Evropa se nachází v situaci, kdy sice disponuje rozsáhlým arzenálem zbraní, ale bez úzké spolupráce se Spojenými státy by byla v případném rozsáhlém konfliktu fakticky ochromena. Ačkoliv evropské zbrojovky vyrábějí špičkové stíhačky, tanky i střely, kontinentu chybí klíčová „páteř“ moderního válčení, kterou tvoří zpravodajství, logistika a komunikační systémy ovládané Pentagonem. Bez těchto amerických strategických prvků, které propojují palebnou sílu do funkčního celku, má Evropa jen malou naději na účinné odstrašení ruské agrese.
Generální tajemník NATO Mark Rutte v této souvislosti varoval, že představa o Evropě schopné bránit se bez USA je v současnosti nereálná. Podle jeho slov by si úplné osamostatnění vyžádalo astronomické náklady, které by mohly dosáhnout až 10 % HDP členských zemí, což je dvojnásobek současných ambiciózních cílů. Rutte zdůraznil, že vytvoření čistě evropské armády by bez amerického jaderného deštníku a technologického zázemí vedlo pouze k neefektivním duplicitám, ze kterých by měl největší radost Kreml.
Analytici a diplomaté potvrzují, že evropská obrana je kriticky závislá na amerických kapacitách v oblastech, jako je doplňování paliva za letu, satelitní průzkum nebo velení a řízení operací. Odhadované náklady na nahrazení těchto amerických aktiv v Evropě se pohybují kolem jednoho bilionu dolarů. Tato částka zahrnuje nejen nákup nových vojenských platforem, ale především vybudování vlastních vesmírných a sledovacích systémů, které jsou pro moderní bojiště nezbytné.
Evropský komisař pro obranu Andrius Kubilius proto vyzval k tomu, aby se nahrazení amerických „strategických umožňovačů“ stalo absolutní prioritou. Podle něj je to nezbytný první krok k dosažení skutečné strategické autonomie. Kubilius navrhuje ambiciózní reformy, které nazývá „velkým třeskem“, včetně vytvoření stálé evropské ozbrojené síly o síle 100 000 mužů a vzniku Evropské bezpečnostní rady, do níž by měla patřit i Velká Británie.
Evropská unie si je svých slabin vědoma a pracuje na plánech, jako je „Strategický kompas“ nebo projekt „Readiness 2030“, které mají rizika spojená s případným americkým odchodem zmírnit. Úsilí o větší soběstačnost však naráží na komplikovanou vnitřní politiku kontinentu. Rozhodování o obraně je často brzděno nutností jednomyslnosti, což dává právo veta například Maďarsku, a integrace se zeměmi mimo EU, jako jsou Norsko nebo Spojené království, zůstává logistickou výzvou.
V oblasti vzdušného průzkumu se nyní hraje o náhradu za dosluhující letouny AWACS. Přestože původní plány počítaly s nákupem amerických strojů Boeing E-7A Wedgetail, některé země v čele s Německem začínají upřednostňovat evropské řešení v podobě švédského systému Saab GlobalEye. Důvodem jsou obavy z vysokých cen, dlouhých dodacích lhůt a závislosti na americké údržbě a certifikaci, což by mohlo v budoucnu představovat značné riziko.
Podobná situace panuje i v protivzdušné obraně, kde dominuje americký systém Patriot. Nedostatek střel pro tyto systémy pocítila v zimě zejména Ukrajina, což podtrhlo nebezpečí závislosti na jediném dodavateli. Evropa sice disponuje konkurenceschopným francouzsko-italským systémem SAMP-T, ten má však za sebou méně bojových zkušeností a je v evropských armádách zastoupen mnohem řidčeji než jeho americký protějšek.
Vesmírné kapacity zůstávají další Achillovou patou Evropy. Většina zemí se stále spoléhá na USA při získávání zpravodajských informací a navigaci. Přestože EU financuje projekt IRIS², který má konkurovat systému Starlink Elona Muska, do provozu se dostane nejspíše až kolem roku 2030. V té době už ale budou globální konkurenti pravděpodobně o několik generací dále, což Evropu staví do pozice někoho, kdo se neustále snaží dohnat ujetý vlak.
Právě zpravodajství a schopnost identifikovat cíle v reálném čase jsou považovány za nejobtížněji nahraditelné prvky. Ukrajina je i přes pokles přímé americké pomoci stále životně závislá na satelitních snímcích z USA. Francouzský prezident Emmanuel Macron sice deklaroval, že Francie nyní poskytuje Ukrajině dvě třetiny její zpravodajské podpory, ale pro celoevropský obranný rámec je takové sdílení informací stále spíše výjimkou než pravidlem.
Skutečným problémem Evropy tak nakonec není nedostatek financí, ale spíše chybějící koherence a jednotný obranný trh. Pokud se evropské státy nedokážou sjednotit, omezit duplicity a začít nakupovat zbraně společně, zůstane jejich obrana i nadále jen souborem 27 národních armád. Bez hluboké transformace a ochoty investovat do vlastních strategických technologií bude kontinent i nadále odkázán na politickou vůli Washingtonu.
Americký prezident Donald Trump, který v minulosti prohlásil, že jako hlava státu má právo dělat si absolutně cokoli, začíná narážet na první vážné překážky. Ačkoliv se nijak nevzdal svého úsilí o totální moc, v posledních týdnech se objevují sice drobné, ale velmi významné projevy odporu. Ukazuje se, že strach z prezidenta postupně vyprchává a do řad rebelů se začínají přidávat i někteří republikáni, zatímco jeho klíčové politické cíle čelí zásahům ze strany soudů i občanské společnosti.
