Zatímco vláda Petra Fialy sází na silnou zahraničněpolitickou rétoriku a důraz na ukotvení Česka v EU a NATO, voliči čím dál častěji žádají odpovědi na otázky každodenní reality. Vysoké náklady na život, nejistota ohledně důchodů i dostupného bydlení přehlušují abstraktní pojmy jako „společná bezpečnost“. Politika bez konkrétní domácí agendy přestává být srozumitelná a důvěryhodná. Fialovi a spol. to v nadcházejících volbách může srazit vaz.
Koalice Spolu, vedená premiérem Fialou, má v oblasti zahraniční politiky jasno. Hlásí se k pevnému zakotvení České republiky v euroatlantických strukturách, důsledně varuje před ruským vlivem, podporuje Ukrajinu a akcentuje potřebu obrany proti nežádoucím zásahům ze zahraničí – včetně těch hybridních. Vzhledem k současné geopolitické situaci je tento postoj nejen pochopitelný, ale i principiálně správný. V čase, kdy Evropa čelí ruské agresi, nemůže být prostor pro lavírování.
Jenže domácí politika se nehraje na mapě světa, ale v každodenním životě lidí – a právě tam se Fialova vláda dostává pod stále větší tlak. I když nelze vládní důraz na obranu a zahraničněpolitickou odpovědnost jen tak odmávnout, nálady veřejnosti napovídají, že jen s tímto programem koalice ve volbách neuspěje. Doba si žádá něco jiného – politiku, která bude nejen bezpečná, ale i srozumitelná, konkrétní a především hmatatelná.
Příznačný může být paralelní pohled na amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten v roce 2024 podruhé rozjel svou prezidentskou kampaň s vlnou maximalistických slibů, které měly především jeden cíl, a to „vrátit Americe její bývalou velikost“.
Tato hesla postrádala konkrétní obsah i realistický plán, ale fungovala. Oslovila přesně tu část voličstva, která měla pocit, že jejich životní úroveň stagnuje, že je nikdo neposlouchá, že jsou vydáni napospas elitám. Trump neargumentoval fakty, ale emocemi – a i díky tomu opět získal důvěru milionů Američanů, kteří už dávno ztratili důvěru v politiku jako takovou.
Fiala a jeho tým by se měli mít na pozoru. Ne proto, že by měli následovat trumpovský styl – ten je s českou realitou neslučitelný a dlouhodobě škodlivý. Ale protože i v Česku roste část voličů, která touží po někom, kdo jim jednoduše a srozumitelně řekne: „Vím, jak se cítíte, a mám pro vás řešení.“ Nejsou to voliči, které osloví debata o strategické kultuře EU nebo reformě NATO. Jsou to lidé, kteří dnes přepočítávají rozpočet domácnosti na koruny, a zítra si nejsou jisti, jestli budou mít práci, bydlení nebo důchod.
Zahraničněpolitická orientace Česka je nepochybně zásadní otázkou. Je to kotva, díky níž jsme součástí demokratického světa, a štít, který nás chrání před agresí i nestabilitou. Jenže ve chvíli, kdy si průměrná domácnost láme hlavu nad tím, zda zvládne zaplatit hypotéku, energie, obědy pro děti, a ještě si odložit něco stranou, je podobná argumentace nedostatečná. Lidé potřebují jistotu, ale především tu vnitrostátní, hmatatelnou. Potřebují vědět, že vláda nezajišťuje jen obranu země, ale i jejich každodenní bezpečí: ekonomické, sociální i existenční.
A právě zde se komunikace současné vlády míjí s realitou. Fiala sice mluví kultivovaně a konzistentně, ale jeho slova často nedopadají tam, kde by měla. Témata jako důchodová reforma, dostupné bydlení, kvalita zdravotnictví nebo stav školství se sice objevují v programech, ale chybí jim konkrétní rámec a přesvědčivost. Mnoho voličů má pocit, že se o jejich problémech sice mluví – ale že je nikdo opravdu neřeší.
Premiér Fiala tak stojí před strategickým rozhodnutím. Buď se rozhodne pokračovat v tom, co už umí – tedy v argumentaci proevropským a prozápadním směrováním, s důrazem na bezpečnostní odpovědnost a principy. Anebo pochopí, že bez silného domácího programu nemá jeho vláda šanci na dlouhodobou podporu. Bez konkrétních návrhů, které by pomohly lidem udržet si životní úroveň, nemá největší koalice v zemi šanci oslovit ty, kteří jsou dnes na vážkách.
Zahraničněpolitická rétorika, byť věcně správná a hodnotově ukotvená, je v očích mnoha občanů jen kulisou či politickým pozadím, které sice dotváří rámec státní politiky, ale nijak se jich bezprostředně nedotýká. V každodenním životě totiž málokdo pociťuje konkrétní dopad členství v NATO nebo EU, pokud zrovna nehrozí vojenský konflikt nebo ekonomická krize nadnárodního rozměru.
Pro většinu lidí se tyto pojmy ztrácejí v abstrakci. Místo jasných výhod vnímají spíše mlhavé pojmy jako „západní hodnoty“, „společná bezpečnost“ nebo „evropská solidarita“ a ty jim v situaci, kdy zdražují potraviny, rostou náklady na bydlení a nejistá budoucnost dusí jejich životní plány, jednoduše nestačí.
