Stojí svět stojí na prahu nové světové války? Názory americké veřejnosti se v posledních letech výrazně proměnily a z původního odhodlání chránit evropskou bezpečnost a bránit Ukrajinu před ruskou agresí se vyvinula lhostejnost, která hraničí s rezignací. Zatímco ještě před deseti lety většina Američanů podporovala NATO a viděla v transatlantické alianci klíčový pilíř vlastní bezpečnosti, dnes se stále častěji mluví o tom, že „Evropu si ať si hlídá sama“.
Podle průzkumu Pew Research Center nyní pouze 44 % Američanů považuje za svou povinnost pomáhat Ukrajině v obraně proti ruské invazi, což je výrazný pokles oproti minulému roku Pew Research Center. Současně 30 % respondentů soudí, že Spojené státy poskytují Ukrajině „příliš mnoho“ podpory, což představuje mírný nárůst oproti listopadu 2024 Pew Research Center.
Po opětovném nástupu Donalda Trumpa se veřejné mínění odchýlilo od idealistických proklamací o zažehnání totalitního nebezpečí. Pochybnosti o hodnotě mezinárodních závazků vzrostly právě v okamžiku, kdy se válka v Evropě stala realitou a náklady na ni – jak lidské, tak ekonomické – přesáhly hranici, za kterou je většina Američanů ochotna jít.
Politici to vnímají. V Bílém domě i na Capitol Hillu sice stále najdeme hlasy, které zdůrazňují strategický význam jednotného Západu, ale jejich vliv slábne. Pro část amerických voličů se stává prioritou vlastní domácí agenda – ekonomický růst, stability pracovních míst, snížení státního dluhu – a každá další „zahraniční dobrodružství“ jsou vnímána jako hrozba těmto cílům.
To se odráží v tlaku na postupné omezování financování Evropské obrany a na zpomalování pomoci Ukrajině. Z tiskových prohlášení i ze zákulisní diplomacie slyšíme stále častěji, že „Evropa by měla nést větší tíhu vlastních obranných nákladů“ a že „pomoc Ukrajině je vyčerpávající“. Tato rétorika, byť prezentovaná jako pragmatická, ve skutečnosti znamená odklon od transatlantické solidarity.
Výsledek? Evropané nyní plní své vojenské závazky až po prodlení, obranné rozpočty rostou, ale stále jsou zaostalejší než americké. Ukrajina zase okusila hořkou lekci nejistoty – v momentě, kdy ruské rakety začaly zasahovat civilní cíle, nedostala včas dostatečnou protiraketovou obranu, na níž se spoléhala. Symbolicky i politicky se tak ztrácí i základní důvěra mezi spojenci.
Na ruské straně to vnímají jako slabost. Kreml využívá každé zmínky o „odchodu Američanů“ či „odklonu USA od Evropy“ ve vlastní propagandě. Jeho představitelé opakují, že Západ je unavený a že „impérium“ americké moci praská ve švech. Tato narativní výhoda jim umožňuje legitimovat vlastní expanzivní politiku – jak v okupovaných ukrajinských oblastech, tak v klíčových bodech globálního vlivu.
Myšlenka, že americký voják by měl riskovat život pro cizí zájmy, zní cynicky, ale k jejímu šíření přispívají i politici, kteří po Trumpově nástupu prohlásili, že Amerika musí nejprve „vyřešit vlastní problémy“. Mnohé z těchto hlasů rezonují společností, nehledí při tom ale na skutečnost, že rostoucí Čína nebo agresivní Rusko nedbají hranic.
Právě proto se rýsuje nová geopolitická konstelace: Evropa postupně přebírá svou vlastní bezpečnostní agendu, Ukrajina se obrací k regionálním spojenectvím s Polskem, Pobaltím a dalšími státy, a USA se stahují do pozice „strategického konzultanta“. Zatímco dříve se očekávalo, že Amerika pošle vojáky a zbraně, dnes se omezuje na finanční příspěvky a diplomatickou podporu.
Tato změna strategie ale není bez rizika. Američané tak v zásadě prodali Evropu Rusům a promarnili příležitost udržet světový řád založený na pravidlech, který by zabránil dalším velkým konfliktům. Stahování USA do ústraní může vyústit v řetězec regionálních válek, kdy se lokální konflikty promění ve střety s globálním dopadem.
Návrat Američanů ke staré izolacionistické doktríně ukazuje, že lidé zapomínají, že bez odhodlání společně čelit agresi hrozí, že válka přijde do každé části planety. A že platit za ni budou nejen evropští vojáci, ale i američtí daňoví poplatníci – byť zpočátku možná „jen“ ve formě globální nestability a ekonomických otřesů. Později ale i ve formě vynuceného zapojení se do globálního konfliktu.
Jestliže Američané pod vedením Trumpa nejsou ochotni podat ruku Evropě a Ukrajině, neznamená to jen, že více hledí na vlastní zájmy, než na přátelství silného Západu, ale i fakt, že popírají skutečné nebezpečí. Pokud totiž dojde k dalšímu konfliktu, mohou brzy litovat, že pro krátkodobý klid ustoupili odvážnějším volbám. Stále ale mají čas se rozhodnout, zda Amerika opustí své závazky, nebo se postaví za to, co sama kdysi budovala.
