Márnice v forenzním centru Kahrizak jižně od Teheránu se plní těly obětí posledních brutálních zásahů íránského režimu proti odpůrcům. Na videích, která pronikla přes přísnou internetovou blokádu, jsou vidět zoufalí lidé pátrající po svých blízkých mezi desítkami černých pytlů. Mrtví leží nejen v improvizovaných skladech na kovových stolech, ale i venku na zemi přímo na nádvoří nebo v blízkosti zaparkovaných aut. Podle odhadů lidskoprávních organizací se v tomto jediném zařízení může nacházet až 250 těl.
Záběry zachycují davy lidí shromážděné před monitory, kde se promítají fotografie zesnulých, aby je rodiny mohly identifikovat. Atmosféra na místě je plná křiku, pláče a naprostého zmatku, jak se příbuzní snaží v chaosu najít své zmizelé členy rodiny. Aktivisté uvádějí, že nápor je tak obrovský, že kapacita budov dávno nestačí a mrtví jsou vyskládáni v řadách na neupraveném prostranství. Tato scéna se stala symbolem největší výzvy, které íránský režim za poslední roky čelí v důsledku masových protestů.
Státní média sice existenci těchto drastických výjevů přiznala, ale okamžitě přispěchala s vlastní interpretací událostí. Tvrdí, že většina mrtvých jsou „obyčejní lidé“ a náhodní kolemjdoucí, které mají na svědomí údajní výtržníci. Oficiální reportáže ukazují truchlící rodiny, které na kameru prohlašují, že jejich blízcí nebyli demonstranti a podporovali vládu. Režim se tak snaží svalit vinu za krveprolití na samotné účastníky protestů a odradit další občany od odporu.
Organizace pro lidská práva však toto vládní vysvětlení důrazně odmítají a poukazují na dlouhou historii násilných represí ze strany státních složek. Podle expertů íránské úřady záměrně nerozlišují mezi pokojnými demonstranty a ozbrojenými útočníky, aby ospravedlnily použití hrubé síly. Ačkoliv ministr vnitra tvrdí, že bezpečnostní složky zachovávají maximální zdrženlivost, svědectví z ulic mluví o něčem jiném. Lidé přímo z Teheránu popisují střelbu z vojenských pušek a brutální útoky paralyzéry na mladé dívky.
Prezident Masúd Pezeškiján sice v rétorice odděluje pokojné občany od „buřičů“, ale generální prokurátor již pohrozil nekompromisními tresty včetně trestů smrti. Režimní složky vnímají jakýkoliv větší projev nespokojenosti jako přímé ohrožení své moci a podle toho jednají. Právě proto je násilí ze strany státu často prvním, nikoliv posledním řešením, jak utišit nepokoje vyvolané špatnou ekonomickou situací. Tato strategie však vede pouze k další eskalaci napětí a nárůstu počtu obětí.
Podle údajů agentury HRANA bylo od konce prosince zabito přes 500 demonstrantů, přičemž mezi mrtvými je i nejméně devět nezletilých. Počet zatčených už pravděpodobně přesáhl hranici deseti tisíc lidí, což vytváří obrovský tlak na vězeňský systém i právní aparát. Úřady zároveň přiznávají ztráty ve vlastních řadách, kdy mělo zahynout přes sto příslušníků bezpečnostních sborů. Kvůli informačnímu vakuu a vypnutému internetu je však velmi obtížné tato čísla nezávisle ověřit.
Internetová blokáda v Íránu trvá již několik dní a slouží především k zakrytí skutečného rozsahu násilí před zbytkem světa. Informace ven prosakují jen velmi pomalu a v omezené míře, což nahrává vládní propagandě při šíření její verze příběhu. Každé video, kterému se podaří projít digitální bariérou, však přináší další důkazy o tragické lidské ceně, kterou Íránci platí za svůj disent. Situace v márnicích jako Kahrizak ukazuje, že realita je mnohem temnější než oficiální prohlášení.
Zatímco se režim snaží udržet kontrolu pomocí represí a mediální manipulace, v ulicích měst stále panuje napětí. Rodiny obětí se mezitím potýkají nejen s bolestnou ztrátou, ale i s nejistotou, zda se vůbec dočkají spravedlivého vyšetření smrti svých drahých.
Americký prezident Donald Trump stojí před zásadním rozhodnutím, jak naložit s krizí v Íránu, kde násilné potlačování protestů nabývá děsivých rozměrů. Před deseti dny šéf Bílého domu prohlásil, že Spojené státy jsou připraveny přijít demonstrantům na pomoc, pokud režim použije sílu. Tehdy byla situace v ulicích teprve na začátku, ale dnes, kdy se svět dozvídá o skutečném rozsahu krveprolití, všichni napjatě čekají, zda Washington svá slova o „nabité a odjištěné zbrani“ skutečně naplní.
Bílý dům přitvrdil v postupu vůči Teheránu a zavedl drastické pětadvacetiprocentní clo na dovoz z jakékoliv země, která s Íránem nadále obchoduje. Donald Trump tento krok prezentuje jako trest za krvavé potlačení civilních protestů, které si podle dostupných zpráv vyžádalo životy stovek demonstrantů. Prezident své rozhodnutí oznámil s tím, že jde o definitivní verdikt s okamžitou platností, což okamžitě rozkolísalo globální ekonomiku.
