Rozhodnutí Velké Británie, Kanady a Austrálie uznat palestinský stát vyvolalo naděje na oživení takzvaného dvoustátního řešení. Podle diplomata Husama Zomlota je tento krok jedním z posledních pokusů o dosažení míru v regionu.
Ačkoli uznání Palestiny jako státu podporuje stále více zemí, vyvstává otázka, co vlastně Palestina je. Podle Montevideoské úmluvy z roku 1933 je pro vznik státu nutné splnit čtyři kritéria: mít stálé obyvatelstvo, vymezené území, vládu a schopnost navazovat vztahy s jinými státy. Palestina splňuje první a čtvrtý bod. Ohledně vymezeného území už je situace o něco složitější. Palestinci by chtěli, aby jejich stát zahrnoval tři části: Východní Jeruzalém, Západní břeh a Pásmo Gazy.
Problém je, že Západní břeh a Pásmo Gazy jsou geograficky oddělené už 77 let. Na Západním břehu Palestinská autonomie spravuje jen asi 40 % území, zbytek je pod kontrolou izraelské armády a židovských osadníků. Východní Jeruzalém, který Palestinci považují za své hlavní město, je navíc obklopen židovskými osadami, což jej prakticky odděluje od Západního břehu. Pásmo Gazy je po dvou letech války v podstatě v troskách. To znesnadňuje splnění kritéria vymezeného území.
Dalším kritériem z Montevideoské úmluvy je existence fungující vlády. V tomto bodě je situace pro Palestince obzvlášť komplikovaná. Od roku 2007, kdy došlo k násilnému konfliktu mezi Hamásem a hlavní frakcí Fatah, jsou Palestinci rozděleni a vládne jim dvojí vláda: Hamás v Gaze a mezinárodně uznávaná Palestinská autonomie na Západním břehu. V čele autonomie stojí téměř devadesátiletý prezident Mahmúd Abbás. Naposledy se volby v Palestině konaly v roce 2006.
Většina Palestinců je ke svému vedení skeptická. Podle právničky Diany Buttu je nutné najít nové vedení. Válka v Gaze situaci ještě zhoršila. Palestinská autonomie přihlížela smrti desítek tisíc svých občanů a byla v podstatě bezmocným přihlížejícím.
Vnitřní rozpory v palestinském vedení přetrvávají už řadu let. Když se předseda Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat vrátil z exilu, aby vedl Palestinskou autonomii, místní politici byli odsunuti na vedlejší kolej. K pověsti autonomie nepřispívaly ani zvěsti o korupci v Arafatově okolí. Navíc se jí nepodařilo zastavit kolonizaci Západního břehu Izraelem, ani splnit sliby suverenity.
Přes všechny problémy se v palestinské politice přece jen objevila jedna osobnost: Marwán Barghútí. V nedávném průzkumu mezi Palestinci ho 50 % respondentů označilo za svou volbu na prezidenta. Je to výrazně více, než kolik má Mahmúd Abbás. Barghútí, který byl aktivní ve frakci Fatah, byl zatčen v roce 2002 a odsouzen za plánování útoků, při nichž zemřelo pět Izraelců. Od té doby je ve vězení, přesto o něm lidé uvažují jako o budoucím vůdci.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je proti uznání palestinského státu. V únoru 2024 prohlásil, že je to on, kdo po desetiletí blokuje vznik palestinského státu, který by „ohrozil naši existenci“. I přes mezinárodní tlak na Palestinskou autonomii, aby převzala kontrolu nad Gazou, Netanjahu odmítá, aby v budoucím řízení Gazy hrála jakoukoli roli.
Je jisté, že pokud by palestinský stát vznikl, Hamás by jej nevedl. V červenci 2025 byla přijata deklarace, podle níž „Hamás musí ukončit svou vládu v Gaze a odevzdat zbraně Palestinské autonomii“. Podpořily ji všechny arabské státy a 142 členů Valného shromáždění OSN.
Ačkoli Palestině chybí ucelené vedení a soudržnost, mezinárodní uznání je cenné. Podle britského vládního úředníka „symbolika uznání nestačí“. Je nutné, aby následovaly konkrétní, měřitelné a nevratné kroky, které by přinesly pokrok v mírovém procesu, jako je sjednocení Gazy a Západního břehu nebo podpora Palestinské autonomie. Překážky jsou však obrovské. Izrael je zásadně proti a Spojené státy za prezidenta Trumpa jsou také skeptické.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyzval evropské země podporující Ukrajinu k urychlenému rozhodnutí o tom, kdo je bude zastupovat v připravovaných mírových rozhovorech s Ruskem. Během svého úterního pobytu v Dánsku uvedl, že by celá široká koalice včetně institucí Evropské unie a států mimo unii, jako je Norsko či Velká Británie, měla ideálně pověřit jediného hlavního vyjednavače.
