Může NATO inovovat dostatečně rychle, aby dokázalo čelit rostoucí hrozbě dronů?

Polské úřady našly úlomky toho, co označily za drony typu Gerbera, vyrobené z překližky a polystyrenu, které často slouží jako návnady. Ukrajinská obranná zpravodajská služba odhaduje, že jejich výroba stojí kolem deseti tisíc dolarů za kus. Letouny NATO, které kvůli nim vzlétly, byly však stíhačky F-16 a F-35 v hodnotě mnoha milionů dolarů.

I když to byla účinná demonstrace síly, jen náklady na palivo a údržbu pravděpodobně dosáhly desítek tisíc dolarů. Podle Roberta Tollasta z londýnského obranného think-tanku RUSI, tato nákladová asymetrie prostě nefunguje.

Tollast podotkl, že NATO by dokázalo čelit rozsáhlým útokům dronů, jak ukázal úspěšný zásah stíhaček proti masivnímu íránskému útoku na Izrael v dubnu. Avšak náklady na takovou obranu, které Izrael odhadl na více než jednu miliardu dolarů, činí tento přístup dlouhodobě neudržitelným. Podle něj je základní problém v tom, že západní obranné technologie před válkou na Ukrajině vůbec nepočítaly s asymetrickou hrozbou dronů.

V rychle rostoucím sektoru vojenských technologií však panuje shoda, že s touto hrozbou se počítalo, ale obranná ministerstva NATO jsou příliš pomalá v adaptaci. Johannes Pinl, generální ředitel společnosti MARSS, která se specializuje na software pro detekci hrozeb, uvedl, že technologie jsou k dispozici, ale systémy zadávání zakázek NATO jsou "stále v 80. letech". Jako příklad uvedl jejich znovupoužitelný AI-poháněný záchytný dron. Ten je navržen tak, aby dokázal protivníkův dron doslova rozřezat titanovým rámem. Přesto stále čeká na hodnocení od země NATO.

Válka na Ukrajině vytvořila v Evropě dvourychlostní proces zadávání zakázek. Siete Hamminga, generální ředitel společnosti Robin Radar Systems, vysvětlil, že pokud chce země nakoupit vybavení pro Ukrajinu, má k dispozici zrychlenou cestu. Může jít přímo za firmou a říct: „Potřebujeme tohle co nejdříve.“ Ale pokud chce stejné vybavení pořídit pro sebe, musí projít celým, zdlouhavým postupem.

Existují však i náznaky změn. Příkladem je portugalský start-up Tekever. Od roku 2022 britská vláda nakoupila drony AR3 za více než 350 milionů dolarů, které posílá na Ukrajinu. Britské Královské letectvo oznámilo, že drony AR3 využije pro svůj nový systém elektronického boje StormShroud. Společnost navíc nedávno oznámila otevření nové továrny v jihozápadní Anglii, kde vznikne tisíc nových pracovních míst.

Tento přístup je o sdílení rizika mezi vládou a průmyslem. Velitel britského obranného štábu Richard Knighton zdůraznil potřebu nového přístupu. Řekl, že pro dosažení požadované rychlosti musí Británie změnit svůj vztah s průmyslem, aby mohla inovovat tempem, které odpovídá válečnému stavu.

Agris Kipurs, generální ředitel a spoluzakladatel lotyšského start-upu Origin Robotics, uvedl, že jeho země, vzhledem ke své blízkosti k Rusku, zavádí nové mechanismy pro spolupráci s novými technologickými firmami. Také Spojené státy nyní usilují o zrychlení v oblasti dronů a obrany proti nim. Americký ministr války, Pete Hegseth, v červencovém memorandu varoval, že americké jednotky nejsou vybaveny smrtícími malými drony, které moderní bojiště vyžaduje.

Jedním z hlavních poznatků z Ukrajiny je podle Tollasta nutnost experimentovat a kombinovat drahé technologie, jako jsou stíhačky F-35, s levnějšími a méně spolehlivými, ale dostupnými systémy. Problémem však zůstává objem. Rusko podle odhadů z července vyrábí pět a půl tisíce dronů typu Geran a Gerbera měsíčně.

V jednom případě letělo na Ukrajinu přes 800 dronů za jedinou noc. Morten Brandtzaeg, generální ředitel norského výrobce munice Nammo, uvedl, že jeho firma pracuje na výrobě většího množství levných raket, aby se jejich cena rovnala ceně cíle, který sestřelují. Podle něj je výroba munice na začátku svého růstu a rozhodně není dostatečná.