Pokud tedy vláda na otázku „Co bude s námi?“ odpovídá především odkazem na stabilitu, kterou přináší mezinárodní partnerství, riskuje, že její sdělení bude vnímáno jako odtržené od reality. Ne proto, že by bylo nesprávné, ale protože je nedostatečné. Z pohledu občana to zní jako: „Postaráme se o geopolitiku, vy se zatím starejte o to ostatní sami.“
A to je v dnešní době nebezpečný komunikační postoj. Politika, která neukotví své cíle do konkrétních životních situací lidí, se může stát obětí vlastního elitářství. Bez propojení s každodenní zkušeností obyčejných voličů ztrácí i ta nejlépe míněná rétorika na přesvědčivosti a přenechává prostor těm, kteří sice nemají řešení, ale umí nabídnout jednoduchá vysvětlení a viníka.
Počasí začne už letos ovlivňovat obávaný jev El Niño, který se projeví i v Evropě. Experti především očekávají růst průměrné globální teploty v letošním i příštím roce. Jev navíc mohou doprovázet i některé extrémní projevy, na které je nutné dávat pozor.
Princ Harry už několik let žije s nejbližší rodinou ve Spojených státech amerických, ale stále se zajímá i o dění v rodné Británii. Dokonce se nyní rozhodl varovat před znepokojivým nárůstem antisemitismu a útoků proti židovské komunitě na Ostrovech. Informovala o tom BBC.
Existenční problémy kubánského komunistického režimu se prohlubují. Ministr energetiky Vicente de la O Levy totiž aktuálně přiznal, že země zcela vyčerpala zásoby paliva. Uvedla to britská stanice BBC. Není divu, že lidé vyrazili do ulic a začali protestovat.
V uplynulém týdnu se na českých sítích strhla mela. Jakub Landovský, jehož zmocnění pro plnění závazků vůči NATO dnes schvaluje vláda, nejprve glosoval slova finského prezidenta Alexandra Stubba. Ten v projevu na Hradě vyzval přítomné v obecenstvu, ať si připomenou, jak pozitivně EU změnila jejich život za posledních třicet let. „V roce 1996 měla EU patnáct členů a 28 % světového HDP. Dnes má 27 členů, a 15 % globálního HDP,“ rýpl si nato novopečený zmocněnec vyzdvižením čísel, která příliš nepečetí vzkaz, jejž chtěl Stubb z Hradu vyslat.
Zajímavou meteorologickou situaci přinese podle expertů nadcházející květnový víkend. Až 70 milimetrů srážek může místy spadnout na východě země, vyplývá z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Evropa prochází masivním přezbrojením, které je přímou reakcí na ruskou invazi na Ukrajinu i na nevyzpytatelnou politiku druhé Trumpovy administrativy. Zatímco však vojenské rozpočty prudce rostou, evropští lídři podle odborné analýzy přehlížejí hluboké politické důsledky tohoto procesu. Bez reformy politického uspořádání hrozí, že se evropský řád destabilizuje a EU ztratí svůj charakter mírového projektu.
Západní vnímání Číny je často omezeno na optiku „čínské hrozby“ nebo kritiku tamního politického systému. Přestože média podrobně analyzují každý krok Pekingu, stále nám uniká podstata toho, jak Čína vysvětluje a ospravedlňuje své kroky. Nový výzkum, zveřejněný v souvislosti s aktuálním summitem Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga, naznačuje, že klíč k pochopení čínské strategie neleží v suchých datech, ale v umění vyprávění příběhů.
Členské státy OSN se příští týden sejdou v New Yorku k hlasování, které může zásadním způsobem změnit mezinárodní přístup ke klimatické krizi. Valné shromáždění bude 20. května rozhodovat o nové politické rezoluci vycházející z přelomového stanoviska Mezinárodního soudního dvora (ICJ). Pokud bude tento dokument schválen, vlády po celém světě tím oficiálně uznají svou právní odpovědnost za snižování emisí skleníkových plynů a omezování fosilních paliv.
Setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga v Pekingu se neslo ve znamení okázalosti a pečlivě naplánovaných ceremonií. Pro čínskou stranu však tento summit neznamenal pouze diplomatickou zdvořilost, ale především potvrzení mocenského postavení, po kterém Peking dlouhodobě touží. Celý den byl vizuálně koncipován tak, aby ukázal Čínu jako rovnocenného partnera Spojených států na globální scéně.
Federální soudce zablokoval sankce, které administrativa prezidenta Donalda Trumpa uvalila na představitelku Organizace spojených národů Francescu Albaneseovou. Zvláštní zpravodajka OSN pro lidská práva na palestinských územích čelila postihům kvůli svým výzvám k trestnímu stíhání izraelských představitelů za válečné zločiny v Gaze. Rozhodnutí soudu je vnímáno jako významné vítězství v otázce svobody projevu.
Evropské cestující čeká v blízké budoucnosti citelné zdražování letenek. Podle šéfa Mezinárodního sdružení pro leteckou dopravu (IATA) Willieho Walshe je tento nárůst cen „nevyhnutelný“ kvůli dramatickému zvýšení nákladů na letecké palivo. Přestože některé aerolinky v posledních týdnech ceny na evropských trasách snižovaly, aby podpořily slabou poptávku, Walsh varuje, že z dlouhodobého hlediska není možné tyto dodatečné výdaje absorbovat.
Britský premiér Keir Starmer čelí po necelých dvou letech u moci zdrcující kritice. Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění, který pro server Politico zpracovala agentura Public First, selhal v naplnění svého slibu o „změně“ natolik, že je jeho Labouristická strana v současnosti považována za prakticky nevolitelnou. Průzkum provedený po neúspěšných místních volbách ukazuje, že Britové nyní v klíčových otázkách důvěřují spíše straně Reform UK Nigela Farage.