Historie dánské kontroly nad Grónskem patří k nejdéle trvajícím a zároveň právně nejpevnějším v moderních dějinách. Jen málokteré zámořské území získalo tak jednoznačné a dlouhodobé uznání mezinárodního společenství jako právě největší ostrov světa spravovaný Dánskem. Přesto se jej dnes Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa snaží vmanévrovat do sféry své kontroly. Argumentace Bílého domu se však opírá o zjevně nepravdivou záminku. Čínské a ruské válečné lodě, jimiž Trump zdůvodňuje údajné ohrožení Grónska, se ve skutečnosti pohybují tisíce kilometrů od jeho břehů.
Dánsko ovládá Grónsko již téměř tři století a jeho nárok na tento arktický ostrov patří z hlediska mezinárodního práva k nejpevnějším mezi všemi zámořskými územními državami v Evropě. Přesto se Grónsko v posledním roce dostává do centra geopolitických sporů, zejména kvůli opakovaným snahám amerického prezidenta zpochybnit dánskou suverenitu a prosazovat vlastní strategické zájmy v Arktidě.
Základy dánské kontroly nad Grónskem sahají do roku 1721, kdy na ostrov dorazil norský misionář Hans Egede ve službách dánsko-norské koruny, jak popsal think tank Chatham House. V tehdejším pojetí mezinárodního práva byla nekolonizovaná území považována za tzv. terra nullius, tedy zemi nikoho, a státní nárok vznikal jejich „objevením“, převzetím a následnou správou. Dánsko od 18. století Grónsko fakticky spravovalo, byť vzhledem k extrémním podmínkám jen omezeným způsobem, což však mezinárodní právo u řídce osídlených a nehostinných oblastí připouštělo.
Na počátku 20. století se dánský nárok pokusilo zpochybnit Norsko, které poukazovalo na historické vazby i vlastní aktivity ve východním Grónsku. Spor vyvrcholil v roce 1933 rozhodnutím Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti, který potvrdil, že Norsko se nároku vzdalo již v roce 1919 oficiálním prohlášením svého ministra zahraničí. Tím byla dánská suverenita nad celým ostrovem definitivně mezinárodně uznána.
Během druhé světové války převzaly Spojené státy obranu Grónska, aby zabránily jeho využití nacistickým Německem. Ani tato vojenská přítomnost však suverenitu Dánska nezpochybnila. Po válce bylo Grónsko na nátlak OSN zařazeno mezi nesamosprávná území, tedy kolonie. Tento status byl ukončen v roce 1953, kdy Dánsko ostrov plně integrovalo do svého království a poskytlo jeho obyvatelům zastoupení v parlamentu. Valné shromáždění OSN tento krok výslovně schválilo a konstatovalo, že k integraci došlo svobodným rozhodnutím Gróňanů.
Otázka sebeurčení však nezůstala uzavřená. Dánsko postupně rozšiřovalo autonomii ostrova – nejprve zavedením domácí správy v roce 1979 a následně zákonem o samosprávě z roku 2009, který byl schválen v referendu více než tříčtvrtinovou většinou obyvatel. Grónsko dnes ovládá téměř všechny vnitřní záležitosti včetně hospodaření s přírodními zdroji a je uznáno jako samostatná jednotka práva na sebeurčení, včetně možnosti v budoucnu vyhlásit nezávislost.
Právě tato kombinace historické kontinuity, mezinárodního uznání a respektování práva místního obyvatelstva činí dánský nárok na Grónsko mimořádně silným. Paradoxně jej posilují i opakované pokusy Spojených států ostrov odkoupit – od nabídky prezidenta Harryho Trumana v roce 1946 až po současné výroky Trumpa, jak napsala britská stanice BBC. Samotná skutečnost, že Washington jednal o koupi, totiž implicitně potvrzuje, že Dánsko je legitimním suverénem oprávněným s územím nakládat.
