Stojí svět stojí na prahu nové světové války? Názory americké veřejnosti se v posledních letech výrazně proměnily a z původního odhodlání chránit evropskou bezpečnost a bránit Ukrajinu před ruskou agresí se vyvinula lhostejnost, která hraničí s rezignací. Zatímco ještě před deseti lety většina Američanů podporovala NATO a viděla v transatlantické alianci klíčový pilíř vlastní bezpečnosti, dnes se stále častěji mluví o tom, že „Evropu si ať si hlídá sama“.
Podle průzkumu Pew Research Center nyní pouze 44 % Američanů považuje za svou povinnost pomáhat Ukrajině v obraně proti ruské invazi, což je výrazný pokles oproti minulému roku Pew Research Center. Současně 30 % respondentů soudí, že Spojené státy poskytují Ukrajině „příliš mnoho“ podpory, což představuje mírný nárůst oproti listopadu 2024 Pew Research Center.
Po opětovném nástupu Donalda Trumpa se veřejné mínění odchýlilo od idealistických proklamací o zažehnání totalitního nebezpečí. Pochybnosti o hodnotě mezinárodních závazků vzrostly právě v okamžiku, kdy se válka v Evropě stala realitou a náklady na ni – jak lidské, tak ekonomické – přesáhly hranici, za kterou je většina Američanů ochotna jít.
Politici to vnímají. V Bílém domě i na Capitol Hillu sice stále najdeme hlasy, které zdůrazňují strategický význam jednotného Západu, ale jejich vliv slábne. Pro část amerických voličů se stává prioritou vlastní domácí agenda – ekonomický růst, stability pracovních míst, snížení státního dluhu – a každá další „zahraniční dobrodružství“ jsou vnímána jako hrozba těmto cílům.
To se odráží v tlaku na postupné omezování financování Evropské obrany a na zpomalování pomoci Ukrajině. Z tiskových prohlášení i ze zákulisní diplomacie slyšíme stále častěji, že „Evropa by měla nést větší tíhu vlastních obranných nákladů“ a že „pomoc Ukrajině je vyčerpávající“. Tato rétorika, byť prezentovaná jako pragmatická, ve skutečnosti znamená odklon od transatlantické solidarity.
Výsledek? Evropané nyní plní své vojenské závazky až po prodlení, obranné rozpočty rostou, ale stále jsou zaostalejší než americké. Ukrajina zase okusila hořkou lekci nejistoty – v momentě, kdy ruské rakety začaly zasahovat civilní cíle, nedostala včas dostatečnou protiraketovou obranu, na níž se spoléhala. Symbolicky i politicky se tak ztrácí i základní důvěra mezi spojenci.
Na ruské straně to vnímají jako slabost. Kreml využívá každé zmínky o „odchodu Američanů“ či „odklonu USA od Evropy“ ve vlastní propagandě. Jeho představitelé opakují, že Západ je unavený a že „impérium“ americké moci praská ve švech. Tato narativní výhoda jim umožňuje legitimovat vlastní expanzivní politiku – jak v okupovaných ukrajinských oblastech, tak v klíčových bodech globálního vlivu.
Myšlenka, že americký voják by měl riskovat život pro cizí zájmy, zní cynicky, ale k jejímu šíření přispívají i politici, kteří po Trumpově nástupu prohlásili, že Amerika musí nejprve „vyřešit vlastní problémy“. Mnohé z těchto hlasů rezonují společností, nehledí při tom ale na skutečnost, že rostoucí Čína nebo agresivní Rusko nedbají hranic.
Právě proto se rýsuje nová geopolitická konstelace: Evropa postupně přebírá svou vlastní bezpečnostní agendu, Ukrajina se obrací k regionálním spojenectvím s Polskem, Pobaltím a dalšími státy, a USA se stahují do pozice „strategického konzultanta“. Zatímco dříve se očekávalo, že Amerika pošle vojáky a zbraně, dnes se omezuje na finanční příspěvky a diplomatickou podporu.
Tato změna strategie ale není bez rizika. Američané tak v zásadě prodali Evropu Rusům a promarnili příležitost udržet světový řád založený na pravidlech, který by zabránil dalším velkým konfliktům. Stahování USA do ústraní může vyústit v řetězec regionálních válek, kdy se lokální konflikty promění ve střety s globálním dopadem.
Návrat Američanů ke staré izolacionistické doktríně ukazuje, že lidé zapomínají, že bez odhodlání společně čelit agresi hrozí, že válka přijde do každé části planety. A že platit za ni budou nejen evropští vojáci, ale i američtí daňoví poplatníci – byť zpočátku možná „jen“ ve formě globální nestability a ekonomických otřesů. Později ale i ve formě vynuceného zapojení se do globálního konfliktu.
Jestliže Američané pod vedením Trumpa nejsou ochotni podat ruku Evropě a Ukrajině, neznamená to jen, že více hledí na vlastní zájmy, než na přátelství silného Západu, ale i fakt, že popírají skutečné nebezpečí. Pokud totiž dojde k dalšímu konfliktu, mohou brzy litovat, že pro krátkodobý klid ustoupili odvážnějším volbám. Stále ale mají čas se rozhodnout, zda Amerika opustí své závazky, nebo se postaví za to, co sama kdysi budovala.
Ruská invaze na Ukrajinu přinesla ruské armádě rostoucí personální ztráty, které podle zpráv z počátku letošního roku překročily hranici jednoho milionu vojáků. Vzhledem k tomu, že se Kreml snaží najít nové zdroje lidské síly a zároveň se vyhnout vyhlášení další velké vlny mobilizace, začíná se v zemi projevovat nový trend v podobě rostoucího náboru žen. Přestože ženy v ruských ozbrojených silách tradičně zastávaly spíše podpůrné funkce, současné náborové kampaně, propaganda na sociálních sítích i zprávy státních médií ukazují, že armáda usiluje o jejich zapojení do operačních rolí, zejména v oblasti obsluhy bezpilotních letounů a dalších technických specializací.
