Americká strategie ve Venezuele nabírá po dopadení Nicoláse Madura nečekaný směr, který s sebou nese značná politická rizika. Ačkoliv se zastánci Donalda Trumpa snaží proces odlišit od dřívějších pokusů o změnu režimů v Iráku, realita v Bílém domě připomíná spíše snahu o úplné podmanění tamních špiček. Trumpova administrativa nyní vyvíjí extrémní tlak na viceprezidentku Delcy Rodríguez, která se po Madurově zatčení ujala moci. Cílem je vytvořit z ní poslušný nástroj amerických zájmů v rámci vize o zcela oddané západní polokouli.
Prezident Trump se nechal slyšet, že Spojené státy mají nyní Venezuelu pod kontrolou právě skrze nátlak na úřadující prezidentku. Podle jeho slov je USA zemí, která nyní o všem rozhoduje, ačkoliv formálně jde stále o suverénní stát. Tento postoj odráží Trumpovu ambici uplatňovat moc daleko za hranicemi USA a ukazuje na jeho značné sebevědomí po úspěšném zásahu speciálních jednotek. Zároveň vyslal varovné signály i směrem ke Kolumbii a Mexiku, kde rovněž požaduje nápravu poměrů.
Plán na ovládnutí zbylých struktur Madurova režimu by teoreticky mohl stát méně amerických životů i peněz než budování státu od nuly. Přesto se Washington ocitá na tenkém ledě, protože politická situace v Caracasu zůstává extrémně nestabilní. Tato strategie navíc vede k překvapivému obratu, kdy se Spojené státy začínají odvracet od venezuelského demokratického hnutí. Demokraté v Kongresu mezitím ostře kritizují Trumpa za to, že k vojenské operaci, kterou považují za válečný akt, nevyhledal zákonné svolení.
Bílý dům se snaží zajistit kontinuitu moci, aby se vyhnul totálnímu kolapsu státní správy a následné občanské válce. Rozsáhlé čistky mezi úředníky by totiž mohly z triumfu v podobě Madurova dopadení udělat politickou katastrofu přímo v roce amerických voleb. Ministr zahraničí Marco Rubio zdůraznil, že USA budou udržovat ropné embargo, dokud noví lídři nesplní americké požadavky. Mezi ty patří zastavení obchodu s drogami, vyhoštění íránských a kubánských vlivů a zajištění, aby příjmy z ropy nesloužily nepřátelům USA.
Nátlak na Delcy Rodríguez je sázkou na nejistotu, neboť tato politička je dlouholetou tváří radikální levicové ideologie. Trump jí veřejně pohrozil, že pokud nebude spolupracovat, zaplatí ještě vyšší cenu než sám Maduro. Rodríguez sice následně nabídla určitou formu spolupráce, odborníci však varují, že v caracaském „hadím hnízdě“ nemusí mít dostatečnou podporu ozbrojených složek k prosazení amerických zájmů. Bez masivního nasazení amerických zdrojů přímo na místě je ovládání země na dálku považováno za velmi problematické.
Největším šokem pro mnohé bylo Trumpovo odmítavé vyjádření na adresu opoziční vůdkyně Maríi Coriny Machado. Přestože Washington dlouho uznával Edmunda Gonzáleze jako právoplatného vítěze voleb, Trump nyní tvrdí, že Machado nemá v zemi dostatečný respekt. Tento odklon od demokratických spojenců k pragmatické dohodě s pozůstatky starého režimu vyvolává pobouření. Podle kritiků tím USA rezignují na své demokratické hodnoty výměnou za přístup k ropě a geopolitickou dominanci.
Donald Trump se pravděpodobně domnívá, že mu pokus o ovládnutí Grónska projde, i když jde o území jeho spojence v NATO. Americký prezident totiž velmi dobře ví, že žádná evropská země by se mu neodvážila postavit silou, protože by v přímém střetu neměla šanci uspět. Tato nebezpečná kalkulace vychází z prosté reality, že zbytek Severoatlantické aliance potřebuje Spojené státy mnohem více, než Trump potřebuje je.
Extrémní zimní počasí doprovázené sněžením a mrazy si v Evropě vyžádalo již nejméně šest lidských životů. Tragické zprávy přicházejí především z Francie, kde v jihozápadním departementu Landes zahynuli tři lidé při dopravních nehodách na namrzlých silnicích. Další dvě oběti hlásí okolí Paříže, přičemž v jednom případě řidič s vozem sjel do řeky Marny a v druhém došlo ke střetu s nákladním automobilem. Šestou obětí se stala žena v bosenském Sarajevu, na kterou spadla větev stromu pod tíhou čerstvého sněhu.