Nejde jen o národní bezpečnost
Debata o budoucnosti Grónska se zejména po parlamentních volbách na ostrově z loňského března stále zřetelněji posouvá od abstraktních úvah o suverenitě k velmi konkrétní otázce přírodních zdrojů. Právě ty představují jeden z hlavních, byť často nepřiznaných, motivů zvýšeného zájmu Spojených států o ostrov. Bezpečnostní argumentace, kterou opakovaně používá Trump, totiž sama o sobě nedokáže vysvětlit intenzitu amerického tlaku, upozornil na to server Conversation.
Grónsko disponuje mimořádně cenným nerostným bohatstvím: ložisky vzácných zemin, uranu, železné rudy i dalších surovin klíčových pro moderní průmysl, obranné technologie a energetickou transformaci. Právě vzácné zeminy jsou strategickou komoditou, v níž dnes globálně dominuje Čína, což je pro Washington dlouhodobě nepřijatelný stav. Potenciál grónských ložisek proto zapadá do širší americké snahy diverzifikovat dodavatelské řetězce a snížit závislost na geopolitických rivalech.
Grónské bohatství však dosud zůstávalo z velké části nevyužité. Přísná regulace, environmentální omezení a politická opatrnost brzdily rozsáhlejší těžbu, a to i přes zájem zahraničních investorů. Zlom může přinést nástup pro-byznysové strany Demokraatit, která otevřeně prosazuje uvolnění pravidel, daňové pobídky a omezení státního zásahu v sektorech, jako je těžba, rybolov či turistika. Pokud se tento kurz prosadí, Grónsko se může během jedné generace proměnit z ekonomicky závislého území v klíčového dodavatele strategických surovin.
Právě zde se bezpečnostní a ekonomické zájmy USA začínají překrývat. Kontrola – nebo alespoň dominantní vliv – nad těžbou grónských surovin by Spojeným státům přinesla nejen přístup k cenným materiálům, ale i možnost zabránit vstupu konkurentů, zejména Číny a Ruska, do arktického prostoru. Americká vojenská přítomnost na základně Pituffik Space Base tak zůstává součástí širší strategie, v níž se obrana, ekonomika a geopolitika prolínají.
Oficiální tvrzení, že Washington usiluje o Grónsko výhradně z důvodů národní bezpečnosti, proto působí přinejmenším neúplně. V realitě jde o kombinaci strategické polohy a potenciálně enormního ekonomického zisku. Právě tento mix činí Grónsko atraktivním – a zároveň vysvětluje, proč se americký zájem neomezuje na diplomatická gesta, ale nabývá stále otevřenější a tvrdší podoby. Skeptický pohled je na místě: tam, kde se hovoří o bezpečnosti, bývá často ve hře i surovinová kalkulace.
Kde jsou čínské a ruské lodě?
Rostoucí důraz Trumpovy administrativy na „hrozbu“ ze strany Číny a Ruska v okolí Grónska je dalším příkladem, kdy se geopolitická rétorika výrazně vzdaluje od ověřitelných faktů, jak informovala například agentura AP. Zatímco Bílý dům prezentuje arktický ostrov jako území bezprostředně ohrožené cizí okupací, odborníci i samotné grónské úřady tento obraz systematicky vyvracejí.
Trump opakovaně tvrdí, že v okolních vodách operují ruské a čínské válečné lodě a ponorky a že bez amerického zásahu by Grónsko „padlo“ do rukou geopolitických rivalů USA. Podle analytiků však jde o výrazné zkreslení reality. Fridtjof Nansen Institute i Danish Institute for International Studies shodně upozorňují, že Rusko soustřeďuje své námořní síly především v Barentsově moři u severního pobřeží Evropy, nikoli u Grónska. Čína zde nemá žádnou vojenskou přítomnost vůbec.
Ano, ruské ponorky se v Arktidě pohybují – podobně jako americké. To samo o sobě ale nepředstavuje nový ani eskalující faktor. Čínská aktivita se omezuje na vědecké výzkumné lodě v centrální Arktidě a příležitostná společná cvičení s Ruskem, která se odehrávají spíše v oblasti Beringova moře u Aljašky. Představa čínských torpédoborců „kroužících kolem Grónska“ je falešná.
