Josef Zíma (†92) rázně: Putina je třeba zlikvidovat!

Josef Zíma
Josef Zíma, foto: město Chomutov
Adam Chlapík VČERA 16:13
Sdílej:

Josef Zíma, který ve čtvrtek zemřel, byl až do poslední chvíle činný a soustředil se na udržení mentální svěžesti, i přes pokročilý věk. Ve svých rozhovorech, často otevřených a upřímných, se nebál komentovat nejen své zhoršující se zdraví, ale i politické a společenské otázky. V těchto rozhovorech například hájil obyčejné Rusy, ale na adresu jejich prezidenta měl jasné a drsné názory.

Josef Zíma, legenda české hudby, se nikdy nevyhýbal otevřeným a často bolestným tématům. „Když mi zemřela manželka, bylo to pro mě strašné. Málem jsem to nezvládl,“ svěřil se v jednom z rozhovorů pro eXtra. Právě ztráta Evy Klepáčové byla pro něj zřejmě tou největší životní ranou, ale díky práci a lásce k publiku, které ho nenechalo zapomenout, se s tím postupně vyrovnal.

I přes zdravotní problémy, které ho postupně trápily, Zíma neochaboval. „Zpívání a rodina jsou pro mě na světě to nejpodstatnější,“ řekl s dojetím. A i když mu nohy přestávaly sloužit, na pódium se stále dostával. „Když vidím, že si se mnou diváci zpívají, dívají se mi do očí, mám pocit krásného kontaktu. Až přátelského,“ dodával.

Během pandemie covidu, kdy byl odkázán na izolaci, se mu život výrazně zkomplikoval. „Publikum mi zkrátka velmi chybí,“ přiznal. Bál se, že se už nikdy nevrátí na pódium. Nakonec mu ale diváci, rodina a pravnuci dodali sílu.

Zíma byl nejen skvělý zpěvák, ale i muž s jasným názorem na politiku. Zatímco hájil obyčejné Rusy, tvrdil, že Putin je „nebezpečný blázen a je třeba ho zlikvidovat“. Nebál se ani kritiky antivaxerů: „Ti se tváří, jako by tomu rozuměli, ale to nikdy nepochopím,“ říkal.

V posledních letech se mu však začínaly ztrácet vzpomínky. „Pamatuji si básničku, kterou jsem recitoval při vstupu na konzervatoř, ale text písničky, kterou zpívám celý život, už si nevybavím,“ přiznal s chladným klidem. A v závěru svého života, když už mu hrozila amputace nohy, otevřeně řekl: „Nemít rodinu a publikum, tak tu nechci být. Co bych tady dělal?“ Bohužel, do sanatoria se již nevrátil.

Stalo se