Stojí svět stojí na prahu nové světové války? Názory americké veřejnosti se v posledních letech výrazně proměnily a z původního odhodlání chránit evropskou bezpečnost a bránit Ukrajinu před ruskou agresí se vyvinula lhostejnost, která hraničí s rezignací. Zatímco ještě před deseti lety většina Američanů podporovala NATO a viděla v transatlantické alianci klíčový pilíř vlastní bezpečnosti, dnes se stále častěji mluví o tom, že „Evropu si ať si hlídá sama“.
Podle průzkumu Pew Research Center nyní pouze 44 % Američanů považuje za svou povinnost pomáhat Ukrajině v obraně proti ruské invazi, což je výrazný pokles oproti minulému roku Pew Research Center. Současně 30 % respondentů soudí, že Spojené státy poskytují Ukrajině „příliš mnoho“ podpory, což představuje mírný nárůst oproti listopadu 2024 Pew Research Center.
Po opětovném nástupu Donalda Trumpa se veřejné mínění odchýlilo od idealistických proklamací o zažehnání totalitního nebezpečí. Pochybnosti o hodnotě mezinárodních závazků vzrostly právě v okamžiku, kdy se válka v Evropě stala realitou a náklady na ni – jak lidské, tak ekonomické – přesáhly hranici, za kterou je většina Američanů ochotna jít.
Politici to vnímají. V Bílém domě i na Capitol Hillu sice stále najdeme hlasy, které zdůrazňují strategický význam jednotného Západu, ale jejich vliv slábne. Pro část amerických voličů se stává prioritou vlastní domácí agenda – ekonomický růst, stability pracovních míst, snížení státního dluhu – a každá další „zahraniční dobrodružství“ jsou vnímána jako hrozba těmto cílům.
To se odráží v tlaku na postupné omezování financování Evropské obrany a na zpomalování pomoci Ukrajině. Z tiskových prohlášení i ze zákulisní diplomacie slyšíme stále častěji, že „Evropa by měla nést větší tíhu vlastních obranných nákladů“ a že „pomoc Ukrajině je vyčerpávající“. Tato rétorika, byť prezentovaná jako pragmatická, ve skutečnosti znamená odklon od transatlantické solidarity.
Výsledek? Evropané nyní plní své vojenské závazky až po prodlení, obranné rozpočty rostou, ale stále jsou zaostalejší než americké. Ukrajina zase okusila hořkou lekci nejistoty – v momentě, kdy ruské rakety začaly zasahovat civilní cíle, nedostala včas dostatečnou protiraketovou obranu, na níž se spoléhala. Symbolicky i politicky se tak ztrácí i základní důvěra mezi spojenci.
Na ruské straně to vnímají jako slabost. Kreml využívá každé zmínky o „odchodu Američanů“ či „odklonu USA od Evropy“ ve vlastní propagandě. Jeho představitelé opakují, že Západ je unavený a že „impérium“ americké moci praská ve švech. Tato narativní výhoda jim umožňuje legitimovat vlastní expanzivní politiku – jak v okupovaných ukrajinských oblastech, tak v klíčových bodech globálního vlivu.
Myšlenka, že americký voják by měl riskovat život pro cizí zájmy, zní cynicky, ale k jejímu šíření přispívají i politici, kteří po Trumpově nástupu prohlásili, že Amerika musí nejprve „vyřešit vlastní problémy“. Mnohé z těchto hlasů rezonují společností, nehledí při tom ale na skutečnost, že rostoucí Čína nebo agresivní Rusko nedbají hranic.
Právě proto se rýsuje nová geopolitická konstelace: Evropa postupně přebírá svou vlastní bezpečnostní agendu, Ukrajina se obrací k regionálním spojenectvím s Polskem, Pobaltím a dalšími státy, a USA se stahují do pozice „strategického konzultanta“. Zatímco dříve se očekávalo, že Amerika pošle vojáky a zbraně, dnes se omezuje na finanční příspěvky a diplomatickou podporu.
Tato změna strategie ale není bez rizika. Američané tak v zásadě prodali Evropu Rusům a promarnili příležitost udržet světový řád založený na pravidlech, který by zabránil dalším velkým konfliktům. Stahování USA do ústraní může vyústit v řetězec regionálních válek, kdy se lokální konflikty promění ve střety s globálním dopadem.
Návrat Američanů ke staré izolacionistické doktríně ukazuje, že lidé zapomínají, že bez odhodlání společně čelit agresi hrozí, že válka přijde do každé části planety. A že platit za ni budou nejen evropští vojáci, ale i američtí daňoví poplatníci – byť zpočátku možná „jen“ ve formě globální nestability a ekonomických otřesů. Později ale i ve formě vynuceného zapojení se do globálního konfliktu.
