Chaos i nečekaně rychlý podpis. Co stálo za mírovou dohodou s Íránem?

Donald Trump
Donald Trump, foto: Depositphotos
Klára Marková DNES 13:38
Sdílej:

Americký prezident Donald Trump vyvolal během středeční večeře ve francouzském Versailles značné překvapení. Svému hostiteli, francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, i vlastním poradcům zničehonic oznámil, že chce okamžitě podepsat připravenou dohodu s Íránem. Stalo se tak poté, co šéf americké diplomacie dostal na cestě do paláce zprávu, že text dokumentu byl definitivně dokončen.

Původní plán přitom počítal s tím, že se oficiální podpisový ceremoniál uskuteční o dva dny později v luxusním horském letovisku nad břehem Lucernského jezera. Do Švýcarska měl odcestovat viceprezident JD Vance, který jako hlavní americký vyjednavač plánoval stvrdit memorandum o porozumění a zahájit další kolo technických rozhovorů s íránskou stranou. Donald Trump však trval na tom, že dohoda musí vstoupit v platnost bez jakéhokoliv odkladu a podpis vyžadoval ještě ten večer.

Zatímco oba prezidenti procházeli slavnou Zrcadlovou síní a obdivovali fresky oslavující ranou vládu Ludvíka XIV., ministr zahraničí Marco Rubio spolu se svým francouzským protějškem narychlo sháněli tiskárnu, která by text memoranda vytiskla. Pokud měl v tu chvíli někdo obavy z historické symboliky Versailles jako místa, kde podpis mírové smlouvy po první světové válce paradoxně položil základy pro vznik dalšího globálního konfliktu, nedal je najevo.

Páteční akce ve Švýcarsku se nakonec vůbec nekonala. Viceprezident Vance svou cestu odložil poté, co Írán odřekl účast kvůli prudkému nárůstu násilí mezi Izraelem a hnutím Hizballáh v Libanonu. Ačkoliv obě strany v pátek ráno odsouhlasily obnovení příměří, dohoda s Íránem se pouhé dva dny po Trumpově podpisu zdála křehčí než kdykoliv předtím. Trump i Vance přitom mají silnou motivaci postoupit do další fáze, která má zajistit konkrétní íránské závazky ohledně omezení jaderného programu.

Oba politici totiž čelí ostré kritice i z řad vlastních příznivců, kteří dokument vnímají jako kapitulaci přinášející Teheránu ústupky bez adekvátní protihodnoty. Předseda senátního výboru pro ozbrojené složky Roger Wicker například prohlásil, že fond na obnovu ve výši 300 miliard dolarů, který je zakotven v šestém odstavci memoranda, činí z finančních ústupků Obama-éry pouhou zanedbatelnou částku. Trump se však brání a tvrdí, že Írán k jednacímu stolu dovedla americká vojenská převaha.

Po měsících válečného stavu přineslo čtrnáctibodové memorandum zjevný posun prezidentovi, který si dlouhodobě přál ukončení konfliktu. Poradci z Bílého domu varovali před tenčícími se globálními zásobami ropy a v řadách Republikánské strany panovala značná nervozita před blížícími se parlamentními volbami. Sám Trump přiznal, že k rychlému podpisu ho vedly ekonomické obavy, neboť se obával srovnání s Herbertem Hooverem, za jehož prezidentování začala velká hospodářská krize.

Samotný akt podpisu se odehrál krátce po jedenácté hodině večerní v Dolní galerii versailleského paláce za cinkotu talířů a sklenic u dlouhého banketního stolu. Trump svým spolustovníkům, mezi nimiž byli vlivní finančníci z Wall Street i šéf největšího francouzského luxusního konglomerátu, ukázal hotový podpis se slovy, že to rozhodně nebylo jednoduché. Následně někdo dokument vyfotografoval, aby mohl být snímek neprodleně odeslán do Íránu.

Zákulisí vzniku dohody provázel značný chaos, k němuž přispíval i samotný americký prezident, který týdny osciloval mezi prohlášeními o blížícím se míru a hrozbami obnovení tvrdých vojenských úderů. Text memoranda zůstal po schválení několik dní tajný, což viceprezident Vance zdůvodnil požadavkem pákistánských zprostředkovatelů, kteří tlumočili přání Íránu vyřešit nejprve vnitřní politické záležitosti. K veřejnosti se obsah dostal až ve chvíli, kdy jej vysoký americký úředník přečetl novinářům.

Američtí vyjednavači zveřejnili memorandum bez čekání na definitivní vyjádření nejvyššího íránského vedení k detailnějším bodům, aby neztráceli čas před další fází rozhovorů. Zmatek vyvolal i samotný fakt podpisu ve Versailles, jelikož Washington dříve tvrdil, že Trump dokument podepsal digitálně již na počátku týdne. Ukázalo se však, že prezident tehdy pouze stvrdil proces jako svědek a papírovou verzi podepsal až ve středu, aby zajistil její okamžitou platnost.

