Evropa se nachází v situaci, kdy sice disponuje rozsáhlým arzenálem zbraní, ale bez úzké spolupráce se Spojenými státy by byla v případném rozsáhlém konfliktu fakticky ochromena. Ačkoliv evropské zbrojovky vyrábějí špičkové stíhačky, tanky i střely, kontinentu chybí klíčová „páteř“ moderního válčení, kterou tvoří zpravodajství, logistika a komunikační systémy ovládané Pentagonem. Bez těchto amerických strategických prvků, které propojují palebnou sílu do funkčního celku, má Evropa jen malou naději na účinné odstrašení ruské agrese.
Generální tajemník NATO Mark Rutte v této souvislosti varoval, že představa o Evropě schopné bránit se bez USA je v současnosti nereálná. Podle jeho slov by si úplné osamostatnění vyžádalo astronomické náklady, které by mohly dosáhnout až 10 % HDP členských zemí, což je dvojnásobek současných ambiciózních cílů. Rutte zdůraznil, že vytvoření čistě evropské armády by bez amerického jaderného deštníku a technologického zázemí vedlo pouze k neefektivním duplicitám, ze kterých by měl největší radost Kreml.
Analytici a diplomaté potvrzují, že evropská obrana je kriticky závislá na amerických kapacitách v oblastech, jako je doplňování paliva za letu, satelitní průzkum nebo velení a řízení operací. Odhadované náklady na nahrazení těchto amerických aktiv v Evropě se pohybují kolem jednoho bilionu dolarů. Tato částka zahrnuje nejen nákup nových vojenských platforem, ale především vybudování vlastních vesmírných a sledovacích systémů, které jsou pro moderní bojiště nezbytné.
Evropský komisař pro obranu Andrius Kubilius proto vyzval k tomu, aby se nahrazení amerických „strategických umožňovačů“ stalo absolutní prioritou. Podle něj je to nezbytný první krok k dosažení skutečné strategické autonomie. Kubilius navrhuje ambiciózní reformy, které nazývá „velkým třeskem“, včetně vytvoření stálé evropské ozbrojené síly o síle 100 000 mužů a vzniku Evropské bezpečnostní rady, do níž by měla patřit i Velká Británie.
Evropská unie si je svých slabin vědoma a pracuje na plánech, jako je „Strategický kompas“ nebo projekt „Readiness 2030“, které mají rizika spojená s případným americkým odchodem zmírnit. Úsilí o větší soběstačnost však naráží na komplikovanou vnitřní politiku kontinentu. Rozhodování o obraně je často brzděno nutností jednomyslnosti, což dává právo veta například Maďarsku, a integrace se zeměmi mimo EU, jako jsou Norsko nebo Spojené království, zůstává logistickou výzvou.
V oblasti vzdušného průzkumu se nyní hraje o náhradu za dosluhující letouny AWACS. Přestože původní plány počítaly s nákupem amerických strojů Boeing E-7A Wedgetail, některé země v čele s Německem začínají upřednostňovat evropské řešení v podobě švédského systému Saab GlobalEye. Důvodem jsou obavy z vysokých cen, dlouhých dodacích lhůt a závislosti na americké údržbě a certifikaci, což by mohlo v budoucnu představovat značné riziko.
Podobná situace panuje i v protivzdušné obraně, kde dominuje americký systém Patriot. Nedostatek střel pro tyto systémy pocítila v zimě zejména Ukrajina, což podtrhlo nebezpečí závislosti na jediném dodavateli. Evropa sice disponuje konkurenceschopným francouzsko-italským systémem SAMP-T, ten má však za sebou méně bojových zkušeností a je v evropských armádách zastoupen mnohem řidčeji než jeho americký protějšek.
Vesmírné kapacity zůstávají další Achillovou patou Evropy. Většina zemí se stále spoléhá na USA při získávání zpravodajských informací a navigaci. Přestože EU financuje projekt IRIS², který má konkurovat systému Starlink Elona Muska, do provozu se dostane nejspíše až kolem roku 2030. V té době už ale budou globální konkurenti pravděpodobně o několik generací dále, což Evropu staví do pozice někoho, kdo se neustále snaží dohnat ujetý vlak.
Právě zpravodajství a schopnost identifikovat cíle v reálném čase jsou považovány za nejobtížněji nahraditelné prvky. Ukrajina je i přes pokles přímé americké pomoci stále životně závislá na satelitních snímcích z USA. Francouzský prezident Emmanuel Macron sice deklaroval, že Francie nyní poskytuje Ukrajině dvě třetiny její zpravodajské podpory, ale pro celoevropský obranný rámec je takové sdílení informací stále spíše výjimkou než pravidlem.
Skutečným problémem Evropy tak nakonec není nedostatek financí, ale spíše chybějící koherence a jednotný obranný trh. Pokud se evropské státy nedokážou sjednotit, omezit duplicity a začít nakupovat zbraně společně, zůstane jejich obrana i nadále jen souborem 27 národních armád. Bez hluboké transformace a ochoty investovat do vlastních strategických technologií bude kontinent i nadále odkázán na politickou vůli Washingtonu.
