznala Palestinu jako stát. To bylo podle kontaktu v labouristické vládě na programu Labouristické strany již před 7. říjnem. Lammy trvá na tom, že vláda je odhodlána k dvoustátnímu řešení, avšak to není diplomaticky udržitelné, vzhledem k tomu, že Spojené království uznává pouze jeden stát zapojený do těchto událostí. Stát Palestina je jako suverénní entita uznán 147 dalšími členy OSN, což představuje 75 % všech členů.
Dalšími kroky by mohlo být úplné zbrojní embargo, po kterém se dlouho volá, ale britská vláda ho odmítá, přestože zakázala některé, nikoli však všechny, prodeje zbraní Izraeli. Řada zemí, včetně Itálie, Španělska, Kanady, Nizozemska, Belgie a Japonska, od října 2023 prodeje zbraní Izraeli řádně zakázala.
Existují i další, radikálnější možnosti. Jednou z nich by bylo, aby Spojené království a další země řádně dodržovaly své závazky podle mezinárodního práva. Mezinárodní trestní soud vydal v listopadu 2024 zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a jeho ministra obrany Yoava Gallanta. K ICC se připojilo 125 zemí (USA mezi nimi nejsou). Tyto země by mohly Netanjahua zatknout, pokud vstoupí na jejich území. Je možné vyzkoušet i řadu dalších věcí; bylo by užitečné podívat se na to, co mezinárodní společenství udělalo, aby z Jihoafrické republiky učinilo vyvrhele během pozdějších let apartheidu.
Jako největší obchodní partner Izraele má EU potenciál vyvinout značný vliv, takže je třeba se ptát: proč se kromě pouhých slov udělalo tak málo? V červnu EU zjistila, že Izrael porušil své závazky v oblasti lidských práv podle podmínek Asociační dohody EU-Izrael. Doposud však nebyly podniknuty žádné kroky k pozastavení obchodu.
Kaja Kallasová, šéfka zahraniční politiky EU, prohlásila, že „všechny možnosti zůstávají na stole, pokud Izrael nesplní své sliby“. Ty zahrnují úplné nebo částečné pozastavení Asociační dohody EU-Izrael, sankce vůči členům vlády, armády nebo osadníků, obchodní opatření, zbrojní embarga nebo pozastavení akademické spolupráce, včetně prestižního programu Horizon Europe Research and Innovation.
Získat souhlas všech dvaceti sedmi členských států s takovým přístupem je snazší říci než udělat. A národní lídři budou muset zvážit, že kroky k vyvinutí tlaku na Izrael by mohly poškodit vztahy s Trumpovou administrativou v USA. Ale mezitím se situace na místě zhoršuje a svět přihlíží, zatímco Gaza hoří. Selhání spojenců Izraele podniknout smysluplné kroky k zabránění bezhlavému zabíjení a vysídlování je skvrnou na lidskosti. Po hrůzách druhé světové války, Rwandy, Myanmaru a Srebrenice svět řekl „už nikdy více“. Bez akce hrozí, že pokrčí rameny a řekne „to nic“.
Americký prezident Donald Trump opět rozvířil vody mezinárodní diplomacie svým osobitým smyslem pro humor. Během čtvrtečního setkání s japonskou premiérkou Sanae Takaiči v Oválné pracovně se neudržel a v souvislosti s probíhající válkou v Íránu rýpl do Japonska připomínkou útoku na Pearl Harbor z roku 1941.
Americký prezident Donald Trump otevřeně vyzval klíčové světové mocnosti, včetně Velké Británie, Číny, Francie a Japonska, aby se aktivně zapojily do ochrany ropných tankerů v Hormuzském průlivu. Tento krok přichází ve chvíli, kdy se ukazuje, že Bílý dům podcenil íránskou strategii asymetrického válčení. Washington zřejmě nepočítal s tím, že Teherán odpoví na vojenský tlak cílenými útoky na obchodní lodě a spojenecké základny v Perském zálivu, čímž způsobí Západu citelné hospodářské ztráty.
Napětí na Blízkém východě opět eskalovalo poté, co vysoký íránský bezpečnostní zdroj potvrdil, že se konfrontace se Spojenými státy a Izraelem rozšířila do podoby regionální války. Teherán varoval před rozsáhlou odvetou, která by mohla ochromit kritickou infrastrukturu v celém regionu. Tato slova padla v reakci na nedávné útoky na íránská energetická zařízení, která podle zdroje zahájila novou, nebezpečnou fázi konfliktu.
Námořní sledovací data potvrzují, že ke břehům Kuby, která se zmítá v hluboké energetické krizi a čelí drsné ekonomické blokádě ze strany USA, míří statisíce barelů ruské ropy. Tento krok přichází v době, kdy americký prezident Donald Trump stupňuje tlak na komunistický ostrov a otevřeně hovoří o možnosti jeho úplného ovládnutí.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil ve čtvrtek v Bruselu přesvědčení, že se spojencům podaří najít cestu k obnovení provozu v Hormuzském průlivu. Tato klíčová námořní cesta zůstává zablokovaná poté, co na Írán zaútočily síly Spojených států a Izraele. Rutte zdůraznil, že uvnitř Aliance probíhají intenzivní diskuse o tom, jak k tomuto obrovskému bezpečnostnímu problému přistoupit.
V České republice se schyluje k ostrému politickému střetu kvůli připravovanému zákonu, který má zpřísnit dohled nad financováním neziskových organizací (NGO). Opozice, akademici i samotné neziskovky varují, že vláda premiéra Andreje Babiše připravuje legislativu po vzoru Ruska či Gruzie, která by mohla sloužit k umlčení kritických hlasů a stigmatizaci občanské společnosti.
Největší světová síť klimatických organizací Climate Action Network (CAN), která zastřešuje více než 1 900 občanských spolků ve 130 zemích, vydala ve čtvrtek ostré prohlášení, v němž odsuzuje společný americko-izraelský útok na Írán.
Pentagon požádal Bílý dům o schválení gigantického rozpočtového balíčku ve výši přesahující 200 miliard dolarů na financování probíhající války v Íránu. Tato astronomická částka má pokrýt náklady na operace, které za pouhé tři týdny vyčerpaly značnou část amerických zásob moderních zbraní. Podle informací z vládních kruhů se však očekává, že tento požadavek narazí v Kongresu na tvrdý odpor.
Navzdory drtivým ztrátám a bezprostřední hrozbě kolapsu režimu dává Írán jasně najevo, že nehodlá kapitulovat. Teherán se sice nachází v nejzranitelnější pozici své historie, přesto sází na strategii prodlužování konfliktu se Spojenými státy a Izraelem. Jeho cílem není klasické vojenské vítězství, ale snaha učinit pokračování války pro všechny ostatní natolik nákladným, že si nakonec vynutí nové uspořádání regionu ve svůj prospěch.
Maďarská vláda vyslala směrem k Bruselu jasný vzkaz: pokud bude Evropská unie vymáhat zpět kontroverzně vyplacené miliardy eur, musí stejný metr uplatnit i na Polsko. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka v rozhovoru pro Politico uvedl, že případné navrácení 10 miliard eur ze strany Budapešti by mělo automaticky vést k vymáhání až 137 miliard eur od Varšavy.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.