Americký prezident Donald Trump vyvolal další vlnu kontroverze svým prohlášením pro server Axios, ve kterém otevřeně uvedl, že se musí osobně podílet na výběru příštího vůdce Íránu. Trump tento přístup přirovnal k situaci ve Venezuele, kde se po lednovém zajetí prezidenta Nicoláse Madura americkými silami ujala moci Delcy Rodríguezová. Podle Trumpa je nezbytné, aby Washington měl přímý vliv na to, kdo stane v čele Teheránu po zabitém ajatolláhu Alím Chameneím.
Za naprosto nepřijatelnou označil Trump možnost, že by se novým nejvyšším vůdcem stal Chameneího syn Modžtaba, o kterém se v Íránu uvažuje jako o hlavním favoritovi. Trump jej označil za „lehkou váhu“ a zdůraznil, že Spojené státy nemohou akceptovat nikoho, kdo by pokračoval v politice svého otce. Pokud by Írán zvolil vůdce s podobným smýšlením, hrozilo by podle amerického prezidenta, že se USA budou muset do války vrátit už za pět let.
Cílem Spojených států je podle Trumpových slov dosáhnout toho, aby v Íránu vládl někdo, kdo do země a regionu přinese harmonii a mír. Tato vyjádření však přicházejí v době, kdy se zbytek jeho administrativy snaží mírnit rétoriku ohledně změny režimu. Ministr obrany Pete Hegseth i další představitelé v minulých dnech opakovaně tvrdili, že primárním cílem vojenských operací, které USA a Izrael zahájily minulou sobotu, je likvidace íránských jaderných a vojenských kapacit, nikoliv svržení vlády.
Samotný Trump však ve svých plánech na nové vedení Íránu naráží na nečekaný problém. V úterý novinářům v Bílém domě s dávkou cynismu přiznal, že většina lidí, o kterých Washington jako o potenciálních nástupcích uvažoval, je již po smrti. Tato situace komplikuje snahy o rychlou stabilizaci země pod novým proamerickým vedením, zatímco oficiální Teherán dosud žádné jméno nového lídra neoznámil.
Vedle personálních otázek se v mezinárodním společenství množí obavy z amerických plánů zapojit do konfliktu kurdské bojovníky. H. A. Hellyer z institutu RUSI varoval, že takový krok by otevřel Pandořinu skříňku, která by mohla vést k roztříštění nejen Íránu, ale i sousedního Iráku. Hellyer zdůraznil, že proti této myšlence panuje ve Washingtonu nebývale silná opozice napříč celým politickým spektrem, protože rizika jsou považována za extrémně vysoká.
Zapojení Kurdů do bojů by totiž mohlo do konfliktu přímo vtáhnout další regionální mocnosti, zejména Turecko. Podle expertů hrozí, že by se k povstání mohly přidat i další etnické skupiny v Íránu, jako jsou Azerové nebo Balúčové, což by vyvolalo řetězovou reakci s nepředvídatelnými následky pro bezpečnost celého Blízkého východu. Následné důsledky takového vývoje by podle Hellyera byly „skutečně velmi vážné“.
Zprávy z regionu přitom naznačují, že určité kroky v tomto směru již probíhají. Američtí představitelé údajně kontaktovali lídry kurdské opozice a přislíbili jim leteckou podporu, pokud jejich síly překročí hranice ze severního Iráku do Íránu. Představitelé Strany svobody Kurdistánu (PAK) potvrdili, že některé jejich jednotky se již přesunuly do blízkosti hranic v provincii Sulajmáníja a jsou v pohotovosti pro případnou operaci.
Tento vývoj však naráží na odpor oficiálního vedení iráckého Kurdistánu. Jeho prezident Nechirvan Barzani v prohlášení k výročí kurdského povstání z roku 1991 zdůraznil, že region musí za každou cenu zůstat faktorem stability a míru. Barzani jasně uvedl, že Kurdistán se nesmí stát součástí žádné vojenské eskalace nebo konfliktu, který by ohrozil životy a bezpečnost jeho občanů.
Ochrana ústavních výdobytků a územní celistvosti Kurdistánu je podle Barzaniho možná pouze skrze jednotu a národní odpovědnost všech politických sil. Toto vyjádření je v přímém rozporu s plány, o kterých mluví někteří představitelé Trumpovy administrativy a které by z kurdských oblastí udělaly nástupiště pro invazi do Íránu.
Válka s Íránem trvá necelý týden a administrativa prezidenta Donalda Trumpa už nyní čelí ostré kritice za způsob, jakým komunikuje o úmrtích amerických vojáků. Od začátku operace „Epic Fury“ zahynulo již šest příslušníků ozbrojených sil, což představuje vážnou zkoušku pro americkou veřejnost, jejíž tolerance vůči novému válečnému konfliktu je podle průzkumů značně omezená. Pro samotného Trumpa se však téma padlých vojáků stává politickým minovým polem, které odhaluje jeho dlouhodobý deficit v projevování empatie.
