Rozhodnutí Velké Británie, Kanady a Austrálie uznat palestinský stát vyvolalo naděje na oživení takzvaného dvoustátního řešení. Podle diplomata Husama Zomlota je tento krok jedním z posledních pokusů o dosažení míru v regionu.
Ačkoli uznání Palestiny jako státu podporuje stále více zemí, vyvstává otázka, co vlastně Palestina je. Podle Montevideoské úmluvy z roku 1933 je pro vznik státu nutné splnit čtyři kritéria: mít stálé obyvatelstvo, vymezené území, vládu a schopnost navazovat vztahy s jinými státy. Palestina splňuje první a čtvrtý bod. Ohledně vymezeného území už je situace o něco složitější. Palestinci by chtěli, aby jejich stát zahrnoval tři části: Východní Jeruzalém, Západní břeh a Pásmo Gazy.
Problém je, že Západní břeh a Pásmo Gazy jsou geograficky oddělené už 77 let. Na Západním břehu Palestinská autonomie spravuje jen asi 40 % území, zbytek je pod kontrolou izraelské armády a židovských osadníků. Východní Jeruzalém, který Palestinci považují za své hlavní město, je navíc obklopen židovskými osadami, což jej prakticky odděluje od Západního břehu. Pásmo Gazy je po dvou letech války v podstatě v troskách. To znesnadňuje splnění kritéria vymezeného území.
Dalším kritériem z Montevideoské úmluvy je existence fungující vlády. V tomto bodě je situace pro Palestince obzvlášť komplikovaná. Od roku 2007, kdy došlo k násilnému konfliktu mezi Hamásem a hlavní frakcí Fatah, jsou Palestinci rozděleni a vládne jim dvojí vláda: Hamás v Gaze a mezinárodně uznávaná Palestinská autonomie na Západním břehu. V čele autonomie stojí téměř devadesátiletý prezident Mahmúd Abbás. Naposledy se volby v Palestině konaly v roce 2006.
Většina Palestinců je ke svému vedení skeptická. Podle právničky Diany Buttu je nutné najít nové vedení. Válka v Gaze situaci ještě zhoršila. Palestinská autonomie přihlížela smrti desítek tisíc svých občanů a byla v podstatě bezmocným přihlížejícím.
Vnitřní rozpory v palestinském vedení přetrvávají už řadu let. Když se předseda Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat vrátil z exilu, aby vedl Palestinskou autonomii, místní politici byli odsunuti na vedlejší kolej. K pověsti autonomie nepřispívaly ani zvěsti o korupci v Arafatově okolí. Navíc se jí nepodařilo zastavit kolonizaci Západního břehu Izraelem, ani splnit sliby suverenity.
Přes všechny problémy se v palestinské politice přece jen objevila jedna osobnost: Marwán Barghútí. V nedávném průzkumu mezi Palestinci ho 50 % respondentů označilo za svou volbu na prezidenta. Je to výrazně více, než kolik má Mahmúd Abbás. Barghútí, který byl aktivní ve frakci Fatah, byl zatčen v roce 2002 a odsouzen za plánování útoků, při nichž zemřelo pět Izraelců. Od té doby je ve vězení, přesto o něm lidé uvažují jako o budoucím vůdci.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je proti uznání palestinského státu. V únoru 2024 prohlásil, že je to on, kdo po desetiletí blokuje vznik palestinského státu, který by „ohrozil naši existenci“. I přes mezinárodní tlak na Palestinskou autonomii, aby převzala kontrolu nad Gazou, Netanjahu odmítá, aby v budoucím řízení Gazy hrála jakoukoli roli.
Je jisté, že pokud by palestinský stát vznikl, Hamás by jej nevedl. V červenci 2025 byla přijata deklarace, podle níž „Hamás musí ukončit svou vládu v Gaze a odevzdat zbraně Palestinské autonomii“. Podpořily ji všechny arabské státy a 142 členů Valného shromáždění OSN.
Ačkoli Palestině chybí ucelené vedení a soudržnost, mezinárodní uznání je cenné. Podle britského vládního úředníka „symbolika uznání nestačí“. Je nutné, aby následovaly konkrétní, měřitelné a nevratné kroky, které by přinesly pokrok v mírovém procesu, jako je sjednocení Gazy a Západního břehu nebo podpora Palestinské autonomie. Překážky jsou však obrovské. Izrael je zásadně proti a Spojené státy za prezidenta Trumpa jsou také skeptické.
Počasí začne už letos ovlivňovat obávaný jev El Niño, který se projeví i v Evropě. Experti především očekávají růst průměrné globální teploty v letošním i příštím roce. Jev navíc mohou doprovázet i některé extrémní projevy, na které je nutné dávat pozor.
