Kanadské parlamentní volby sice členství v Evropské unii na programu nemají, ale podle aktuálních průzkumů by myšlenka připojení k EU Kanaďany rozhodně zajímala. V době, kdy americký prezident Donald Trump výrazně ochlazuje vztahy se severním sousedem pomocí cel a ostré rétoriky, se část Kanaďanů začíná rozhlížet po nových spojencích – a jejich pohled směřuje právě do Bruselu.
Podle průzkumu by vstup Kanady do EU podpořilo 44 % Kanaďanů, zatímco 34 % by bylo proti. Evropská komise sice reagovala diplomaticky a uvedla, že si podpory váží, ale připomněla, že podle zakládacích smluv Unie mohou členství žádat pouze "evropské státy".
Přesto se odborníci oslovení serverem Politico shodují, že přestože by přijetí Kanady bylo složité, právně by to možné bylo. „Být Evropanem je spíš otázkou ducha než geografie,“ uvedla profesorka Giselle Bosse z Maastrichtské univerzity. Podle ní Kanaďané sdílejí s Evropany mnohé hodnoty – od sociálního státu až po politické a právní systémy založené na evropských modelech.
Profesor evropské politiky Frank Schimmelfennig ze švýcarské ETH Zürich doplnil, že Kanada je v některých ohledech "evropštější" než některé současné kandidátské země, jako jsou Ukrajina či Moldavsko.
Přesto by na cestě k členství stálo mnoho překážek. Především by Kanada musela velmi vážně prokázat své evropské smýšlení – něco, co dosud Kanaďané nečinili tak silně, jako to v minulosti dělaly státy střední Evropy.
Kromě toho by členství přineslo vážné ekonomické komplikace. Kanada by musela zavést celní hranici se Spojenými státy a podřídit se unijním předpisům, což by bylo hospodářsky velmi bolestivé, upozorňuje Ian Bond z britského Centra pro evropskou reformu.
Navíc by přijetí Kanady musely jednomyslně schválit všechny členské státy EU – a například ve Francii by to mohlo vyvolat referendum, kde by silné zemědělské lobby mohly vstup zablokovat.
Případné zvýhodnění Kanady by rovněž mohlo vyvolat nevoli v zemích jako Turecko, které na členství čekají již desetiletí.
Podle odborníků je tedy vstup Kanady do EU zatím pouhou teorií. Mnohem reálnější by bylo posílení hospodářského partnerství, což naznačuje i první zahraniční cesta nového kanadského premiéra Marka Carneyho, který v březnu navštívil Francii.
Jeho prohlášení, že Kanada je "nejvíce evropskou zemí mezi neevropskými státy," by ale mohlo, pokud by kdy došlo na skutečnou žádost o členství, nakonec působit spíš jako argument proti.
Evropské metropole v posledních měsících stále intenzivněji řeší otázku, jak ochránit nejmladší generaci před negativními vlivy digitálního světa. Po vzoru Austrálie, která nedávno zavedla plošný zákaz sociálních sítí pro osoby mladší 16 let pod hrozbou vysokých pokut pro technologické giganty, se k podobným krokům začínají přiklánět i země jako Francie, Dánsko, Itálie či Španělsko. Hlavním argumentem zákonodárců je podle webu Euronews ochrana duševního zdraví, snaha omezit kyberšikanu a snížit expozici dětí nevhodnému obsahu, který může vést k úzkostem či poruchám spánku.
Světoví centrální bankéři dnes přistoupili k nevídanému kroku a vydali společné prohlášení na podporu šéfa amerického Federálního rezervního systému Jeroma Powella. Devět guvernérů, včetně šéfky Evropské centrální banky Christine Lagardeové a guvernéra Bank of England Andrewa Baileyho, vyjádřilo plnou solidaritu s Powellem v reakci na hrozby, kterým čelí ze strany administrativy Donalda Trumpa. Nezávislost centrálních bank označili za základní kámen finanční a ekonomické stability, který je v zájmu všech občanů.
Server BBC odhalil rozsáhlou síť, prostřednictvím které jsou mladí muži z chudých zemí lákáni do ruské armády. Hlavní postavou tohoto schématu je čtyřicetiletá bývalá učitelka Polina Alexandrovna Azarnykhová, která prostřednictvím aplikace Telegram verbuje rekruty ze Sýrie, Egypta či Jemenu. Slibuje jim vysoké výdělky a ruské občanství, přičemž mnohé z nich údajně ujistila, že se vyhnou přímému nasazení v boji. Skutečnost na frontě je však drasticky odlišná.
