Rozhodnutí Velké Británie, Kanady a Austrálie uznat palestinský stát vyvolalo naděje na oživení takzvaného dvoustátního řešení. Podle diplomata Husama Zomlota je tento krok jedním z posledních pokusů o dosažení míru v regionu.
Ačkoli uznání Palestiny jako státu podporuje stále více zemí, vyvstává otázka, co vlastně Palestina je. Podle Montevideoské úmluvy z roku 1933 je pro vznik státu nutné splnit čtyři kritéria: mít stálé obyvatelstvo, vymezené území, vládu a schopnost navazovat vztahy s jinými státy. Palestina splňuje první a čtvrtý bod. Ohledně vymezeného území už je situace o něco složitější. Palestinci by chtěli, aby jejich stát zahrnoval tři části: Východní Jeruzalém, Západní břeh a Pásmo Gazy.
Problém je, že Západní břeh a Pásmo Gazy jsou geograficky oddělené už 77 let. Na Západním břehu Palestinská autonomie spravuje jen asi 40 % území, zbytek je pod kontrolou izraelské armády a židovských osadníků. Východní Jeruzalém, který Palestinci považují za své hlavní město, je navíc obklopen židovskými osadami, což jej prakticky odděluje od Západního břehu. Pásmo Gazy je po dvou letech války v podstatě v troskách. To znesnadňuje splnění kritéria vymezeného území.
Dalším kritériem z Montevideoské úmluvy je existence fungující vlády. V tomto bodě je situace pro Palestince obzvlášť komplikovaná. Od roku 2007, kdy došlo k násilnému konfliktu mezi Hamásem a hlavní frakcí Fatah, jsou Palestinci rozděleni a vládne jim dvojí vláda: Hamás v Gaze a mezinárodně uznávaná Palestinská autonomie na Západním břehu. V čele autonomie stojí téměř devadesátiletý prezident Mahmúd Abbás. Naposledy se volby v Palestině konaly v roce 2006.
Většina Palestinců je ke svému vedení skeptická. Podle právničky Diany Buttu je nutné najít nové vedení. Válka v Gaze situaci ještě zhoršila. Palestinská autonomie přihlížela smrti desítek tisíc svých občanů a byla v podstatě bezmocným přihlížejícím.
Vnitřní rozpory v palestinském vedení přetrvávají už řadu let. Když se předseda Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat vrátil z exilu, aby vedl Palestinskou autonomii, místní politici byli odsunuti na vedlejší kolej. K pověsti autonomie nepřispívaly ani zvěsti o korupci v Arafatově okolí. Navíc se jí nepodařilo zastavit kolonizaci Západního břehu Izraelem, ani splnit sliby suverenity.
Přes všechny problémy se v palestinské politice přece jen objevila jedna osobnost: Marwán Barghútí. V nedávném průzkumu mezi Palestinci ho 50 % respondentů označilo za svou volbu na prezidenta. Je to výrazně více, než kolik má Mahmúd Abbás. Barghútí, který byl aktivní ve frakci Fatah, byl zatčen v roce 2002 a odsouzen za plánování útoků, při nichž zemřelo pět Izraelců. Od té doby je ve vězení, přesto o něm lidé uvažují jako o budoucím vůdci.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je proti uznání palestinského státu. V únoru 2024 prohlásil, že je to on, kdo po desetiletí blokuje vznik palestinského státu, který by „ohrozil naši existenci“. I přes mezinárodní tlak na Palestinskou autonomii, aby převzala kontrolu nad Gazou, Netanjahu odmítá, aby v budoucím řízení Gazy hrála jakoukoli roli.
Je jisté, že pokud by palestinský stát vznikl, Hamás by jej nevedl. V červenci 2025 byla přijata deklarace, podle níž „Hamás musí ukončit svou vládu v Gaze a odevzdat zbraně Palestinské autonomii“. Podpořily ji všechny arabské státy a 142 členů Valného shromáždění OSN.
Ačkoli Palestině chybí ucelené vedení a soudržnost, mezinárodní uznání je cenné. Podle britského vládního úředníka „symbolika uznání nestačí“. Je nutné, aby následovaly konkrétní, měřitelné a nevratné kroky, které by přinesly pokrok v mírovém procesu, jako je sjednocení Gazy a Západního břehu nebo podpora Palestinské autonomie. Překážky jsou však obrovské. Izrael je zásadně proti a Spojené státy za prezidenta Trumpa jsou také skeptické.
Bylo jasné před touto olympiádou v Miláně a Cortině d'Ampezzo, že teprve devatenáctiletý český rychlobruslařský talent Metoděj Jílek bude patřit mezi největší medailové naděje české olympijské výpravy. A tyto předpovědi se vyplňují do puntíku. Po stříbru na pěti kilometrech získává na svých prvních olympijských hrách i zlato po dalším fenomenálním výkonu na desetikilometrové trati.