Princ Harry už několik let žije s nejbližší rodinou ve Spojených státech amerických, ale stále se zajímá i o dění v rodné Británii. Dokonce se nyní rozhodl varovat před znepokojivým nárůstem antisemitismu a útoků proti židovské komunitě na Ostrovech. Informovala o tom BBC.
Existenční problémy kubánského komunistického režimu se prohlubují. Ministr energetiky Vicente de la O Levy totiž aktuálně přiznal, že země zcela vyčerpala zásoby paliva. Uvedla to britská stanice BBC. Není divu, že lidé vyrazili do ulic a začali protestovat.
V uplynulém týdnu se na českých sítích strhla mela. Jakub Landovský, jehož zmocnění pro plnění závazků vůči NATO dnes schvaluje vláda, nejprve glosoval slova finského prezidenta Alexandra Stubba. Ten v projevu na Hradě vyzval přítomné v obecenstvu, ať si připomenou, jak pozitivně EU změnila jejich život za posledních třicet let. „V roce 1996 měla EU patnáct členů a 28 % světového HDP. Dnes má 27 členů, a 15 % globálního HDP,“ rýpl si nato novopečený zmocněnec vyzdvižením čísel, která příliš nepečetí vzkaz, jejž chtěl Stubb z Hradu vyslat.
Zajímavou meteorologickou situaci přinese podle expertů nadcházející květnový víkend. Až 70 milimetrů srážek může místy spadnout na východě země, vyplývá z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Evropa prochází masivním přezbrojením, které je přímou reakcí na ruskou invazi na Ukrajinu i na nevyzpytatelnou politiku druhé Trumpovy administrativy. Zatímco však vojenské rozpočty prudce rostou, evropští lídři podle odborné analýzy přehlížejí hluboké politické důsledky tohoto procesu. Bez reformy politického uspořádání hrozí, že se evropský řád destabilizuje a EU ztratí svůj charakter mírového projektu.
Západní vnímání Číny je často omezeno na optiku „čínské hrozby“ nebo kritiku tamního politického systému. Přestože média podrobně analyzují každý krok Pekingu, stále nám uniká podstata toho, jak Čína vysvětluje a ospravedlňuje své kroky. Nový výzkum, zveřejněný v souvislosti s aktuálním summitem Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga, naznačuje, že klíč k pochopení čínské strategie neleží v suchých datech, ale v umění vyprávění příběhů.
Členské státy OSN se příští týden sejdou v New Yorku k hlasování, které může zásadním způsobem změnit mezinárodní přístup ke klimatické krizi. Valné shromáždění bude 20. května rozhodovat o nové politické rezoluci vycházející z přelomového stanoviska Mezinárodního soudního dvora (ICJ). Pokud bude tento dokument schválen, vlády po celém světě tím oficiálně uznají svou právní odpovědnost za snižování emisí skleníkových plynů a omezování fosilních paliv.
Setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga v Pekingu se neslo ve znamení okázalosti a pečlivě naplánovaných ceremonií. Pro čínskou stranu však tento summit neznamenal pouze diplomatickou zdvořilost, ale především potvrzení mocenského postavení, po kterém Peking dlouhodobě touží. Celý den byl vizuálně koncipován tak, aby ukázal Čínu jako rovnocenného partnera Spojených států na globální scéně.
Federální soudce zablokoval sankce, které administrativa prezidenta Donalda Trumpa uvalila na představitelku Organizace spojených národů Francescu Albaneseovou. Zvláštní zpravodajka OSN pro lidská práva na palestinských územích čelila postihům kvůli svým výzvám k trestnímu stíhání izraelských představitelů za válečné zločiny v Gaze. Rozhodnutí soudu je vnímáno jako významné vítězství v otázce svobody projevu.
Evropské cestující čeká v blízké budoucnosti citelné zdražování letenek. Podle šéfa Mezinárodního sdružení pro leteckou dopravu (IATA) Willieho Walshe je tento nárůst cen „nevyhnutelný“ kvůli dramatickému zvýšení nákladů na letecké palivo. Přestože některé aerolinky v posledních týdnech ceny na evropských trasách snižovaly, aby podpořily slabou poptávku, Walsh varuje, že z dlouhodobého hlediska není možné tyto dodatečné výdaje absorbovat.
Britský premiér Keir Starmer čelí po necelých dvou letech u moci zdrcující kritice. Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění, který pro server Politico zpracovala agentura Public First, selhal v naplnění svého slibu o „změně“ natolik, že je jeho Labouristická strana v současnosti považována za prakticky nevolitelnou. Průzkum provedený po neúspěšných místních volbách ukazuje, že Britové nyní v klíčových otázkách důvěřují spíše straně Reform UK Nigela Farage.