Izraelská armáda v rámci invaze do Libanonu likviduje celé vesnice

Izraelská armáda
Izraelská armáda, foto: Israel Defense Forces
Klára Marková 12. dubna 2026 14:43
Sdílej:

Izraelská armáda v rámci své invaze do jižního Libanonu likviduje celé vesnice. Izraelské jednotky používají taktiku řízených demolic, kdy domy v pohraničních oblastech podminují výbušninami a následně je dálkovým odpálením srovnají se zemí. Tento postup vyvolává u lidskoprávních organizací obavy, že Izrael v Libanonu uplatňuje strategii takzvané domicidy, kterou dříve použil v Gaze.

Termín domicida označuje systematické ničení civilních příbytků s cílem učinit celé oblasti neobyvatelnými. Izraelský ministr obrany Israel Katz vyzval ke zničení domů v příhraničních vesnicích, přičemž se odvolal na model použitý v Rafáhu a Bejt Hanúnu. Izraelská armáda tyto kroky obhajuje tvrzením, že útočí na infrastrukturu hnutí Hizballáh, jako jsou tunely a vojenská zařízení, která jsou ukryta v civilních budovách.

Videozáznamy ukazují masivní detonace v obcích Taybeh, Naqoura a Deir Seryan. Podle libanonských médií je rozsah ničení širší a zahrnuje řadu dalších vesnic. Human Rights Watch upozorňuje, že plošná likvidace osad může být považována za válečný zločin. Podle mezinárodního práva je úmyslné ničení civilních domů zakázáno, pokud k němu neexistují nezbytné a zákonné vojenské důvody.

Pro obyvatele, kteří své domovy opustili v naději na návrat, jsou tyto záběry zdrcující. Detonace vymazaly budovy i vzpomínky několika generací. Ahmad Abu Taam, majitel obchodu se stavebninami z vesnice Taybeh, popsal šok, když viděl vybuchovat náměstí, kde strávil celý život. Po zničení svého obchodu a zázemí uvedl, že se cítí jako uprchlík bez domova.

Zemědělci z oblasti Deir Seryan truchlí nad tím, že jejich děti nebudou moci trávit večery v polích, sbírat bylinky nebo pít čaj u ohně. Místo rozkvětu přírody nyní regionem otřásají dálkově řízené exploze, které mění libanonskou krajinu v pustinu. Ahmad Ibrahim z Deir Seryan popsal vesnici jako krásné místo s laskavými lidmi, které bylo pro děti ideálním prostředím pro vyrůstání.

Příkladem zničeného úsilí je příběh lékaře Mohammeda Hashema. Ten patnáct let pracoval, aby si našetřil na stavbu hotelu Luna v městečku Naqoura. Hotel postavený v roce 2012 sloužil turistům i příslušníkům mírových sil OSN. Po jeho demolici Hashema zaplavily vzkazy od bývalých hostů, kteří na toto místo vzpomínali. Podle Hashema šlo o rodinný podnik, který fungoval v poklidu a míru.

Demolice mají dopad i na libanonskou diasporu. Pro rodiny žijící v zahraničí byly rodné vesnice pevným bodem, ke kterému se vracely během svátků. Mnoho emigrantů investovalo prostředky do stavby domů v rodném kraji, aby si zachovali pouto s kořeny. Nyní tento přístav zmizel a s ním i možnost návratu pro lidi, kteří se v těchto místech cítili poprvé v životě v bezpečí.

Izrael deklaroval záměr okupovat území jižního Libanonu až k řece Litani a vytvořit zde bezpečnostní zónu. Dislokovaní obyvatelé se podle izraelských představitelů nebudou moci vrátit, dokud nebude zaručena bezpečnost měst na severu Izraele. Rozsáhlé ničení vesnic však vyvolává frustraci u místních, kteří mají pocit, že má někdo moc je úplně vymazat. Jednotlivé vesnice sloužily jako kotvy pro roztroušené rodiny.

Stalo se