Merz doplatil na svou politickou slabost. Nemá způsoby, jak ukončit krizi

Podnikatelská komunita dává své frustraci veřejně najevo. Bertram Kawlath, prezident vlivné lobby strojírenského průmyslu VDMA, na nedávné akci v Berlíně přímo před kancléřem uvedl, že nálada v průmyslu je "zuřivá a zklamaná". Strach z reforem je prý jako pomyslný slon v místnosti a toto váhání se prodražuje, jelikož mnoho firem propouští a o práci přicházejí lidé. Merz nemá mnoho pádných možností, jak realizovat slibované rozsáhlé reformy a rychlý obrat.

Společnosti, které byly kdysi pilířem poválečného německého hospodářského zázraku, nyní snižují počet pracovních míst. Po dvou letech ekonomického poklesu očekávají ekonomové pro letošní rok jen minimální, pokud vůbec nějaký, růst. Počet nezaměstnaných dosáhl v srpnu 3,02 milionu, což je nejvíce za poslední desetiletí. K tomu navíc klesá podnikatelská nálada.

Merzova vláda se sice nemůže přímo vinit ze strukturálních problémů, kterým Německo čelí. Mezi tyto dlouhodobé potíže patří celní války prezidenta Donalda Trumpa, vysoké ceny energií, sílící konkurence z Číny a stárnutí populace. Tyto faktory existovaly dlouho před jeho příchodem, nebo jsou mimo jeho dosah.

Navzdory tomu pociťuje Merz politické důsledky. Spokojenost s jeho výkonem klesla na pouhých 26 % a nespokojenost s vládou roste. Jeho hlavní politický soupeř, krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), která je nejsilnější opoziční stranou, kancléře tvrdě kritizuje právě za ekonomickou politiku a spoléhání se na půjčky. Spolupředsedkyně AfD Alice Weidelová v Bundestagu prohlásila, že Merz "se zapíše do historie Spolkové republiky Německo jako nejvíce zadlužený ze všech kancléřů".

Tato taktika AfD se vyplácí. Podle průzkumu POLITICO's Poll of Polls poprvé od svého vzniku před více než deseti lety předstihla AfD Merzovy konzervativce a stala se nejoblíbenější stranou v zemi.

Merz si je plně vědom rostoucí alarmující nálady v průmyslu a uvědomuje si, že jeho politické přežití závisí na rychlé akci. Počáteční měsíce v úřadu se sice soustředil hlavně na zahraniční politiku (zejména na zajištění vojenské pomoci Ukrajině v kontextu slábnoucí americké podpory za Trumpovy vlády), ale nyní se obrátil k domácím tématům. Uskutečnil sérii jednání s byznysmeny a přiznal, že se nejedná jen o dočasný pokles, ale o strukturální růstovou krizi.

Kancléř slíbil, že na podzim zahájí zásadní reformy, které někteří jeho konzervativci nazývají "reformační podzim". Pro Merze je však zásadní problém, zda se jeho ideologicky rozdělená koalice, tvořená konzervativním spojenectvím a Sociálně demokratickou stranou (SPD), bude schopna na významné legislativě shodnout.

Zatímco zákonodárci zvažují drobnější úpravy, jako je omezení dlouhodobých dávek v nezaměstnanosti a zvýšení finančních pobídek pro pracující důchodce, návrhy na nejzásadnější reformy, jako je strukturální přepracování důchodového systému a rozsáhlejší reforma ústavních brzd zadlužování, byly přesunuty na expertní komise. To brání rychlému a odvážnému jednání vzhledem ke složitosti úkolů.

Někteří politici SPD dokonce zpochybňují, že z "reformačního podzimu" něco vzejde, a označují to za prázdné politické gesto. Merz v reakci na to svolal další zasedání, včetně dvoudenního koaličního summitu zaměřeného na konkurenceschopnost. Také jmenoval komisaře pro zahraniční investice, který plánuje uspořádat investiční konferenci.

Zástupci podniků však varují, že čas na skutečně ambiciózní reformy se krátí. Jörg Dittrich, prezident Německé konfederace řemesel, přirovnal ekonomiku k pacientovi na jednotce intenzivní péče, který potřebuje okamžitou léčbu. Vyzval vládu k odstranění zbytečné byrokracie a k reformě systému sociálního zabezpečení, aby se omezily rostoucí náklady.

Jedním z důvodů Merzových omezených možností je jeho politická slabost. Kvůli vzestupu politických extrémů má jeho koalice jednu z nejužších většin v poválečné historii Německa. Tato slabost ho v březnu přiměla k přijetí ambiciózních reforem ještě před nástupem do funkce, kdy využil předchozího parlamentu k prosazení historického balíčku výdajových reforem. Ty částečně uvolnily ústavní dluhovou brzdu, čímž se uvolnilo 500 miliard eur na investice do infrastruktury a obrany.

Ekonomové se však shodují, že ani toto masivní zadlužení pravděpodobně nebude stačit k zajištění robustního růstu. Například studie Mannheimské univerzity naznačuje, že každé euro utracené za obranu přinese jen 50 centů dodatečné ekonomické aktivity. Podle ekonoma Toma Krebse Merzova vláda postrádá "rozumnou a strategickou průmyslovou politiku". „Neexistuje žádný plán,“ dodal.