Po mimořádném zasedání vlády vydal Downing Street prohlášení, že Spojené království v září uzná Palestinu, pokud Izrael nesplní několik podmínek: uzavře dlouhodobý udržitelný mír, umožní OSN obnovit humanitární pomoc, schválí příměří a zajistí, že nedojde k anexe Západního břehu.
Prohlášení také opakuje požadavek Spojeného království na to, aby Hamás propustil všechny zbývající izraelské rukojmí, přijal příměří, odzbrojil se a přestal se podílet na vládě v Gaze.
Toto rozhodnutí Spojeného království následuje po závazku francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který 24. července oznámil, že v září uzná palestinský stát. Pokud bude tento krok uskutečněn, Francie a Spojené království se stanou prvními členy G7 a členy Rady bezpečnosti OSN, kteří uznají stát Palestina.
Uznání státní suverenity není pouze symbolické. Montevidejská úmluva z roku 1933 stanoví několik kritérií, která musí entita splnit, než může být uznána jako suverénní stát: stálá populace, definované území, efektivní vláda a schopnost vést mezinárodní vztahy.
Tento proces zahrnuje ustanovení formálních diplomatických vztahů, otevření ambasád, výměnu velvyslanců a podepsání bilaterálních dohod. Uznání také dává uznanému státu přístup k určitým právům v mezinárodních organizacích. Pro Palestince by takové uznání posílilo jejich nárok na suverenitu a usnadnilo širší mezinárodní podporu.
Rozhodnutí Francie a Spojeného království je významné. Signalizuje odklon od západního konsensu, který byl dlouho formován USA a EU, že jakékoli uznání palestinské státnosti by mělo být odloženo až do finálních jednání o statusu. Tento krok také poukazuje na rostoucí frustraci v některých částech Evropy s pokračujícím násilím v Gaze a selháním mírových jednání za poslední dvě desetiletí.
Zůstávají ale nezodpovězené otázky: Co vlastně uznání skutečně znamená? Změní to podmínky na místě pro Palestince? Nebo jde spíše o symbolický krok? Na to odpověděli experti serveru The Conversation.
Francouzská a britská vláda zatím nenabídla žádné podrobnosti o tom, zda bude uznání doprovázeno konkrétními kroky. Nebylo zmíněno, že by byly uvaleny sankce na Izrael, ani že by byl zastaven vývoz zbraní, nebo že by došlo k navýšení humanitární pomoci či podpoře palestinských vládních institucí. Francie a Spojené království zůstávají klíčovými vojenskými a ekonomickými partnery Izraele, a nezdá se, že by tuto vztahovou dynamiku změnily.
Toto není první případ, kdy západní země symbolicky podpořily palestinskou státnost. Švédsko uznalo palestinský stát již v roce 2014, a bylo prvním západoevropským státem, který tak učinil. Následovalo Španělsko v roce 2024.
Avšak oba tyto kroky byly spíše symbolické a neměly výrazný dopad na politickou nebo humanitární situaci na místě. Rizikem je, že uznání bez akce se stane gestem, které mnoho nezmění.
Macronovo prohlášení vzbudilo také další pozornost díky jeho důrazu na "demilitarizovaný palestinský stát", který by žil vedle Izraele v míru a bezpečí. I když je takový jazyk běžný v diplomatickém diskurzu, také odráží hlubší napětí.
Palestinští představitelé dlouho tvrdí, že jejich právo na sebeurčení zahrnuje i právo bránit se proti okupaci. Výzvy k demilitarizaci jsou často vnímány kritiky jako posílení stávajícího statusu quo, kde jsou bezpečnostní obavy téměř výhradně zaměřeny na izraelské potřeby.
Bez skutečného politického procesu někteří analytici varují, že takové uznání by mohlo formalizovat stát pouze na papíře – fragmentovanou, nesuverenitu entitu bez kontroly nad svými hranicemi, zdroji nebo obranou. Bez záruk územní kontinuity, konce expanze izraelských osad a svobody pohybu může státnost zůstat abstraktním pojmem.
Pokud Spojené království a Francie chtějí jít nad rámec symboliky, mají několik možností. Mohly by pozastavit vývoz zbraní do Izraele nebo vyzvat k nezávislému mezinárodnímu vyšetřování možných válečných zločinů. Mohly by využít svůj vliv na světové scéně k prosazení větší odpovědnosti ohledně ilegálních osad a blokády Gazy. Mohly by také přímo podporovat palestinské instituce a zapojit se do palestinské občanské společnosti.
Bez těchto kroků bude uznání vnímáno spíše jako politické poselství než změna politiky. To, co je potřeba, je podle mnohých nejen uznání, ale i podpora spravedlnosti, práv a skutečné suverenity.
Závazek Francie a Spojeného království uznat Palestinu představuje změnu diplomatického tónu a odráží širší nespokojenost s aktuálním stavem na Blízkém východě. Vyvolal debatu doma i v zahraničí a vzbudil očekávání u těch, kteří doufají v silnější mezinárodní angažovanost v konfliktu.
