Počasí je teplejší, než si pamatujeme z dětství. A podle modelů bude brzy mnohem hůř

Zatímco kolem roku 2005 činila průměrná energetická nerovnováha zhruba 0,6 wattů na metr čtvereční, v posledních letech vzrostla na 1,3 W/m². To znamená, že Země každým rokem akumuluje více tepla, než ztrácí – a tato bilance se prudce zhoršuje.

Podobně jako u bankovního účtu, kde příjmy a výdaje určují zůstatek, u Země je „měnou“ energie. Pokud přichází více slunečního záření, než kolik planeta vyzařuje zpět do vesmíru, začíná se planeta ohřívat.

Příčinou tohoto nárůstu nerovnováhy je především rostoucí koncentrace skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý nebo metan, které lidstvo do atmosféry uvolňuje spalováním uhlí, ropy a plynu. Tyto plyny fungují jako deka, která brání odchodu tepla.

Zatímco malá část tepla zahřívá půdu nebo taje led, až 90 % tohoto přebytku končí v oceánech – což má za následek jejich nevídané oteplování a rozsáhlé mořské vlny veder.

Vědci sledují energetickou bilanci Země dvěma způsoby: pomocí satelitních radiometrů, které měří příchozí a odchozí záření, a díky tisícům oceánských senzorů, které monitorují teploty v mořských hlubinách. Obě metody potvrdily prudký nárůst zachycené energie.

Problém je, že většina klimatických modelů takový vývoj nepředpověděla. Předpokládaly méně než polovinu toho, co dnes měření ukazují. Podle vědců by to mohlo znamenat, že citlivost klimatu na skleníkové plyny je vyšší, než jsme si dosud mysleli – což by vedlo k rychlejšímu a silnějšímu oteplování.

Zatím není jasné, co přesně zrychlení způsobilo, ale změny v oblačnosti hrají zřejmě klíčovou roli. Odráživé bílé mraky, které ochlazují planetu, ustupují méně účinným a rozptýleným typům oblaků. Tento trend mohl být posílen snížením obsahu síry v lodních palivech od roku 2020, protože znečištění paradoxně zvyšovalo jasnost oblaků. Změna ale začala ještě před tímto opatřením.

Možným faktorem jsou i přirozené klimatické oscilace, například tzv. Pacifická dekádová oscilace. Nejvíce však vědce znepokojuje možnost, že tyto změny jsou součástí samosilícího efektu globálního oteplování – tedy pozitivní zpětné vazby.

Podle autorů studie nejsou extrémně horké roky poslední dekády jen náhodné výkyvy. Jsou pravděpodobně předzvěstí dalšího zrychlování klimatické krize.

To znamená vyšší riziko vln veder, sucha, silných dešťů a intenzivních mořských vln veder, které devastují mořské ekosystémy. A do budoucna hrozí ještě vážnější následky, pokud se potvrdí, že se planeta skutečně ubírá směrem vyšší klimatické citlivosti.

Autoři studie zároveň varují, že americké rozpočtové škrty a změny politických priorit by mohly ohrozit satelitní programy, které jsou pro sledování energetické bilance klíčové.

„Satelity jsou naše předčasné varování. Umožňují nám vidět změny s desetiletým předstihem,“ upozorňují autoři.

Řešení je podle nich známo už dlouho: přestat spalovat fosilní paliva a omezit emise i odlesňování. Ale bez přesného a stabilního monitoringu nebude možné na změny včas reagovat.