Velkou a radostnou novinkou z osobního života se v červenci pochlubila Veronika Arichteva, když odhalila, že se s manželem Biserem těší na druhého potomka. Fanoušci a hlavně fanynky od té chvíle netrpělivě očekávali, až herečka poprvé ukáže bříško. A už k tomu došlo.
Pražská policie od čtvrtka vyšetřuje případ vraždy na sídlišti v Krči. Obětí se stal pětašedesátiletý muž, jemuž útočník způsobil mnohočetná poranění. Kriminalisté již vypátrali muže, který je z trestného činu podezřelý.
Miloš Zeman už si naplno užívá důchod, kdy jsou lidé zvyklí plnit roli dědečků a babiček. Jeho se to zatím netýká, ale možná mu svitla naděje. Spekuluje se o novém vztahu dcery Kateřiny. Exprezident se k těmto zvěstem poprvé vyjádřil.
Zatímco globální průměrná teplota za posledních 30 let rostla přibližně o 0,26 °C za dekádu, Evropa a Arktida zažívají dvojnásobné tempo oteplování. Podle dat ERA5 programu Copernicus Climate Change Service se Evropa oteplila od poloviny 90. let přibližně o 0,53 °C za dekádu, Arktida dokonce o 0,69 °C.
Ve válkou zmítaném Pásmu Gazy se každou noc odehrává drama, které nepřestává znepokojovat světovou veřejnost. Matky se probouzejí opakovaně ze spánku, aby si ověřily, že jejich děti ještě dýchají — ne proto, že by hrozilo bombardování, ale kvůli hladu. Nedostatek potravy, způsobený dlouhotrvající blokádou, která následovala po útoku Hamasu ze 7. října, uvrhl více než milion dětí do přímého ohrožení života.
Podle informací agentury Reuters nařídil Elon Musk během ukrajinské protiofenzivy na podzim roku 2022 vypnutí satelitního pokrytí Starlink nad částí Chersonské oblasti. Tři zdroje obeznámené se situací uvedly, že Musk požádal jednoho z hlavních inženýrů společnosti SpaceX o deaktivaci služby v okolí města Beryslav, kde se ukrajinské jednotky pokoušely obklíčit ruské síly.
Kreml dal jasně najevo, že válka na Ukrajině nebude ukončena v časovém rámci 50denního ultimáta, které nedávno představil americký prezident Donald Trump. Během třetího kola jednání navrhl Kyjev schůzku nejvyšších představitelů obou států do konce srpna, podle mluvčího prezidenta RF Dmitrije Peskova je však nepravděpodobné, že se taková schůzka uskuteční.
Vysoké teploty nejenže způsobují nepohodlí, ale zároveň mohou mít závažné dopady na lidské zdraví. Vlny extrémního vedra, které letos zasáhly rozsáhlé oblasti severní polokoule, přinášejí vedle známých projevů jako nevolnost, závratě nebo dehydratace také méně známý, avšak významný efekt: urychlení biologického stárnutí. Podle nových studií může dlouhodobé vystavení vysokým teplotám poškodit buňky a tkáně a způsobit rychlejší biologické stárnutí, které se může lišit od kalendářního věku člověka.
Společnost Paramount zažívá několik perných týdnů. Důvodem je rozhodnutí vyplatit Donaldu Trumpovi 16 milionů dolarů, namísto toho, aby se s ním soudila. Mnozí předpovídali, že by spor pravděpodobně vyhrála. K tomuto kroku došlo zrovna ve chvíli, kdy firma potřebovala schválení fúze za 8 miliard dolarů od federálních úřadů, což vyvolalo obrovský poprask.
Vztah mezi Evropskou unií a Čínou připomíná manželství z rozumu, které je plné napětí, neshod i výčitek, ale zároveň natolik propojené, že rozchod není možný. Čína zásobuje Evropu levnou výrobou a klíčovými technologiemi, EU jí na oplátku dodává stroje, luxus a know-how. Přes politické spory a vzájemné výtky obě velmoci dobře vědí, že bez sebe zatím nemohou fungovat, pokud chtějí zůstat globálními hráči.
Podle průzkumů rostoucí počet extrémních klimatických jevů, jako jsou povodně, lesní požáry a hurikány, nezvýšil povědomí o hrozbách spojených se změnou klimatu. Místo toho lidé mění svou představu o tom, co považují za „normální“. Tento jev, označovaný jako „efekt vařící žáby“, způsobuje, že si postupné změny těžko všímáme.
Uznání palestinské státnosti znovu rozděluje světovou diplomacii. Zatímco Francie jako první velká evropská mocnost oznámila, že Palestinu oficiálně uzná, USA a Izrael takový krok tvrdě odmítají. Tvrdí, že legitimizuje násilí a ohrožuje mír. Přesto se počet států podporujících dvoustátní řešení dál rozrůstá – uznání Palestiny nyní podporují tři čtvrtiny celého světa.