V odborných kruzích se říká, že lidé už nechtějí o pandemiích ani slyšet. Kolektivní pozornost se po letech s covidem vyčerpala a my jsme se rozhodli tuto kapitolu zamknout na několik západů. Nikki Ikani, expertka na bezpečnostní rizika z univerzity v Leidenu, však varuje, že s tímto vytěsněním zahazujeme i těžce nabyté lekce. Podle ní se nyní u ptačí chřipky opakuje stejný vzorec ignorovaných varování, jaký předcházel globální krizi v roce 2020.
Ukrajinská tajná služba SBU v pátek podnikla bezprecedentní operaci, při níž drony zasáhly tanker ruské „stínové flotily“ přímo ve Středozemním moři. Útok se odehrál v mezinárodních vodách nedaleko Kréty, více než 2 000 kilometrů od ukrajinských hranic. Podle představitelů SBU utrpělo plavidlo s názvem Qendil kritické poškození a je nyní neschopné dalšího provozu.
Dánská vláda otevřeně obvinila Rusko z přípravy a realizace dvou rozsáhlých kybernetických útoků, které zasáhly kritickou infrastrukturu a demokratické procesy v zemi. Podle dánské zpravodajské služby (DDIS) jde o nevyvratitelný důkaz probíhající hybridní války, kterou Moskva vede proti západním spojencům Ukrajiny. Útoky byly popsány jako destruktivní a jejich cílem bylo vyvolat nejistotu v dánské společnosti.
Nová vláda pod vedením Andreje Babiše zahájila radikální obrat v přístupu k ochraně klimatu. Petr Macinka, který byl dočasně pověřen řízením Ministerstva životního prostředí, ve čtvrtek oznámil zrušení celé sekce ochrany klimatu. Tento krok odůvodnil potřebou „deideologizace“ úřadu, čímž naplnil svá předvolební slova o tom, že po volbách „poteče zelená krev“.
Belgický premiér Bart De Wever na své noční tiskové konferenci neskrýval úlevu nad dosaženým kompromisem ohledně financování Ukrajiny. Podle něj není podpora Kyjeva žádnou charitou, ale nejdůležitější investicí, kterou může Evropa udělat pro svou vlastní bezpečnost. Zdůraznil, že v Bruselu se nikdy nedebatovalo o tom, zda pomoci, ale pouze o způsobu, jakým to provést, aby unie neohrozila sama sebe.
Vladimir Putin během svého bilančního vystoupení nešetřil kritikou na adresu Bruselu kvůli schválenému úvěru pro Ukrajinu. Jakékoli snahy o financování ukrajinské armády z prostředků zablokovaného ruského majetku označil za nehoráznou krádež. Domnívá se, že Evropská unie nakonec k přímé konfiskaci nepřistoupila jen kvůli obavám z odvetných opatření, která by pro evropské země byla velmi bolestivá.
Vedle oficiálních zpráv o hrdinství a obětech v boji se v ukrajinských stínech odehrává tichá tragédie, o které se téměř nemluví. Tisíce vojáků padly na frontě, ale stovky dalších ukončily svůj život vlastní rukou. Oficiální statistiky o sebevraždách v armádě neexistují a úřady tyto případy často popisují jen jako izolované incidenty. Pro pozůstalé rodiny však smrt jejich blízkého znamená začátek nového utrpení plného stigmat a nespravedlnosti.
Evropští lídři na summitu v Bruselu v brzkých ranních hodinách schválili zásadní finanční pomoc pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur. Půjčka má zajistit stabilitu země v kritických letech 2026 a 2027 a odvrátit hrozící bankrot, který by podle propočtů mohl nastat už v dubnu příštího roku. Rozhodnutí padlo po patnácti hodinách náročného vyjednávání, které skončilo kolem třetí hodiny ranní.
Evropští lídři na summitu v Bruselu dospěli po náročném jednání k dohodě o poskytnutí úvěru Ukrajině ve výši 90 miliard eur. Tato finanční injekce má zajistit stabilitu země v příštích dvou letech a pokrýt její vojenské i hospodářské potřeby. Půjčka je reakcí na blížící se platební neschopnost, která by bez vnějšího zásahu mohla Kyjev zasáhnout již v dubnu.
Do Štědrého dne zbývá necelý týden. Zatímco Veronika Žilková prozradila vánoční plány už dávno, její nejstarší dcera Agáta Hanychová je odhalila až v podcastu s kamarádkou Ornellou Koktovou. Při té příležitosti připustila, že roli sehrají napjaté vztahy v rodině.
Někteří ruští diplomaté už dávají najevo, že by Ukrajina měla zapomenout na jakoukoliv mírovou dohodu s Ruskem, která by ukončila přes tři roky trvající válečný konflikt. Ruský velvyslanec ve Velké Británii Andrej Kelin v rozhovoru pro britská média naznačil, že Kyjev by se měl zkrátka vzdát Moskvě.
Letošní babyboom v českém šoubyznyse ještě nekončí. Nejhezčí možný vánoční dárek dostala jedna slavná česká herecká rodina. Vladimír Polívka se jen pár dní před Štědrým dnem stal otcem. Potvrdila to jeho neméně slavná maminka.