Americký prezident Donald Trump vyvolal další vlnu kontroverze svým prohlášením pro server Axios, ve kterém otevřeně uvedl, že se musí osobně podílet na výběru příštího vůdce Íránu. Trump tento přístup přirovnal k situaci ve Venezuele, kde se po lednovém zajetí prezidenta Nicoláse Madura americkými silami ujala moci Delcy Rodríguezová. Podle Trumpa je nezbytné, aby Washington měl přímý vliv na to, kdo stane v čele Teheránu po zabitém ajatolláhu Alím Chameneím.
Íránci se ve čtvrtek probudili do mrazivého rána doprovázeného dalšími explozemi. Teherán, desetimilionová (s okolními oblastmi až šestnáctimilionová) metropole obklopená pohořím Alborz, hoří již šestým dnem od chvíle, kdy Spojené státy a Izrael zahájily masivní útoky. Ty si dosud vyžádaly přes 1 200 obětí, a to včetně nejvyššího duchovního vůdce země Alího Chameneího. Mezi mrtvými je hlášeno také 168 dětí, které zahynuly při zásahu školy v jižní provincii Hormozgán.
I přes eskalující nálety Spojených států a Izraele na íránské cíle zůstává scénář takzvané balkanizace, tedy územního rozpadu Íránu na menší etnické státy, nepravděpodobný. Analytička Sammar Khader upozorňuje, že ačkoliv je cílem vojenských operací změna režimu, samotná vzdušná síla na svržení hluboce zakořeněného bezpečnostního aparátu, v jehož čele stojí Islámské revoluční gardy (IRGC) a milice Basídž, pravděpodobně stačit nebude.
Válka mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy nezasahuje pouze vojenské cíle, ale stává se rozbuškou pro totální ekonomickou válku, která ohrožuje samotné základy globalizace. Britský ekonom James Meadway varuje, že odvetné kroky Teheránu vyvolají vlnu, která pohltí globální trhy s energiemi i potravinami. Pokud bude konflikt pokračovat, svět pocítí třetí velký cenový šok od dob pandemie, přičemž Británie se nachází v pozici unikátní zranitelnosti.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová před jednáním se zástupci zemí Perského zálivu ostře kritizovala kroky Teheránu. Podle jejích slov se Írán snaží exportovat válku do co největšího počtu zemí a záměrně zasévat chaos v celém regionu. Kallasová hostí virtuální setkání ministrů zahraničí EU a Rady pro spolupráci v Perském zálivu, od kterého očekává společné prohlášení volající po stabilitě a dodržování mezinárodního práva.
Válka mezi Spojenými státy a Íránem, která se rozhořela vedle stále probíhajícího konfliktu na Ukrajině, nečekaně změnila rozložení diplomatických sil. Zatímco před rokem americký prezident Donald Trump vzkázal Volodymyru Zelenskému, že Ukrajina nemá v rukou žádné karty, dnes je situace opačná. Američtí představitelé nyní v Kyjevě vedou zdvořilá jednání a žádají o přístup k ukrajinskému know-how v oblasti boje proti dronům, ve které je Ukrajina světovou špičkou.
Mezi Íránem a Ázerbájdžánem vypukl ostrý diplomatický spor poté, co na území ázerbájdžánské exklávy Nachičevan dopadly dva drony. Podle oficiálních zpráv z Baku jeden stroj zasáhl terminál tamního letiště a druhý dopadl do blízkosti školy v obci Šakarabad. Útok si vyžádal nejméně čtyři zraněné a způsobil značné materiální škody. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany připsalo veškerou zodpovědnost za tento incident Íránu a varovalo, že agrese nezůstane bez odpovědi.
V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Naděje Izraele a Spojených států, že údery na Írán povedou k jeho rychlé kapitulaci, se nenaplnily. Přestože byl eliminován nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další vysocí představitelé, Írán je stále schopen vysílat drony a rakety na cíle po celém Blízkém východě. Hlavní výzvou pro USA a jejich spojence nyní není jen samotný útok, ale hrozba, že jim dojdou systémy protivzdušné obrany dříve, než Íránu dojdou jeho útočné prostředky.
Současné dění na Blízkém východě může na první pohled působit jako vypuknutí další z nekonečných válek, do kterých se Spojené státy zapojily. Ve skutečnosti se však jedná o nejnovější kapitolu nevyhlášeného vojenského konfliktu, který mezi oběma národy doutná již od 80. let minulého století. Zatímco pro Američany začal tento střet v roce 1979 obsazením ambasády v Teheránu a držením rukojmích, Íránci jej vnímají jako důsledek dlouhodobé americké podpory Šáha a následné pomoci Iráku během ničivé války v letech 1980–1988.
Kypr se v těchto dnech usilovně snaží udržet v chodu své šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie, které vážně narušila eskalace konfliktu na Blízkém východě. Poté, co se ostrovní stát stal terčem íránských bezpilotních letounů, musela tamní vláda narychlo zrušit nebo odložit řadu klíčových diplomatických setkání. Kypr, který je třetí nejmenší zemí EU, se kvůli své geografické blízkosti k regionu ocitl v přímém ohrožení ze strany Teheránu.