Márnice v forenzním centru Kahrizak jižně od Teheránu se plní těly obětí posledních brutálních zásahů íránského režimu proti odpůrcům. Na videích, která pronikla přes přísnou internetovou blokádu, jsou vidět zoufalí lidé pátrající po svých blízkých mezi desítkami černých pytlů. Mrtví leží nejen v improvizovaných skladech na kovových stolech, ale i venku na zemi přímo na nádvoří nebo v blízkosti zaparkovaných aut. Podle odhadů lidskoprávních organizací se v tomto jediném zařízení může nacházet až 250 těl.
Vláda Grónska vydala v pondělí ostré prohlášení, ve kterém zdůraznila, že „za žádných okolností nemůže akceptovat“ snahy Donalda Trumpa o převzetí kontroly nad tímto strategickým ostrovem. Reagovala tak na obnovené hrozby amerického prezidenta, který prohlásil, že Spojené státy získají Grónsko „tak či onak“. Trump navíc odmítl vyloučit použití vojenské síly, což vyvolalo otřes v základech Evropské unie i Severoatlantické aliance.
Plány Spojených států na masivní obnovu těžby venezuelské ropy by mohly zásadně ohrozit globální klimatické cíle. Podle exkluzivní analýzy společnosti ClimatePartner by tento krok mohl do roku 2050 vyčerpat více než desetinu zbývajícího celosvětového „uhlíkového rozpočtu“, který je nezbytný pro udržení oteplování planety pod hranicí 1,5 °C. Venezuelské zásoby jsou totiž natolik rozsáhlé, že by samy o sobě stačily k vyvolání klimatické katastrofy, pokud by byly vytěženy v plném rozsahu.
Sny amerického prezidenta Donalda Trumpa o vybudování nového impéria mají jasný cíl: Grónsko. Podle vize jeho administrativy by ovládnutí tohoto největšího ostrova světa vyřešilo strategickou závislost USA na Číně, která v současnosti kontroluje trh s kovy vzácných zemin. Tyto suroviny jsou přitom klíčové pro výrobu všeho od stíhaček a laserů až po elektromobily a přístroje magnetické rezonance.
Protivládní protesty v Íránu, které vypukly koncem prosince 2025 kvůli kolapsu ekonomiky a měny, dosáhly kritického bodu. Zatímco počet obětí krvavých zásahů bezpečnostních složek přesáhl podle lidskoprávních organizací hranici 600, americký prezident Donald Trump stojí před zásadním rozhodnutím. Buď splní své dřívější hrozby o vojenské intervenci na pomoc demonstrantům, nebo riskuje ztrátu tváře před mezinárodním společenstvím i íránskou opozicí.
Společnost Meta v pondělí jmenovala Dinu Powell McCormickovou do nově vytvořené role prezidentky a místopředsedkyně správní rady. Tento krok je vnímán jako dosud nejvýraznější snaha technologického giganta o sblížení s Bílým domem po znovuzvolení Donalda Trumpa. McCormicková, která má za sebou bohatou kariéru na Wall Street i v nejvyšších patrech americké politiky, se stává klíčovou spojkou mezi Markem Zuckerbergem a republikánskou administrativou.
Mezinárodní cestovní ruch prochází hlubokou krizí, kterou pohání nepředvídatelná politika americké administrativy. Přestože měly Spojené státy letos zažívat zlatý věk turismu díky oslavám 250 let nezávislosti, stoletému výročí legendární Route 66 a spolupořádání mistrovství světa ve fotbale, realita je opačná. Namísto přílivu návštěvníků čelí země masivnímu odlivu zájmu a miliardovým ztrátám, píše BBC.
Íránem otřásá vlna celonárodních nepokojů, které v lednu vstoupily do kritické fáze. To, co začalo koncem prosince jako hněv trhovců v Teheránu nad kolabující ekonomikou, bleskově přerostlo v násilné protivládní demonstrace napříč všemi 31 provinciemi. Režim reagoval drakonicky – úplným vypnutím internetu a telefonních sítí, čímž zemi informačně izoloval od okolního světa.
Celonárodní protesty v Íránu, které trvají již třetí týden, vyústily v krvavé represe, na které svět reaguje se zděšením i obavami z velkého vojenského konfliktu. Americký prezident Donald Trump oznámil, že jeho administrativa zvažuje „velmi tvrdé možnosti“ zásahu poté, co íránský režim podle všeho překročil pomyslnou červenou linii v zacházení s vlastními občany.
Americká diplomacie v Jižní Americe se nachází na křižovatce. Zatímco se pozornost Washingtonu soustředí na spektakulární, téměř filmové záběry zadrženého Nicoláse Madura, kterého americké síly počátkem roku odvezly v poutech z Venezuely, na zbytku kontinentu se odehrává mnohem tišší, ale o to zásadnější proměna. Administrativa Donalda Trumpa sice vzkřísila Monroeovu doktrínu v podobě takzvaného „Trumpova dodatku“ (Trump Corollary), ale riskuje, že při kácení jednoho venezuelského stromu přehlédne celý jihoamerický les, který už mezitím ovládla Čína.