Pařížská dohoda je minulostí. Počasí se oteplí mnohem víc, obávají se vědci

Když se v roce 2015 více než 190 zemí připojilo k Pařížské dohodě, hlavním cílem bylo omezit oteplení na hranici 1,5 °C. Naděje na splnění této ambice se však od té doby výrazně zmenšila. Přesto se podařilo dosáhnout jednoho klíčového posunu: zabránit nejhoršímu vývoji, ve kterém by bez kontroly pokračovalo spalování uhlí a prudce rostly emise skleníkových plynů.

Za tímto zlepšením stojí především rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů, technologické inovace, rostoucí efektivita využívání energie a tlak veřejnosti na změnu. Ještě před několika lety by výhled na oteplení o 2,7 °C působil optimisticky – dnes se jeví jako reálný výsledek současného vývoje.

To ale neznamená, že svět je v bezpečí. Rok 2024 byl podle Světové meteorologické organizace vůbec nejteplejším rokem v historii měření. V jeho průběhu čelily mnohé země rozsáhlým záplavám, extrémním vlnám horka i ničivým cyklónům. Dopady změny klimatu jsou už nyní patrné: ohrožují lidské zdraví, potravinovou bezpečnost, infrastrukturu i politickou stabilitu.

Klíčovým faktorem zůstávají globální emise oxidu uhličitého – nejvýznamnějšího skleníkového plynu. Jejich hlavními zdroji jsou stále spalování uhlí, ropy a zemního plynu. V roce 2023 pocházelo 41 % emisí z uhlí, 32 % z dopravy a 21 % z plynové infrastruktury. Ačkoli se tempo růstu emisí zpomaluje, k jejich skutečnému a dostatečně rychlému poklesu zatím nedochází.

Vědci v minulosti definovali čtyři scénáře budoucího vývoje – od extrémně optimistického (RCP 2.6), kde emise rychle klesají a oteplení zůstává pod 2 °C, po katastrofický (RCP 8.5), který počítá s pokračujícím růstem emisí. Současná trajektorie vývoje klimatu leží mezi scénáři RCP 2.6 a 4.5, což odpovídá právě očekávanému oteplení o 2,7 °C.

Vědecký tým v australském Sydney nedávno zveřejnil model One Earth Climate Model, který počítá s emisním rozpočtem jen 450 gigatun CO₂ pro dosažení uhlíkové neutrality. Podle něj je třeba do roku 2050 zcela přejít na čisté zdroje energie, ukončit spalování fosilních paliv a zastavit odlesňování. I při naplnění tohoto scénáře zůstává šance na udržení oteplení pod 1,5 °C jen o něco vyšší než 50 %.

Hlavní odpovědnost leží na třech klíčových hráčích – Spojených státech, Evropské unii a Číně. Ačkoliv tyto oblasti dohromady tvoří jen 28 % světové populace, jejich historický podíl na emisích dosahuje 56 %. Čína, která v současnosti produkuje asi 31 % emisí souvisejících s energií, nedávno poprvé zaznamenala pokles emisí, a to díky rekordním investicím do solární energie, elektromobilů a bateriových systémů.

V roce 2023 poklesly emise v EU o více než 8 %, zatímco ekonomika rostla. Austrálie snížila své emise téměř o 30 % oproti úrovni z roku 2005. Spojené státy jsou zhruba 20 % pod úrovní z roku 2004. Rok 2024 by se tak mohl stát přelomovým – rokem, kdy globální emise dosáhnou svého vrcholu a poté začnou výrazně klesat.

Navzdory geopolitickému napětí a opožděné akci některých států se svět skutečně vydal jiným směrem. V roce 2024 pocházelo přes 90 % nově přidané elektřiny ve světě z obnovitelných zdrojů. Elektromobily se staly cenově dostupnější alternativou, solární panely zažívají nebývalý boom a technologie jako tepelná čerpadla se rychle rozvíjejí.

Otázka, zda je už příliš pozdě, má podle vědců jasnou odpověď: není. Dostupné technologie máme, a navíc jsou levnější než kdykoli předtím. Klíčem je rychlost – čím dříve emise začneme razantně snižovat, tím větší množství katastrof dokážeme odvrátit. Možná se nám nepodaří zůstat pod hranicí 1,5 °C, možná ani pod 2 °C, ale každá desetina stupně navíc zvyšuje rizika. A každá desetina, o kterou oteplení udržíme níže, znamená lepší šanci na důstojný život pro budoucí generace.