To snad nemyslí vážně, budou si asi říkat v Evropě. Americký prezident Donald Trump zase jednou překvapil svými výroky. Tentokrát se vyjadřoval o běloruském protějšku Alexandru Lukašenkovi.
Podle Michaila Chodorkovského, exilového ruského miliardáře a někdejšího ropného magnáta, hrozí Velké Británii další útok podobný otravě v Salisbury z roku 2018. V rozhovoru pro deník Guardian uvedl, že ruský prezident Vladimir Putin se pravděpodobně pokusí vyvolat na Západě „pocit zranitelnosti“, pokud britská vláda nezvolí vůči Kremlu agresivnější taktiku.
Nejnovější zpráva o stavu globálního klimatu za rok 2025, kterou zveřejnila Světová meteorologická organizace (WMO), přináší varovné čtení. Data potvrzují, že naše planeta se nadále otepluje znepokojivým tempem, přičemž uplynulý rok se zařadil na druhou až třetí příčku nejteplejších let v historii měření. Posledních 11 let bylo navíc celkově nejteplejších, jaké lidstvo kdy zaznamenalo, což jasně ukazuje na setrvávající závislost na fosilních palivech.
Příjezd amerických invazních pozemních sil na Blízký východ během uplynulého víkendu dává prezidentu Donaldu Trumpovi do rukou vojenskou sílu pro velmi riskantní pokus o násilné otevření Hormuzského průlivu. Tato klíčová vodní cesta, kterou momentálně blokuje Írán, představuje největší citlivý bod probíhajícího válečného konfliktu, neboť tudy běžně proudí pětina světového obchodu s ropou.
Demokracie v Evropské unii prochází vážnou zkouškou. Podle nejnovější zprávy přední organizace pro lidská práva Civil Liberties Union for Europe (Liberties) dochází v pěti členských státech k „soustavnému a úmyslnému“ rozkladu právního státu. Tato zpráva, čerpající z dat více než 40 nevládních organizací, označuje vlády v Bulharsku, Chorvatsku, Maďarsku, Itálii a na Slovensku za přímé „likvidátory“ demokratických standardů.
Rusko nařídilo britskému diplomatovi opustit zemi kvůli obvinění ze špionáže. Jde o další incident v rámci dlouhé řady vzájemného vyhošťování personálu ambasád, které provází napjaté vztahy mezi oběma mocnostmi.
Cíl amerického prezidenta Donalda Trumpa je na první pohled prostý a srozumitelný: zajistit, aby Írán nikdy nezískal jadernou zbraň. Podle mnohých analytiků však může mít současná válka v Íránu přesně opačný efekt. Namísto světa bez jaderných hrozeb by výsledkem mohl být bezprecedentní nárůst počtu států, které se rozhodnou pořídit si vlastní atomový arzenál jako jedinou pojistku své existence.
Čínské nezávislé rafinerie, kterým se pro jejich menší rozsah přezdívá „čajníky“ (teapots), se staly nečekaným pilířem energetické bezpečnosti země v době vrcholící globální krize. Zatímco zbytek světa čelí rekordním cenám ropy a energetickému kolapsu, provincie Šan-tung na severovýchodě Číny stále zpracovává miliony barelů suroviny. Aktuální vývoj na Blízkém východě a rostoucí ceny surové ropy však začínají tyto soukromé podniky, fungující na velmi nízkých maržích, nebezpečně vyčerpávat.
Izraelská armáda přistoupila k nevídanému disciplinárnímu kroku, když v pondělí pozastavila veškerou operační činnost celého záložního praporu. Toto rozhodnutí následuje po incidentu z minulého týdne, kdy vojáci na okupovaném Západním břehu napadli a zadrželi štáb americké televize CNN. Podle vyjádření vojenských představitelů bude jednotka čítající stovky rezervistů okamžitě stažena z oblasti a převelena k přeškolení, dokud nebude rozhodnuto o jejím dalším osudu.
Řecké protivzdušné jednotky se přímo zapojily do probíhajícího konfliktu na Blízkém východě, když nad územím Saúdské Arábie sestřelily íránské rakety. Tato událost podtrhuje fakt, že válka, která začala koncem února precizními údery USA a Izraele na íránské cíle, již dávno překročila hranice původních tří aktérů. Do bojových operací se nyní fakticky zapojilo i Řecko, které v regionu dlouhodobě udržuje své obranné kapacity.
Zatímco v roce 1989 stál Viktor Orbán na náměstí a nekompromisně vyzýval sovětská vojska k odchodu z Maďarska, dnes je vnímán jako nejbližší spojenec Vladimira Putina v Evropské unii. Tato proměna z liberálního disidenta v zastánce neliberalismu nebyla náhlá, ale probíhala v několika logických etapách. Pamětníci a bývalí spolustraníci vzpomínají na mladého politika jako na odhodlaného muže, který věřil v sílu národa svrhnout komunistickou diktaturu a nastolit svobodné volby.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vznesl závažné obvinění na adresu Moskvy, kterou viní z aktivní spolupráce s Íránem při útocích na americké vojenské cíle na Blízkém východě. Podle Zelenského Rusko poskytuje Teheránu detailní satelitní snímky základen a strategické infrastruktury, což íránským silám umožňuje přesněji zaměřovat balistické rakety a drony.