Rozhodnutí Velké Británie, Kanady a Austrálie uznat palestinský stát vyvolalo naděje na oživení takzvaného dvoustátního řešení. Podle diplomata Husama Zomlota je tento krok jedním z posledních pokusů o dosažení míru v regionu.
Ačkoli uznání Palestiny jako státu podporuje stále více zemí, vyvstává otázka, co vlastně Palestina je. Podle Montevideoské úmluvy z roku 1933 je pro vznik státu nutné splnit čtyři kritéria: mít stálé obyvatelstvo, vymezené území, vládu a schopnost navazovat vztahy s jinými státy. Palestina splňuje první a čtvrtý bod. Ohledně vymezeného území už je situace o něco složitější. Palestinci by chtěli, aby jejich stát zahrnoval tři části: Východní Jeruzalém, Západní břeh a Pásmo Gazy.
Problém je, že Západní břeh a Pásmo Gazy jsou geograficky oddělené už 77 let. Na Západním břehu Palestinská autonomie spravuje jen asi 40 % území, zbytek je pod kontrolou izraelské armády a židovských osadníků. Východní Jeruzalém, který Palestinci považují za své hlavní město, je navíc obklopen židovskými osadami, což jej prakticky odděluje od Západního břehu. Pásmo Gazy je po dvou letech války v podstatě v troskách. To znesnadňuje splnění kritéria vymezeného území.
Dalším kritériem z Montevideoské úmluvy je existence fungující vlády. V tomto bodě je situace pro Palestince obzvlášť komplikovaná. Od roku 2007, kdy došlo k násilnému konfliktu mezi Hamásem a hlavní frakcí Fatah, jsou Palestinci rozděleni a vládne jim dvojí vláda: Hamás v Gaze a mezinárodně uznávaná Palestinská autonomie na Západním břehu. V čele autonomie stojí téměř devadesátiletý prezident Mahmúd Abbás. Naposledy se volby v Palestině konaly v roce 2006.
Většina Palestinců je ke svému vedení skeptická. Podle právničky Diany Buttu je nutné najít nové vedení. Válka v Gaze situaci ještě zhoršila. Palestinská autonomie přihlížela smrti desítek tisíc svých občanů a byla v podstatě bezmocným přihlížejícím.
Vnitřní rozpory v palestinském vedení přetrvávají už řadu let. Když se předseda Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat vrátil z exilu, aby vedl Palestinskou autonomii, místní politici byli odsunuti na vedlejší kolej. K pověsti autonomie nepřispívaly ani zvěsti o korupci v Arafatově okolí. Navíc se jí nepodařilo zastavit kolonizaci Západního břehu Izraelem, ani splnit sliby suverenity.
Přes všechny problémy se v palestinské politice přece jen objevila jedna osobnost: Marwán Barghútí. V nedávném průzkumu mezi Palestinci ho 50 % respondentů označilo za svou volbu na prezidenta. Je to výrazně více, než kolik má Mahmúd Abbás. Barghútí, který byl aktivní ve frakci Fatah, byl zatčen v roce 2002 a odsouzen za plánování útoků, při nichž zemřelo pět Izraelců. Od té doby je ve vězení, přesto o něm lidé uvažují jako o budoucím vůdci.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je proti uznání palestinského státu. V únoru 2024 prohlásil, že je to on, kdo po desetiletí blokuje vznik palestinského státu, který by „ohrozil naši existenci“. I přes mezinárodní tlak na Palestinskou autonomii, aby převzala kontrolu nad Gazou, Netanjahu odmítá, aby v budoucím řízení Gazy hrála jakoukoli roli.
Je jisté, že pokud by palestinský stát vznikl, Hamás by jej nevedl. V červenci 2025 byla přijata deklarace, podle níž „Hamás musí ukončit svou vládu v Gaze a odevzdat zbraně Palestinské autonomii“. Podpořily ji všechny arabské státy a 142 členů Valného shromáždění OSN.
Ačkoli Palestině chybí ucelené vedení a soudržnost, mezinárodní uznání je cenné. Podle britského vládního úředníka „symbolika uznání nestačí“. Je nutné, aby následovaly konkrétní, měřitelné a nevratné kroky, které by přinesly pokrok v mírovém procesu, jako je sjednocení Gazy a Západního břehu nebo podpora Palestinské autonomie. Překážky jsou však obrovské. Izrael je zásadně proti a Spojené státy za prezidenta Trumpa jsou také skeptické.
