Nejen počasí může zničit svět. Klimatická krize má své dvojče, a to je skutečně zlé

Tato bóje, označovaná jako L4, patří výzkumnému centru Plymouth Marine Laboratory (PML) a patří k technologicky nejvyspělejším měřicím stanicím svého druhu. Měří mimo jiné teplotu, slanost, množství kyslíku, světla a především kyselost vody. Právě vývoj pH oceánu znepokojuje vědce čím dál více.

Oceánská acidifikace, označovaná jako „zlý dvojník klimatické krize“, je způsobena rostoucím množstvím oxidu uhličitého, který se z atmosféry vstřebává do mořské vody. Chemické reakce vedou k poklesu pH, což má závažné dopady na mořské organismy. Nová studie britských, amerických a oregonských vědců ukazuje, že proces acidifikace probíhá rychleji, než se dosud předpokládalo.

„Je těžké veřejnosti ukázat něco, co není na první pohled vidět,“ říká profesor Steve Widdicombe z PML. „Biologické dopady se projeví až v dlouhodobém horizontu, a je složité je oddělit od vlivů, jako je znečištění nebo nadměrný rybolov.“

Jedním z nejpřesvědčivějších důkazů je video od amerického úřadu NOAA. Ukazuje mořského plže – pteropoda – v běžné mořské vodě a poté v prostředí s vyšším obsahem CO₂. Ve druhém případě je jeho schránka narušená a pohyb obtížný. Takové záběry sice pomáhají oslovit veřejnost, ale podle vědců nestačí k tomu, aby přiměly vlády k zásadním krokům.

Důsledky jsou však už nyní reálné. Na severozápadním pobřeží USA se kolem roku 2010 téměř zhroutil průmysl s chovem ústřic. Larvy těchto živočichů nedokázaly v kyselé vodě vytvořit schránky a uhynuly. Farmy pak začaly sledovat pH vody a upravovat ji chemicky, aby larvám umožnily přežít.

Podobné iniciativy ukazují, že se dá s acidifikací lokálně bojovat – otázkou zůstává, jak to zvládnout v globálním měřítku. Mnohé země nemají přístup k potřebným datům ani k technologiím, a i když mezinárodní dohody jako Globální rámec pro biologickou rozmanitost ukládají státům povinnost problém řešit, reálná opatření často chybí.

Na scénu tak vstupuje soukromý sektor s geoengineeringovými řešeními – například technikou zvanou „alkalinizace oceánu“, kdy se do vody přidávají zásadité látky, aby se zvýšilo pH. Zatímco v uzavřených systémech, jako jsou ústřicové líhně, to může fungovat, vědci varují, že rozmach těchto metod je příliš rychlý a nebezpečný.

„Představte si, že by vám lékař předepsal lék, který nebyl otestován. Vzali byste si ho?“ varuje Widdicombe. Jessie Turnerová z Aliance pro acidifikaci oceánu dodává: „Bez snížení emisí CO₂ se nikam neposuneme. Geoengineering nesmí odvést pozornost od hlavní příčiny.“

Řešení existují – od lokálního omezování organického znečištění po posilování odolnosti pobřežních ekosystémů. Ale bez jasného politického vedení zůstanou vědecké poznatky bez odezvy. Vědci doufají, že nadcházející konference OSN o oceánech ve Francii vnese téma acidifikace do světových politických agend.

„Je to tichá krize, o které se nemluví,“ říká Turnerová. „Ale pokud ji nezačneme brát vážně, dopady budou nezvratné.“