Evropská migrační politika selhává. Kritika zaznívá od soudců, expertů i policie

Hlavním argumentem Komise je, že stávající systém je neefektivní, jelikož se podaří provést pouze 20 % vydaných příkazů k deportaci. Komise však efektivitu zužuje na pouhý počet dokončených deportací, čímž upřednostňuje vymáhání před ochranou a ignoruje lidská práva i alternativní řešení. Reakcí EU je snaha o zpřísnění systému pomocí restriktivních a represivních pravidel.

Kritici upozorňují, že Komise před navržením legislativy, která má potenciálně velký sociální, ekonomický a politický dopad, nepředložila žádné konkrétní důkazy opírající se o výzkum. Nezdůvodnila naléhavost schválení legislativy ani nevyčíslila, jak efektivní navrhovaná opatření skutečně budou při dosahování jejích cílů.

Výzkum se zaměřuje na perspektivy a zkušenosti těch, kdo migrační politiku skutečně implementují – policejních úředníků, soudců, státních zástupců a sociálních pracovníků. Zjištění ze sedmi zemí EU (včetně Španělska, kde se procento dokončených deportací podobá evropskému průměru) odhalují hlubokou frustraci mezi pohraničními agenty. Těmto expertům prý politici nenaslouchají.

Analýza ukázala univerzální nespokojenost s tím, že zadržování a deportace jsou hlavní odpovědí na neregulérní migraci. Mnozí z nich nevnímají deportaci jako nástroj kontroly migrace, ale spíše jako trest. Někteří policisté zdůrazňují, že jejich práce by se měla zaměřit na zahraniční zločince, nikoli na administrativní přestupky. Nadměrná byrokracie a rozpory mezi deportací a právy migrantů vedou k frustraci: "Způsob, jakým funguje vyhošťování, je, jako bych měl dělat práci, ale měl svázané ruce."

Alternativou, která v návrhu Komise chybí, je snížení počtu příkazů k deportaci a vytvoření legálních cest pro lidi v neregulérní situaci. Sami hraniční agenti vidí regularizaci jako nejúčinnější způsob řešení neregulérní migrace. Někteří španělští policisté uznávají, že neregulérnost je spíše politickou otázkou než policejní. "Musíme je regularizovat, to je klíč," uvedl jeden z policistů.

Agenti v praxi raději nenařizují deportace v reakci na neregulérnost. Mnoho lidí s příkazy k deportaci žije léta v právním limbu s omezeným přístupem k právům a službám. Řešením by mohla být povolení k práci a pobytu pro osoby, které prokázaly sociální, ekonomické nebo rodinné vazby k zemi, což je ve Španělsku známé jako "regularización por arraigo" (regularizace zakořeněním). Tyto kroky prospívají celé společnosti, neboť omezují neformální ekonomiku a posilují sociální soudržnost.

Jeden ze soudců, který byl dotazován, situaci shrnul: Z právního hlediska lze deportaci materiálně ospravedlnit pouze v případech spáchání závažných nebo velmi závažných trestných činů. Neregulérnost by měla být řešena spíše prostřednictvím politiky regularizace než kriminalizací migrace. Neúspěch dohod, jako jsou EU-Turecko, Itálie-Libye a Itálie-Albánie, opakovaně prokázal, že deportace je nákladná, neefektivní a často nekompatibilní s ochranou lidských práv.