Jak vypadá běžný život Íránců pod každodenním izraelským bombardování

Pro obyvatele, jako je třicetiletá šperkařka Nafise, je válka zdrojem hluboké frustrace. Její online podnikání se zastavilo už během lednových protestů kvůli vypnutí internetu a nyní ho definitivně ochromil konflikt. Nafise a její manžel Farhad tráví večery u přátel, aby společně čelili strachu. „Každý večer v osm se sejdeme u někoho doma, sdílíme jídlo a snažíme se udržet si dobrou náladu,“ popisuje Nafise život v metropoli, kde jsou otřesy po dopadech raket cítit i v obytných čtvrtích.

Postoj Teheránců k probíhajícím událostem je přitom komplexní. Mnozí si přejí pád současného režimu, ale odmítají způsob, jakým k němu dochází. „Chceme změnu, ale ne takhle,“ říká Nafise a dodává, že útoky cizích mocností nevedou k rychlému kolapsu systému, který je podle ní příliš hluboce zakořeněný. Naděje na změnu, které nakrátko vzplály po smrti Alího Chameneího, rychle pohasly, když byl za jeho nástupce vybrán syn Mojtaba.

Ekonomické dopady jsou pro běžné Íránce drtivé. Amir, majitel malého obchodu s autodíly, dojíždí do Teheránu každý den z Karadže a s obavami sleduje, jak válka ničí už tak zkoušené hospodářství. Podle něj má íránská ekonomika obrovský potenciál, který však dusí sankce a neochota světa s Íránem spolupracovat. Tato izolace se nyní ještě prohloubila poté, co Teherán v reakci na útoky fakticky uzavřel Hormuzský průliv, což vyhnalo ceny ropy nad 100 dolarů za barel.

Válka si v Íránu vyžádala už nejméně 1 444 obětí a téměř 19 000 zraněných. Vedoucí delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže v Teheránu Vincent Cassard upozorňuje na alarmující ztráty na životech a ničení civilní infrastruktury. Děti nechodí do škol a mnoho firem zůstává preventivně uzavřeno. Čtrnáctiletý student Moen potvrzuje, že dny tráví v izolaci domova čtením nebo sledováním televize, protože vyjít ven je příliš nebezpečné.

Někteří obyvatelé hledají bezpečí v netradičních prostorech. Dokumentarista Mojtaba si zřídil kancelář i domov v suterénu, kde se cítí chráněn před rázovými vlnami výbuchů. Pracuje pozdě do noci, dokud neusne vyčerpáním, a často ho budí exploze, podle nichž se snaží odhadnout směr útoku. Přesto neztrácí naději a připomíná, že Írán v historii přečkal mnoho invazí.

Odhodlání zůstat vyjadřuje i módní návrhářka Asal, která ze své střechy s výhledem na město prohlašuje, že Teherán neopustí za žádných okolností. Je to její domov, bez ohledu na to, jak nejistá je budoucnost jejího ateliéru. Podobně to vnímá i Ali, palestinsko-syrský doktorand, který v Íránu žije deset let. Pro něj, jako pro člověka, který zažil válku již dříve, je současná situace zdrojem určitého otupění. „Cítím se jako zeď. Tohle s vámi válka udělá,“ uzavírá.

Situace v Teheránu zůstává kritická, i když se v posledních dnech objevily zprávy o reaktivaci přímého komunikačního kanálu mezi USA a Íránem. Mezitím se však miliony civilistů musejí každou noc rozhodovat, zda zůstanou ve svých postelích, nebo budou hledat bezpečí v krytech a sklepích.