Vojenský konflikt na Ukrajině si od začátku plnohodnotné ruské invaze vyžádal na obou stranách již více než dva miliony padlých, zraněných či pohřešovaných vojáků. Vyplývá to z nové studie amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia. Podle zveřejněných odhadů nesou hlavní tíhu ztrát moskevské síly, které zaznamenaly přibližně 1,4 milionu obětí, přičemž počet mrtvých ruských vojáků dosahuje 400 000 až 450 000.
Evropská komise předložila finanční návrh pro vstup Černé Hory do Evropské unie, podle kterého by začlenění této balkánské země v rámci příštího sedmiletého rozpočtového cyklu mělo unijní pokladnu vyjít na tři miliardy eur.
Vedení amerického ministerstva obrany pod vedením ministra Peta Hegsetha provází podle CNN hluboká nedůvěra vůči podřízeným a neustálé prověřování jejich loajality. Tento stav vyvrcholil na začátku dubna, kdy se náčelník generálního štábu armády Randy George pokusil s ministrem osobně setkat. Chtěl s ním projednat narůstající napětí, které vyvolaly Hegsethovy přímé zásahy do kariérního postupu vysokých důstojníků, včetně zablokování povýšení čtyř plukovníků. K plánované schůzce, na které chtěl generál George představit armádní technologické priority, už ale nedošlo, protože byl hned následující den z funkce propuštěn.
Demokraté a organizace na ochranu volebních práv varují, že nedávný projev Donalda Trumpa, ve kterém bez důkazů hovořil o čínském vměšování do voleb v roce 2020, je jasnou snahou připravit půdu pro zpochybnění výsledků listopadových průběžných voleb.
Španělská severoafrická enkláva Ceuta čelí rozsáhlé humanitární a sociální krizi poté, co na její území v posledních dnech přes moře dorazily stovky migrantů ze sousedního Maroka. Místní úřady hlásí zcela naplněné ubytovací kapacity a masivní příliv lidí, kteří obcházejí hraniční zábrany plaváním podél pobřežních vlnolamů. Regionální prezident Juan Jesús Vivas v reakci na překotný vývoj varoval, že situace dosáhla krizového stavu a tamní přijímací střediska již nedokážou čelit náporu nově příchozích.
Reportáž ukrajinsko-amerického novináře Davida Kiričenka z frontové linie pro web Kyiv Post vykresluje drsnou realitu dnešního bojiště, kde prim hrají moderní technologie. Kiričenko strávil několik dní v těsné blízkosti jednotky bezpilotních systémů ukrajinské 110. samostatné mechanizované brigády. Společně s americkým dokumentaristou Ryanem Van Ertem nahlédli přímo do takzvané zóny zabíjení, tedy pásma neustále sledovaného a napadaného drony.
Katastrofální požáry pustošící v těchto dnech rozsáhlé oblasti Španělska a Francie představují podle nejvyšších evropských představitelů zásadní hrozbu pro celou Evropu. Ohňový živel v blízkosti Madridu a Bordeaux již zničil desítky tisíc hektarů porostu a srovnal se zemí stovky obytných domů. Následná evakuace více než tří set tisíc obyvatel se zapsala do historie jako jedna z nejrozsáhlejších záchranných akcí svého druhu na evropském kontinentu.
Omezení konzumace cukru v prvních dvou letech života může podle vědců výrazně přispět k ochraně mozku a snížení rizika vzniku demence v pozdějším věku. Nejnovější zjištění vycházejí z analýzy historických dat z doby ukončení přídělového systému na cukr ve Velké Británii po druhé světové válce. Výzkumníci porovnávali zdravotní stav lidí, kteří vyrůstali v období striktního přídělu sladkostí, s generací narozenou bezprostředně po jeho zrušení.
Vlna ničivých lesních požárů přiměla španělskou vládu k vyhlášení celostátního nouzového stavu v Madridském regionu a v provincii Ávila. Rozsáhlé evakuace a nasazení vojenských pohotovostních jednotek jasně ukázaly, že požáry šířící se do zástavby vyžadují zcela odlišný přístup, než jaký byl v zemi dosud běžný. Ohrožena jsou především území na pomezí přírody a městské infrastruktury, kde se rizika výrazně koncentrují a komplikují jakékoliv záchranné operace.
Technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) představuje klíčový pilíř strategie Evropské unie pro dekarbonizaci těžkého průmyslu, jako je výroba cementu, oceli či chemických látek. Tento proces spočívá v oddělení oxidu uhličitého přímo u průmyslových zdrojů, jeho následné přepravě potrubím nebo loděmi a v trvalém uložení do hlubokých geologických struktur. Podle Aktu o průmyslu s nulovými čistými emisemi si Unie stanovila cíl dosáhnout do roku 2030 roční kapacity ukládání minimálně padesáti milionů tun CO₂, přičemž do roku 2040 bude podle odhadů Evropské komise nutné ročně uskladnit až dvě stě padesát milionů tun tohoto skleníkového plynu.
Iránské Islámské revoluční gardy v oficiálním prohlášení zveřejněném státními médii přísahaly odvetu za rozsáhlé noční údery Spojených států na íránské cíle. Teheránský režim otevřeně deklaroval záměr ještě během dneška potrestat agresora. Napětí na Blízkém východě tak po krátkém útlumu opět prudce eskaluje, přičemž obě strany dávají najevo odhodlání v konfrontaci pokračovat.