Psychicky náročným dnem byl čtvrtek pro pozůstalé po moderátorovi Patriku Hezuckém, který na konci loňského roku podlehl vážnému onemocnění. Na nedožité 56. narozeniny samozřejmě nezapomněla ani vdova Nikola.
Česko slaví další medaili ze zimních olympijských her v Miláně a Cortině d'Ampezzo. Sbírku cenných kovů z olympiády završila Eva Adamczyková, která se vrátila pod pět kruhů po vážném zranění a následné mateřské pauze. Adamczyková skončila druhá ve finále snowboardcrossového závodu.
Náměstek amerického ministra obrany Elbridge Colby vyzval v Bruselu k vytvoření nové verze Severoatlantické aliance, kterou označil jako „NATO 3.0“. Podle jeho vize by evropští spojenci měli převzít mnohem větší finanční i praktickou odpovědnost za vlastní bezpečnost. Colbyho projev, přednesený za zavřenými dveřmi na setkání ministrů obrany, byl vnímán jako překvapivě smířlivý, přestože jasně definoval nutnost hluboké transformace celého bloku.
Americká armáda posiluje svou přítomnost na Blízkém východě vysláním druhé letadlové lodi, USS Gerald Ford. Ta se v regionu připojí k plavidlu USS Abraham Lincoln, což podle stanice CNN znamená citelné zvýšení vojenského tlaku na Teherán.
Americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) zveřejnila náborové video v mandarínštině, které je přímo zacíleno na čínské vojáky. Tato iniciativa se zjevně snaží využít nestability v Lidové osvobozenecké armádě, kterou v poslední době zasáhla série čistek na nejvyšších místech. Video s názvem „Důvod, proč vykročit vpřed: Zachránit budoucnost“ se objevilo na kanálu YouTube ve čtvrtek.
Otázka prezidentských voleb na Ukrajině se v diplomatických kuloárech stala horkým tématem, přestože země stále čelí plnohodnotné ruské agresi. Prezident Volodymyr Zelenskyj musel v těchto dnech rázně utnout spekulace, podle nichž se chystal u příležitosti čtvrtého výročí invaze vyhlásit termín voleb nebo referendum o míru. Podle prezidentské kanceláře zůstává jakékoli hlasování v současné situaci nereálné, protože absolutní prioritou je bezpečnost občanů.
Americký prezident Donald Trump, který v minulosti prohlásil, že jako hlava státu má právo dělat si absolutně cokoli, začíná narážet na první vážné překážky. Ačkoliv se nijak nevzdal svého úsilí o totální moc, v posledních týdnech se objevují sice drobné, ale velmi významné projevy odporu. Ukazuje se, že strach z prezidenta postupně vyprchává a do řad rebelů se začínají přidávat i někteří republikáni, zatímco jeho klíčové politické cíle čelí zásahům ze strany soudů i občanské společnosti.
Generální tajemník NATO Mark Rutte při svém příjezdu na bezpečnostní konferenci v Mnichově ocenil výraznou proměnu v přístupu evropských lídrů k obraně. V návaznosti na čtvrteční ministerské jednání v Bruselu prohlásil, že mezi spojenci cítí zásadní „změnu myšlení“. Podle něj skončila éra desetiletí trvajících stížností Spojených států na to, že Evropa nevynakládá na svou bezpečnost dostatečné prostředky.
Evropa se nachází v situaci, kdy sice disponuje rozsáhlým arzenálem zbraní, ale bez úzké spolupráce se Spojenými státy by byla v případném rozsáhlém konfliktu fakticky ochromena. Ačkoliv evropské zbrojovky vyrábějí špičkové stíhačky, tanky i střely, kontinentu chybí klíčová „páteř“ moderního válčení, kterou tvoří zpravodajství, logistika a komunikační systémy ovládané Pentagonem. Bez těchto amerických strategických prvků, které propojují palebnou sílu do funkčního celku, má Evropa jen malou naději na účinné odstrašení ruské agrese.
Představa spřízněné duše, onoho jediného dokonalého protějšku obecně nazývaného „soulmate“, který na nás někde na světě čeká, nás provází celou historií. Od starořeckého mýtu o lidech rozdělených Diem, kteří po zbytek života hledají svou druhou polovinu, přes středověké rytířské romány až po moderní hollywoodské filmy se nám prodává myšlenka, že láska není náhodná, ale osudová. Co se však děje, když se na tento romantický ideál podíváme optikou moderní vědy, psychologie a dokonce i matematiky?
Válka na Ukrajině pokračuje ničivými údery, zatímco se pozornost světových lídrů upírá k Mnichovu. Ruské útoky v noci na pátek zasáhly několik ukrajinských regionů a vyžádaly si další oběti na životech. Podle ukrajinských úřadů zasáhly střely a drony kritickou infrastrukturu i obytné oblasti, přičemž nejtragičtější zprávy přicházejí z Doněcké oblasti.