Jestliže Američané pod vedením Trumpa nejsou ochotni podat ruku Evropě a Ukrajině, neznamená to jen, že více hledí na vlastní zájmy, než na přátelství silného Západu, ale i fakt, že popírají skutečné nebezpečí. Pokud totiž dojde k dalšímu konfliktu, mohou brzy litovat, že pro krátkodobý klid ustoupili odvážnějším volbám. Stále ale mají čas se rozhodnout, zda Amerika opustí své závazky, nebo se postaví za to, co sama kdysi budovala.
Ondřej Brzobohatý se před nějakým časem přiznal k tomu, že občas vystupuje jako Tiffany Richbitch. Když se pak objevil v televizním pořadu, stal se terčem urážek a slovních útoků. Poté se rozhodl uložit Tiffany ke spánku. Nyní ale naznačil, že by nemusel trvat věčně.
Česko s napětím sleduje příběh Laďky Něrgešové, u které lékaři odhalili vážné zdravotní problémy. Moderátorka se kvůli nim stáhla z televizního vysílání, ale v pondělí se na obrazovku vrátila. Návrat to byl velice dojemný.
Jiří Krampol se po posledním rozloučení dočkal i zádušní mše, která proběhla v pondělí v pražském kostele svatého Tomáše na Malé Straně. Uspořádal ji hercův manažer Miloš Schmiedberger, jenž ignoroval srpnový smuteční obřad. Exmanželka známého baviče se iniciativě manažera nestačí divit.
Svět módy zasáhla v minulém týdnu smutná zpráva. Ve věku 91 let zemřel legendární italský módní návrhář Giorgio Armani. V pondělí se s ním blízcí rozloučili v obci nedaleko Piacenzy na severu Itálie.
Izrael potvrdil, že provedl úder na vedoucí představitele Hamásu v katarské metropoli Dauhá. Akci, která byla vedena ve spolupráci s izraelskými obrannými silami (IDF) a bezpečnostní agenturou Šin Bet, považují za „přesný úder“. Mluvčí katarského ministerstva zahraničí tento útok odsoudil a označil jej za „flagrantní porušení“ mezinárodního práva a vážnou hrozbu pro Katar.
Volodymyr Zelenskyj v rozhovoru pro ABC News uvedl, že ruský prezident Vladimir Putin řekl zástupcům Bílého domu a Donaldu Trumpovi, že plánuje do tří až čtyř měsíců obsadit ukrajinský Donbas. Zelenskyj tak reagoval na zprávy, že Putin předložil Trumpovi mírový plán, podle kterého by Ukrajina postoupila neobsazené území výměnou za písemný slib Moskvy, že už nikdy nezaútočí.
Podle Izraele se v Gaze stále nachází velké množství civilistů, ačkoli se řada z nich již dříve přesunula do jiných oblastí. Mnozí z těch, kteří uposlechli dřívější výzvy k evakuaci, se vrátili a rozhodli se, že už neodejdou. Po více než roce stráveném neustálým přesouváním v Pásmu Gazy se vrátili do svých domovů. V současné době se však v Gaze nachází stovky tisíc lidí, kteří si buď nemohou dovolit odjet, nebo nemají kam jít.
Pokusy o záchranu ledovců, jako jsou gigantické podmořské zástěny nebo snahy o umělé zmrazení Arktidy, získávají na popularitě v reakci na oteplování planety. Nová studie však varuje, že tyto technologické zásahy do polárních oblastí jsou odsouzeny k zániku a mohou způsobit nenapravitelné škody.
Vedení Číny se ocitlo v časové tísni, a to kvůli snaze prezidenta Si Ťin-pchinga zajistit si své místo v historii. Si Ťin-pching, kterému je 72 let, považuje sjednocení s Tchaj-wanem za klíčový úspěch, který by ho vynesl nad Mao Ce-tunga a upevnil jeho pověst největšího vůdce moderních dějin Číny.
Do médií unikla údajná narozeninová zpráva, kterou měl Jeffrey Epsteinovi poslat Donald Trump. Podle informací zveřejněných Demokraty obsahuje dopis, který nese Trumpovo jméno a podpis, text: „Přítel je báječná věc. Všechno nejlepší k narozeninám – a ať je každý den dalším báječným tajemstvím.“
Izrael nařídil úplnou evakuaci Gazy, největšího města v Pásmu, kde žije kolem milionu lidí. Tento krok přichází před plánovaným rozšířením vojenských operací v této oblasti.
Vztahy mezi Spojenými státy a Indií jsou na nejnižší úrovni za posledních pětadvacet let. Ještě nedávno se zdálo, že partnerství obou zemí pod vedením Donalda Trumpa a Narendry Módího bude vzkvétat. Nyní je situace tak napjatá, že Módí podle médií už více než dva měsíce odmítá přijmout telefonáty od amerického prezidenta. Za napětí mohou Trumpovy výroky, v nichž označil obchodní vztahy s Indií za „jednostrannou katastrofu“.
