Má špičkové stíhačky, tanky i střely, tak proč se Evropa nedokáže bránit? Chybí jí páteř moderní války

Generální tajemník NATO Mark Rutte v této souvislosti varoval, že představa o Evropě schopné bránit se bez USA je v současnosti nereálná. Podle jeho slov by si úplné osamostatnění vyžádalo astronomické náklady, které by mohly dosáhnout až 10 % HDP členských zemí, což je dvojnásobek současných ambiciózních cílů. Rutte zdůraznil, že vytvoření čistě evropské armády by bez amerického jaderného deštníku a technologického zázemí vedlo pouze k neefektivním duplicitám, ze kterých by měl největší radost Kreml.

Analytici a diplomaté potvrzují, že evropská obrana je kriticky závislá na amerických kapacitách v oblastech, jako je doplňování paliva za letu, satelitní průzkum nebo velení a řízení operací. Odhadované náklady na nahrazení těchto amerických aktiv v Evropě se pohybují kolem jednoho bilionu dolarů. Tato částka zahrnuje nejen nákup nových vojenských platforem, ale především vybudování vlastních vesmírných a sledovacích systémů, které jsou pro moderní bojiště nezbytné.

Evropský komisař pro obranu Andrius Kubilius proto vyzval k tomu, aby se nahrazení amerických „strategických umožňovačů“ stalo absolutní prioritou. Podle něj je to nezbytný první krok k dosažení skutečné strategické autonomie. Kubilius navrhuje ambiciózní reformy, které nazývá „velkým třeskem“, včetně vytvoření stálé evropské ozbrojené síly o síle 100 000 mužů a vzniku Evropské bezpečnostní rady, do níž by měla patřit i Velká Británie.

Evropská unie si je svých slabin vědoma a pracuje na plánech, jako je „Strategický kompas“ nebo projekt „Readiness 2030“, které mají rizika spojená s případným americkým odchodem zmírnit. Úsilí o větší soběstačnost však naráží na komplikovanou vnitřní politiku kontinentu. Rozhodování o obraně je často brzděno nutností jednomyslnosti, což dává právo veta například Maďarsku, a integrace se zeměmi mimo EU, jako jsou Norsko nebo Spojené království, zůstává logistickou výzvou.

V oblasti vzdušného průzkumu se nyní hraje o náhradu za dosluhující letouny AWACS. Přestože původní plány počítaly s nákupem amerických strojů Boeing E-7A Wedgetail, některé země v čele s Německem začínají upřednostňovat evropské řešení v podobě švédského systému Saab GlobalEye. Důvodem jsou obavy z vysokých cen, dlouhých dodacích lhůt a závislosti na americké údržbě a certifikaci, což by mohlo v budoucnu představovat značné riziko.

Podobná situace panuje i v protivzdušné obraně, kde dominuje americký systém Patriot. Nedostatek střel pro tyto systémy pocítila v zimě zejména Ukrajina, což podtrhlo nebezpečí závislosti na jediném dodavateli. Evropa sice disponuje konkurenceschopným francouzsko-italským systémem SAMP-T, ten má však za sebou méně bojových zkušeností a je v evropských armádách zastoupen mnohem řidčeji než jeho americký protějšek.

Vesmírné kapacity zůstávají další Achillovou patou Evropy. Většina zemí se stále spoléhá na USA při získávání zpravodajských informací a navigaci. Přestože EU financuje projekt IRIS², který má konkurovat systému Starlink Elona Muska, do provozu se dostane nejspíše až kolem roku 2030. V té době už ale budou globální konkurenti pravděpodobně o několik generací dále, což Evropu staví do pozice někoho, kdo se neustále snaží dohnat ujetý vlak.

Právě zpravodajství a schopnost identifikovat cíle v reálném čase jsou považovány za nejobtížněji nahraditelné prvky. Ukrajina je i přes pokles přímé americké pomoci stále životně závislá na satelitních snímcích z USA. Francouzský prezident Emmanuel Macron sice deklaroval, že Francie nyní poskytuje Ukrajině dvě třetiny její zpravodajské podpory, ale pro celoevropský obranný rámec je takové sdílení informací stále spíše výjimkou než pravidlem.

Skutečným problémem Evropy tak nakonec není nedostatek financí, ale spíše chybějící koherence a jednotný obranný trh. Pokud se evropské státy nedokážou sjednotit, omezit duplicity a začít nakupovat zbraně společně, zůstane jejich obrana i nadále jen souborem 27 národních armád. Bez hluboké transformace a ochoty investovat do vlastních strategických technologií bude kontinent i nadále odkázán na politickou vůli Washingtonu.