Generální tajemník NATO Mark Rutte při svém příjezdu na bezpečnostní konferenci v Mnichově ocenil výraznou proměnu v přístupu evropských lídrů k obraně. V návaznosti na čtvrteční ministerské jednání v Bruselu prohlásil, že mezi spojenci cítí zásadní „změnu myšlení“. Podle něj skončila éra desetiletí trvajících stížností Spojených států na to, že Evropa nevynakládá na svou bezpečnost dostatečné prostředky.
Evropa se nachází v situaci, kdy sice disponuje rozsáhlým arzenálem zbraní, ale bez úzké spolupráce se Spojenými státy by byla v případném rozsáhlém konfliktu fakticky ochromena. Ačkoliv evropské zbrojovky vyrábějí špičkové stíhačky, tanky i střely, kontinentu chybí klíčová „páteř“ moderního válčení, kterou tvoří zpravodajství, logistika a komunikační systémy ovládané Pentagonem. Bez těchto amerických strategických prvků, které propojují palebnou sílu do funkčního celku, má Evropa jen malou naději na účinné odstrašení ruské agrese.
Představa spřízněné duše, onoho jediného dokonalého protějšku obecně nazývaného „soulmate“, který na nás někde na světě čeká, nás provází celou historií. Od starořeckého mýtu o lidech rozdělených Diem, kteří po zbytek života hledají svou druhou polovinu, přes středověké rytířské romány až po moderní hollywoodské filmy se nám prodává myšlenka, že láska není náhodná, ale osudová. Co se však děje, když se na tento romantický ideál podíváme optikou moderní vědy, psychologie a dokonce i matematiky?
Válka na Ukrajině pokračuje ničivými údery, zatímco se pozornost světových lídrů upírá k Mnichovu. Ruské útoky v noci na pátek zasáhly několik ukrajinských regionů a vyžádaly si další oběti na životech. Podle ukrajinských úřadů zasáhly střely a drony kritickou infrastrukturu i obytné oblasti, přičemž nejtragičtější zprávy přicházejí z Doněcké oblasti.
Trumpova administrativa oficiálně zrušila stěžejní vědecké zjištění, které vládě umožňovalo regulovat emise plynů způsobujících oteplování planety. Tento krok byl kritiky označen za dar „miliardářům z řad znečišťovatelů“ na úkor zdraví amerických občanů. Takzvaný „endangerment finding“ (zjištění o ohrožení) z roku 2009 konstatoval, že hromadění skleníkových plynů v atmosféře ohrožuje veřejné zdraví a blahobyt. Právě toto rozhodnutí umožňovalo Agentuře pro ochranu životního prostředí (EPA) omezovat emise z vozidel, elektráren a dalších průmyslových zdrojů.
Demokraté ze Spojených států využijí víkendovou bezpečnostní konferenci v Mnichově k tomu, aby vyzvali evropské lídry k odporu vůči Donaldu Trumpovi. Evropský kontinent zůstává v otázce přístupu k nepředvídatelnému americkému prezidentovi hluboce rozdělen. Mezi demokraty, kteří se prestižního summitu účastní, jsou někteří z Trumpových nejhlasitějších kritiků, včetně guvernéra Kalifornie Gavina Newsoma, newyorské kongresmanky Alexandrie Ocasio-Cortezové, arizonského senátora Rubena Gallega a michiganské guvernérky Gretchen Whitmerové.
Hynek Čermák opravdu nebude oblíbeným hercem vládních Motoristů. V pondělí marně čekal na jejich ministra kultury Oto Klempíře, jehož několik umělců zvalo na veřejnou debatu v jednom z pražských divadel. Poté se herec dostal do výměny názorů s předsedou Motoristů a šéfem české diplomacie Petrem Macinkou.
Poté, co musela česká rychlobruslařská legenda Martina Sáblíková v úvodu právě probíhajících zimních olympijských her v Miláně a Cortině d'Ampezzo oželet kvůli nemoci závod na tříkilometrové trati, se nedalo čekat, že v závodě na její nejoblíbenější pětikilometrové trati dojde na zázraky. Chtěla se závodu zúčastnit už jen proto, že je na posledních olympijských hrách a že se chtěla se svou oblíbenou tratí rozloučit. Představila se až v poslední rozjížďce s italskou hvězdou Francescou Lollobrigidaovou, která potvrdila, že načasovala svoji formu nejlépe, jak jen mohla. Po tříkilometrové trati, kde triumfovala s olympijským rekordem, ovládla v Miláně i pětikilometrovou trať. Své oslabené české soupeřce ujela o parník a bere zlato i z tohoto závodu. Sáblíkové čas 7:07,08 stačil až na 11. místě.
V areálu ZOO Praha byla zjištěna ptačí chřipka. Podezření na nákazu se objevilo po úhynu několika ptáků. Vyšetření následně nemoc potvrdilo. V zoologické zahradě sice byla zavedena mimořádná veterinární opatření, ale vstup návštěvníků nijak omezen není.
V Česku momentálně panuje spíše jarní počasí, ale ještě v tomto týdnu nastane zvrat. Potvrzuje to i předběžné varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří v sobotu a neděli očekávají sněžení.
Z Hollywoodu přišla ve středu smutná zpráva. Ve věku pouhých 48 let zemřel populární herec James Van Der Beek, který v posledních letech života bojoval s rakovinou tlustého střeva. O úmrtí herce informovala světová média, například britská stanice BBC.