Mužům vstup zakázán. Ženy vymyslely způsob, jak čelit rostoucí vlně násilí

Ruth Rojas, která jezdí už sedm let, zažila opakované napadení, a to i se zbraní v ruce. Přesto si svou práci, kterou nazývá "třešničkou," užívá. Říká, že se s tím naučila žít a je to pro ni "bezpečné místo", kde může být sama sebou. Z jejího auta se stalo něco jako útočiště.

Tato služba funguje na principu solidarity. Některé z členek AmorrAs jsou právničky a psycholožky, které dobrovolně poskytují pomoc ženám, které se ocitly v nebezpečí. Službu si lze objednat online nebo po telefonu. Každá jízda je monitorována a sledována, aby se předešlo nebezpečným situacím. Od začátku fungování prý nezažily žádný nebezpečný incident.

Rojas a její dcera si uvědomily, že po takové službě je poptávka. Nejedna žena už měla traumatické zkušenosti. Například Dulce Navarro, která pravidelně využívá služby AmorrAs, se vyhýbá hromadné dopravě. V roce 2021 byla její 21letá neteř nalezena mrtvá po nastoupení do autobusu a loni byla na stanici metra napadena. Říká, že ve městě je příběhů o napadených a zmizelých lidech mnoho.

Útoky na řidiče i cestující jsou v Mexiku bohužel časté. V Mexiku, které patří mezi země s vysokou mírou kriminality, byly hlášeny útoky na všechny velké přepravní společnosti, jako je DiDi i Uber. Mnoho řidiček se potýká s obtěžováním, obtížnými klienty, kteří nechtějí vystoupit, a dokonce i s pokusy o únos.

Například řidička Uberu Karla Patricia Cortés, matka dvou dětí, byla minulý prosinec zabita, když seděla ve svém autě. Navzdory tomu, že měla přístup k bezpečnostním funkcím v aplikaci Uber a k záložní aplikaci Live360, nepodařilo se jí předejít útoku. Její tělo bylo nalezeno u jejího auta, které bylo ukradeno.

V reakci na rostoucí násilí se mexické úřady snaží situaci řešit. Vláda slíbila, že přijme opatření proti násilí na ženách. V hlavním městě vzniklo nové oddělení policie, zaměřené na kriminalitu vůči ženám. Nicméně, podle zpráv OSN z roku 2018, téměř devět z deseti žen v Mexiku zažilo násilí v hromadné dopravě.

Rojas, přestože se necítí být feministkou, věří v právo pracovat. Říká, že nehodlá přestat, dokud si nesplatí své auto, které pro ni znamená svobodu a nezávislost. Dodává, že to není o sobectví, ale o tom, že žena by se neměla cítit ponížená. „Jít do práce není důvod, aby vám někdo vzal život,“ uzavírá.