Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu se stalo dějištěm dvou zásadně odlišných projevů. Kanadský premiér Mark Carney oslovil politické a obchodní špičky v úterý 20. ledna jako zkušený lídr s hlubokou znalostí financí. Ve své řeči mluvil o „trhlině“ v globálním uspořádání a o povinnosti národů spojovat se do koalic pro společný prospěch. Ačkoliv Spojené státy přímo nejmenoval, hovořil o „velmocích“ a „hegemonech“ v souvislosti s tím, že USA již nebudou tvořit pojivo mezinárodních aliancí.
Carneyho klidné a uvážlivé vystupování bylo vnímáno jako projev státnictví, který se nebojí postavit tlaku ze strany jižního souseda. Jeho vize se opírala o sílu legitimity, integrity a pravidel, která podle něj zůstanou silná, pokud je budou národy prosazovat společně. Kanadský premiér v projevu, který přednesl ve francouzštině i angličtině, zdůraznil, že pokud státy nebudou sedět u jednacího stolu, stanou se položkou na jídelním lístku.
O den později, 21. ledna, vystoupil na stejném pódiu americký prezident Donald Trump. Své vystoupení zahájil humorem o „přátelích a několika nepřátelích“, ale brzy přešel k tématům své dosavadní agendy a osobním výpadům. Značnou část jeho projevu tvořila kritika Joea Bidena a vyzdvihování vlastních úspěchů. Trumpův přístup k mezinárodním vztahům se jevil jako hra s nulovým součtem, kde k jeho vítězství musí ostatní prohrát, ať už jde o Francii, Velkou Británii nebo Švýcarsko.
Během projevu Trump mimo jiné napadl vyjednávací schopnosti švýcarské premiérky v oblasti cel, přičemž Švýcarsko funkci premiéra nemá a jeho současným prezidentem je muž. Zatímco Carney usiloval o propojení se spojenci, Trump se soustředil na vizi, kde lze podporu i suverénní území koupit a kde je hlavní hodnotou věrnost jeho osobě. Prezident se ve své řeči vrátil i k plánům na získání Grónska, což zdůvodnil potřebou národní a mezinárodní bezpečnosti a polohou ostrova na americké polokouli.
Trump prohlásil, že k získání Grónska nepoužije „nadměrnou sílu“, ale jako realitní developer požadoval „právo, titul a vlastnictví“. Své vystoupení doprovodil varováním pro ty, kteří by se mu chtěli postavit, slovy: „Můžete říct ne – my si to budeme pamatovat.“ Jeho ambice směřují k rozšíření amerického impéria, čímž se chce zařadit po bok historických prezidentů, jako byli Thomas Jefferson nebo William McKinley.
Kontrast mezi oběma lídry byl patrný i v jejich pohledu na budoucnost. Carney nabídl pozitivní vizi spolupráce v nejisté době, zatímco Trumpův projev byl plný superlativů o vlastní osobě, urážek a hrozeb. Americký prezident vidí svět skrze osobní dopad na svou postavu a vyžaduje, aby se ostatní národy podřídily americkým požadavkům. V samotných USA vyvolalo jeho prohlášení o nepoužití síly při získávání Grónska určité úlevy, nicméně zůstává otázkou, jaký dopad bude mít jeho snaha pozvednout Ameriku na úkor zbytku světa.
Zatímco Carneyho projev se setkal s uznáním doma i v zahraničí pro svůj státnický charakter, Trumpovo vystoupení potvrdilo jeho obraz silného hráče využívajícího ekonomický a vojenský nátlak. Nadcházející rok bude pro Trumpovo prezidentství zlomový i kvůli listopadovým volbám do Kongresu, které mohou omezit jeho schopnost prosazovat svou vůli. V Davosu se tak střetly dvě neslučitelné vize budoucího směřování světa.
