Írán prohrává, ale nehroutí se. Ani rozsáhlý útok nezničí režim Teheránu, varují experti

Teherán
Teherán, foto: Depositphotos
Klára Marková 11. března 2026 13:58
Sdílej:

Ačkoliv se Írán v současnosti nachází pod drtivým tlakem americko-izraelské ofenzivy, představy o jeho brzkém politickém zhroucení se mohou ukázat jako hluboce mylné. Podle analýzy americké Národní zpravodajské rady (NIC) je totiž nepravděpodobné, že by i rozsáhlá vojenská kampaň vedla k pádu režimu nebo k dosažení politických cílů Washingtonu. Islámská republika prokázala, že disponuje institucionálními mechanismy, které jí umožňují absorbovat externí šoky a zachovat politickou kontinuitu.

Zásadním momentem pro stabilitu země se stalo rychlé vyřešení nástupnictví po smrti nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, který zemřel na samém počátku válečného konfliktu 28. února. Do čela státu byl okamžitě zvolen jeho syn Modžtaba Chameneí. Tento krok proběhl překvapivě hladce a bez vnitřních bojů o moc, což signalizuje, že íránské elity a bezpečnostní složky preferují stabilitu a jednotu před riskantními změnami.

Modžtaba Chameneí sice nikdy nezastával volenou funkci, ale roky působil v nejužším kruhu svého otce. Podařilo se mu vybudovat klíčové vazby na mocné duchovní sítě a především na velení Islámských revolučních gard (IRGC). Jeho nástup tak není radikálním obratem, ale spíše formalizací stávajícího rozložení sil, kde hlavní slovo mají právě revoluční gardy a armáda.

Právě rostoucí dominance revolučních gard je pro pochopení íránské odolnosti klíčová. Původně vznikly jako milice na ochranu revoluce, ale dnes tvoří centrální pilíř íránské státní bezpečnosti i ekonomiky. Gardy ovládají rozsáhlé sektory průmyslu, stavebnictví a telekomunikací, čímž režimu zajišťují finanční prostředky i v dobách sankcí a válečného hospodářství.

Strategie Íránu se dlouhodobě opírá o tzv. „osu odporu“, což je síť spojeneckých milicí a hnutí po celém Blízkém východě. Přestože izraelské údery oslabily Hizballáh v Libanonu a další skupiny v Sýrii či Iráku, tyto síly stále disponují potenciálem ohrožovat americké zájmy a nutit Izrael, aby tříštil svou pozornost na několik front současně.

Zpravodajské analýzy poukazují na to, že íránská opozice zůstává roztříštěná a organizačně slabá. Představy některých západních politiků, že by exilové osobnosti mohly nabídnout důvěryhodnou alternativu ke stávajícímu systému, se v současné konstelaci jeví jako nereálné. Režim má navíc v rukou represivní složky, jako jsou milice Basídž, které dokážou potlačit vnitřní nepokoje i v průběhu války.

Historická zkušenost ukazuje, že vnější vojenský útok často vede k přesně opačnému efektu, než jaký útočník zamýšlí. Namísto vzpoury obyvatelstva dochází k semknutí kolem vedení státu pod vlivem nacionalismu. Mnoho Íránců vnímá současnou válku jako vnucenou zvenčí, což režimu umožňuje ospravedlnit tvrdší centralizaci moci a potlačení jakéhokoli disentu v zájmu národní existence.

Zajímavým paradoxem je, že islámská republika, která vznikla v roce 1979 jako odpůrce dědičné monarchie, nyní v čele s Modžtabou Chameneím zavádí kvazi-dynastický prvek. Tato změna však může v krátkodobém horizontu paradoxně posílit stabilitu systému, protože omezuje nejistotu a brání frakční rivalitě v nejvyšších patrech moci.

Důsledkem současného konfliktu tak nemusí být pád teokratického státu, ale vznik ještě více militarizovaného a bezpečnostně orientovaného režimu. Pokud se autorita duchovních definitivně propojí s mocí armádních špiček, mohl by z války vzejít Írán jako stát usilující o pomstu, což by v budoucnu znamenalo ještě větší nestabilitu pro celý region bohatý na energetické suroviny.

Místo zhroucení tedy útoky pravděpodobně darovaly režimu další čas na přežití. Strategie založená na maximálním tlaku tak může ve výsledku vést k upevnění pozice těch nejtvrdších složek v Teheránu. Právě pochopení této vnitřní houževnatosti je pro budoucí mezinárodní politiku zásadní, pokud se má předejít dalším chybným odhadům situace na Blízkém východě.

Témata:
Stalo se
Novinky
Ilustrační foto

WMO: Svět kvůli extrémnímu počasí a lesním požárům čelí novým výzvám

Výrazný nárůst rozsáhlých lesních požárů a vln veder způsobených klimatickou krizí brzdí celosvětové úsilí o zlepšování kvality ovzduší. Odborníci ze Světové meteorologické organizace (WMO) upozorňují, že i oblasti, kterým se v minulosti dařilo snižovat znečištění z dopravy a průmyslu, nyní čelí novým hrozbám. Dým z požárů a zvýšená koncentrace přízemního ozonu zhoršují životní prostředí i lidské zdraví. Znečištění vzniklé v důsledku těchto extrémních jevů navíc dále prohlubuje klimatické změny.

Novinky
Sergej Lavrov

Rusko a Severní Korea otevřely první silniční most mezi zeměmi. Lavrov čelí kvůli KLDR nepříjemným otázkám

Rusko a Severní Korea otevřely první silniční most přes společnou hranici vedoucí přes řeku Tuman. Kilometrová stavba propojuje osadu Chasan na ruském Dálném východě se severokorejským městem Tumangang. Nové dopravní spojení představuje další významný krok v rychle se prohlubujících vztazích mezi oběma zeměmi.

Novinky
Steve Witkoff

USA obnovily snahy o ukončení války. Witkoff a Kushner po návštěvě Ruska jednali se Zelenským

Američtí zvláštní zmocněnci Steve Witkoff a Jared Kushner uskutečnili svou první oficiální návštěvu Kyjeva, během níž absolvovali tři kola jednání s ukrajinskými a evropskými představiteli. Americká delegace dorazila do ukrajinské metropole vlakem z Polska necelý den po více než tříhodinovém rozhovoru s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Moskvě. Na náměstí u chrámu svaté Sofie je přivítal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Následné rozhovory se zaměřily na možnosti obnovení mírových vyjednávání s Ruskem, územní otázky i bezpečnostní záruky pro Ukrajinu.

Novinky
 CT

Dánsko vynakládá na zdravotnictví menší výdaje než Britové, přesto je výrazně úspěšnější. V čem tkví rozdíl?

Dánsko a Velká Británie staví své zdravotnické systémy na principu univerzální péče, kde nikdo není odmítnut ani neplatí účty při odchodu z nemocnice. Ačkoliv obě země sdílejí přesvědčení, že přístup k péči by neměl záviset na místě narození či příjmu, dosahují velmi odlišných výsledků. Dánsko vynakládá na jednoho obyvatele v přepočtu více financí než Británie a provozuje rozsáhlý sociální stát. Dánský systém dlouhodobě překonává britský v klíčových ukazatelích, jako jsou střední délka života, kojenecká úmrtnost či pětileté přežití pacientů s rakovinou.