Ruská armáda masivně nasazuje do útoků na Ukrajinu vylepšenou verzi proudového bezpilotního prostředku nazývanou Geran-5 K-5K, která svou povahou a schopnostmi funguje jako levná malá řízená střela. Podle zjištění ukrajinské vojenské zpravodajské služby HUR obsahuje tato zbraň nejméně devadesát tři sankcionovaných komponentů pocházejících ze Spojených států a Číny.
Američtí vyjednavači se ve čtvrtek chystají odcestovat do Moskvy, kde budou po dvoudenních jednáních v Abú Zabí usilovat o souhlas ruského prezidenta Vladimira Putina s účastí evropských představitelů na budoucích mírových rozhovorech o Ukrajině. Zástupci Spojených států hodlají ruskou hlavu státu požádat o požehnání pro zapojení Evropy a zároveň potvrdit dohodu o dosud největší výměně zajatců od začátku konfliktu.
Tříiačtyřicetiletá učitelka Gill žijící v Londýně prožila během rekordně horkého léta v roce 2026 dramatické chvíle ohrožení zdraví. V důsledku extrémních veder a dusna v nevětrané školní třídě utrpěla vážné zdravotní potíže. Její příběh poukazuje na závažné dopady, které globální klimatická krize přináší do každodenního života obyvatel britské metropole.
Klimatický summit COP31 v turecké Antalyi přinesl celou řadu ostrých vystoupení a varování ze strany světových lídrů, kteří se shodují na tom, že dosavadní snahy mezinárodního společenství o ochranu životního prostředí a snižování emisí jsou zcela nedostatečné. Mezi nejvýraznější prořečníky patřila premiérka Barbadosu Mia Mottley, která otevřeně obvinila jednotlivé vlády z toho, že se nesnaží dostatečně, a varovala před neodvratitelnými dopady překročení globálních teplotních cílů.
Francie naléhavě tlačí na Německo, aby podrobně sladilo svou vojenskou strategii a otevřeně koordinovalo vývoj nových zbraní určených pro hluboké přesné údery. Paříž tak podle webu Express reaguje na ambiciózní německý obraný rozpočet a rozsáhlý program zbrojení, který Berlína vede v reakci na napjatou mezinárodní situaci a nejistotu ohledně budoucí podpory ze strany Spojených států.
Australský ministr pro klimatickou změnu a prezident vyjednávání na klimatickém summitu COP31 v turecké Antalyi Chris Bowen zahájil další jednání důraznou obhajobou multilaterální spolupráce. Podle jeho slov čelí současný svět složité globální krizi, která se projevuje na mnoha frontách najednou a vyžaduje úzkou mezinárodní koordinaci.
Odcházející generální tajemník OSN António Guterres přednesl na klimatickém summitu COP31 v turecké Antalyi svůj poslední projev ve funkci, v němž ostře zaútočil na ropný a plynárenský průmysl a vyzval k ráznému ukončení globální závislosti na fosilních palivech.
Vědci v nové zprávě prezentované na COP31 varují, že pravděpodobnost extrémních lesních požárů v roce 2025 byla třikrát vyšší kvůli klimatickým změnám způsobeným člověkem. Zpráva nazvaná State of Wildfires poukazuje na to, že lidský vliv a rychle se měnící klima činí nejzávažnější požáry v Kanadě, v Chile a v jihoevropském Středomoří mnohem četnějšími, intenzivnějšími, nákladnějšími a smrtelnějšími.
Ukrajina usiluje o dlouhodobou západní finanční podporu, která by po skončení válečného konfliktu umožnila udržet armádu o síle 800 tisíc příslušníků po dobu nejméně deseti let jako účinný odstrašující prostředek proti možné budoucí agresi. Tento požadavek zazněl během probíhajících třístranných jednání v Abú Zabí, kde se zástupci Ukrajiny, Ruska a Spojených států věnují nejen otázkám příměří, ale také budoucí bezpečnostní architekturě celého evropského kontinentu.
První švédské víceúčelové stíhací letouny Saab JAS 39 Gripen by měly dorazit na Ukrajinu na začátku příštího roku, konkrétně v lednu nebo v únoru 2027. Očekávaný termín dodávky oznámil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během svého úterního setkání s novináři.
Zatímco do turecké Antalye přicházejí světoví lídři na nadcházející summit OSN o klimatu známý jako COP31, osud hlavní vlajkové iniciativy celé konference zůstává prozatím v nejistotě. Turečtí hostitelé uspořádali ministerské setkání s cílem představit počáteční podporu pro ambiciózní cíl zvýšit podíl elektřiny na celkové globální spotřebě energie na pětatřicet procent do roku 2035, což je záměr označovaný jako 35:35.