Zatímco vláda Petra Fialy sází na silnou zahraničněpolitickou rétoriku a důraz na ukotvení Česka v EU a NATO, voliči čím dál častěji žádají odpovědi na otázky každodenní reality. Vysoké náklady na život, nejistota ohledně důchodů i dostupného bydlení přehlušují abstraktní pojmy jako „společná bezpečnost“. Politika bez konkrétní domácí agendy přestává být srozumitelná a důvěryhodná. Fialovi a spol. to v nadcházejících volbách může srazit vaz.
Koalice Spolu, vedená premiérem Fialou, má v oblasti zahraniční politiky jasno. Hlásí se k pevnému zakotvení České republiky v euroatlantických strukturách, důsledně varuje před ruským vlivem, podporuje Ukrajinu a akcentuje potřebu obrany proti nežádoucím zásahům ze zahraničí – včetně těch hybridních. Vzhledem k současné geopolitické situaci je tento postoj nejen pochopitelný, ale i principiálně správný. V čase, kdy Evropa čelí ruské agresi, nemůže být prostor pro lavírování.
Jenže domácí politika se nehraje na mapě světa, ale v každodenním životě lidí – a právě tam se Fialova vláda dostává pod stále větší tlak. I když nelze vládní důraz na obranu a zahraničněpolitickou odpovědnost jen tak odmávnout, nálady veřejnosti napovídají, že jen s tímto programem koalice ve volbách neuspěje. Doba si žádá něco jiného – politiku, která bude nejen bezpečná, ale i srozumitelná, konkrétní a především hmatatelná.
Příznačný může být paralelní pohled na amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten v roce 2024 podruhé rozjel svou prezidentskou kampaň s vlnou maximalistických slibů, které měly především jeden cíl, a to „vrátit Americe její bývalou velikost“.
Tato hesla postrádala konkrétní obsah i realistický plán, ale fungovala. Oslovila přesně tu část voličstva, která měla pocit, že jejich životní úroveň stagnuje, že je nikdo neposlouchá, že jsou vydáni napospas elitám. Trump neargumentoval fakty, ale emocemi – a i díky tomu opět získal důvěru milionů Američanů, kteří už dávno ztratili důvěru v politiku jako takovou.
Fiala a jeho tým by se měli mít na pozoru. Ne proto, že by měli následovat trumpovský styl – ten je s českou realitou neslučitelný a dlouhodobě škodlivý. Ale protože i v Česku roste část voličů, která touží po někom, kdo jim jednoduše a srozumitelně řekne: „Vím, jak se cítíte, a mám pro vás řešení.“ Nejsou to voliči, které osloví debata o strategické kultuře EU nebo reformě NATO. Jsou to lidé, kteří dnes přepočítávají rozpočet domácnosti na koruny, a zítra si nejsou jisti, jestli budou mít práci, bydlení nebo důchod.
Zahraničněpolitická orientace Česka je nepochybně zásadní otázkou. Je to kotva, díky níž jsme součástí demokratického světa, a štít, který nás chrání před agresí i nestabilitou. Jenže ve chvíli, kdy si průměrná domácnost láme hlavu nad tím, zda zvládne zaplatit hypotéku, energie, obědy pro děti, a ještě si odložit něco stranou, je podobná argumentace nedostatečná. Lidé potřebují jistotu, ale především tu vnitrostátní, hmatatelnou. Potřebují vědět, že vláda nezajišťuje jen obranu země, ale i jejich každodenní bezpečí: ekonomické, sociální i existenční.
A právě zde se komunikace současné vlády míjí s realitou. Fiala sice mluví kultivovaně a konzistentně, ale jeho slova často nedopadají tam, kde by měla. Témata jako důchodová reforma, dostupné bydlení, kvalita zdravotnictví nebo stav školství se sice objevují v programech, ale chybí jim konkrétní rámec a přesvědčivost. Mnoho voličů má pocit, že se o jejich problémech sice mluví – ale že je nikdo opravdu neřeší.
Premiér Fiala tak stojí před strategickým rozhodnutím. Buď se rozhodne pokračovat v tom, co už umí – tedy v argumentaci proevropským a prozápadním směrováním, s důrazem na bezpečnostní odpovědnost a principy. Anebo pochopí, že bez silného domácího programu nemá jeho vláda šanci na dlouhodobou podporu. Bez konkrétních návrhů, které by pomohly lidem udržet si životní úroveň, nemá největší koalice v zemi šanci oslovit ty, kteří jsou dnes na vážkách.
Zahraničněpolitická rétorika, byť věcně správná a hodnotově ukotvená, je v očích mnoha občanů jen kulisou či politickým pozadím, které sice dotváří rámec státní politiky, ale nijak se jich bezprostředně nedotýká. V každodenním životě totiž málokdo pociťuje konkrétní dopad členství v NATO nebo EU, pokud zrovna nehrozí vojenský konflikt nebo ekonomická krize nadnárodního rozměru.
Pro většinu lidí se tyto pojmy ztrácejí v abstrakci. Místo jasných výhod vnímají spíše mlhavé pojmy jako „západní hodnoty“, „společná bezpečnost“ nebo „evropská solidarita“ a ty jim v situaci, kdy zdražují potraviny, rostou náklady na bydlení a nejistá budoucnost dusí jejich životní plány, jednoduše nestačí.
