Nový trend znepokojuje experty. Lidé utíkají do hlavních měst, ta ostatní mají stále hlubší problémy

Ve všech zkoumaných státech se ukázalo, že podíl nejvýše příjmových skupin na celkových výdělcích v průběhu let soustavně rostl. Lidé s nejvyššími příjmy se navíc čím dál více soustřeďují právě ve finančních metropolích na úkor ostatních regionů. Zatímco v devadesátých letech byla pravděpodobnost výskytu zástupce mezi nejbohatším jedním procentem ve finančním centru téměř dvojnásobná, o dvě dekády později se tento rozdíl ještě výrazně prohloubil.

Finanční centra se na celkovém nárůstu příjmů nejbohatší vrstvy obyvatelstva podílela z nadpoloviční většiny. V zemích jako Francie, Španělsko nebo Švédsko dokonce finanční metropole stály za více než stem procent tohoto růstu, což v praxi znamená, že podíl nejvyšších příjmů v ostatních městech těchto států fakticky klesal. Prohlubování propasti mezi finančními huby a druhými největšími městy je zhruba ze třetiny přímo způsobeno prudkým růstem mezd ve finančním sektoru.

Tento trend odstartoval již v devadesátých letech, kdy finanční domy začaly rozdělovat obrovské zisky mezi své zaměstnance, což vyhnalo platy v oboru do astronomických výšin. Mzdy ve finančnictví si navíc udržely nadstandardní úroveň i v obdobích, kdy bankovní sektor čelil krizím a poklesu zisků. Nepomohly ani snahy o regulaci, jako bylo například zastropování bonusů bankéřů ze strany státních orgánů.

Míra dopadu finančního sektoru na celkovou nerovnost se však v jednotlivých zemích liší podle struktury jejich hospodářství. V centrálněji řízených ekonomikách typu Švédska či Španělska hrají finanční metropole v příjmové nerovnosti podstatně větší roli než v decentralizovaných státech, jako jsou Spojené státy, Kanada nebo Německo. V Severní Americe se navíc agresivní platové praktiky z bankovnictví postupně přelily i do dalších odvětví, zejména do technologického sektoru.

Dosavadní teorie často přisuzovaly rozevřené nůžky mezi příjmy ve městech dopadům globalizace nebo přirozenému shromažďování vysoce kvalifikovaných pracovníků v atraktivních lokalitách. Výzkum však ukázal, že k nejvýraznějšímu nárůstu koncentrace bohatství došlo i v metropolích jako Stockholm nebo Madrid, které nepatří mezi primární centra globálního obchodu. Srovnání měst se stejnou úrovní vzdělání a služeb potvrdilo, že klíčovým odlišujícím faktorem je právě přítomnost silného finančního sektoru.

S tím, jak se světová populace čím dál více stěhuje do měst, se otázka příjmové nerovnosti ve velkých aglomeracích stává zásadním společenským tématem. Soustředění extrémních příjmů v jednom odvětví a jedné lokalitě totiž mění charakter měst a zvyšuje životní náklady pro běžné obyvatele. Výsledky studie tak dávají jasný signál zákonodárcům, že při řešení sociálních rozdílů musejí věnovat zvláštní pozornost fungování a odměňování ve finančním odvětví.