Navzdory stále častějším zprávám o rekordních vlnách veder, extrémním počasí a pomalé reakci některých vlád se svět podle současných vědeckých modelů pravděpodobně vyhne nejčernějším scénářům globálního oteplení. Nové odhady naznačují, že do konce tohoto století se průměrná teplota na Zemi zvýší o přibližně 2,7 °C ve srovnání s předprůmyslovým obdobím. Tento vývoj je sice méně dramatický než dříve očekávaný nárůst o 4 až 5 stupňů, stále však znamená vážné ohrožení ekosystémů, lidského zdraví i globální stability.
Když se v roce 2015 více než 190 zemí připojilo k Pařížské dohodě, hlavním cílem bylo omezit oteplení na hranici 1,5 °C. Naděje na splnění této ambice se však od té doby výrazně zmenšila. Přesto se podařilo dosáhnout jednoho klíčového posunu: zabránit nejhoršímu vývoji, ve kterém by bez kontroly pokračovalo spalování uhlí a prudce rostly emise skleníkových plynů.
Za tímto zlepšením stojí především rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů, technologické inovace, rostoucí efektivita využívání energie a tlak veřejnosti na změnu. Ještě před několika lety by výhled na oteplení o 2,7 °C působil optimisticky – dnes se jeví jako reálný výsledek současného vývoje.
To ale neznamená, že svět je v bezpečí. Rok 2024 byl podle Světové meteorologické organizace vůbec nejteplejším rokem v historii měření. V jeho průběhu čelily mnohé země rozsáhlým záplavám, extrémním vlnám horka i ničivým cyklónům. Dopady změny klimatu jsou už nyní patrné: ohrožují lidské zdraví, potravinovou bezpečnost, infrastrukturu i politickou stabilitu.
Klíčovým faktorem zůstávají globální emise oxidu uhličitého – nejvýznamnějšího skleníkového plynu. Jejich hlavními zdroji jsou stále spalování uhlí, ropy a zemního plynu. V roce 2023 pocházelo 41 % emisí z uhlí, 32 % z dopravy a 21 % z plynové infrastruktury. Ačkoli se tempo růstu emisí zpomaluje, k jejich skutečnému a dostatečně rychlému poklesu zatím nedochází.
Vědci v minulosti definovali čtyři scénáře budoucího vývoje – od extrémně optimistického (RCP 2.6), kde emise rychle klesají a oteplení zůstává pod 2 °C, po katastrofický (RCP 8.5), který počítá s pokračujícím růstem emisí. Současná trajektorie vývoje klimatu leží mezi scénáři RCP 2.6 a 4.5, což odpovídá právě očekávanému oteplení o 2,7 °C.
Vědecký tým v australském Sydney nedávno zveřejnil model One Earth Climate Model, který počítá s emisním rozpočtem jen 450 gigatun CO₂ pro dosažení uhlíkové neutrality. Podle něj je třeba do roku 2050 zcela přejít na čisté zdroje energie, ukončit spalování fosilních paliv a zastavit odlesňování. I při naplnění tohoto scénáře zůstává šance na udržení oteplení pod 1,5 °C jen o něco vyšší než 50 %.
Hlavní odpovědnost leží na třech klíčových hráčích – Spojených státech, Evropské unii a Číně. Ačkoliv tyto oblasti dohromady tvoří jen 28 % světové populace, jejich historický podíl na emisích dosahuje 56 %. Čína, která v současnosti produkuje asi 31 % emisí souvisejících s energií, nedávno poprvé zaznamenala pokles emisí, a to díky rekordním investicím do solární energie, elektromobilů a bateriových systémů.
V roce 2023 poklesly emise v EU o více než 8 %, zatímco ekonomika rostla. Austrálie snížila své emise téměř o 30 % oproti úrovni z roku 2005. Spojené státy jsou zhruba 20 % pod úrovní z roku 2004. Rok 2024 by se tak mohl stát přelomovým – rokem, kdy globální emise dosáhnou svého vrcholu a poté začnou výrazně klesat.
Navzdory geopolitickému napětí a opožděné akci některých států se svět skutečně vydal jiným směrem. V roce 2024 pocházelo přes 90 % nově přidané elektřiny ve světě z obnovitelných zdrojů. Elektromobily se staly cenově dostupnější alternativou, solární panely zažívají nebývalý boom a technologie jako tepelná čerpadla se rychle rozvíjejí.
Otázka, zda je už příliš pozdě, má podle vědců jasnou odpověď: není. Dostupné technologie máme, a navíc jsou levnější než kdykoli předtím. Klíčem je rychlost – čím dříve emise začneme razantně snižovat, tím větší množství katastrof dokážeme odvrátit. Možná se nám nepodaří zůstat pod hranicí 1,5 °C, možná ani pod 2 °C, ale každá desetina stupně navíc zvyšuje rizika. A každá desetina, o kterou oteplení udržíme níže, znamená lepší šanci na důstojný život pro budoucí generace.
Evropa se v současnosti potýká s mimořádným suchem. Problémy s nedostatkem vláhy se ale v posledních letech opakují. Podle expertů za to nemohou jen rostoucí teploty. Autoři zajímavé studie upozornili na to, že důležitou roli hraje změna, která přitom není úplnou novinkou.
