Strategická role Spojených států v oblasti Perského zálivu prochází zásadní proměnou. Prezident Donald Trump ve svém projevu z 1. dubna 2026 potvrdil, že Washington se již nehodlá ujímat hlavní role při znovuotevření Hormuzského průlivu. Namísto toho hodlá přenést odpovědnost na bedra Evropy a arabských států Perského zálivu, přestože strukturální rizika v regionu zůstávají i nadále extrémně vysoká.
Prezident Trump ve svém vystoupení deklaroval, že Spojené státy jsou velmi blízko dokončení svých cílů v měsíc trvající válce s Íránem. Přislíbil „dokončit práci“ během následujících dvou až tří týdnů prostřednictvím intenzivních úderů. Zároveň zopakoval ostré varování, že pokud to bude nutné, zasáhne Írán tak tvrdě, že jej „vrátí do doby kamenné“. Tato rétorika sice odpovídá jeho dosavadnímu tlaku, ale v otázce energetické bezpečnosti přišel nečekaný obrat.
Trump zdůraznil, že Spojené státy dnes dovážejí přes Hormuzský průliv minimální množství ropy a v budoucnu na něm nebudou závislé vůbec. „Nepotřebujeme ho,“ prohlásil rezolutně. Vyzval země, které jsou na dodávkách ropy z Perského zálivu životně závislé, aby v sobě našly odvahu a převzaly vedení při ochraně a zprůchodnění této vodní cesty. Washington je ochoten být „nápomocen“, ale odmítá nést primární břemeno.
Tento strategický ústup představuje konec dekád americké politiky v regionu. Zatímco dříve USA podmiňovaly jakýkoliv diplomatický pokrok právě otevřením průlivu, nyní jej Trump prezentuje jako problém, který si musí vyřešit dovozci a vývozci sami. Podle prezidenta se průliv otevře „přirozeně“ až v momentě, kdy válka skončí a Írán bude potřebovat peníze na poválečnou obnovu. Do té doby je však míč na straně evropských a arabských partnerů.
Realita na místě je ovšem komplikovaná, varují odborníci. Íránské revoluční gardy nadále udržují de facto blokádu a lodní doprava tvoří jen zlomek původních objemů. Trhy na Trumpovo prohlášení reagovaly s nervozitou – cena ropy Brent se drží vysoko nad 100 dolary za barel a náklady na pojištění lodí zůstávají kvůli nejistotě zmrazené. Samotné prohlášení o vítězství totiž k obnovení důvěry v komerční dopravu nestačí.
Vojenská rizika navíc nezmizela jen proto, že USA ustupují do pozadí. Írán stále disponuje asymetrickými nástroji, jako jsou námořní miny, pobřežní rakety a drony. Odborníci pochybují, že by Evropa nebo státy Zálivu dokázaly tyto hrozby eliminovat bez přímé americké podpory. Navíc existuje riziko přelití konfliktu do Rudého moře skrze hnutí Húsíů nebo do Iráku.
Dalším faktorem je nepředvídatelnost samotného Íránu. I kdyby se Teherán nakonec rozhodl průliv otevřít, operační autonomie revolučních gard může hladký proces zkomplikovat. Trump sice sází na to, že se záliv vyřeší sám, ale hrozí vznik strategického vakua. Pokud se spojenci ukáží jako neschopní zajistit bezpečnost plavby, ceny zůstanou vysoké a Washington může být do konfliktu vtažen zpět.
Následující dny a týdny tak budou skutečným testem Trumpovy nové doktríny. Ukáže se, zda jsou Evropa a arabské monarchie připraveny převzít odpovědnost, kterou na ně Spojené státy tak explicitně delegovaly. Pokud ne, „past Hormuzského průlivu“ nezmizí, pouze se změní její správce, zatímco globální ekonomika bude nadále rukojmím regionální nestability.
Spojené státy vyvíjejí silný diplomatický nátlak na palestinské vedení, aby stáhlo svou kandidaturu na funkci místopředsedy Valného shromáždění OSN. Washington se obává, že by tato pozice umožnila Palestincům řídit významné debaty o Blízkém východě, zejména během ostře sledovaného týdne summitů na vysoké úrovni v New Yorku. Podle interního dokumentu ministerstva zahraničí dostalo americké velvyslanectví v Jeruzalémě pokyn předat Palestinské autonomii oficiální protest. Diplomatická depeše výslovně varuje, že pokud palestinská strana kandidaturu do stanoveného termínu nestáhne, budou následovat blíže nespecifikované důsledky.
Námořnictvo íránských Revolučních gard oznámilo, že během uplynulých 24 hodin umožnilo proplout více než 25 plavidlům včetně ropných tankerů skrze strategický Hormuzský průliv. Podle oficiálních údajů Teheránu trasou úspěšně prošlo celkem 26 lodí. Tato zpráva přichází v době, kdy Írán otevřeně varoval, že pokud Spojené státy a Izrael obnoví své útoky na islámskou republiku, stávající konflikt se rozšíří i daleko mimo oblast Blízkého východu.