Rozhodnutí Velké Británie, Kanady a Austrálie uznat palestinský stát vyvolalo naděje na oživení takzvaného dvoustátního řešení. Podle diplomata Husama Zomlota je tento krok jedním z posledních pokusů o dosažení míru v regionu.
Dva německé stíhací letouny Eurofighter v neděli vzlétly, aby zachytily a sledovaly ruský vojenský letoun. Jednalo se o špionážní letoun Il-20M, který se pohyboval v mezinárodním vzdušném prostoru nad Baltským mořem, ale bez letového plánu a rádiového spojení.
Britská vláda uvažuje o využití zmrazených ruských státních aktiv v hodnotě 25 miliard liber k financování půjček pro Ukrajinu. Britská ministryně financí Rachel Reevesová představila tento kontroverzní plán na sobotním setkání ministrů financí Evropské unie v Kodani.
Vědci varují, že by v příštích deseti letech mohlo dojít k explozi prvotní černé díry. Podle expertů z Massachusettské univerzity v Amherstu je dokonce devadesátiprocentní šance, že k vesmírnému úkazu dojde už do roku 2035.
Britský premiér Keir Starmer oznámil, že Spojené království formálně uznává palestinský stát. Své rozhodnutí, které je součástí širšího mezinárodního úsilí, Starmer zdůvodnil tím, že chce oživit naději na mír a dvoustátní řešení. Podle něj je to jediná cesta, jak zajistit bezpečný a stabilní Izrael vedle životaschopného palestinského státu.
Lidstvo je čím dál více vystaveno důsledkům klimatických změn, které se projevují extrémními projevy počasí. Příkladem může být vlna veder v Evropě, která si vyžádala přes 2 300 obětí, nebo záplavy na pobřeží Nového Jižního Walesu. V Los Angeles zase lesní požáry zničily více než 16 000 domů a budov. Tyto události ukazují, že naše obydlí a zdraví jsou čím dál více ohroženy. Problémem je to, že domy jsou pro mnoho lidí nedostatečnou ochranou před nepříznivými vlivy.
Lidé se dělí na dvě skupiny: ti, kteří se sprchují ráno, a ti, kteří preferují sprchu večer. Ranní sprcha má za úkol probrat člověka a připravit ho na den. Večerní sprcha zase pomáhá smýt nečistoty a připravit tělo na odpočinek. Věda však nabízí zajímavý pohled na to, která volba je pro naše zdraví přínosnější.
Britský ministr obrany Jon Healey vydal varování Moskvě, že Spojené království nebude váhat jednat, pokud Rusko nepřestane narušovat vzdušný prostor NATO. Učinil tak poté, co tři ruské stíhačky MiG-31 v pátek vletěly do estonského vzdušného prostoru.
Navzdory obavám z izraelské anexe uvítali Palestinci na Západním břehu Jordánu rozhodnutí mezinárodního společenství uznat jejich stát. Pro mnohé z nich, jako je Abdel Aziz Majarmeh, který přišel o svého třináctiletého syna Isláma, je to důležitý symbolický akt.
Dříve britské vlády tvrdily, že uznání Palestiny by mělo být součástí mírového procesu, ovšem premiér Sir Keir Starmer se pod tlakem událostí i vlastních poslanců rozhodl, že ta pravá chvíle je právě teď.
Jen pár dní po tom, co se v poklidné letní noci ve východním Polsku rozezněly sirény a oblohu proťal řev stíhaček NATO, se Evropa ptá na klíčovou otázku. Nejde o to, jestli Moskva záměrně poslala téměř dvě desítky dronů do vzdušného prostoru NATO, ale spíše o to, co tato vojenská reakce vypovídá o dlouhodobé schopnosti aliance čelit této hrozbě. Pokud se jednalo o záměrný test obrany NATO, jak se Polsko domnívá, pak to pro Rusko byl pozoruhodně levný experiment.
Prezident Donald Trump a jeho administrativa dávají najevo, že pro ně není priorita boj proti klimatickým změnám. Podle amerického ministra energetiky Chrise Wrighta je nebezpečí klimatických změn „přehnané“ a je nutné přestat dotovat obnovitelné zdroje energie.