Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa pozastavit třináctidenní letní bombardovací kampaň proti Íránu jasně ukazuje limity samotné vojenské síly. Přestože nálety způsobily obrovské škody a stály životy tisíců lidí, Teherán se nepodařilo přimět ke kapitulaci. Washington tak zjišťuje, že bez rozsáhlé pozemní operace, do níž se mu vůbec nechce, nedokáže své maximální požadavky prosadit.
Z pohledu Bílého domu vyvolává současná situace otázku, zda Írán v tomto konfliktu fakticky nezískává navrch. Nejde o klasické vojenské vítězství, neboť íránské ztráty jsou obrovské – o život přišlo podle odhadů na 3 500 lidí a škody na infrastruktuře dosahují stovek miliard dolarů. Pro Teherán však bylo primárním cílem pouhé přežití režimu a schopnost nadále ohrožovat námořní trasu v Hormuzském průlivu, což se mu dosud daří.
Posledních pět měsíců asymetrického konfliktu ukázalo, jak dokáže odhodlaný soupeř využít výhod vlastního terénu. Íránu s jeho rozsáhlým a hornatým územím stačí udržovat v provozu jen část svého raketového a dronového arzenálu, aby odstrašil obchodní lodě od průjezdu klíčovou úžinou. Nedávné útoky na ropné tankery u pobřeží Ománu potvrzují, že teheránské síly mají stále dostatečnou kapacitu k narušení světové dopravy.
Spojené státy mezitím do bombardování investovaly desítky miliard dolarů a spotřebovaly obrovské množství drahé přesné munice. Podle analytických odhadů americká armáda vystřílela značnou část svých zásob střel s plochou dráhou letu Tomahawk a JASSM. Nahrazení těchto zbraní přitom může trvat celé roky, což vyvolává odborné debaty o rychlosti, s jakou Pentagon své strategické rezervy vyčerpává.
Ještě vážnější situace panuje u obranných systémů Patriot, jejichž zásoby zachytávacích raket klesly téměř na polovinu. Tento úbytek zpochybňuje schopnost Washingtonu dlouhodobě chránit vlastní základny v Perském zálivu. Americký prezident se sice pokusil část viny svalit na vojenskou pomoc Ukrajině, nicméně Kyjev nikdy střely s plochou dráhou letu nedostal a dodávky protivzdušné obrany nedosahovaly takového objemu, jaký padl během několika týdnů bojů na Blízkém východě.
Situaci v regionu navíc dále komplikují íránští spojenci v Jemenu. Hútíové se v první fázi jarních bojů drželi stranou, ale v reakci na snahu Saúdské Arábie přesměrovat ropný export přes Rudé moře své útoky výrazně stupňují. Jejich nedávný úder na saúdskou rafinerii v Džízánu ukazuje, že se konflikt nekontrolovaně rozšiřuje i na další strategické trasy.
Cíle, které si Washington v konfliktu vytyčil, přitom zůstávají maximální, ať už jde o svržení režimu, zničení raketového programu nebo zamezení vývoji jaderné zbraně. Bez nasazení desítek tisíc pozemních vojáků k okupaci Teheránu však nemá Bílý dům páku, jak tyto požadavky vynutit. Úvahy o bombardování civilní energetické sítě se navíc potýkají s rizikem obvinění z válečných zločinů, a proto od nich americká administrativa raději ustoupila.
Podle bezpečnostních expertů se tak vytváří patová situace, v níž má Teherán paradoxně výhodu v možnosti stupňovat tlak. Íránský režim může protahovat mírová jednání, vyčkávat na obnovení amerických náletů a následným blokováním Hormuzského průlivu vyhnat ceny ropy do výšek, které budou pro Bílý dům politicky neúnosné. Tento stav vyhovuje Teheránu i s ohledem na blížící se podzimní volby v USA, kde je válka mezi veřejností značně nepopulární.
I když je dočasné příměří a návrat k jednacímu stolu pro Washington nejméně špatnou variantou, z dlouhodobého hlediska Írán skutečným vítězem není. Západní sankce a obrovské škody na infrastruktuře znamenají, že bez dohody se Spojenými státy nebude tamní ekonomika schopna obnovy. Neudržitelná situace tak staví obě strany před nutnost hledat kompromis, přestože k němu vede velmi složitá cesta.
V Česku právě dnes začíná tropická epizoda, která bude v některých oblastech pokračovat i o víkendu. Potvrzuje to nová výstraha Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), jejímž prostřednictvím varují meteorologové před vysokými teplotami a nebezpečím požárů. Experti zároveň avizují další výstrahu před vedry v příštím týdnu.