Napětí mezi Washingtonem, Teheránem a Pekingem dosáhlo kritického bodu. Poté, co americký prezident Donald Trump s okamžitou platností zavedl 25% clo na veškerý obchod se zeměmi spolupracujícími s Íránem, oznámila Čína, že je připravena k odvetným krokům. Tento krok Washingtonu, motivovaný snahou potrestat Írán za brutální potlačení protivládních protestů, hrozí rozvrácením křehkého obchodního příměří mezi dvěma největšími ekonomikami světa.
Projekt Vladimira Putina na obnovu ruské velmocenské prestiže čelí nejhlubší krizi od svého vzniku. Zatímco se ruská armáda na Ukrajině vyčerpává v opotřebovací válce, která svou délkou právě překonala sovětské tažení proti nacistickému Německu, globální síť spojenců, kterou Kreml budoval dvě desetiletí, se pod tlakem administrativy Donalda Trumpa hroutí jako domeček z karet.
Svědectví, která navzdory informačnímu zatemnění pronikají z Íránu, vykreslují obraz země v sevření brutálního násilí. „Viděl jsem to na vlastní oči – stříleli přímo do davu a lidé padali k zemi tam, kde zrovna stáli,“ popsal pro BBC Persian muž jménem Omid. Jeho roztřesený hlas odráží atmosféru strachu, která v zemi panuje od chvíle, kdy režim vyslal do ulic ozbrojené složky s útočnými puškami typu Kalašnikov, aby potlačily protesty vyvolané ekonomickým kolapsem.
Německý kancléř Friedrich Merz během své státní návštěvy Indie ostře komentoval aktuální dění v Íránu, kde už více než čtrnáct dní probíhají masové protivládní nepokoje. Podle šéfa německé vlády se teokratický režim v Teheránu nachází v troskách a jeho dny jsou pravděpodobně sečteny. Merz zdůraznil, že pokud se jakákoli mocenská struktura dokáže udržet u kormidla pouze za cenu brutálního násilí vůči vlastním občanům, je to jasný důkaz jejího konce.
V úterý začal v Paříži klíčový odvolací soud, který rozhodne o další politické kariéře Marine Le Penové. Politička se snaží zvrátit loňský rozsudek, podle kterého nesmí pět let vykonávat veřejné funkce. Pokud odvolací soud původní verdikt potvrdí, lídryně Národního sdružení se nebude moci zúčastnit prezidentských voleb v roce 2027. Le Penová jakékoli pochybení rezolutně odmítá a tvrdí, že se nedopustila ani té nejmenší nesrovnalosti.
Americký prezident Donald Trump stojí před zásadním rozhodnutím, jak naložit s krizí v Íránu, kde násilné potlačování protestů nabývá děsivých rozměrů. Před deseti dny šéf Bílého domu prohlásil, že Spojené státy jsou připraveny přijít demonstrantům na pomoc, pokud režim použije sílu. Tehdy byla situace v ulicích teprve na začátku, ale dnes, kdy se svět dozvídá o skutečném rozsahu krveprolití, všichni napjatě čekají, zda Washington svá slova o „nabité a odjištěné zbrani“ skutečně naplní.
Bílý dům přitvrdil v postupu vůči Teheránu a zavedl drastické pětadvacetiprocentní clo na dovoz z jakékoliv země, která s Íránem nadále obchoduje. Donald Trump tento krok prezentuje jako trest za krvavé potlačení civilních protestů, které si podle dostupných zpráv vyžádalo životy stovek demonstrantů. Prezident své rozhodnutí oznámil s tím, že jde o definitivní verdikt s okamžitou platností, což okamžitě rozkolísalo globální ekonomiku.
Márnice v forenzním centru Kahrizak jižně od Teheránu se plní těly obětí posledních brutálních zásahů íránského režimu proti odpůrcům. Na videích, která pronikla přes přísnou internetovou blokádu, jsou vidět zoufalí lidé pátrající po svých blízkých mezi desítkami černých pytlů. Mrtví leží nejen v improvizovaných skladech na kovových stolech, ale i venku na zemi přímo na nádvoří nebo v blízkosti zaparkovaných aut. Podle odhadů lidskoprávních organizací se v tomto jediném zařízení může nacházet až 250 těl.
Vláda Grónska vydala v pondělí ostré prohlášení, ve kterém zdůraznila, že „za žádných okolností nemůže akceptovat“ snahy Donalda Trumpa o převzetí kontroly nad tímto strategickým ostrovem. Reagovala tak na obnovené hrozby amerického prezidenta, který prohlásil, že Spojené státy získají Grónsko „tak či onak“. Trump navíc odmítl vyloučit použití vojenské síly, což vyvolalo otřes v základech Evropské unie i Severoatlantické aliance.