Uspořádat rozhovor s hlavou státu je obvykle na novináři, který musí oficiálně požádat o setkání. Avšak v případě běloruského diktátora Alexandra Lukašenka to bylo naopak. Od jara se jeho spojenci vytrvale snažili kontaktovat novináře Simona Shustera s nabídkou rozhovoru. Nebylo okamžitě zřejmé, co Bělorusové chtějí, jelikož se novinář zabýval spíše Ruskem a Ukrajinou. Lukašenkův režim platí za jeden z nejrepresivnějších a nejizolovanějších na světě, a má téměř nulové vztahy se čtyřmi z pěti sousedních států. Jeho závislost na Rusku je téměř stoprocentní. Od roku 2022 Rusko využívá Bělorusko jako hlavní základnu, výcvikové středisko a zdroj zásob pro svou invazi na Ukrajinu. Přestože Lukašenko se vyhnul přímému zapojení do bojů, Ukrajina i většina Evropy ho považují za Putinova spojence.
Během rozhovoru s Lukašenkovým úředníkem Shusterovi svitlo, že Bělorusko hledá cestu, jak zprostředkovat komunikaci s Amerikou. Lukašenko od začátku roku tajně jednal s Trumpovou administrativou a nabízel své služby jako prostředník s Putinem. Poradil americkým úředníkům, jak udržet jednání s Kremlem v chodu, a ujišťoval je, že Rusové jsou připraveni jednat v dobré víře, píše magazín Time.
Dokonce i v době, kdy intenzivně bombardovali Ukrajinu, Lukašenko tvrdil, že Putin chce mír. Běloruský diktátor naznačoval, že pokud se Trumpovi podaří uzavřít dohodu, získá Nobelovu cenu za mír „na stříbrném podnosu“.
Americká strana se do této hry zapojila. Už měsíc po Trumpově nástupu do úřadu navštívili Minsk američtí úředníci. Celkem se uskutečnilo nejméně pět návštěv. Tento tajný diplomatický kanál, který vedl přes Minsk až do Kremlu, pomohl zmírnit obraz Běloruska jako vyvrženeckého státu a vedl k propuštění několika prominentních politických vězňů.
Až později se ukázalo, že Lukašenko nejednal z vlastní iniciativy, ale spíše jako Putinova loutka. Američané měli sice pochybnosti, ale viděli v něm cenný kanál, jak se dostat k Putinovi.
John Coale, Trumpův bývalý právník, který se s Lukašenkem několikrát setkal, potvrdil, že skrze Lukašenka Američané prosazovali myšlenku summitu mezi Putinem a Trumpem. Doufali, že by to mohlo prolomit patovou situaci a umožnit Trumpovi jednat s Putinem tváří v tvář.
Návrh však narazil na různé překážky a diplomatické snahy uvízly na mrtvém bodě. Došlo dokonce k eskalaci hrozeb a urážek, na což Trump odpověděl zavedením vysokých cel na dovoz ruské ropy. Po celou dobu Lukašenko předával Američanům zprávu, že Putin chce mír a je připraven k ústupkům. Tyto signály povzbudily naděje v Bílém domě na brzký diplomatický průlom.
To nakonec vedlo k oznámení z 6. srpna, že se oba prezidenti brzy setkají. Válka by se tak po více než třech a půl letech mohla chýlit ke konci, ale osud Ukrajiny nyní leží v rukou dvou jaderných supervelmocí. Pro Lukašenka je důležité, jak se bude Trump chovat k Putinovi, a poradil mu, aby s ním jednal uctivě. „I když ti Putin nedává smysl, chovej se k němu jako k člověku,“ řekl mu a dodal, že pokud nebude jednat opatrně, mohl by se celý proces zhroutit.
Cesta do Běloruska je pro americké diplomaty kvůli sankcím komplikovaná. První cestu podnikl Christopher Smith, zástupce náměstka ministra zahraničí pro východní Evropu. Pod Bidenovou administrativou Smith prosazoval „maximální tlak“ na Lukašenka, ale tato politika měla opačný účinek a Bělorusko se stalo ještě více závislým na Rusku. Trump, který sliboval zlepšení vztahů s Ruskem, viděl v Lukašenkovi cestu, jak tyto cíle splnit. Lukašenko na oplátku propustil Američanku Anastassii Nuhfer, což Trumpova administrativa oslavovala jako diplomatické vítězství.
Na prvním setkání s Lukšenkem v únoru 2025 diktátor stanovil dvě základní pravidla: ať se ho nikdo nepokouší odtrhnout od Moskvy, a že o všech krocích bude s Putinem jednat. Tím potvrdil svou roli prostředníka, nikoli nezávislého hráče. Následovaly další návštěvy, například delegace vedená Johnem Coalem, který byl obdařen velkolepým obědem a dostal darem další politické vězně. To bylo prezentováno jako další důkaz úspěšné diplomacie. Nicméně, na červnové schůzce s americkou delegací Lukašenko tvrdil, že Trump musí k Putinovi jednat s respektem a nesmí ho ponižovat, jinak by mohla jednání skončit dřív, než by začala.
Lukašenko v rozhovoru opakovaně zdůrazňoval, že za válku může Ukrajina, a že by bylo spravedlivé, kdyby se jednání mezi Trumpem a Putinem konala bez Zelenského. „Nejdřív se dohodněte s Putinem, a pak pozvěte Zelenského. To by vypadalo důstojně,“ navrhoval. Stejně tak odmítl účast Evropy s tím, že se Spojené státy mohou dohodnout s Putinem a Evropa pak bude muset akceptovat cokoliv, co bude dohodnuto. Toto stanovisko se shodovalo s postoji Trumpových poradců, kteří Evropany na jednání také nechtěli.