Během snahy svrhnout současné vedení v Íránu se objevila nová tvrzení, podle kterých měly Spojené státy a Izrael v úmyslu dosadit do čela země populistu Mahmúda Ahmadínežáda. Bývalý íránský prezident, jenž vládl v letech 2005 až 2013, byl v minulosti známý svými ostrými výpady vůči Izraeli. Později se však dostal do konfliktů s nejvyšším vůdcem Alím Chameneím, načež změnil svou rétoriku, začal režim kritizovat a prezentoval se jako ochránce chudých.
Letní prázdniny jsou už za rohem, přesto zprávy kolem letecké dopravy nepůsobí pro turisty zrovna uklidňujícím dojmem. Dovolenkáři po celé Evropě se letos musí přizpůsobovat dražší ropě, rostoucím cenám leteckého paliva i nejistotě spojené s konfliktem na Blízkém východě.
Léto v Česku sice ještě nezačalo, ale na počasí typické pro nejteplejší část roku už došlo. A podle předpovědi ho přinese i probíhající týden. Víkend totiž nabídne maxima vyšší než 25 stupňů, vyplývá z informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Organizace pro výživu a zemědělství ve středu varovala, že uzavření Hormuzského průlivu by mohlo během šesti až dvanácti měsíců vyvolat vážnou celosvětovou krizi cen potravin, pokud vlády nezačnou rychle jednat.
Světová zdravotnická organizace ve středu potvrdila, že bilance nynější epidemie eboly ve střední Africe dosáhla šesti set podezřelých případů a sto třiceti devíti úmrtí. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus na tiskové konferenci v Ženevě varoval, že kvůli dlouhému časovému úseku, který uplynul do samotného odhalení viru, budou tato čísla i nadále stoupat. Laboratoře dosud potvrdily padesát jedna případů v Demokratické republice Kongo a dva v sousední Ugandě. Podle odhadů odborníků nákaza v regionu skrytě kolovala pravděpodobně již před několika měsíci, než byla poprvé oficiálně zaznamenána.
Evropští lídři ve středu ráno neskrývali triumfální náladu poté, co Evropská unie dospěla k dohodě o zavedení dlouho odkládané obchodní smlouvy se Spojenými státy. Tento krok přichází po měsících celních hrozeb a transatlantického napětí.
Podle vyjádření amerického prezidenta Donalda Trumpa chyběla v pondělí pouhá hodina k vydání rozkazu k zahájení nové vlny leteckých úderů na Írán. Šéf Bílého domu však na poslední chvíli prostřednictvím sociálních sítí oznámil, že poskytne více času diplomatickému vyjednávání. O den později Trump potvrdil, že americká flotila válečných lodí v regionu je plně připravena k okamžité akci. Skutečný rozsah bezprostředního nebezpečí obnovení bojů však zůstává nejasný, neboť představitelé některých států v Perském zálivu uvedli, že o žádné chystané vojenské operaci neměli informace.
Ruský prezident Vladimir Putin během své středeční státní návštěvy v Pekingu prohlásil, že vztahy mezi Ruskem a Čínou dosáhly bezprecedentně vysoké úrovně. Při jednání se svým protějškem Si Ťin-pchingem se zaměřil především na rozvoj širší hospodářské spolupráce a řešení aktuálních mezinárodních otázek. Ruský vůdce oslovil čínského prezidenta jako drahého přítele a poukázal na dlouhodobou kontinuitu jejich obchodních vztahů, přičemž zmínil, že vzájemný obchodní obrat se za posledních pětadvacet let zvýšil více než třicetkrát.
Ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Si Ťin-pching během svého nynějšího vrcholného setkání v Pekingu obnovili plány na výstavbu plynovodu Síla Sibiře 2. Ačkoliv obě strany dospěly k obecnému porozumění ohledně tohoto strategického projektu, podrobnosti o samotné stavbě nebo konkrétní časový harmonogram jejího dokončení nebyly zveřejněny. Tento ambiciózní energetický projekt, který má přepravovat až padesát miliard metrů krychlových zemního plynu ročně, byl v uplynulých letech opakovaně zablokován, zejména kvůli vleklým neshodám obou zemí ohledně výsledné ceny suroviny.
Britský premiér Keir Starmer čelí ostré kritice poté, co Spojené království v tichosti zmírnilo přísné sankce na ruskou ropu. Londýn dříve deklaroval, že zcela zablokuje dovoz ruské ropy zpracované ve třetích zemích, což mělo za cíl co nejvíce omezit finanční toky směřující do Kremlu. V důsledku eskalující války v Íránu a s ní spojeného prudkého růstu cen paliv však britská vláda změnila postoj. Nově tak umožní import leteckého paliva a nafty, které byly z ruské ropy rafinovány v jiných státech.