Rozhodnutí Velké Británie, Kanady a Austrálie uznat palestinský stát vyvolalo naděje na oživení takzvaného dvoustátního řešení. Podle diplomata Husama Zomlota je tento krok jedním z posledních pokusů o dosažení míru v regionu.
Ačkoli uznání Palestiny jako státu podporuje stále více zemí, vyvstává otázka, co vlastně Palestina je. Podle Montevideoské úmluvy z roku 1933 je pro vznik státu nutné splnit čtyři kritéria: mít stálé obyvatelstvo, vymezené území, vládu a schopnost navazovat vztahy s jinými státy. Palestina splňuje první a čtvrtý bod. Ohledně vymezeného území už je situace o něco složitější. Palestinci by chtěli, aby jejich stát zahrnoval tři části: Východní Jeruzalém, Západní břeh a Pásmo Gazy.
Problém je, že Západní břeh a Pásmo Gazy jsou geograficky oddělené už 77 let. Na Západním břehu Palestinská autonomie spravuje jen asi 40 % území, zbytek je pod kontrolou izraelské armády a židovských osadníků. Východní Jeruzalém, který Palestinci považují za své hlavní město, je navíc obklopen židovskými osadami, což jej prakticky odděluje od Západního břehu. Pásmo Gazy je po dvou letech války v podstatě v troskách. To znesnadňuje splnění kritéria vymezeného území.
Dalším kritériem z Montevideoské úmluvy je existence fungující vlády. V tomto bodě je situace pro Palestince obzvlášť komplikovaná. Od roku 2007, kdy došlo k násilnému konfliktu mezi Hamásem a hlavní frakcí Fatah, jsou Palestinci rozděleni a vládne jim dvojí vláda: Hamás v Gaze a mezinárodně uznávaná Palestinská autonomie na Západním břehu. V čele autonomie stojí téměř devadesátiletý prezident Mahmúd Abbás. Naposledy se volby v Palestině konaly v roce 2006.
Většina Palestinců je ke svému vedení skeptická. Podle právničky Diany Buttu je nutné najít nové vedení. Válka v Gaze situaci ještě zhoršila. Palestinská autonomie přihlížela smrti desítek tisíc svých občanů a byla v podstatě bezmocným přihlížejícím.
Vnitřní rozpory v palestinském vedení přetrvávají už řadu let. Když se předseda Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat vrátil z exilu, aby vedl Palestinskou autonomii, místní politici byli odsunuti na vedlejší kolej. K pověsti autonomie nepřispívaly ani zvěsti o korupci v Arafatově okolí. Navíc se jí nepodařilo zastavit kolonizaci Západního břehu Izraelem, ani splnit sliby suverenity.
Přes všechny problémy se v palestinské politice přece jen objevila jedna osobnost: Marwán Barghútí. V nedávném průzkumu mezi Palestinci ho 50 % respondentů označilo za svou volbu na prezidenta. Je to výrazně více, než kolik má Mahmúd Abbás. Barghútí, který byl aktivní ve frakci Fatah, byl zatčen v roce 2002 a odsouzen za plánování útoků, při nichž zemřelo pět Izraelců. Od té doby je ve vězení, přesto o něm lidé uvažují jako o budoucím vůdci.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je proti uznání palestinského státu. V únoru 2024 prohlásil, že je to on, kdo po desetiletí blokuje vznik palestinského státu, který by „ohrozil naši existenci“. I přes mezinárodní tlak na Palestinskou autonomii, aby převzala kontrolu nad Gazou, Netanjahu odmítá, aby v budoucím řízení Gazy hrála jakoukoli roli.
Je jisté, že pokud by palestinský stát vznikl, Hamás by jej nevedl. V červenci 2025 byla přijata deklarace, podle níž „Hamás musí ukončit svou vládu v Gaze a odevzdat zbraně Palestinské autonomii“. Podpořily ji všechny arabské státy a 142 členů Valného shromáždění OSN.
Ačkoli Palestině chybí ucelené vedení a soudržnost, mezinárodní uznání je cenné. Podle britského vládního úředníka „symbolika uznání nestačí“. Je nutné, aby následovaly konkrétní, měřitelné a nevratné kroky, které by přinesly pokrok v mírovém procesu, jako je sjednocení Gazy a Západního břehu nebo podpora Palestinské autonomie. Překážky jsou však obrovské. Izrael je zásadně proti a Spojené státy za prezidenta Trumpa jsou také skeptické.
Kanadě byl 10. listopadu 2025 odebrán oficiální status země bez spalniček, a to v důsledku rozsáhlé epidemie, která v uplynulém roce postihla tisíce lidí. Toto rozhodnutí oznámila Panamerická zdravotnická organizace (PAHO), která funguje jako regionální pobočka Světové zdravotnické organizace (WHO) pro Ameriku. Epidemiologové tuto změnu očekávali, protože spalničky jsou extrémně nakažlivé a pokles míry proočkovanosti v Kanadě a dalších zemích zanechal mnoho dětí nechráněných.