Podle expertů Trump představil svou velkolepou vizi ochrany a péče o bohaté a sjednocení národů, aby plnily americké příkazy, což bylo v příkrém kontrastu s Carneym. Nadsázka a povyšování, urážky a hrozby a jedinečná vize vnímání světa pouze skrze osobní dopad, který na něj má, jsou pro amerického prezidenta příznačné. Nejlepším řečníkem ale může být jen jeden, a tentokrát to Trump nebyl.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu stojí před zásadním politickým testem. Poté, co dekády budoval svou kariéru na slibu bránit Izrael před íránským nepřítelem a označoval současný střet za „osudové tažení za samotnou existenci“, se nyní zdá, že válka s Íránem skončí dříve, než dojde k pádu tamního režimu. Přestože se Izraeli podařilo při leteckém úderu zlikvidovat nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, naděje na okamžitou změnu režimu v Teheránu slábnou.
Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek ostře napadl novináře za to, že podle něj nedostatečně pozitivně informují o vojenském tažení Spojených států proti Íránu. Během tiskové konference v Pentagonu označil dosavadní kampaň za bezprecedentní úspěch a obvinil média ze záměrného zlehčování zisků, kterých Washington na bojišti dosáhl.
Íránské islámské revoluční gardy (IRGC) v pátek odpoledne oznámily, že zahájily rozsáhlý raketový útok na Izrael. Tato operace je podle íránské státní agentury Tasním vedena jako společný úder s libanonským hnutím Hizballáh. Do útoku se zapojilo námořnictvo IRGC i jednotky operující s drony, které spolupracují s touto ozbrojenou skupinou napojenou na Teherán.
Americký prezident Donald Trump se v souvislosti s probíhajícím konfliktem s Íránem ocitá na komplikované křižovatce. Ačkoliv se v úvodních fázích operace „Epic Fury“ (Epický hněv) neváhal prohlásit za vítěze, objektivní pohled na situaci naznačuje, že Spojené státy mají k definitivnímu triumfu daleko.
Budoucnost íránského vedení je po dvou týdnech intenzivních amerických a izraelských útoků zahalena nejistotou. Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek prohlásil, že nový íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí byl při náletech zraněn a je pravděpodobně znetvořen. Tato tvrzení vyvolávají vážné pochybnosti o jeho skutečné schopnosti ovládat zemi v době vrcholícího válečného konfliktu.
Vztah mezi Spojenými státy a Izraelem bývá ve Washingtonu často vykreslován jako naprosto jednotný, zejména pokud jde o přístup k Íránu. Analytik Leon Hadar však upozorňuje, že tato „tradiční moudrost“ je mýtem. Ačkoliv obě země sdílejí určité obavy, jejich skutečné válečné cíle a strategické priority se v mnoha ohledech zásadně rozcházejí.
Severní Korea reagovala na nedávné americko-izraelské útoky proti Íránu sice odsuzujícím, ale překvapivě zdrženlivým tónem. Ačkoliv se Pchjongjang ještě před týdnem tvářil otevřeně k dialogu s Washingtonem, vojenská operace zaměřená na změnu režimu v Íránu jej postavila do složité situace. Írán je totiž dlouhodobým diplomatickým a vojenským partnerem režimu Kim Čong-una.
V íránských městech dnes ráno propukly masivní demonstrace u příležitosti Dne Al-Quds, kterým Írán každoročně vyjadřuje podporu Palestincům. Letošní ročník však provází mimořádné napětí. Ulice Teheránu, Mašhadu i dalších center zaplnily davy lidí třímajících portréty nového nejvyššího vůdce ajatolláha Modžtaby Chameneího a jeho zesnulého otce Alího.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil pochybnosti o zdravotním stavu nového íránského nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího. V rozhovoru pro stanici Fox News uvedl, že je lídr pravděpodobně „poškozen“, i když v nějaké formě zřejmě stále žije. Reagoval tak na první oficiální projev nového vůdce, který ovšem Chameneí nepřednesl osobně, nýbrž prostřednictvím hlasatele státní televize za doprovodu statických snímků.
Bývalý německý ministr hospodářství Robert Habeck varuje, že po znovuzvolení Donalda Trumpa do Bílého domu vstoupil svět do éry, kdy se politickou zbraní stává naprosto vše. Zatímco během ruské invaze na Ukrajinu byla hlavní zbraní energetika, nyní se podle něj útoky vedou skrze cla, technologie a další strategické oblasti.
Počasí bylo v posledních dnech na březen poměrně teplé. Nadcházející víkend by to měl změnit, vyplývá z předpovědiČeského hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Místy může dokonce napadnout až sedm centimetrů nového sněhu.