Uspořádat rozhovor s hlavou státu je obvykle na novináři, který musí oficiálně požádat o setkání. Avšak v případě běloruského diktátora Alexandra Lukašenka to bylo naopak. Od jara se jeho spojenci vytrvale snažili kontaktovat novináře Simona Shustera s nabídkou rozhovoru. Nebylo okamžitě zřejmé, co Bělorusové chtějí, jelikož se novinář zabýval spíše Ruskem a Ukrajinou. Lukašenkův režim platí za jeden z nejrepresivnějších a nejizolovanějších na světě, a má téměř nulové vztahy se čtyřmi z pěti sousedních států. Jeho závislost na Rusku je téměř stoprocentní. Od roku 2022 Rusko využívá Bělorusko jako hlavní základnu, výcvikové středisko a zdroj zásob pro svou invazi na Ukrajinu. Přestože Lukašenko se vyhnul přímému zapojení do bojů, Ukrajina i většina Evropy ho považují za Putinova spojence.
Během rozhovoru s Lukašenkovým úředníkem Shusterovi svitlo, že Bělorusko hledá cestu, jak zprostředkovat komunikaci s Amerikou. Lukašenko od začátku roku tajně jednal s Trumpovou administrativou a nabízel své služby jako prostředník s Putinem. Poradil americkým úředníkům, jak udržet jednání s Kremlem v chodu, a ujišťoval je, že Rusové jsou připraveni jednat v dobré víře, píše magazín Time.
Dokonce i v době, kdy intenzivně bombardovali Ukrajinu, Lukašenko tvrdil, že Putin chce mír. Běloruský diktátor naznačoval, že pokud se Trumpovi podaří uzavřít dohodu, získá Nobelovu cenu za mír „na stříbrném podnosu“.
Americká strana se do této hry zapojila. Už měsíc po Trumpově nástupu do úřadu navštívili Minsk američtí úředníci. Celkem se uskutečnilo nejméně pět návštěv. Tento tajný diplomatický kanál, který vedl přes Minsk až do Kremlu, pomohl zmírnit obraz Běloruska jako vyvrženeckého státu a vedl k propuštění několika prominentních politických vězňů.
Až později se ukázalo, že Lukašenko nejednal z vlastní iniciativy, ale spíše jako Putinova loutka. Američané měli sice pochybnosti, ale viděli v něm cenný kanál, jak se dostat k Putinovi.
John Coale, Trumpův bývalý právník, který se s Lukašenkem několikrát setkal, potvrdil, že skrze Lukašenka Američané prosazovali myšlenku summitu mezi Putinem a Trumpem. Doufali, že by to mohlo prolomit patovou situaci a umožnit Trumpovi jednat s Putinem tváří v tvář.
Návrh však narazil na různé překážky a diplomatické snahy uvízly na mrtvém bodě. Došlo dokonce k eskalaci hrozeb a urážek, na což Trump odpověděl zavedením vysokých cel na dovoz ruské ropy. Po celou dobu Lukašenko předával Američanům zprávu, že Putin chce mír a je připraven k ústupkům. Tyto signály povzbudily naděje v Bílém domě na brzký diplomatický průlom.
To nakonec vedlo k oznámení z 6. srpna, že se oba prezidenti brzy setkají. Válka by se tak po více než třech a půl letech mohla chýlit ke konci, ale osud Ukrajiny nyní leží v rukou dvou jaderných supervelmocí. Pro Lukašenka je důležité, jak se bude Trump chovat k Putinovi, a poradil mu, aby s ním jednal uctivě. „I když ti Putin nedává smysl, chovej se k němu jako k člověku,“ řekl mu a dodal, že pokud nebude jednat opatrně, mohl by se celý proces zhroutit.
Cesta do Běloruska je pro americké diplomaty kvůli sankcím komplikovaná. První cestu podnikl Christopher Smith, zástupce náměstka ministra zahraničí pro východní Evropu. Pod Bidenovou administrativou Smith prosazoval „maximální tlak“ na Lukašenka, ale tato politika měla opačný účinek a Bělorusko se stalo ještě více závislým na Rusku. Trump, který sliboval zlepšení vztahů s Ruskem, viděl v Lukašenkovi cestu, jak tyto cíle splnit. Lukašenko na oplátku propustil Američanku Anastassii Nuhfer, což Trumpova administrativa oslavovala jako diplomatické vítězství.