Během celé doby Lukašenko neustále tvrdil, že Putin chce mír, a to i navzdory tomu, že ruské síly zintenzivňovaly útoky na ukrajinská města. Teprve nedávno, v rozhovoru s novinářem Simonem Shusterem, přiznal, že válka nešla podle Putinových představ a že Putin mnoha věcí lituje. Přesto mu Lukašenko radí, aby si Trump získal Putina tím, že formálně uzná ruskou anexi čtyř ukrajinských oblastí.
Shusterovi to Lukašenko řekl se zdrženlivou poznámkou, že by to „pravděpodobně“ uspokojilo Putinovy imperiální ambice a zabránilo mu v další expanzi. I když se Lukašenko snažil vystupovat jako čestný zprostředkovatel, jeho poselství bylo zřetelné: je nebezpečné jednat s Putinem tvrdě. Ironií je, že to byl právě Trump, kdo začal jednat razantně, což se nakonec ukázalo jako účinný způsob, jak Putina přimět k jednání.
Prezident Petr Pavel v úterý potřetí ve funkci předá státní vyznamenání. Z publika však bude oceněným tleskat jen jeden ze dvou žijících exprezidentů. Na Pražský hrad dorazí pouze Václav Klaus. Pavlův předchůdce v úřadu Miloš Zeman totiž pokračuje v rekonvalescenci po nedávné operaci zad.
Felix Slováček už je sice dávno v důchodovém věku, přesto i po osmdesátce neustále pracuje. Momentálně na novém projektu, který je velmi osobní. Známý saxofonista totiž předem odhalil, v čem spočívá.
Simona Stašová zasvětila lidi do tajů vlastní rodiny, jejíž nejvýraznější postavou je samozřejmě její maminka Jiřina Bohdalová. Málo se ale ví o švédské rodinné větvi. Stašová už se pomalu těší na nevlastní dceru.
Počasí v Evropě má už dnes ovlivnit výrazná tlaková níže, jejíž projevy se nevyhnou ani České republice. Podle meteorologů je nutné počítat se silnějším větrem, jehož rychlost ale nebude úplně extrémní. Vyplývá to z příspěvku Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na sociální síti X.
Zítra budou do Vánoc zbývat přesně dva měsíce. Česká televize si tak řekla, že je nejvyšší čas odhalit stěžejní okamžiky vánočního programu. Diváci se mohou těšit na nové pohádky, Karla Šípa s Všechnopárty či speciální vydání StarDance.
Malá skupina poslanců britského parlamentu požaduje, aby vláda formálně odebrala tituly princi Andrewovi. Lídři SNP (Skotská národní strana) ve Westminsteru, Stephen Flynn, podali návrh, který by vládu vyzval k legislativnímu kroku, jenž by Andrewovi odebral vévodský titul. I když se k návrhu připojilo pouze 14 poslanců a vláda není povinna jednat, dává to politikům příležitost vyjádřit svou vůli jednat. Zároveň to poukazuje na možné cesty, jakými by mohl Andrew o zbylé tituly přijít.
Moskva rychle zareagovala na koordinované sankce USA namířené proti jejím dvěma největším ropným společnostem, Rosněfťu a Lukoilu. Ruské ministerstvo zahraničí označilo opatření za „kontraproduktivní“ a varovalo Trumpovu administrativu, že selžou. Zároveň obvinilo Evropskou unii, že se nedokáže smířit s neúčinností vlastních sankcí.
Po letech izolace od následků války Vladimira Putina začíná ruská ekonomika konečně pociťovat dopady. Rychlá proměna politických nálad to jen podtrhuje. Zatímco v srpnu si prezidenti Donald Trump a Vladimir Putin potřásli rukama na červeném koberci na Aljašce, o měsíc později už Trump nazval Rusko „papírovým tygrem“. Ještě významnější než tato urážka bylo to, co následovalo: poté co prezident Trump upozornil na nedostatek paliva a výpadky dodávek, začala o problémech psát i Moskvou přísně kontrolovaná média. „Už nelze popírat známky nedostatku benzinu v regionech,“ psala tamní média, která se obvykle snaží neúspěchy skrývat.
Vysocí představitelé NATO a španělské vlády se s relativním klidem staví k nejnovějším hrozbám amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten pohrozil, že Španělsko potrestá za jeho nedostatečné výdaje na obranu. Jeden z vysokých důstojníků NATO v Bruselu uvedl, že „hrozba není brána na vojenské úrovni vážně“ a Španělé reagují pokojně.
Evropští lídři se na summitu v Bruselu pustili do diskuse o Ukrajině, nyní už bez přítomnosti prezidenta Volodymyra Zelenského. Klíčovým a nejproblematičtějším bodem jednání je otázka, co s ruskými zmrazenými aktivy, z nichž většina je uložena ve finančním depozitáři Euroclear se sídlem v Belgii.
V době, kdy probíhá demolice Východního křídla Bílého domu, části budovy, která byla po desetiletí spojena s prvními dámami Spojených států, zachovává Melania Trumpová mlčení. První dáma se veřejně nevyjádřila ke zbourání Východního křídla, jež sloužilo jako sídlo prezidentských manželek od administrativy Carthera. Tato demolice přitom narušila kancelářské prostory jejího týmu a vynutila si zastavení prohlídek Bílého domu pro veřejnost.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová ve čtvrtek prohlásila, že jakýkoli krok Evropské unie ke konfiskaci ruských aktiv držených na účtech společnosti Euroclear povede k „bolestivé reakci“ ze strany Ruska. Zacharovová uvedla, že EU nemá žádné zákonné prostředky k zabavení ruského majetku. Jeho konfiskace by tak byla považována za „krádež“.