Pokud tedy vláda na otázku „Co bude s námi?“ odpovídá především odkazem na stabilitu, kterou přináší mezinárodní partnerství, riskuje, že její sdělení bude vnímáno jako odtržené od reality. Ne proto, že by bylo nesprávné, ale protože je nedostatečné. Z pohledu občana to zní jako: „Postaráme se o geopolitiku, vy se zatím starejte o to ostatní sami.“
A to je v dnešní době nebezpečný komunikační postoj. Politika, která neukotví své cíle do konkrétních životních situací lidí, se může stát obětí vlastního elitářství. Bez propojení s každodenní zkušeností obyčejných voličů ztrácí i ta nejlépe míněná rétorika na přesvědčivosti a přenechává prostor těm, kteří sice nemají řešení, ale umí nabídnout jednoduchá vysvětlení a viníka.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyzval evropské země podporující Ukrajinu k urychlenému rozhodnutí o tom, kdo je bude zastupovat v připravovaných mírových rozhovorech s Ruskem. Během svého úterního pobytu v Dánsku uvedl, že by celá široká koalice včetně institucí Evropské unie a států mimo unii, jako je Norsko či Velká Británie, měla ideálně pověřit jediného hlavního vyjednavače.
Ruská armáda masivně nasazuje do útoků na Ukrajinu vylepšenou verzi proudového bezpilotního prostředku nazývanou Geran-5 K-5K, která svou povahou a schopnostmi funguje jako levná malá řízená střela. Podle zjištění ukrajinské vojenské zpravodajské služby HUR obsahuje tato zbraň nejméně devadesát tři sankcionovaných komponentů pocházejících ze Spojených států a Číny.
Američtí vyjednavači se ve čtvrtek chystají odcestovat do Moskvy, kde budou po dvoudenních jednáních v Abú Zabí usilovat o souhlas ruského prezidenta Vladimira Putina s účastí evropských představitelů na budoucích mírových rozhovorech o Ukrajině. Zástupci Spojených států hodlají ruskou hlavu státu požádat o požehnání pro zapojení Evropy a zároveň potvrdit dohodu o dosud největší výměně zajatců od začátku konfliktu.
Tříiačtyřicetiletá učitelka Gill žijící v Londýně prožila během rekordně horkého léta v roce 2026 dramatické chvíle ohrožení zdraví. V důsledku extrémních veder a dusna v nevětrané školní třídě utrpěla vážné zdravotní potíže. Její příběh poukazuje na závažné dopady, které globální klimatická krize přináší do každodenního života obyvatel britské metropole.
Klimatický summit COP31 v turecké Antalyi přinesl celou řadu ostrých vystoupení a varování ze strany světových lídrů, kteří se shodují na tom, že dosavadní snahy mezinárodního společenství o ochranu životního prostředí a snižování emisí jsou zcela nedostatečné. Mezi nejvýraznější prořečníky patřila premiérka Barbadosu Mia Mottley, která otevřeně obvinila jednotlivé vlády z toho, že se nesnaží dostatečně, a varovala před neodvratitelnými dopady překročení globálních teplotních cílů.
Francie naléhavě tlačí na Německo, aby podrobně sladilo svou vojenskou strategii a otevřeně koordinovalo vývoj nových zbraní určených pro hluboké přesné údery. Paříž tak podle webu Express reaguje na ambiciózní německý obraný rozpočet a rozsáhlý program zbrojení, který Berlína vede v reakci na napjatou mezinárodní situaci a nejistotu ohledně budoucí podpory ze strany Spojených států.
Australský ministr pro klimatickou změnu a prezident vyjednávání na klimatickém summitu COP31 v turecké Antalyi Chris Bowen zahájil další jednání důraznou obhajobou multilaterální spolupráce. Podle jeho slov čelí současný svět složité globální krizi, která se projevuje na mnoha frontách najednou a vyžaduje úzkou mezinárodní koordinaci.
Odcházející generální tajemník OSN António Guterres přednesl na klimatickém summitu COP31 v turecké Antalyi svůj poslední projev ve funkci, v němž ostře zaútočil na ropný a plynárenský průmysl a vyzval k ráznému ukončení globální závislosti na fosilních palivech.
Vědci v nové zprávě prezentované na COP31 varují, že pravděpodobnost extrémních lesních požárů v roce 2025 byla třikrát vyšší kvůli klimatickým změnám způsobeným člověkem. Zpráva nazvaná State of Wildfires poukazuje na to, že lidský vliv a rychle se měnící klima činí nejzávažnější požáry v Kanadě, v Chile a v jihoevropském Středomoří mnohem četnějšími, intenzivnějšími, nákladnějšími a smrtelnějšími.
Ukrajina usiluje o dlouhodobou západní finanční podporu, která by po skončení válečného konfliktu umožnila udržet armádu o síle 800 tisíc příslušníků po dobu nejméně deseti let jako účinný odstrašující prostředek proti možné budoucí agresi. Tento požadavek zazněl během probíhajících třístranných jednání v Abú Zabí, kde se zástupci Ukrajiny, Ruska a Spojených států věnují nejen otázkám příměří, ale také budoucí bezpečnostní architekturě celého evropského kontinentu.
První švédské víceúčelové stíhací letouny Saab JAS 39 Gripen by měly dorazit na Ukrajinu na začátku příštího roku, konkrétně v lednu nebo v únoru 2027. Očekávaný termín dodávky oznámil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během svého úterního setkání s novináři.
Zatímco do turecké Antalye přicházejí světoví lídři na nadcházející summit OSN o klimatu známý jako COP31, osud hlavní vlajkové iniciativy celé konference zůstává prozatím v nejistotě. Turečtí hostitelé uspořádali ministerské setkání s cílem představit počáteční podporu pro ambiciózní cíl zvýšit podíl elektřiny na celkové globální spotřebě energie na pětatřicet procent do roku 2035, což je záměr označovaný jako 35:35.