Země, kterou nejen Moskva ještě před pár lety považovala za druhořadého pozorovatele evropského dění, se proměnila v jednoho z nejhlasitějších a nejaktivnějších kritiků ruské imperiální politiky. Česká republika už dávno není jen malým postkomunistickým státem na okraji zájmu. Je z ní protivník, kterého si v Kremlu nemohou dovolit přehlížet. A co hůř pro Rusko, ani zastavit.
Hmatatelný důkaz změny? Česká muniční iniciativa. Projekt, který není jen gestem solidarity, ale konkrétní operací s reálným dopadem na frontovou linii. Cílem je rychlé dodání stovek tisíc kusů dělostřelecké munice Ukrajině bez zbytečné byrokracie, nekonečných summitů, čekání na konsensus těch, kteří si potřebují všechno desetkrát rozmyslet. Zatímco jinde se kalkuluje, debatuje a pak couvá, Česko už nakládá munici na vlaky.
Reakce je předvídatelná – a o to výmluvnější. Ruská státní propaganda spustila obvyklý koncert hrozeb, strašení a ubohosti. Česká republika si podle nich „hraje s ohněm“. Jenže je to právě ten oheň, který už nechtějí dál sledovat z pohodlí kremelských kanceláří – protože ho nezapálilo NATO, nezapálil ho Washington, ale zapálilo ho Česko. A co je horší, plameny nezůstávají symbolické. Mají reálný dopad na reálném bojišti.
To, co se ještě nedávno jevilo jako nadsázka, dnes platí doslova. Česká republika – ten kdysi přehlížený, nevýrazný stát s přívlastkem „postkomunistický“ – se stala hybatelem dění. Z periférie se posunula do středu akce. Už není v roli pozorovatele nebo tichého schvalovatele evropských kroků. Dnes sama navrhuje, tlačí a koordinuje. Neptá se, co si o tom kdo myslí – a právě tím získává respekt.
A co na to Moskva? Se zjevným neklidem to sleduje. Přestala se spokojovat s obvyklou frází o „nepřátelském státu“. Místo toho začíná varovat před českým vlivem. Před jeho silou, která – a to je klíčové – nepramení z tanků, letadel ani počtu vojáků. Pramení z něčeho, co Rusko dlouhodobě podceňuje a čeho se zároveň bojí nejvíc – z politického přesvědčení, morální konzistence, odvahy jednat i tam, kde ostatní couvají.
Nejde o přístup válečníka, nýbrž politickou vyspělost. A také důvod, proč český hlas dnes slyší všude tam, kde se rozhoduje – v Berlíně, Paříži, Bruselu, Varšavě. Ano, možná až na výjimku Ameriky pod Trumpovým vedením, kdy americký prezident vyjevuje Evropu jako obtížný hmyz, nikoli spojence. Ale to je v tuto chvíli vedlejší. Podstatné je, že evropské státy Česku nejen naslouchají, ale začínají následovat.
Ať už tomu v Moskvě říkají jakkoliv – „hra s ohněm“, „provokace“, nebo „nepřátelská činnost“, ve skutečnosti jde o něco mnohem prostšího. Jde o důslednost. O odvahu nazývat věci pravým jménem a jednat podle toho. Tahle proměna Česka není výsledkem nějakého šťastného geopolitického momentu. Je výsledkem politického rozhodnutí. A také signálem, že starý obraz Česka jako malého, opatrného státu definitivně patří minulosti.
Smutným dnem je pátek pro celé Česko, ale především pro rodinu Anny Slováčkové. Dnešních 30. narozenin se nadaná herečka a zpěvačka nedožila, protože její život v dubnu ukončila zákeřná rakovina. Jak si dnes milovanou dceru připomene Felix Slováček?
V Česku se usadil invazní komár japonský, potvrdily výsledky monitoringu vědců ze Státního zdravotního ústavu a České zemědělské univerzity. Komár původem z Asie je schopen přenášet široké spektrum nejrůznějších patogenů, například západonilskou horečku, horečku dengue nebo onemocnění chikungunya. Často se přitom vyskytuje v okolí lidských sídel a jako své hostitele preferuje savce, tedy i člověka.
Nestárnoucí Jiřina Bohdalová ani po devadesátce neztrácí kontakt s tím, co se kolem ní děje. Nemá totiž problém vyjádřit city k mnohem mladším umělcům, o kterých by vůbec nemusela vědět, že existují. Jan Bendig je toho důkazem.
Americký prezident Donald Trump se opět svérázně vyjádřil k probíhající válce na Ukrajině. V příspěvku na sociální síti naznačil, že napadená země nemůže vyhrát válku, pokud nezaútočí na agresora. Tato slova napsal v období, kdy se snaží o diplomatické řešení konfliktu ve východní Evropě.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se vyjádřil, že Moskva se ve věci přijatelných bezpečnostních záruk pro Ukrajinu nehodlá posunout ze své pozice. Jeho slova popřela naděje, že by jednání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem v pátek na Aljašce přinesla nějaké pokroky.
Ve chvíli, kdy se mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou ocitají na mrtvém bodě, Donald Trump posiluje svou rétoriku, když naznačuje, že by Ukrajina měla přejít do ofenzivy. Ve svém příspěvku na sociální síti Truth Social napsal, že je „velmi těžké, ne-li nemožné, vyhrát válku, aniž byste nezaútočili na zemi útočníka“. Dodal také, že bývalý prezident Joe Biden „nenechal Ukrajinu útočit, jen se bránit“, a zeptal se, jak to dopadlo.
I když americký prezident Donald Trump vyjádřil naději, že se mu podaří uspořádat setkání mezi ruským a ukrajinským prezidentem Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským, plány na summit se podle BBC zadrhly. Místo, kde by se setkání mohlo konat, je navíc stále ve hvězdách. Zvažují se přitom různá města. Na seznamu se objevil Curych, Vídeň, Budapešť i Istanbul.
Policie obvinila zadrženého cizince z pondělní vraždy seniorky v Ratenicích na Kolínsku. Podle dosavadních závěrů vyšetřování šlo o plánovaný čin, kdy se muž chtěl obohatit na úkor zavražděné ženy.
Tři roky už v září uplynou od smrti legendární britské královny Alžběty II., jejíž místo na trůnu zaujal její syn Karel III. Přesto se v těchto dnech dostanou do oběhu mince s podobiznou zesnulé panovnice. Podle královské mincovny je to naposledy.
Česko si ve čtvrtek připomíná události 21. srpna 1968, kdy do tehdejšího Československa vtrhla vojska zemí Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou. Tradiční pietní akt se uskutečnil u budovy Českého rozhlasu. Zúčastnili se ho prezident Petr Pavel či premiér Petr Fiala (ODS).
Na pátek připadají nedožité 30. narozeniny Aničky Slováčkové, která si před dubnovou smrtí jistě přála, aby se z problémů dostala alespoň její maminka Dáda Patrasová. Podle nejnovějšího vyjádření Felixe Slováčka se to ale vůbec nedaří.
Ukrajina dává v reakci na poslední ruská vyjádření jasně najevo, že v rámci jednání s Kremlem stojí jedině o přímé rozhovory mezi prezidenty, tedy Volodymyrem Zelenským a Vladimirem Putinem. Schůzku v tomto formátu nadále připravuje i Bílý dům.
