Novým vůdcem Íránu Chameneího syn nebude, odmítnul Trump. Chce se osobně podílet na výběru lídra

Za naprosto nepřijatelnou označil Trump možnost, že by se novým nejvyšším vůdcem stal Chameneího syn Modžtaba, o kterém se v Íránu uvažuje jako o hlavním favoritovi. Trump jej označil za „lehkou váhu“ a zdůraznil, že Spojené státy nemohou akceptovat nikoho, kdo by pokračoval v politice svého otce. Pokud by Írán zvolil vůdce s podobným smýšlením, hrozilo by podle amerického prezidenta, že se USA budou muset do války vrátit už za pět let.

Cílem Spojených států je podle Trumpových slov dosáhnout toho, aby v Íránu vládl někdo, kdo do země a regionu přinese harmonii a mír. Tato vyjádření však přicházejí v době, kdy se zbytek jeho administrativy snaží mírnit rétoriku ohledně změny režimu. Ministr obrany Pete Hegseth i další představitelé v minulých dnech opakovaně tvrdili, že primárním cílem vojenských operací, které USA a Izrael zahájily minulou sobotu, je likvidace íránských jaderných a vojenských kapacit, nikoliv svržení vlády.

Samotný Trump však ve svých plánech na nové vedení Íránu naráží na nečekaný problém. V úterý novinářům v Bílém domě s dávkou cynismu přiznal, že většina lidí, o kterých Washington jako o potenciálních nástupcích uvažoval, je již po smrti. Tato situace komplikuje snahy o rychlou stabilizaci země pod novým proamerickým vedením, zatímco oficiální Teherán dosud žádné jméno nového lídra neoznámil.

Vedle personálních otázek se v mezinárodním společenství množí obavy z amerických plánů zapojit do konfliktu kurdské bojovníky. H. A. Hellyer z institutu RUSI varoval, že takový krok by otevřel Pandořinu skříňku, která by mohla vést k roztříštění nejen Íránu, ale i sousedního Iráku. Hellyer zdůraznil, že proti této myšlence panuje ve Washingtonu nebývale silná opozice napříč celým politickým spektrem, protože rizika jsou považována za extrémně vysoká.

Zapojení Kurdů do bojů by totiž mohlo do konfliktu přímo vtáhnout další regionální mocnosti, zejména Turecko. Podle expertů hrozí, že by se k povstání mohly přidat i další etnické skupiny v Íránu, jako jsou Azerové nebo Balúčové, což by vyvolalo řetězovou reakci s nepředvídatelnými následky pro bezpečnost celého Blízkého východu. Následné důsledky takového vývoje by podle Hellyera byly „skutečně velmi vážné“.

Zprávy z regionu přitom naznačují, že určité kroky v tomto směru již probíhají. Američtí představitelé údajně kontaktovali lídry kurdské opozice a přislíbili jim leteckou podporu, pokud jejich síly překročí hranice ze severního Iráku do Íránu. Představitelé Strany svobody Kurdistánu (PAK) potvrdili, že některé jejich jednotky se již přesunuly do blízkosti hranic v provincii Sulajmáníja a jsou v pohotovosti pro případnou operaci.

Tento vývoj však naráží na odpor oficiálního vedení iráckého Kurdistánu. Jeho prezident Nechirvan Barzani v prohlášení k výročí kurdského povstání z roku 1991 zdůraznil, že region musí za každou cenu zůstat faktorem stability a míru. Barzani jasně uvedl, že Kurdistán se nesmí stát součástí žádné vojenské eskalace nebo konfliktu, který by ohrozil životy a bezpečnost jeho občanů.

Ochrana ústavních výdobytků a územní celistvosti Kurdistánu je podle Barzaniho možná pouze skrze jednotu a národní odpovědnost všech politických sil. Toto vyjádření je v přímém rozporu s plány, o kterých mluví někteří představitelé Trumpovy administrativy a které by z kurdských oblastí udělaly nástupiště pro invazi do Íránu.