ICE terčem ostré kritiky. Zatýká i propuštěné přistěhovalce, někdy ještě dříve, než opustí budovu úřadu

Masivní nárůst zatýkání a zadržování v zemi vedl k tomu, že imigrantská komunita podala od konce ledna více než 91 000 habeas petic ve snaze napadnout svou vazbu. Výzkum organizace ProPublica ukazuje, že za tuto dobu bylo podáno více petic než během předchozích tří prezidentských období dohromady, přičemž tento právní nástroj slouží k prověření práva vlády držet osobu v zajištění po dobu probíhajícího hlavního právního řízení.

Právní zástupci nicméně upozorňují na nový a znepokojivý trend, v jehož rámci lidé sice u soudu dosáhnou svého propuštění, avšak obratem jsou opětovně zadrženi federálními agenty. Bridget Pranzatelliová z Národního imigračního projektu uvedla, že její organizace zaznamenala velmi prudký nárůst takových případů, kdy k opětnému zajištění dochází často přímo před branami věznic nebo v přímém rozporu s rozhodnutími soudů.

Mezi konkrétní případy patří situace sedmasedmdesátiletého palestinského imigrantského vězně Akrama Mahmúda Omara, který v obávaném zajišťovacím zařízení v Louisianě utrpěl srdeční infarkt a byl agenty zatčen do deseti dnů od svého propuštění na základě soudní petice. V Minnesotě pak bylo sedm cizinců znovuzadrženo ještě předtím, než vůbec stihli opustit prostory federální budovy, kde k jejich formálnímu propuštění mělo dojít.

Situace si již všímají i samotné federální soudy, které vůči postupům imigračních úřadů začínají důrazně zakročovat. Odvolací soud v Colorado v říjnovém rozhodnutí odmítl snahu vlády zamítnout habeas petici s odkazem na údajnou pravomoc úřadů cizince znovu zajistit a poukázal na již dříve prokázaný vzor takového chování. V Louisianě dokonce federální soudce shledal vysoce postaveného imigračního úředníka v pohrdání soudem kvůli opakovanému zatýkání stejného člověka, přičemž podobné kroky zvažovali či podnikli i soudci v Pensylvánii a Minnesotě.

Advokáti zastupující zadržované osoby se domnívají, že tato vlna opakovaných zatýkání úzce souvisí se snahami administrativy Donalda Trumpa urychleně deportovat imigranty do třetích zemí. Susanna Boothová z centra pro práva přistěhovalců Amica vysvětlila, že tento jev je přímo propojen s prudkým nárůstem dohod uzavíraných v posledních měsících s africkými a dalšími státy, které mají přijmout osoby, jež nemohou být vráceny do svých domovských zemí.

Spojené státy tak v současnosti posílají tisíce cizinců do zemí, jejichž nejsou občany a kde často nemají žádné vazby, přičemž čelí hrozbě mučení nebo pronásledování. Více než 25 000 osob již bylo tímto způsobem deportováno, zatímco lidskoprávní organizace varují, že uzavírání lidí do věznic nebo zajištěných hotelů pod nátlakem k návratu představuje porušení mezinárodní Úmluvy proti mučení.

Přestože odvolací soud v září rozhodl, že administrativa musí poskytnout dostatečné předchozí oznámení o plánovaných deportacích do třetích zemí a umožnit lidem tyto kroky právně napadnout, konzervativní většina Nejvyššího soudu toto rozhodnutí obratem pozastavila. Vláda tak získala možnost pokračovat v rychlých vyhošťováních bez nutnosti poskytovat jakékoliv podrobné vysvětlení či dodržovat delší lhůty.

Někteří imigranti, kteří dříve získali ochranu před vyhoštěním do původní vlasti, mají nyní po zrušení předchozích restrikcí nárok na azyl, což se úřady snaží obejít co nejrychlejší snahou o jejich deportaci. Mnoho dalších lidí však zůstává reálně znovuzadrženo bez jakýchkoliv konkrétních plánů na vyhoštění, čímž uvíznou v nekonečném koloběhu administrativní detence.

Právní zástupci uzavírají, že vyřizování tisíců habeas případů trvá soudům celé měsíce, a to zejména v regionech s vysokou koncentrací detenčních center, jako jsou Texas nebo Louisiana. Strach z neustálého opětovného zatýkání navíc prohlubuje hluboké trauma zadržovaných osob i jejich rodin, přičemž samotní obhájci konstatují, že navzdory vyhraným dílčím soudním sporům mohou v celkové snaze o zastavení plošného zadržování lidí nakonec prohrát.