Stejně problematická je Trumpova bagatelizace dánské obrany ostrova, kterou shrnul posměšnou poznámkou o „dvou psích spřeženích“. Ve skutečnosti Dánsko kombinuje specifické arktické jednotky, námořní hlídkové lodě, letecký dohled a satelitní sledování v rámci velení Joint Arctic Command se sídlem v Nuuku. Navíc právě Grónsko hraje klíčovou roli v tzv. GIUK mezeře, jednom z hlavních monitorovacích bodů NATO pro pohyb ruského námořnictva v severním Atlantiku.
Zásadní je i to, že Spojené státy již dnes disponují na ostrově mimořádně silnou vojenskou pozicí prostřednictvím základny Pituffik Space Base, která je integrální součástí americké i alianční protiraketové obrany. Tvrdí-li Washington, že mu chybí kontrola nad bezpečností Grónska, popírá tím vlastní dlouhodobou přítomnost a smluvní závazky s Dánskem.
Role Číny a Ruska je tak reálná spíše v ekonomické a dlouhodobé strategické rovině než v podobě bezprostřední vojenské hrozby. Obě země sledují vývoj v Arktidě, investují do výzkumu a infrastruktury a mají zájem na budoucím přístupu ke zdrojům. To však činí i USA – jen s podstatně tvrdší rétorikou. Právě zde se Trumpova argumentace láme: bezpečnostní zástěrka slouží k ospravedlnění ambicí, které mají výrazný mocenský a ekonomický rozměr.
Zpochybňování historie, mezinárodního práva i stávající bezpečnostní architektury NATO proto nepůsobí jako snaha stabilizovat Arktidu, ale spíše jako taktika nátlakové diplomacie. Fakta přitom zůstávají nepohodlně jednoduchá: Grónsko není vojensky ohroženo Čínou ani Ruskem a o jeho budoucnosti může rozhodnout pouze jeho obyvatelstvo. Vše ostatní je buď politická nadsázka, nebo záměrná manipulace.
Miliardová bitva o mediální impérium Warner Bros. Discovery se přesunula do Evropy. Přestože vedení společnosti již přijalo nabídku streamovacího giganta Netflix ve výši 82,7 miliardy dolarů (přibližně 1,9 bilionu korun), konkurenční studio Paramount se odmítá vzdát. Netflix svou vítěznou nabídku tento týden upravil na čistě hotovostní transakci, což mu dává silnou vyjednávací pozici, Paramount však sází na politický a kulturní lobbing v Bruselu a Paříži.
Uprostřed nejmrazivější zimy od začátku války čelí Ukrajina brutální vlně útoků na svou energetickou síť, které prezident Volodymyr Zelenskyj označil za stav energetické nouze. Teploty v posledních týdnech klesaly až k -20 °C a statisíce lidí se ocitly v bytech bez tepla, elektřiny a vody. Jen po úderech z 20. ledna zůstalo v Kyjevě bez vytápění přes pět a půl tisíce bytových domů, což zasáhlo zhruba milion obyvatel. V hlavním městě i dalších centrech musely úřady narychlo vybudovat vyhřívané stany, aby lidé v mrazech vůbec přežili.
Historie dánské kontroly nad Grónskem patří k nejdéle trvajícím a zároveň právně nejpevnějším v moderních dějinách. Jen málokteré zámořské území získalo tak jednoznačné a dlouhodobé uznání mezinárodního společenství jako právě největší ostrov světa spravovaný Dánskem. Přesto se jej dnes Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa snaží vmanévrovat do sféry své kontroly. Argumentace Bílého domu se však opírá o zjevně nepravdivou záminku. Čínské a ruské válečné lodě, jimiž Trump zdůvodňuje údajné ohrožení Grónska, se ve skutečnosti pohybují tisíce kilometrů od jeho břehů.
Britský princ Harry se ostře ohradil proti výrokům amerického prezidenta Donalda Trumpa, který zpochybnil nasazení spojenců v Afghánistánu. Trump v rozhovoru pro stanici Fox News prohlásil, že vojáci zemí NATO se v konfliktu drželi „trochu stranou“ a vyhýbali se první linii. Tato slova vyvolala vlnu pobouření mezi veterány, politiky i rodinami padlých vojáků po celé Evropě a v Kanadě.