Na prvním setkání s Lukšenkem v únoru 2025 diktátor stanovil dvě základní pravidla: ať se ho nikdo nepokouší odtrhnout od Moskvy, a že o všech krocích bude s Putinem jednat. Tím potvrdil svou roli prostředníka, nikoli nezávislého hráče. Následovaly další návštěvy, například delegace vedená Johnem Coalem, který byl obdařen velkolepým obědem a dostal darem další politické vězně. To bylo prezentováno jako další důkaz úspěšné diplomacie. Nicméně, na červnové schůzce s americkou delegací Lukašenko tvrdil, že Trump musí k Putinovi jednat s respektem a nesmí ho ponižovat, jinak by mohla jednání skončit dřív, než by začala.
Lukašenko v rozhovoru opakovaně zdůrazňoval, že za válku může Ukrajina, a že by bylo spravedlivé, kdyby se jednání mezi Trumpem a Putinem konala bez Zelenského. „Nejdřív se dohodněte s Putinem, a pak pozvěte Zelenského. To by vypadalo důstojně,“ navrhoval. Stejně tak odmítl účast Evropy s tím, že se Spojené státy mohou dohodnout s Putinem a Evropa pak bude muset akceptovat cokoliv, co bude dohodnuto. Toto stanovisko se shodovalo s postoji Trumpových poradců, kteří Evropany na jednání také nechtěli.
Během celé doby Lukašenko neustále tvrdil, že Putin chce mír, a to i navzdory tomu, že ruské síly zintenzivňovaly útoky na ukrajinská města. Teprve nedávno, v rozhovoru s novinářem Simonem Shusterem, přiznal, že válka nešla podle Putinových představ a že Putin mnoha věcí lituje. Přesto mu Lukašenko radí, aby si Trump získal Putina tím, že formálně uzná ruskou anexi čtyř ukrajinských oblastí.
Shusterovi to Lukašenko řekl se zdrženlivou poznámkou, že by to „pravděpodobně“ uspokojilo Putinovy imperiální ambice a zabránilo mu v další expanzi. I když se Lukašenko snažil vystupovat jako čestný zprostředkovatel, jeho poselství bylo zřetelné: je nebezpečné jednat s Putinem tvrdě. Ironií je, že to byl právě Trump, kdo začal jednat razantně, což se nakonec ukázalo jako účinný způsob, jak Putina přimět k jednání.
Britská politická scéna i veřejnost ostře odsuzují pokračující protipřistěhovalecké nepokoje v Severním Irsku, přičemž vlna kritiky se nyní masivně obrací také proti miliardáři Elonu Muskovi. Během druhé noci násilností v Belfastu maskovaní muži opět zapalovali domy a automobily při cíleném vyhledávání osob, které považovali za imigranty. Britský ministr pro Severní Irsko Hilary Benn označil tyto incidenty za čisté rasistické hrdlořezství.
Vzájemné údery mezi Spojenými státy a Íránem ukazují, jak výrazně se proměnila povaha mezinárodní diplomacie. Americká armáda v úterý 9. června zaútočila na cíle v Íránu v reakci na sestřelení vrtulníku poblíž Hormuzského průlivu.
Kvůli uzavření Hormuzského průlivu v důsledku války s Íránem se řada států snaží oslovit americkou vládu s projekty, které by mohly nabídnout alternativní zdroje energie. Země od Surinamu až po Sýrii v současné situaci spatřují příležitost zařadit se mezi bezpečné dodavatele. Vzhledem k tomu, že rostoucí ceny pohonných hmot negativně ovlivňují popularitu prezidenta Donalda Trumpa, nacházejí tyto státy ve Washingtonu otevřené dveře. Spojené státy se podle vyjádření zástupců Bílého domu a ministra energetiky Chrise Wrighta snaží ve spolupráci se spojenci diverzifikovat dodavatelské řetězce a omezit závislost na rizikových dopravních uzlech.