Tropické noci dokážou proměnit usínání v nekonečné trápení a samotná obava z nevyspání celou situaci ještě zhoršuje. Podle odborníků se psychický tlak spojený s nemožností usnout v horku rychle mění ve fyzickou i mentální zátěž. Lidé začnou sledovat hodiny, úzkostlivě počítají zbývající čas do budíku a snaží se usnout na sílu. Pokud nevlídné podmínky trvají několik nocí za sebou, akumulovaný spánkový dluh negativně ovlivňuje náladu, zvyšuje podrážděnost a snižuje schopnost čelit běžnému dennímu stresu.
Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa pozastavit třináctidenní letní bombardovací kampaň proti Íránu jasně ukazuje limity samotné vojenské síly. Přestože nálety způsobily obrovské škody a stály životy tisíců lidí, Teherán se nepodařilo přimět ke kapitulaci. Washington tak zjišťuje, že bez rozsáhlé pozemní operace, do níž se mu vůbec nechce, nedokáže své maximální požadavky prosadit.
Americká armáda zmařila překvapivý raketový útok z Íránu a spojila síly se Saúdskou Arábií k odvetným úderům na pozice proíránských milic v Íráku. K obnovení bojových akcí došlo poté, co Teherán odpálil sérii balistických střel namířených na americké vojenské základny na Blízkém východě, konkrétně v Jordánsku. Všechny íránské rakety byly podle amerického centrálního velení včas zachyceny a zničeny.
Změny v evidenci obětí amerických vojáků v kontextu konfliktu s Íránem vyvolávají řadu otázek a pochybností. Když ministerstvo obrany před týdnem z oficiálního webu dočasně odstranilo údaje o čtyřech nedávno padlých vojácích, zdůvodňovalo tento krok pouhou technickou chybou a dočasným výpadkem systému. Vývoj posledních dnů ale podle CNN ukazuje, že šlo o daleko složitější proces. Reakce Pentagonu tak zapadá do širšího vzorce chování Trumpovy administrativy, která se opakovaně potýká s politicky citlivou tématikou vojenských ztrát.
Německý spolkový kancléř Friedrich Merz rázně odmítl původní návrh rozpočtu Evropské unie, který v objemu téměř dvou bilionů eur předložila Evropská komise. Na společné tiskové konferenci s irským premiérem Micheálem Martinem v Dublinu prohlásil, že chystaný finanční plán je zcela nevyvážený a nepřijatelný. Merz zdůraznil, že Unie vyžaduje plošné škrty dosahující výše několika stovek miliard eur, aniž by však upřesnil, zda trvá na dříve zmiňované redukci ve výši čtyř set miliard eur.
Spojené státy se v kontextu obnoveného vojenského konfliktu s Íránem znovu potýkají s iluzí takzvaného klamu utopených nákladů, který v minulosti opakovaně vedl k prodlužování neúspěšných zahraničních intervencí. Vstup do války se teheránským režimem se ukázal jako strategický omyl, neboť původních cílů, kterými bylo zamezení Íránu v získání jaderné zbraně a zničení jeho schopnosti projektovat sílu za hranice, nebylo dosaženo. Írán si podle webu National Interest stále udržuje sedmdesát procent své předválečné raketové kapacity, zatímco americká strana čelí vyčerpání zásob pokročilé munice a novým hospodářským tlakům na globálních energetických trzích.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal hlavního velitele ozbrojených sil Oleksandra Syrského, čímž vyvrcholil týden plný dramatických změn ve vedení ukrajinské armády i ministerstva obrany. K tomuto kroku došlo krátce poté, co z funkce odešel také ministr obrany Mychajlo Fedorov, který byl veřejností považován za hlavního architekta úspěšné ukrajinské strategie bezpilotních letounů.
Spojené státy procházejí výraznou přehodnocovací fází své strategie v Tichomoří, v jejímž středu dochází k odsunutí Indie a naopak k upevnění pozice Japonska jako absolutně klíčového asijského spojence Washingtonu.
Globální finanční systém se může nacházet v bublině přehodnocení technologií umělé inteligence, která připomíná nemovitostní krizi z roku 2008. V rozhovoru pro server Politico na to upozornil generální tajemník Rady pro finanční stabilitu John Schindler. Reagoval tak na rekordní ocenění technologických společností a masivní příliv investic do odvětví umělé inteligence v posledních letech.
Kaspické moře se stává novým ohniskem globálního napětí. Největší vnitrozemské jezero světa totiž představuje pro Teherán i Moskvu zcela zásadní logistickou a obchodní tepnu. Význam této trasy dramaticky vzrostl v důsledku západních sankcí a námořních blokád v oblasti Perského i Ománského zálivu.
V největší íránské věznici Ghezel Hesar nedaleko Teheránu došlo k dramatickému vyostření protestů proti vlně poprav. Nejméně 1 500 vězňů odsouzených k trestu smrti zde vstoupilo do hromadné hladovky, přičemž někteří z nich si na znamení odporu dokonce sešili rty nití. Vlna nespokojenosti vypukla poté, co úřady přeložily šest mužů odsouzených za drogové delikty na samotky, což obvykle předchází bezprostřednímu výkonu trestu.