Jak by vypadala jaderná válka v Evropě? Česko kryty má, problémem je čas

Pavel Podvig, vedoucí výzkumník z Ústavu pro výzkum odzbrojení při OSN (UNIDIR) a uznávaný odborník na ruské jaderné zbraně, podle webu Rádio Svobodná Evropa tvrdí, že neexistují žádné náznaky, že by takový scénář byl na spadnutí. Pokud by však došlo k masivnímu ruskému útoku, bylo by podle něj téměř nemožné zachytit všechny rakety.

I přes existenci moderních obranných systémů, jako je NATO Aegis Ashore v Rumunsku a nově zprovozněná základna v Polsku, by obrana nebyla dostatečná. Interní odhady NATO uvádějí, že v případě rozsáhlého ruského útoku má aliance méně než 5 % potřebné protivzdušné obrany k odvrácení hrozby.

Rusko disponuje přibližně 1 700 jadernými hlavicemi, které může odpálit během několika minut ze sil, mobilních odpalovačů, ponorek a letadel. I když by hlavním cílem byly Spojené státy, velká část těchto zbraní je určena i pro Evropu.

V některých evropských městech se obnovují opatření z dob studené války. Například v Praze je rozsáhlá síť protiatomových krytů, které jsou stále funkční a v případě potřeby mohou být aktivovány. Jan Mikeš, vedoucí krizového řízení v městské části Praha 2, potvrdil, že kryty zůstávají připravené k použití.

České hasičské záchranné sbory v roce 2023 zahájily aktualizaci požadavků na ochranné systémy a samotné kryty. V Německu zaznamenalo muzeum jaderného krytu v údolí Ahr nedaleko Bonnu výrazný nárůst návštěvníků, zejména mezi mladými lidmi, kteří se zajímají o možnosti ochrany v případě jaderného útoku.

I přes tato opatření je pravděpodobné, že by většina civilního obyvatelstva nestihla včas najít úkryt. Podle Podviga by ruská jaderná raketa zasáhla cíl ve střední Evropě přibližně za deset minut od odpálení. Spojené státy sice disponují systémem včasného varování prostřednictvím satelitů, ale Podvig pochybuje, že by bylo možné tuto informaci rychle sdílet s evropskými spojenci.

Modely dopadů moderních jaderných zbraní ukazují děsivé scénáře. Například jedna ruská raketa Topol-M by vytvořila ohnivou kouli o průměru jednoho kilometru, která by okamžitě spálila vše živé. V okruhu sedmi kilometrů by tlaková vlna zničila budovy a zabila tisíce lidí, následovala by radiace kontaminující vzduch a vodu. Historie ukazuje, že důsledky jaderné války by byly zničující.

Britský vojenský historik Basil Liddell Hart se zúčastnil válečné simulace NATO v roce 1955 a popsal hypotetické vítězství jako „velmi znepokojivé“, protože téměř všechny poklady západního světa by ležely v troskách. Sovětský vůdce Nikita Chruščov kdysi poznamenal, že po totální jaderné válce „budou živí závidět mrtvým“.

Podvig zdůrazňuje, že přestože se napětí mezi Ruskem a Západem zvyšuje, jaderný konflikt zůstává málo pravděpodobný. Před jakoukoli skutečnou hrozbou by podle něj došlo k dalším krokům eskalace, včetně přesunů jaderných zbraní. Odstrašujícím faktorem zůstává princip vzájemně zaručeného zničení (MAD), který spočívá v tom, že jakýkoli jaderný útok by vyvolal ničivou odvetu.

Spojené státy rovněž uplatňují kontroverzní politiku „odpálení při varování“ (LOW), která umožňuje okamžitou odvetu při detekci příchozích raket. Tento přístup chrání americké jaderné arzenály před zničením, ale zvyšuje riziko katastrofální chyby.

Navzdory rostoucímu napětí se odborníci shodují, že jaderná válka není bezprostřední hrozbou. Jak Podvig uzavírá, před jakýmkoli skutečným rizikem bychom nejprve zaznamenali výrazné pohyby zbraní a další eskalační kroky. Přesto zůstává hrozba jaderného konfliktu nejtemnějším scénářem, jehož důsledky by byly pro civilizaci zničující.