Život za zvuků raket: Jak vypadá běžný život lidí v Kyjevě?

Na začátku letošního roku Trump rozhodl o pozastavení vojenské pomoci Ukrajině, což zdůvodnil snahou přimět vládu v Kyjevě k mírovým jednáním s Ruskem. Tento postoj Washingtonu byl až do posledních týdnů neměnný, což pro Ukrajince znamenalo málo naděje na rychlou změnu. Spojené státy se zaměřily na přehodnocení svých vlastních zásob a na ochranu vlastních zájmů, zatímco Ukrajina čelila stále větší hrozbě.

Ruské raketové útoky, které byly dříve spíše výjimečné, nyní přicházejí minimálně dvakrát týdně. Město, které se kdysi zdálo být relativně bezpečné, dnes čelí ničivým útokům na obytné domy, školy, nemocnice. Lidé tráví noci ve sklepích, podzemních garážích nebo na stanicích metra. „Přežít noc se stalo loterií,“ říkají Ukrajinci. A těch, kteří ji prohrají, přibývá.

Kyjev, město s více než třemi miliony obyvatel, čelí kritickému nedostatku protileteckých krytů. Každý výbuch připomíná, jak křehká je jejich bezpečnost. Slova spisovatelky Viktorije Amelinové, která zahynula po zásahu raketou v roce 2023, stále rezonují: „Sirény zní a je to, jako by všechny svolali k popravě. Jen jeden člověk je tentokrát na řadě. Tentokrát to nejsi ty.“

V předvečer jednoho takového útoku se reportérka serveru Politico připravovala na nejhorší. Sbalila dokumenty, vodu a lékárničku. Oblékla si nové pyžamo, aby v případě, že ji najdou pod troskami, vypadala důstojně. „Facka, kterou jsem si dala, byla připomínkou, že jsem znovu zapomněla koupit píšťalku. Křik by mě mohl stát život, vzduch je pod sutinami vzácný,“ vzpomíná.

Noc byla plná výbuchů a zoufalých zpráv mezi blízkými. „Jsi v pořádku?“ se stalo nejčastější větou. Někteří se snažili odvést pozornost nákupy na internetu, jiní si rezervovali hotel. „Během útoku jsem si dala chleba se sádlem, rajčetem a cibulí, objala kocoura a objednala si nové květiny,“ popisuje psycholožka Olga Solomka, jak se lidé vyrovnávají s neustálým stresem.

Po spánku na tvrdé podlaze bolí tělo, ale spánek spíše ubližuje než pomáhá. I přesto Ukrajinci ráno vstávají a pokračují ve svém životě, i když donedávna s vědomím, že jejich nejsilnější spojenec – Spojené státy – je možná definitivně opouští.

Ukrajina stále není schopna vyvinout vlastní systém protivzdušné obrany, který by se vyrovnal americkým Patriotům. Evropská pomoc nestačí a je zpožděná. Mezitím Rusko během vypaluje stovky raket a dronů na Ukrajinu během jediného dne.

I přesto život v Kyjevě nezastavuje. Obchody zůstávají otevřené, nemocnice ošetřují raněné. „Zajímavé je, že přes den se nikdo neptá, jaká byla noc. Všichni jsou totiž na stejné lodi. A když se ve 12 vidíme, víme, že jsme přežili,“ říká Vladyslav Faraponov, 27letý ředitel Institutu amerických studií.

Dnešní realita války v Kyjevě je kombinací fyzické a psychické vyčerpanosti. Lidé stále fungují, ale jsou na hraně. „Dnes jsem se omlouval zubaři, že jdu pozdě. Řekl jen: ‘Co blázníte, všichni vypadají, jako by pařili celou noc,’“ dodává Faraponov.

Ukrajinci si začínají uvědomovat, že jejich prosby o pomoc se stávají jen voláním do prázdna. Trpění, které dříve vyvolávalo vlnu mezinárodní solidarity, se pro západní svět stalo běžnou kulisou, na kterou si už zvykli.

Naděje pomalu mizí, kapka po kapce. Každé „znepokojení“ místo konkrétních činů, každé odkládání vojenské pomoci, každé ticho ohledně zmrazených ruských aktiv zhoršuje víru lidí, kteří každou noc bojují o přežití. A přesto ráno vstávají, protože nemají jinou možnost.