Po mimořádném zasedání vlády vydal Downing Street prohlášení, že Spojené království v září uzná Palestinu, pokud Izrael nesplní několik podmínek: uzavře dlouhodobý udržitelný mír, umožní OSN obnovit humanitární pomoc, schválí příměří a zajistí, že nedojde k anexe Západního břehu.
Prohlášení také opakuje požadavek Spojeného království na to, aby Hamás propustil všechny zbývající izraelské rukojmí, přijal příměří, odzbrojil se a přestal se podílet na vládě v Gaze.
Toto rozhodnutí Spojeného království následuje po závazku francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který 24. července oznámil, že v září uzná palestinský stát. Pokud bude tento krok uskutečněn, Francie a Spojené království se stanou prvními členy G7 a členy Rady bezpečnosti OSN, kteří uznají stát Palestina.
Uznání státní suverenity není pouze symbolické. Montevidejská úmluva z roku 1933 stanoví několik kritérií, která musí entita splnit, než může být uznána jako suverénní stát: stálá populace, definované území, efektivní vláda a schopnost vést mezinárodní vztahy.
Tento proces zahrnuje ustanovení formálních diplomatických vztahů, otevření ambasád, výměnu velvyslanců a podepsání bilaterálních dohod. Uznání také dává uznanému státu přístup k určitým právům v mezinárodních organizacích. Pro Palestince by takové uznání posílilo jejich nárok na suverenitu a usnadnilo širší mezinárodní podporu.
Rozhodnutí Francie a Spojeného království je významné. Signalizuje odklon od západního konsensu, který byl dlouho formován USA a EU, že jakékoli uznání palestinské státnosti by mělo být odloženo až do finálních jednání o statusu. Tento krok také poukazuje na rostoucí frustraci v některých částech Evropy s pokračujícím násilím v Gaze a selháním mírových jednání za poslední dvě desetiletí.
Zůstávají ale nezodpovězené otázky: Co vlastně uznání skutečně znamená? Změní to podmínky na místě pro Palestince? Nebo jde spíše o symbolický krok? Na to odpověděli experti serveru The Conversation.
Francouzská a britská vláda zatím nenabídla žádné podrobnosti o tom, zda bude uznání doprovázeno konkrétními kroky. Nebylo zmíněno, že by byly uvaleny sankce na Izrael, ani že by byl zastaven vývoz zbraní, nebo že by došlo k navýšení humanitární pomoci či podpoře palestinských vládních institucí. Francie a Spojené království zůstávají klíčovými vojenskými a ekonomickými partnery Izraele, a nezdá se, že by tuto vztahovou dynamiku změnily.
Toto není první případ, kdy západní země symbolicky podpořily palestinskou státnost. Švédsko uznalo palestinský stát již v roce 2014, a bylo prvním západoevropským státem, který tak učinil. Následovalo Španělsko v roce 2024.
Avšak oba tyto kroky byly spíše symbolické a neměly výrazný dopad na politickou nebo humanitární situaci na místě. Rizikem je, že uznání bez akce se stane gestem, které mnoho nezmění.
Macronovo prohlášení vzbudilo také další pozornost díky jeho důrazu na "demilitarizovaný palestinský stát", který by žil vedle Izraele v míru a bezpečí. I když je takový jazyk běžný v diplomatickém diskurzu, také odráží hlubší napětí.
Palestinští představitelé dlouho tvrdí, že jejich právo na sebeurčení zahrnuje i právo bránit se proti okupaci. Výzvy k demilitarizaci jsou často vnímány kritiky jako posílení stávajícího statusu quo, kde jsou bezpečnostní obavy téměř výhradně zaměřeny na izraelské potřeby.
Bez skutečného politického procesu někteří analytici varují, že takové uznání by mohlo formalizovat stát pouze na papíře – fragmentovanou, nesuverenitu entitu bez kontroly nad svými hranicemi, zdroji nebo obranou. Bez záruk územní kontinuity, konce expanze izraelských osad a svobody pohybu může státnost zůstat abstraktním pojmem.
Pokud Spojené království a Francie chtějí jít nad rámec symboliky, mají několik možností. Mohly by pozastavit vývoz zbraní do Izraele nebo vyzvat k nezávislému mezinárodnímu vyšetřování možných válečných zločinů. Mohly by využít svůj vliv na světové scéně k prosazení větší odpovědnosti ohledně ilegálních osad a blokády Gazy. Mohly by také přímo podporovat palestinské instituce a zapojit se do palestinské občanské společnosti.
Bez těchto kroků bude uznání vnímáno spíše jako politické poselství než změna politiky. To, co je potřeba, je podle mnohých nejen uznání, ale i podpora spravedlnosti, práv a skutečné suverenity.
