Třetí den COP31 přinesl ostré projevy světových lídrů. Zazněla i obvinění jednotlivých států

Během svého energického vystoupení premiérka připomněla oficiální data OSN, která ukazují, že i při stoprocentním dodržení všech dosavadních závazků směřuje planeta k oteplení o 2,6 stupně Celsia, přičemž na základě současných politik se globální teplota vyšplhá až o 2,8 stupně. Podle jejích slov nelze takzvaný overshoot neboli překročení limitů brát jako nový cíl, ale jako nebezpečný dluh na teple, který byl bezohledně vypůjčen na úkor budoucnosti příštích generací.

V souvislosti s financováním boje proti klimatické krizi předložila barbadoská předsedkyně vlády konkrétní požadavky na levnější finanční zdroje pro rozvojové země a na zavedení doložek o automatickém pozastavení splácení mezinárodních půjček v případě výskytu ničivých přírodních katastrof. Zdůraznila přitom, že probíhající klimatická krize se neohlíží na geopolitické spory a s nikým nevyjednává, což vyžaduje okamžitou a solidární akci celého světa.

Na vážné dopady probíhajících konfliktů na životní prostředí upozornil íránský prezident Masúd Pezeškiján, který označil přírodu za tichou a často přehlíženou oběť válek. Uvedl, že ničivé stopy po ozbrojených střetech zůstávají v krajině dlouho poté, co boje utichnou, a připomněl, že planeta není výhradním dědictvím jediného národa, jelikož mír představuje základní předpoklad pro jakoukoliv ochranu přírody.

S naléhavými výzvami vystoupili rovněž představitelé afrických států, mezi nimiž dominoval prezident Botswany Duma Gideon Boko. Ten poukázal na fakt, že obrovské finanční nároky na nezbytnou mitigaci a adaptaci násobně přesahují reálné možnosti jeho země a řady dalších rozvojových států, a dodal, že v této situaci je včerejšek ideální dobou pro činy a zítřek již bude příliš pozdě.

Prezident Konga Felix Antoine Tshisekedi Tshilombo v této souvislosti varoval před snahami ponechat africký kontinent na okraji probíhající ekologické transformace a připomněl nutnost odzbrojit takzvanou válečnou ekonomiku, která je často poháněna dravou touhou po nerostných zdrojích. K těmto hlasům se připojil somálský prezident Hassan Sheikh Mohamud, jenž kritizoval skutečnost, že nejchudší státy nesou největší břemeno extrémního počasí, přestože k celkovým emisím přispívají jen minimálně.

Hluboké obavy o vlastní existenci na summitu tlumočili také představitelé ostrovních států, kteří čelí přímému ohrožení v důsledku stoupající hladiny oceánů. Prezident Palau Surangel Samuel Whipps mladší varoval, že klíčový cíl oteplení o 1,5 stupně Celsia se neustále vzdaluje, a připomněl svá dřívější ostrá slova o tom, že sledovat postupné ničení domovů je pro obyvatele ostrovů ještě horší než vojenské bombardování.

Prezident Mikronésie Wesley W. Simina podpořil naléhavé úsilí o cílené snižování emisí metanu, které představuje silný, avšak krátkodobě působící plyn, jenž významně přispívá k nebezpečnému oteplování. Prezident Malediv Mohamed Muizzu a komorský prezident Assoumani Azali shodně odmítli nespravedlivý systém mezinárodního financování a prohlásili, že ostrovní státy nemohou být nuceny zadlužovat se kvůli krizi, kterou nezpůsobily, jelikož rovnost a spravedlnost jsou pro ně podmínkou přežití.

Své varování před dopady klimatické změny přinesli i evropští státníci, mezi nimiž vyčníval rakouský prezident Alexander van der Bellen. Ten přinesl na řečnický pult láhev s vodou přímo z alpského prameniska a na tomto konkrétním příkladu demonstroval, že tradiční jistoty čisté vody a zasněžených hor berou za své, neboť letní sucha již zasahují i tradičně chráněné regiony.

Prezident Černé Hory Jakov Milatović následně seznámil účastníky konference s domácími kroky směřujícími k postupnému odklonu od uhlí a rozvoji takzvaného ekologického státu, čímž podtrhl nutnost národních reforem.