Severoatlantická aliance čelí dosud nepředstavitelné hrozbě, která nepochází zvenčí, ale zevnitř. Možnost, že by jeden členský stát napadl druhý, konkrétně americký pokus o ovládnutí Grónska, staví NATO před právní i existenční propast. Zakládající smlouva z roku 1949 totiž vůbec nepočítala se scénářem, kdy by se nejsilnější člen aliance obrátil proti jinému spojenci.
Soudní proces s bývalým venezuelským vůdcem Nicolásem Madurem, který v pondělí stanul před federálním soudem na Manhattanu, slibuje jednu z nejkomplexnějších právních bitev v historii USA. Přestože Maduro i jeho manželka Cilia Floresová vinu popírají, jejich právní tým již nyní připravuje sérii strategií, které by mohly proces zdržet o roky nebo jej zcela zastavit. Podle odborníků na mezinárodní právo bude obhajoba sázet především na procesní pochybení a diplomatickou imunitu.
Spojené státy znovu sází na osvědčený, ale hluboce problematický a systematicky neúspěšný recept. Po pokusech „stabilizovat“ Afghánistán a Irák nyní vstoupily do Venezuely, kde zadržely prezidenta Nicoláse Madura a oznámily, že zemi budou dočasně řídit. Vojenská správa cizího státu přitom zpochybňuje mezinárodní právo, posiluje antiamerikanismus a hrozí, že místo obnovy přinese regionu ještě hlubší chaos.
Donald Trump vystoupil před republikánskými zákonodárci ve Washingtonu a nešetřil chválou na adresu víkendové vojenské operace v Caracasu. Zásah, který vedl k dopadení Nicoláse Madura, označil za „úžasný“, „brilantní“ a takticky naprosto neuvěřitelný. Prezident vyzdvihl zejména to, že na straně USA nedošlo k žádným ztrátám na životech, zatímco na straně obránců režimu zahynulo mnoho lidí, zejména Kubánců, kteří Madura chránili. Podle Trumpa se ukázalo, že americká armáda je nejmocnější silou na planetě, které se nikdo nemůže rovnat.
Donald Trump přenesl své proslulé heslo „drill, baby, drill“ (těžte, miláčkové, těžte) na globální úroveň. Poté, co americké síly bleskově zajaly Nicoláse Madura, začal Bílý dům otevřeně plánovat masivní navýšení produkce venezuelské ropy. Podle odborníků však tento krok představuje „klimatickou katastrofu“, která by mohla definitivně pohřbít globální snahy o omezení oteplování planety, neboť Venezuela disponuje největšími známými zásobami ropy na světě, odhadovanými na 300 miliard barelů.
Venezuelská města se po bleskové operaci amerických speciálních sil, která vedla k zajetí Nicoláse Madura, ocitla v sevření strachu a nejistoty. Přestože byl oficiální stav nouze zrušen, obyvatelé Caracasu i dalších regionů zůstávají uvězněni ve svých domovech. Ulice hlavního města, které dříve tepaly životem, jsou nyní prakticky liduprázdné, lemované desítkami vojenských kontrolních stanovišť a hlídkami ozbrojených civilních skupin.
Svět, ve kterém žijeme, se dramaticky změnil. Pokud někdo pochyboval o tom, že druhý mandát Donalda Trumpa přinese fundamentální rozchod s poválečným uspořádáním, pondělní slova jeho klíčového poradce Stephena Millera ho musela vyvést z omylu. V rozhovoru pro CNN Miller popsal novou americkou misi s mrazivou upřímností: Spojené státy už nehodlají hrát roli laskavého ochránce mezinárodního práva, ale hodlají se chovat jako supervelmoc, která prosazuje svou vůli silou.
Pouhých 48 hodin poté, co americké speciální síly bleskovým úderem v Caracasu zajaly Nicoláse Madura, stanul svržený venezuelský vůdce před federálním soudem v New Yorku. V poutech a oranžových vězeňských pantoflích si vyslechl obžalobu čítající 25 stran, kterou americké ministerstvo spravedlnosti připravovalo více než deset let. Maduro, který se označil za „uneseného prezidenta“ a válečného zajatce, trvá na své nevině a legálnost celého procesu i svého únosu ostře zpochybňuje.
Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva v čele s Volkerem Türkem vydal ostré prohlášení, ve kterém označil víkendovou americkou vojenskou operaci ve Venezuele za jasné porušení základních principů mezinárodního práva. Podle OSN tento jednostranný zásah, který vedl k dopadení Nicoláse Madura a jeho manželky, podkopává suverenitu států a vytváří nebezpečný precedens, jenž činí všechny země světa méně bezpečnými.
V Bruselu roste nervozita. Pondělní zásah amerických speciálních sil ve Venezuele a dopadení Nicoláse Madura oživilo téma, které si evropští diplomaté přáli nechat minulosti: hrozbu anexe Grónska.