Třicet stupňů Celsia není jen hranicí, kdy začíná být horko nepříjemné. Právě kolem této úrovně se podle analýzy Allianz Research začíná výrazně zhoršovat produktivita práce. Při nižších teplotách může oteplení v chladnějších zemích ještě šetřit náklady na vytápění a být spojeno s mírně vyšším výkonem. Nad třiceti stupni se ale efekt obrací. V pásmu mezi 30 a 35 stupni snižuje každý další stupeň hodinový výkon pracovníků přibližně o tři procenta průměrného hodinového výkonu.
Miliony korun mohou nenávratně ztratit lidé, pokud naletí odborníkům. Ti používají nejrůznější rafinované metody. Tentokrát se řeší případ muže z Trutnovska, jenž uvěřil tomu, že investuje například společně s premiérem Andrejem Babišem.
Až 37 stupňů bude během víkendu, kdy se očekává další tropická epizoda. Výstrahu před vysokými teplotami v pátek vydal Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Meteorologové nadále upozorňují i na nebezpečí požárů na většině území.
Evropská vysílací unie (EBU) navrhuje zásadní úpravu pravidel hlasování v soutěži Eurovision Song Contest, jejímž cílem je omezit vliv organizovaných politických kampaní. Podle stávajícího systému mohou diváci odevzdat až deset hlasů pro svého jednoho oblíbeného interpreta prostřednictvím telefonu, SMS nebo online rozhraní. Organizátoři však v dopise zaslaném účastnickým televizním stanicím navrhují plný přechod na online hlasování a zavedení povinnosti vybrat minimálně tři různé soutěžící.
Tradiční letní přestávka evropských politiků se v letošním roce dostává pod silný tlak veřejnosti i opozice kvůli sérii krizí, které zasáhly Evropskou unii. Přestože vládní instituce běžně fungují i během nepřítomnosti čelních představitelů, odborníci na krizovou komunikaci pro web Politico upozorňují, že v době krizí hraje fyzická přítomnost lídrů zásadní roli při uklidňování veřejnosti.
Ruský politický aparát přišel s novým požadavkem vůči západním státům. Tamní zákonodárci podle BBC totiž prohlásili, že Moskva bude po evropských zemích nekompromisně požadovat finanční odškodnění za škody způsobené během válečného konfliktu na Ukrajině. Vedení Ruské federace se navíc nadále hodlá domáhat navrácení přibližně tří set miliard dolarů v podobě aktiv, která byla na Západě zmrazena po vypuknutí invaze v roce 2022.
Rozsáhlé lesní požáry v jižní a západní Evropě ani po týdnech intenzivního boje neustupují a situace v zasažených regionech zůstává mimořádně dramatická. Francouzští i španělští záchranáři čelí jedné z nejhorších požárních vln v moderní historii, kterou navíc v nejbližších dnech dále zkomplikuje příchod již čtvrté vlny veder během letošního léta. Podle meteorologů se teploty v západní Evropě opět vyšplhají až k hranici čtyřiceti stupňů Celsia.
Pojem takzvaného „sanewashingu“ se v novinářských a akademických kruzích začal používat pro označení tendence médií věnovat pozornost převážně srozumitelným a standardním částem výroků Donalda Trumpa, zatímco jeho nesouvislé nebo neobvyklé odbočky novináři ve svých výstupech opomíjejí. Kritici tohoto přístupu namítají, že takový způsob zpravodajství vytváří u veřejnosti zkreslenou představu o schopnostech i skutečných záměrech politika.
Zatímco mezinárodní pozornost se soustředí na události na Blízkém východě, Ruská federace obnovila blokádu ukrajinských přístavů v Černém moři. Tento krok bezprostředně ohrožuje letní sklizeň obilí na Ukrajině i globální potravinovou bezpečnost. Ukrajina přitom patří k klíčovým světovým exportérům, přičemž zajišťuje polovinu světového dodavatelského řetězce slunečnicového oleje a semen, osmnáct procent vývozu ječmene, šestnáct procent kukuřice a dvanáct procent pšenice.
Podepsání dohody o společné obraně mezi Pákistánem, Saúdskou Arábií a Tureckem vyvolalo v mezinárodních politických kruzích značný ohlas. Pakt uzavřený v Mekce stanovuje, že útok na jednoho ze signatářů bude považován za útok na všechny smluvní strany, což přímo odkazuje na principy známé z Severoatlantické aliance.
Nedávné rozhodnutí izraelského premiéra Benjamina Netanjahua odmítnout mírový plán pro Pásmo Gazy, sponzorovaný americkým prezidentem Donaldem Trumpem, vyvolalo značné obavy, ačkoliv není příliš překvapivé. Patnáctibodový plán, vypracovaný takzvanou Radou pro mír, předpokládá odzbrojení hnutí Hamás a postupné stažení izraelských sil. Místní správu by podle této nabídky převzal přechodný Národní výbor pro správu Gazy tvořený palestinskými odborníky s podporou Spojených států. Tento postup v listopadu schválila Rada bezpečnosti OSN ve své rezoluci číslo 2803.