Zatímco americké Demokraty povzbudily nedávné volební úspěchy, zkušenosti zemí střední a východní Evropy nabízejí varovný pohled na odolnost populistických sil. Ukazují, že ani výrazné volební vítězství nemusí stačit k trvalému oslabení populistických hnutí, jako je to spojené s Donaldem Trumpem. Trump sám dokázal, že poražení populisté se mohou vrátit, když po prohře v roce 2020 zvítězil v prezidentských volbách 2024.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru pro The Guardian prohlásil, že se na rozdíl od jiných západních lídrů Donalda Trumpa „nebojí“ a popřel zprávy, že jejich poslední setkání ve Washingtonu bylo bouřlivé. Uvedl, že s americkým prezidentem má „normální, obchodní a konstruktivní“ vztahy.
Britská veřejnoprávní stanice BBC obdržela dopis od týmu amerického prezidenta Donalda Trumpa, ve kterém hrozí právními kroky kvůli kontroverznímu zpravodajství o jeho administrativě. Tato hrozba přichází v době hluboké krize důvěry v BBC, kterou zhoršila nedělní rezignace generálního ředitele Tima Davieho a nejvyšší šéfky zpravodajství Deborah Turnessové.
Zatímco mezinárodní společenství dlouhodobě naléhalo na Spojené státy, aby se aktivně podílely na řešení klimatické krize, před zahájením klíčových klimatických rozhovorů COP30 v brazilském Belému panuje mezi diplomaty tichá úleva z toho, že USA na nejvyšší úrovni zůstanou mimo. Pod vedením prezidenta Donalda Trumpa, který klimatickou krizi označuje za „největší podvod v dějinách“, totiž USA nejen ustoupily od klimatických opatření, ale otevřeně bojují za globální využívání fosilních paliv.
Pařížský soud rozhodl o předčasném ukončení vězeckého pobytu bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který byl v říjnu uvězněn kvůli spiknutí s cílem získat nelegální finanční prostředky na kampaň z Libye. Sarkozy, jenž si měl odpykat pětiletý trest, bude namísto toho podřízen „soudnímu dohledu“ a měl by být z věznice La Santé propuštěn již dnes odpoledne. Pro politika, který vedl zemi v letech 2007 až 2012, to představuje další dramatický zvrat.
Evropské země nemají jinou možnost než zvýšit věk odchodu do důchodu a provést hluboké reformy penzijních systémů, protože ty jsou neudržitelné v kontextu stárnoucí populace a klesající porodnosti. Ačkoliv jsou problémy známy, reformy často selhávají kvůli politickým tlakům a nedůvěře veřejnosti.
Absence Spojených států, které na konferenci COP30 v brazilském Belému zastoupené administrativou Donalda Trumpa nevyslaly vrcholné představitele, staví Evropskou unii do nepříjemné a nečekané role. EU, která dosud spoléhala na USA jako na „tlumič nárazů“ a hlavního vyjednavače, nyní ponese hlavní nápor požadavků a tlaků směřujících na bohaté země.
Před deseti lety, v prosinci 2015, byl na klimatické konferenci OSN v Paříži přijat Pařížská dohoda, kde se téměř všechny státy světa zavázaly snížit emise na nulovou čistou úroveň do roku 2050. Přestože tehdy panovala obrovská euforie a dohoda byla vnímána jako konec fosilních paliv, realita uplynulého desetiletí je jiná.
Američané, kteří v současné době cestují do zahraničí, jsou vystaveni zvýšenému zájmu a přímým dotazům místních obyvatel ohledně politické situace v USA a jejich názoru na prezidenta Donalda Trumpa. Konfrontace s politikou se stává běžnou součástí jejich cestovatelských zážitků, ať už se jedná o Dublin, karibský ostrov Svatý Martin nebo severní Norsko.
Konference COP30, třicáté setkání stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), se vrací do Brazílie, do amazonského města Belém. Původní Úmluva z roku 1992, podepsaná v Riu de Janeiro, zavazuje svět k zamezení nebezpečné změny klimatu, ale bez určení způsobu. Brazilští hostitelé mají nabitý program se 145 body a snaží se povzbudit vyjednávací týmy k odvážným krokům uprostřed finančních, vědeckých a etických aspektů krize.
Prezident Donald Trump udělil milost dlouhému seznamu svých politických spojenců, kteří byli spojováni s údajnými snahami o zvrácení výsledků prezidentských voleb v roce 2020. Informaci o milosti, jež byla vyhlášena prezidentskou proklamací, potvrdil Ed Martin, ombudsman pro udílení milostí při Ministerstvu spravedlnosti.