Čtvrtý den bez jediného východiska. Válka s Íránem přerostla v mohutný regionální konflikt

Izrael a Spojené státy zaútočily na Írán
Izrael a Spojené státy zaútočily na Írán, foto: reprofoto X
Klára Marková 3. března 2026 12:35
Sdílej:

I když válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem trvá teprve čtyři dny, už nyní je jasné, že jde o plnohodnotný regionální konflikt. Íránské rozhodnutí zaútočit na arabské státy, které jsou spojenci USA, a zapojení Velké Británie, jež povolila využití svých základen, situaci dramaticky vyhrotilo. Eskalace pokračuje každou hodinou, což potvrzuje i tragický incident, při kterém kuvajtská protivzdušná obrana omylem sestřelila tři americké stíhačky F-15E Strike Eagle v rámci takzvané přátelské palby.

Donald Trump, který válku vyhlásil ve videu ze svého sídla Mar-a-Lago, dává najevo neochvějnou důvěru v americkou sílu. Ve svém projevu, kde se objevil v neformálním oblečení s kšiltovkou, definoval vítězství jako úplné zničení íránského raketového průmyslu a námořnictva. Trumpův seznam cílů zahrnuje také likvidaci teroristických skupin v regionu, které podle něj po desetiletí destabilizují svět a zabíjejí Američany pomocí silničních bomb.

Prezident Trump sází na to, že ochromení režimu v Teheránu vytvoří pro íránský lid jedinečnou příležitost k převzetí moci. Ve svém vzkazu Íráncům uvedl, že jde o jejich pravděpodobně jedinou šanci na změnu po generace trvající nesvobodě. Tím, že zodpovědnost za změnu režimu přenáší na místní obyvatelstvo, si Trump vytváří prostor pro případ, že by se současné vedení země i přes masivní bombardování udrželo u moci.

Historické precedenty pro změnu režimu čistě pomocí letecké síly však prakticky neexistují. Zatímco v Iráku v roce 2003 byla nutná masivní pozemní invaze a v Libyi v roce 2011 svržení Kaddáfího dokončily povstalecké jednotky s podporou NATO, Trump doufá, že v Íránu odvedou hlavní práci sami občané. Je to obrovský hazard, protože íránské vedení je zvyklé snášet značný tlak a může se v reakci na útoky ještě více ideologicky zatvrdit.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vidí v současném konfliktu naplnění svého čtyřicetiletého úsilí o zničení "režimu teroru". Jeho prioritou je totální rozdrcení vojenských kapacit Íránu a jeho schopnosti vyzbrojovat milice v okolních státech. Pro Netanjahua má válka i osobní politický rozměr; pokud dosáhne rozhodujícího vítězství, mohl by ve stínu bezpečnostních selhání z roku 2023 u voličů opět získat neotřesitelnou pozici.

Samotný íránský režim však není postaven na moci jednoho muže, jako tomu bylo v Libyi nebo Sýrii. Jde o komplexní systém politických a náboženských institucí, který byl navržen tak, aby přežil atentáty i války. Definice vítězství pro Teherán znamená prosté přežití. K ochraně své existence má režim k dispozici brutální aparát v podobě Revolučních gard (IRGC) a milicí Basídž, které ovládají i značnou část národní ekonomiky.

Revoluční gardy čítají zhruba 190 000 aktivních členů a stovky tisíc záložníků, kteří mají silnou motivaci zůstat loajální. Milice Basídž, známé svou brutalitou při potlačování domácích nepokojů, slouží jako první linie obrany režimu v ulicích. Trumpovy hrozby „jistou smrtí“ pro tyto ozbrojence pravděpodobně mnoho nezmohou u lidí, jejichž ideologie je hluboce prostoupena konceptem mučednictví, jak ukázaly i tisíce truchlících v teheránských ulicích po zabití Chameneího.

Zkušenosti z minulých dekád varují před optimismem, že hrubá síla přinese stabilitu. Svržení Saddáma Husajna v Iráku vedlo k dlouholetému chaosu a vzestupu extremismu, zatímco Libye zůstává i patnáct let po pádu Kaddáfího rozvráceným a chudým státem. Írán je přitom třikrát větší než Irák a má více než 90 milionů obyvatel, což v případě pádu centrální vlády hrozí krveprolitím, které by mohlo zastínit i občanské války v Sýrii.

I když americké a izraelské údery drtí íránské vojenské kapacity a mění rovnováhu sil na Blízkém východě, nahrazení režimu pokojnou alternativou zůstává nesmírnou výzvou. Trumpův riskantní plán vychází z přesvědčení, že tato válka učiní region bezpečnějším místem, avšak realita poválečného chaosu může být nakonec mnohem horší než současný stav.

Témata:
Stalo se
Novinky
Vojenská přehlídka čínské armády

Vojenská přehlídka čínské armády znepokojila svět. Proč nechala Tchajwance chladnými?

Vojenské manévry Čínské lidové osvobozenecké armády, které proběhly na samotném konci roku 2025, vyvolaly v mezinárodním společenství vlnu zděšení a obavy z vypuknutí globálního konfliktu. Zatímco světová média s napětím sledovala masivní nasazení techniky v okolí Tchaj-wanu, reakce samotných obyvatel ostrova byla překvapivě vlažná. Pro Tchajwance se totiž podobné hrozby staly stereotypní součástí každodenního života.

Novinky
Ilustrační foto

Internet s terčem na zádech? Cloud už není jen abstraktní koncept, válka v Íránu odhalila rizika datových center

Pojem „cloud“ v nás dlouho vyvolával představu nehmotné digitální mlhy, která se vznáší kdesi v nedohlednu a uchovává naše data v bezpečí před pozemskými konflikty. Realita roku 2026 nás však vyvádí z omylu. Cloud nikdy nebyl nehmotný; vždy šlo o fyzický systém postavený z betonu, mědi, transformátorů, chladicích systémů a tisíců kilometrů kabelů. Tato infrastruktura je nyní v rámci probíhající války v Íránu čelním terčem vojenských úderů.

Novinky
WhatsApp

Ruští hackeři zahájili rozsáhlou kybernetickou kampaň. Útočí skrze WhatsApp a Signal

Nizozemské tajné služby v pondělí vydaly varování před rozsáhlou kybernetickou kampaní, za kterou stojí hackeři napojení na Kreml. Útoky se zaměřují na státní úředníky, vojenský personál, ale i novináře a další vlivné osobnosti. Hlavním nástrojem útočníků jsou populární komunikační aplikace WhatsApp a Signal, které jsou často považovány za bezpečné kanály pro soukromou komunikaci.

Novinky
Modžtaba Chámeneí

Modžtaba Chámeneí může být krutější než jeho otec, obávají se Íránci

Dosazení Modžtaby Chameneího do čela Íránu vyvolalo v zemi silné a protichůdné emoce. Zatímco v ulicích probíhají režimem organizované oslavy, v soukromí mnoha domovů panuje mrazivý odpor a strach. Pro zastánce současného systému znamená tento krok stabilitu, ale pro velkou část veřejnosti představuje začátek éry, která by mohla být ještě tvrdší než ta předchozí.