Závazek Francie a Spojeného království uznat Palestinu představuje změnu diplomatického tónu a odráží širší nespokojenost s aktuálním stavem na Blízkém východě. Vyvolal debatu doma i v zahraničí a vzbudil očekávání u těch, kteří doufají v silnější mezinárodní angažovanost v konfliktu.
Kanadský premiér Mark Carney oznámil, že jeho země má v úmyslu oficiálně uznat Palestinu na zářijovém Valném shromáždění OSN. Tento krok přichází poté, co Francie a dalších 14 států podepsalo deklaraci, která naznačuje rostoucí vlnu uznání nezávislé Palestiny. Kanada tímto krokem následuje Francii a Velkou Británii, které rovněž plánují formálně uznat palestinský stát. Nový Zéland a Austrálie jsou signatáři stejné deklarace, která naznačuje, že by mohly tento krok následovat v nadcházejících měsících.
Americký prezident Donald Trump se slovně pustil do křížku s Dmitrijem Medveděvem, předchůdcem současného ruského prezidenta Vladimira Putina. Podle Trumpa si má Medveděv dávat pozor na jazyk. Bývalý ruský prezident si předtím rýpl do amerických ultimát Rusku.
Desítky tisíc fanoušků se ve středu po poledni rozloučily s legendárním zpěvákem Ozzym Osbournem v jeho rodném Birmingamu v Anglii. Osbourne zemřel během minulého týdne, v posledních letech se potýkal s vážnými zdravotními problémy.
Ruské vzdušné údery proti ukrajinským městům pokračují. V noci na čtvrtek se terčem útoku stalo hlavní město Kyjev, kde přišlo o život nejméně šest lidí. Mezi oběťmi je i šestiletý chlapec. Přes 50 dalších osob utrpělo zranění, informovala BBC.
Česko se příští týden rozloučí s legendárním hercem Jiřím Krampolem, který zemřel v sobotu večer ve věku 87 let. Podnikatel Tomáš Zajíc, jenž z veškerých tahanic vyšel jako organizátor smutečního obřadu, ve středu večer odhalil, kdy a kde se uskuteční pohřeb zesnulého herce.
Vědci se stále více zaměřují na možnost vytvoření lidského života bez tradičních biologických komponent — spermie a vajíčka. Místo toho experimentují s kmenovými buňkami, což jsou buňky, které se mohou přetvářet na mnoho různých typů specializovaných buněk. Cílem je vytvořit laboratorní modely, které by se chovaly podobně jako lidské embryo.
Zemětřesení o síle 8,8, které zasáhlo Kamčatku, je jedno z nejsilnějších, jaké bylo kdy zaznamenáno, přesto zatím nevedlo k devastujícím vlnám tsunami, jak mnoho lidí očekávalo. I když se po otřesech objevily obavy o bezpečnost obyvatel na pobřeží Tichého oceánu, výsledné tsunami bylo mnohem méně katastrofální, než mnozí předpokládali. Proč tomu tak je?
Ačkoli Rakousko v současnosti neplánuje vstup do NATO, základy pro jeho případné členství by už mohly být připraveny. Rakouská ústava stanovila neutralitu země v roce 1955, a ta zůstala v platnosti po celou dobu studené války, období, kdy byly dvě vojenské aliance ve stavu velmi reálné hrozby války. Neutralita, která bránila Rakousku připojit se k vojenské alianci nebo hostit zahraniční vojenské základny, byla jednou z podmínek stažení sovětských okupantských sil po druhé světové válce.
V rámci jedinečného technologického kroku právě odstartovala satelitní mise, která má za cíl sledovat téměř nepostřehnutelné změny na zemském povrchu. Tato nová mise, která by mohla podstatně pomoci při reagování na přírodní katastrofy, nese název NASA-ISRO Synthetic Aperture Radar (NISAR). Jde o první společný satelitní projekt mezi NASA a Indickou organizací pro výzkum vesmíru (ISRO).
Nejvyšší sopka Eurasie, Ključevskaja, se po zemětřesení v oblasti Kamčatky na dalekém východě Ruska probudila k životu a vybuchla.
Po mimořádném zasedání vlády vydal Downing Street prohlášení, že Spojené království v září uzná Palestinu, pokud Izrael nesplní několik podmínek: uzavře dlouhodobý udržitelný mír, umožní OSN obnovit humanitární pomoc, schválí příměří a zajistí, že nedojde k anexe Západního břehu.
Andrew Davies cestoval do Nového Zélandu, kde měl na starosti výstavu Doctor Who. První část jeho letu z Londýna do Singapuru probíhala hladce, ale pak najednou narazil na silnou turbulenci. „Jediné, co to připomínalo, byl horský tobogán,“ vzpomíná. „Byl jsem tlačený do sedadla, a pak jsme náhle spadli. Můj iPad mě zasáhl do hlavy, káva se rozlila všude kolem. V kabině byl chaos, lidé plakali a všichni byli v šoku z toho, co se stalo.“