Vojenský zásah proti Íránu zpomalil jeho jaderný program. Existuje ale i lepší cesta

Někteří odborníci navíc varují, že útok může mít opačný efekt – může íránský režim přesvědčit, že jedinou zárukou bezpečnosti je vlastnictví jaderné zbraně.

Podle Stephena Collinse, profesora vládních a mezinárodních vztahů z Kennesaw State University, ukazuje historie jaderného odzbrojování, že vojenské útoky mají jen omezený dopad, zatímco diplomacie se ukazuje jako efektivnější a trvalejší cesta.

V minulosti k vojenským zásahům sáhl například Izrael, když v roce 1981 zničil irácký reaktor Osirak a v roce 2007 syrský objekt Kibar. Ani jeden zásah ale nezastavil snahu těchto států získat jadernou zbraň – naopak ji často ještě urychlil.

Diplomacie naopak vedla ke zrušení jaderných programů například v Argentině, Brazílii, Jižní Koreji, Tchaj-wanu, Jihoafrické republice nebo Libyi. Klíčovou roli v těchto případech hrály mezinárodní sankce, ekonomický tlak a nabídky technologické či bezpečnostní spolupráce.

Například Jižní Afrika se jaderného arzenálu vzdala v roce 1991, především kvůli obavám, že by zůstala izolovaná od mezinárodního společenství kvůli apartheidu. Libye zase uzavřela svůj program v roce 2003 výměnou za ukončení sankcí a normalizaci vztahů se Západem.

Diplomatické snahy měly smíšené výsledky u Severní Koreje, která sice na čas přistoupila na inspekce a omezení svého programu, ale nakonec je porušila a dnes disponuje desítkami jaderných hlavic. Někteří analytici tvrdí, že diplomatický proces mohl být úspěšnější, kdyby americká administrativa George W. Bushe nezměnila kurz a nezařadila KLDR mezi tzv. „osu zla“.

Zřejmě nejvýraznějším úspěchem diplomacie v posledních letech byla dohoda JCPOA z roku 2015, kterou vyjednaly USA, Írán a pět světových mocností. Írán se tehdy zavázal omezit svůj jaderný program výměnou za zrušení sankcí. Agentura OSN v roce 2016 potvrdila, že Írán podmínky dohody plní.

Dohodu však narušilo rozhodnutí Donalda Trumpa v roce 2018, kdy USA od dohody jednostranně odstoupily a obnovily sankce. Írán následně obnovil obohacování uranu.

Trump sice po nedávném útoku projevil ochotu jednat, ale experti varují, že kombinace vojenského nátlaku a vyjednávání spíše snižuje šance na dohodu. Země jsou totiž méně ochotné vzdát se zbraní, pokud se cítí ohrožené.

Obnovení dohody typu JCPOA sice nevyřeší všechny problémy ve vztazích USA–Írán, ale mohlo by obnovit důvěru a přispět k regionální stabilitě. Írán v minulosti ukázal, že je ochoten spolupracovat, pokud je dohoda férová a přináší konkrétní výhody. Diplomacie tak zůstává nejúčinnějším nástrojem v boji proti šíření jaderných zbraní.