Americká administrativa se znovu pokouší potvrdit svůj základní předpoklad, který dosavadní průběh války v Íránu spíše vyvrací, a sice že tvrdé údery ze strany vojensky podstatně silnějších Spojených států donutí Teherán ke kapitulaci. Prezident Donald Trump nařídil ve středu nové útoky na řadu íránských cílů jen několik hodin poté, co Islámskou republiku obvinil z natahování času a odmítání dohody s tím, že z Američanů dělají hlupáky.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že „miluje inflaci“, zatímco spotřebitelské ceny ve Spojených státech minulý měsíc rostly nejrychlejším tempem za poslední tři roky. Údaje Úřadu pro statistiku práce ukázaly, že ceny v květnu meziročně vzrostly o 4,2 procenta. Tento nárůst oproti dubnovým 3,8 procenta byl způsoben především stoupajícími náklady na energie v důsledku americko-izraelské války v Íránu. Prezident v Bílém domě doslova řekl, že tato čísla jsou skvělá a že inflaci opravdu miluje, zároveň však slíbil, že po skončení konfliktu s Íránem poletí ceny dolů jako kámen, načež americká armáda provedla další noční bombardování íránského území.
Spojené státy a Írán spolu již druhý den v řadě svádějí vzdušné souboje napříč Blízkým východem, čímž vážně ohrožují křehké příměří uzavřené v letošním dubnu. Americké ústřední velitelství Centcom oznámilo, že dokončilo vlnu sebeobranných úderů zaměřených na vojenská, sledovací a radarová stanoviště v jižním Íránu. K této akci došlo poté, co prezident Donald Trump pohrozil tvrdým úderem a prohlásil, že Teheránu trvá vyjednání trvalé mírové dohody příliš dlouho.
Počasí se nezmění k lepšímu ani zítra, vyplývá z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Tentokrát mohou dokonce udeřit i bouřky, ojediněle spadne až 20 milimetrů srážek. Deštník se tedy nepochybně bude hodit.
Výpověď Sarah Kellenové, ženy zneužívané americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem, před vyšetřovací komisí americké Sněmovny reprezentantů je velkým tématem ve Velké Británii. Kellenová totiž uvedla, že byla na večeři v apartmánech bývalého prince Andrewa v Buckinghamském paláci. Informovala o tom BBC.
Česko zasáhla ve středu odpoledne velmi smutná zpráva. Ve věku 92 let zemřela Zdena Mašínová, dcera odbojáře Josefa Mašína a sestra kontroverzně vnímaných bratří Mašínů. O úmrtí Mašínové informoval historik Petr Blažek.
Přijetí eura by v Česku ještě výrazněji zdražilo bydlení, dále by mohlo snížit porodnost, ukazuje mezinárodní výzkum. Koruna nyní funguje jako pojistka před dražším bydlením, tvrdí ekonom Lukáš Kovanda.
Bilance padlých ruských vojáků od začátku invaze na Ukrajinu před více než čtyřmi lety dosáhla podle nových dat britské zpravodajské služby GCHQ téměř půl milionu. Ředitelka úřadu Anne Keast-Butlerová ve svém premiérovém projevu v čele instituce upozornila, že okupační armáda poprvé od závěru roku 2022 vykazuje na frontě zřetelný ústup. Tyto vládní údaje jsou znatelně vyšší než statistiky nezávislých exilových titulů Mediazona a Meduza, které na základě analýz dědických spisů dosud uváděly 352 tisíc mrtvých. Podle šéfky britské rozvědky však nejnovější poznatky potvrzují, že realita už atakuje půlmilionovou hranici.
Evropská unie zvažuje, že by novým členským státům po jejich vstupu na několik let odepřela právo veta. Cílem tohoto kroku je učinit rozšiřování unijního bloku politicky průchodnějším v době, kdy se unie snaží o přijetí nových členů ještě před koncem tohoto desetiletí. Podle návrhů, kterými se zabývá Evropská komise, by kandidátské země po integraci automaticky nezískaly možnost blokovat zahraničněpolitická rozhodnutí či jiné záležitosti vyžadující jednomyslný souhlas, jako jsou například daňové otázky. Opatření by se týkalo Moldavska nebo států západního Balkánu.