Dalekohled Jamese Webba ve vesmíru zachytil podivné objekty. Vědci netuší, co jsou zač

Profesorka Jenny Greene z Princetonu přiznává, že se ve své kariéře poprvé setkala s objektem, u kterého věda nedokáže vysvětlit jeho vzhled. Původní předpoklady, že by mohlo jít o masivní galaxie z raného vesmíru nebo černé díry obklopené prachem, se postupně hroutí pod náporem nových dat. Každé nové pozorování zatím vyvrátilo předchozí očekávání, což z červených teček činí jednu z největších záhad současné astrofyziky.

Samo pojmenování vzniklo v roce 2024 jako srozumitelnější alternativa ke složitému vědeckému termínu „zářiče široké čáry H-alfa“. Důvodem, proč jsme tyto objekty dříve neviděli, je technologický limit. Hubbleův teleskop neměl dostatečné rozlišení ani citlivost v infračerveném spektru. Červená barva teček je způsobena takzvaným rudým posuvem – světlo z extrémně vzdálených objektů se v rozpínajícím se vesmíru natahuje do delších vlnových délek.

Většina těchto záhadných bodů pochází z období první miliardy let po velkém třesku. Vědci se dříve domnívali, že jsou červené kvůli prachu, který je obklopuje, ale novější studie naznačují jiný důvod: přítomnost velmi hustého vodíkového plynu. Ten pohlcuje světlo takovým způsobem, že objekt získává svou charakteristickou barvu. Astronom Jorryt Matthee se domnívá, že by tečky mohly být „chybějícím článkem“ ve vývoji supermasivních černých děr, tedy jejich ranou, „dětskou“ fází.

Průlom v bádání přinesl program RUBIES, který se systematicky zaměřil na analýzu jasných infračervených zdrojů. Jedním z nejzajímavějších úlovků je objekt přezdívaný „Útes“ (The Cliff). Jeho světelné spektrum vykazuje tak prudký přechod, že jej nelze vysvětlit běžnými modely galaxií. Podle Anny de Graaff z Harvard-Smithsonova centra pro astrofyziku tento objekt naznačuje existenci zcela nového typu vesmírného tělesa.

De Graaff pro tyto útvary používá termín „hvězdy černé díry“. Jde o hypotetický model, kde uprostřed sedí rostoucí černá díra, jejíž energie ozařuje okolní plyn podobně, jako to dělají hvězdy. Samotné černé díry sice světlo nevyzařují, ale hmota, která do nich padá, se zahřívá na extrémní teploty a září natolik intenzivně, že patří k nejjasnějším bodům ve vesmíru.

Tento koncept se nápadně podobá teorii „kvazihvězd“, kterou vědci předpověděli již v roce 2006. Kvazihvězda by nebyla poháněna jadernou fúzí jako naše Slunce, ale energií černé díry v jejím nitru. Ačkoliv zatím neexistuje nezvratný důkaz, že malé červené tečky jsou právě těmito exotickými hybridy, teoretické modely se s pozorováním teleskopu Jamese Webba shodují lépe než cokoli jiného.

Vědecká komunita je zatím opatrná, protože o těchto objektech stále víme příliš málo. Shoda panuje v jednom: teleskop Jamese Webba splnil svůj účel a za investovaných 10 miliard dolarů přinesl skutečnou záhadu. Máme před sebou rébus, který v sobě kombinuje vlastnosti hvězd, galaxií i černých děr a nutí odborníky z různých oborů ke spolupráci na zcela nové mapě vesmíru.