Macron chce proti Trumpovi použít obchodní „bazuku“. Jak nejsilnější odstrašující prostředek EU funguje?

Podle Macronova týmu dnes prezident o aktivaci této zbraně jedná se svými evropskými protějšky. Francouzský prezident zdůraznil, že Evropa nesmí podlehnout ponižování a musí se začít chovat jako svébytný geopolitický aktér.

Napětí mezi Washingtonem a Bruselem eskaluje už několik měsíců. Trump opakovaně zpochybňuje podporu Ukrajině, tlačí na nevyvážené obchodní dohody a nutí spojence v NATO k radikálnímu zvyšování výdajů na obranu.

Poslední kapkou se však staly americké nároky na Grónsko, které vyvolaly masové protesty v Kodani i v Nuuku. Skutečnost, že Trump vyhlásil cla krátce po podpisu velké obchodní dohody EU se zeměmi Latinské Ameriky, odhodlání Evropanů k odvetě jen posílila.

V Evropském parlamentu již nyní sílí hlasy pro okamžité zastavení ratifikace obchodní dohody s USA z loňského léta. Manfred Weber, předseda nejsilnější lidovecké frakce, prohlásil, že za současných okolností není schválení dohody možné.

Podobně se vyjádřila i Valérie Hayerová, šéfka centristické skupiny Renew Europe, podle níž byla „bazuka“ vytvořena přesně pro situace takového ekonomického zastrašování, jaké nyní předvádí Bílý dům.

K situaci se vyjádřil i německý kancléř Friedrich Merz, který vyjádřil plnou solidaritu Dánsku a obyvatelům Grónska. Zdůraznil, že jako členové NATO jsou Evropané odhodláni posilovat bezpečnost v Arktidě. Hrozby cly podle něj podkopávají transatlantické vazby a nesou s sebou riziko nebezpečné eskalace, které by se obě strany měly vyvarovat.

Určitou mírnější notu se pokusila nasadit italská premiérka Giorgia Meloniová, která má s Trumpem nadstandardní vztahy. Po telefonátu s americkým prezidentem uvedla, že v otázce vyslání evropských vojsk do Grónska došlo k „problému v komunikaci a nepochopení“. Podle ní by Washington neměl vnímat přítomnost evropských vojáků jako protiamerické gesto, ale jako snahu o zajištění bezpečnosti v regionu před jinými aktéry.

Navzdory smířlivějším tónům některých lídrů se zdá, že evropská trpělivost přetekla. Vyslání vojáků z Francie, Německa a dalších zemí na cvičení v Grónsku ukazuje, že Evropa bere svou suverenitu vážně. Pokud Trump své hrozby cly skutečně naplní, aktivace odvetných mechanismů se zdá být téměř nevyhnutelná, což by znamenalo definitivní konec dosavadní éry transatlantického spojenectví.

Maroš Šefčovič, komisař EU pro obchod, sice připustil, že schvalování dohody s USA bude nyní velmi komplikované, ale zároveň vyzdvihl novou smlouvu s blokem Mercosur. Ta by měla Evropě pomoci kompenzovat ztráty způsobené americkými cly. Strategií Bruselu tak zůstává snižování závislosti na USA a budování vlastní obranyschopnosti a ekonomické soběstačnosti.

Takzvaný protinátlakový nástroj (Anti-Coercion Instrument), kterému se v Bruselu přezdívá „obchodní bazuka“, je právní mechanismus, jehož hlavním účelem je chránit členské státy EU před ekonomickým vydíráním ze strany mocností, jako jsou Čína nebo nyní Spojené státy. Funguje jako odstrašující prostředek, který má útočníkovi jasně ukázat, že jeho nátlak vyvolá okamžitou a velmi bolestivou reakci.

Celý proces aktivace této zbraně začíná u Evropské komise. Ta má pravomoc prozkoumat, zda kroky cizí země, například uvalení cel kvůli postoji k Grónsku, skutečně naplňují definici hospodářského nátlaku. Pokud dojde k závěru, že ano, navrhne Radě EU, aby existenci nátlaku oficiálně potvrdila. Klíčové je, že v tomto případě se nerozhoduje jednomyslně, takže žádný stát nemůže odvetu zablokovat svým vetem.

Jakmile je nátlak oficiálně uznán, nastává fáze vyjednávání. Evropská unie vyzve druhou stranu k ukončení nepřátelských kroků a nabídne diplomatické řešení. Pokud však agresor neustoupí a dál trvá na svých požadavcích, Brusel může přistoupit k samotné „střelbě“ z bazuky. Ta spočívá v zavedení cílených a tvrdých protiopatření, která mají dotčenou zemi donutit ke změně postoje.

Arzenál protiopatření je velmi široký a neomezuje se jen na klasická dovozní cla. Evropská unie může například omezit přístup cizích firem k veřejným zakázkám na svém území nebo jim zkomplikovat investice v členských státech. Ve hře jsou také omezení v oblasti služeb, digitálního trhu nebo přísnější pravidla pro ochranu duševního vlastnictví firem z dané země.

Síla tohoto nástroje spočívá v jeho nepředvídatelnosti. Brusel si může vybrat přesně ty sektory, které jsou pro útočníka nejcitlivější. V případě konfliktu s USA by to mohly být například technologie, finanční služby nebo luxusní zboží. Cílem je vytvořit takový ekonomický tlak, aby se pokračování v původním nátlaku agresorovi prostě nevyplatilo.

Protinátlakový nástroj je navržen tak, aby byl v souladu s mezinárodním právem, ale zároveň aby byl dostatečně pružný. Evropská unie se snaží jednat proporcionálně, tedy tak, aby odveta odpovídala způsobené škodě. Jakmile cizí stát svůj nátlak zastaví, EU své sankce okamžitě stáhne. Je to tedy nástroj obranný, nikoliv útočný, ale s destruktivním potenciálem pro vzájemný obchod.

Aktivace této bazuky je považována za „poslední možnost“, protože její použití v podstatě znamená vyhlášení plnohodnotné obchodní války. Právě proto o ní nyní mluví Emmanuel Macron jako o krajním řešení, které má Donaldu Trumpovi ukázat, že Evropa už není ochotna hrát roli pasivního diváka a má prostředky, jak se účinně bránit.