Bílý dům oficiálně potvrdil, že na svých sociálních sítích sdílel digitálně upravenou fotografii prominentní aktivistky z Minnesoty Nekimy Levy Armstrongové. Snímek byl upraven tak, aby vyvolal dojem, že žena během svého zatčení vzlyká, ačkoliv realita byla jiná. Fakta prověřil mimo jiné analytik CNN Daniel Dale, který potvrdil, že zásah do fotografie měl obžalovanou nepravdivě vykreslit jako plačící a zlomenou osobu.
Rok od začátku druhého funkčního období Donalda Trumpa se mezinárodní řád ocitá pod bezprecedentním tlakem. Zatímco americký prezident razí nevyzpytatelnou agendu, jejímž symbolem se staly hrozby anexí Grónska, Evropa působí dezorganizovaně. Místo ucelené strategie se reakce kontinentu štěpí na izolované kroky ovlivněné vnitrostátní politikou, což oslabuje kolektivní schopnost odstrašení.
Vojenské cvičení v Grónsku, které Dánsko a jeho spojenci z NATO zahájili v reakci na dřívější hrozby Donalda Trumpa, bude podle kodaňského ministerstva obrany pokračovat. Operace s názvem „Arctic Endurance“ byla spuštěna s cílem posílit bezpečnost tohoto autonomního území poté, co americký prezident začal veřejně mluvit o možnosti anexe ostrova.
Americký prezident Donald Trump potvrdil, že k břehům Blízkého východu vysílá námořní „armádu“. Na palubě Air Force One při návratu ze summitu v Davosu prohlášením reagoval na dramatické zprávy o potlačení íránských protestů. Podle aktivistů z agentury HRANA si brutalita teheránského režimu vyžádala již 5 002 obětí, z čehož naprostou většinu tvoří demonstranti, včetně 43 dětí.
Nově jmenovaný ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov prolomil dlouholeté tabu, když před poslanci otevřeně přiznal alarmující stav lidských sil v armádě. Podle jeho slov evidují ozbrojené síly přibližně 200 tisíc vojáků, kteří své pozice opustili bez povolení. Toto oficiální potvrzení masové dezerce šokovalo veřejnost i politickou scénu, neboť o podobných číslech se dosud mluvilo pouze v neoficiálních kuloárních debatách.
Evropská unie obvinila Moskvu ze záměrné snahy zlomit morálku ukrajinského obyvatelstva tím, že jej uprostřed kruté zimy systematicky zbavuje přístupu k teplu a elektřině. Podle eurokomisařky pro řešení krizí Hadji Lahbibové Rusko útočí na kritickou infrastrukturu s jasným cílem vyvolat humanitární kolaps, tento plán však podle ní selže. Brusel zdůraznil, že Evropa odpovídá činy, a proto z unijních strategických rezerv v Polsku vysílá dalších 447 generátorů, které doplní tisíce zařízení již fungujících po celé zemi.
Ukrajinská rozvědka přišla s mrazivým varováním, podle něhož má Moskva v plánu ochromit energetické srdce země útokem na rozvodny spojené s jadernými elektrárnami. Tento strategický tah míří na tři zbývající funkční jaderné zdroje na jihu a západě Ukrajiny. Pokud by se Rusku podařilo tyto uzly vyřadit, miliony lidí by uprostřed tuhé zimy zůstaly zcela bez proudu i tepla. Podle Kyjeva je cílem této drastické operace zlomit ukrajinský odpor a vynutit si kapitulaci.
Evropa v posledních dnech horečně hledala páky, které by přiměly amerického prezidenta Donalda Trumpa ustoupit od hrozeb spojených s anexí Grónska. Zatímco Trump po setkání v Davosu dočasně stáhl plán na zavedení cel vůči evropským spojencům, někteří politici věří, že našli ultimátní zbraň pro případ, že by prezident svůj názor opět změnil: bojkot letošního mistrovství světa ve fotbale.