Uvnitř západního křídla Bílého domu existoval dlouhodobý tlak na ukončení konfliktu, který negativně ovlivňoval globální ekonomiku i Trumpovu popularitu. Ministr financí Scott Bessent vyjadřoval obavy z hospodářských dopadů a ministr energetiky Chris Wright varoval před důsledky pro světový energetický průmysl. Na vnitrostranické schůzce na počátku června tak padlo rozhodnutí prosadit rámcovou dohodu s Íránem, která by znovu otevřela Hormuzský průliv a stanovila obrysy pro omezení íránského jaderného výzkumu.

Vojenské a bezpečnostní špičky USA však zůstávaly k plnění dohod ze strany Teheránu skeptické. Ředitel CIA John Ratcliffe a ministr obrany Pete Hegseth patřili k největším pesimistům ohledně toho, zda Íránci své sliby skutečně dodrží. Vážné výhrady v průběhu jednání projevovali i další klíčoví hráči jako Marco Rubio, Jared Kushner nebo Steve Witkoff. Hlavním motorem pro dosažení konsensu byl však samotný Trump, který chtěl mít celou záležitost co nejdříve uzavřenou.

Vyjednávání s Íránem komplikovala pomalá komunikace s nejvyšším vůdcem Modžtabou Chameneím, který se kvůli bezpečnosti skrývá a využívá výhradně kurýry. Situaci navíc dramaticky vyostřil incident z 8. června, kdy se americký vrtulník Apache střetl s íránským dronem, což vedlo k záchraně amerických pilotů z vody a následné vlně odvetných amerických náletů. Trump tehdy zuřil, že Teherán nebere jeho varování vážně, a uklidnil se až poté, co katarští prostředníci přinesli z Teheránu zprávu o sblížení stanovisek.

Další vážná překážka se objevila v den Trumpových osmdesátých narozenin, kdy izraelský úder na předměstí Bejrútu vyvolal vlnu diplomatického úsilí o záchranu rozjednané dohody. Trump a jeho poradci si izraelskou vojenskou akci vyložili jako přímý pokus premiéra Benjamina Netanjahua dohodu zmařit. Americký prezident následně v ostrém telefonátu Netanjahuovi ostře vyčinil, zatímco diplomaté pracovali na odvrácení bezprostředně hrozící íránské raketové odvety vůči Izraeli.

Po sedmnáctihodinovém vyjednávacím maratonu, který vedli katarští diplomaté přímo v Teheránu, Írán nakonec ustoupil a stáhl balistické rakety z odpališť. Íránská strana si však vymínila jednu symbolickou podmínku – odmítla, aby byla dohoda oficiálně oznámena v den Trumpových narozenin. Zprostředkovatelé proto zvolili kompromisní řešení a dokument schválili těsně po íránské půlnoci, což bylo s časovým předstihem oproti Washingtonu, kde se Trump zrovna chystal na narozeninový zápas na jižním trávníku Bílého domu.

Stalo se
Novinky
Volodymyr Zelenskyj

Máte týden, jinak to uděláme sami. Zelenskyj dal Bělorusku ultimátum

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dal běloruskému vůdci Alexandru Lukašenkovi jeden týden na to, aby z oblastí v blízkosti ukrajinských hranic odstranil ruskou vojenskou techniku. Pokud Minsk na tento požadavek nepřistoupí, ukrajinská armáda je připravena adekvátně zasáhnout. 

Novinky
Ilustrační fotografie

Netradiční forma cestování: Zájem o evropské noční vlaky raketově roste

Zájem o evropské noční vlaky v posledních letech výrazně roste. Nové lůžkové linky nabízejí turistům ekologickou a pohodlnou alternativu ke krátkým letům a přeplněným letištím. Přestože moderní spoje nedisponují luxusem legendárního Orient Expressu, jejich síť se v roce 2026 slibně rozšiřuje. Mezi novinky patří například lůžkový vlak mezi Paříží a Berlínem nebo posílení spojů propojujících Drážďany s Prahou.

Novinky
Keir Starmer

Starmer čelí v Británii obrovskému tlaku. K rezignaci ho vyzývají už i vlastní ministři

Britský premiér Keir Starmer čelí obrovskému tlaku ze strany vlastních ministrů i vlivných person Labouristické strany, kteří ho vyzývají, aby se vzdal vedení a připravil půdu pro svůj důstojný odchod. 

Novinky
Ilustrační foto

Dohoda o znovuotevření Hormuzského průlivu otřásla světovými trhy

Dohoda o znovuotevření Hormuzského průlivu přinesla na světové trhy okamžitou úlevu, která se projevila prudkým poklesem cen ropy a růstem akciových indexů. Někteří obchodníci a analytici však varují, že tento optimismus může být přehnaný a finanční trhy v současnosti oceňují situaci až příliš ideálně. Americká lehká ropa WTI ve čtvrtek uzavřela na hodnotě 76,60 dolaru za barel, což představuje téměř desetiprocentní týdenní propad, a ceny benzínu ve Spojených státech klesly pod čtyři dolary za galon poprvé od letošního března.