Co si může Evropa odnést z válek na Ukrajině a v Íránu?

Základním vojenským pravidlem je, že bitvy vyhrávají bomby, ale války vyhrávají spojenci. Konflikt s Íránem jasně ukázal hodnotu partnerů, jako je Izrael, kteří disponují pokročilými systémy a jsou schopni plné interoperability s americkými silami. Evropské metropole by si měly z tohoto modelu vzít příklad a přestat se spoléhat na spojence, kteří jsou sice ochotni spolupracovat, ale postrádají potřebnou výzbroj a reálnou bojeschopnost.

Další realitou je, že armády jdou do boje s vybavením, které mají aktuálně k dispozici, a Evropa v tomto ohledu zásadně zaostává. Spojené arabské emiráty prokázaly nezbytnost udržovat obrovské zásoby munice, když během války s Íránem úspěšně zachytily tisíce nepřátelských dronů a raket. Evropské zbrojnice jsou naproti tomu z velké části vyprázdněné, neboť část zásob byla odeslána na Ukrajinu a průmyslová obnova probíhá příliš pomalu.

Evropa také čelí hlubokým problémům ve svém obranném průmyslu, který byl po desetiletí zanedbáván. Mnoho továren, které dříve vyráběly vojenskou techniku, zaniklo nebo změnilo zaměření, což nutí evropské státy nakupovat drahé systémy z USA. Odhaduje se, že uzavření této mezery by si vyžádalo investice v řádu jednoho bilionu dolarů, což je částka, která dalece přesahuje současné plány evropských členů aliance na příští roky.

V době krize se nelze spoléhat na to, že dorazí americké posily včas. Přesun těžké techniky přes oceán trvá týdny a v případě náhlého konfliktu v Pobaltí by mohlo být po všem dříve, než by dorazily první jednotky. I když je aktivace německé brigády pro Litvu pozitivním krokem, skutečnost, že plné bojeschopnosti dosáhne až v roce 2027, představuje nebezpečné zpoždění.

Tato situace podtrhuje naprostou závislost Evropy na americké vojenské přítomnosti v Polsku a pobaltských státech. Pokud Evropa nezačne pracovat na výrazném navýšení výdajů na obranu, například na úroveň pěti procent HDP do roku 2030, riskuje, že Spojené státy své angažmá v regionu omezí. Aliance musí fungovat jako obousměrná ulice, což je v současnosti bod, který vyvolává značné napětí mezi Washingtonem a evropskými hlavními městy.

Odmítnutí zemí jako Francie, Itálie či Španělsko umožnit Spojeným státům využít jejich vzdušný prostor nebo základny během operací proti Íránu vyvolalo v USA vlnu nevole. Američtí představitelé se ptají, jaký má smysl být v NATO, pokud spojenci odmítají poskytnout i základní logistickou podporu. Navzdory těmto neshodám však hlavní účel spojenectví zůstává nezměněn, neboť bez Spojených států by se NATO stalo jen prázdnou pevností, která by nebyla schopna účinně odradit ruskou agresi.