Země, kterou nejen Moskva ještě před pár lety považovala za druhořadého pozorovatele evropského dění, se proměnila v jednoho z nejhlasitějších a nejaktivnějších kritiků ruské imperiální politiky. Česká republika už dávno není jen malým postkomunistickým státem na okraji zájmu. Je z ní protivník, kterého si v Kremlu nemohou dovolit přehlížet. A co hůř pro Rusko, ani zastavit.
Hmatatelný důkaz změny? Česká muniční iniciativa. Projekt, který není jen gestem solidarity, ale konkrétní operací s reálným dopadem na frontovou linii. Cílem je rychlé dodání stovek tisíc kusů dělostřelecké munice Ukrajině bez zbytečné byrokracie, nekonečných summitů, čekání na konsensus těch, kteří si potřebují všechno desetkrát rozmyslet. Zatímco jinde se kalkuluje, debatuje a pak couvá, Česko už nakládá munici na vlaky.
Reakce je předvídatelná – a o to výmluvnější. Ruská státní propaganda spustila obvyklý koncert hrozeb, strašení a ubohosti. Česká republika si podle nich „hraje s ohněm“. Jenže je to právě ten oheň, který už nechtějí dál sledovat z pohodlí kremelských kanceláří – protože ho nezapálilo NATO, nezapálil ho Washington, ale zapálilo ho Česko. A co je horší, plameny nezůstávají symbolické. Mají reálný dopad na reálném bojišti.
To, co se ještě nedávno jevilo jako nadsázka, dnes platí doslova. Česká republika – ten kdysi přehlížený, nevýrazný stát s přívlastkem „postkomunistický“ – se stala hybatelem dění. Z periférie se posunula do středu akce. Už není v roli pozorovatele nebo tichého schvalovatele evropských kroků. Dnes sama navrhuje, tlačí a koordinuje. Neptá se, co si o tom kdo myslí – a právě tím získává respekt.
A co na to Moskva? Se zjevným neklidem to sleduje. Přestala se spokojovat s obvyklou frází o „nepřátelském státu“. Místo toho začíná varovat před českým vlivem. Před jeho silou, která – a to je klíčové – nepramení z tanků, letadel ani počtu vojáků. Pramení z něčeho, co Rusko dlouhodobě podceňuje a čeho se zároveň bojí nejvíc – z politického přesvědčení, morální konzistence, odvahy jednat i tam, kde ostatní couvají.
Nejde o přístup válečníka, nýbrž politickou vyspělost. A také důvod, proč český hlas dnes slyší všude tam, kde se rozhoduje – v Berlíně, Paříži, Bruselu, Varšavě. Ano, možná až na výjimku Ameriky pod Trumpovým vedením, kdy americký prezident vyjevuje Evropu jako obtížný hmyz, nikoli spojence. Ale to je v tuto chvíli vedlejší. Podstatné je, že evropské státy Česku nejen naslouchají, ale začínají následovat.
Ať už tomu v Moskvě říkají jakkoliv – „hra s ohněm“, „provokace“, nebo „nepřátelská činnost“, ve skutečnosti jde o něco mnohem prostšího. Jde o důslednost. O odvahu nazývat věci pravým jménem a jednat podle toho. Tahle proměna Česka není výsledkem nějakého šťastného geopolitického momentu. Je výsledkem politického rozhodnutí. A také signálem, že starý obraz Česka jako malého, opatrného státu definitivně patří minulosti.
Někomu tím možná leze na nervy, ale princ Harry si svůj život ve Státech umí užít. Syn současného britského panovníka byl spatřen na velké sportovní události, kde se psaly dějiny.
Čechům vrcholí přípravy na druhé a naprosto klíčové utkání na letošním mistrovství světa ve fotbale. Ve čtvrtek vpodvečer vyzvou Jihoafrickou republiku a potřebují bodovat. Duel to bude speciální, protože důležitou roli budou mít ženy. Rozhodovat totiž bude trojice Američanek.
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
Blíží se začátek astronomického léta, ale tropy dorazí do Česka už před ním. Potvrzuje to nové varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří očekávají, že v pátek a sobotu vyšplhají teploty až na 34 °C.
Televizní moderátor Jeremy Clarkson oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Tuto zprávu odhalil v nejnovějším díle páté řady svého dokumentárního pořadu Clarksonova farma. Záběry byly natočeny během uplynulých dvou let, přičemž samotný moderátor upřesnil, že o své nemoci ví už od května. Šestašedesátiletý bývalý průvodce pořadem Top Gear sice neuvedl přesné stadium onemocnění, označil jej však za agresivní a dodal, že v rámci léčby mu již byla odoperována část prostaty.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.
Izraelská armáda ve středu ráno podle libanonských médií a stanice Al-Džazíra opět zaútočila na cíle v jižním Libanonu. Stíhací letouny a drony zasáhly oblasti v okrese Nabatíja, včetně okraje obce Kfar Tebnit, výšin Alí al-Táhir a města Nabatíja al-Fawqa, přičemž další bezpilotní letoun udeřil v pobřežní obci Ansaríja.
Zrod dohody mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Íránem naráží na odpor řady konzervativců, pro které představuje největší problém finanční stránka věci. Viceprezident JD Vance v rozhovoru pro CBS News v podstatě potvrdil, že Teherán by mohl získat přístup k rekonstrukčnímu fondu v hodnotě až 300 miliard dolarů.
