Druhé funkční období Donalda Trumpa ve funkci prezidenta Spojených států dramaticky mění podobu mezinárodní diplomacie. Místo pečlivě připravovaných setkání plných protokolárních formalit se návštěvy zahraničních státníků v Oválné pracovně mění v nepředvídatelné a často napjaté inscenace, které připomínají spíš televizní reality show než seriózní mezivládní jednání.
Výmluvným příkladem byl únorový incident s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Trump během veřejné části setkání Zelenskému ostře vyčetl nedostatečnou vděčnost za americkou pomoc. Situaci vyhrotil i viceprezident JD Vance, jehož komentáře celou atmosféru ještě více vyostřily. Následná roztržka vyústila až ve výhrůžku, že Spojené státy zcela ukončí podporu Ukrajině.
Podobně napjatá byla i schůzka s novým kanadským premiérem Markem Carneym. I zde se podle zákulisních informací atmosféra vyhrotila natolik, že tým kanadského lídra odcházel z Washingtonu spíše otřesen než posílen.
Bývalí diplomaté i současní politici se shodují, že jednání s Trumpem v jeho druhém prezidentském období vyžaduje zcela nové nastavení – psychické, taktické i mediální. „Musíte být připraveni spíš na zápas v kleci než na diplomatické rozhovory,“ komentoval situaci bývalý litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis.
Francouzský diplomat Gérard Araud, který v minulosti působil jako velvyslanec ve Washingtonu, tvrdí, že základní pravidlo zní: Trumpovi se nesmí veřejně odporovat. „Ztratil by tvář – a to nepřipustí. Je teď mnohem sebevědomější, než byl v roce 2017. Jeho styl je tvrdě transakční. Nejde o aliance, ale o obchody.“
Trump své jednání přizpůsobuje logice televizní produkce. Setkání nejsou uzavřená a diskrétní, ale naopak plná veřejných gest, výrazů moci a osobní dominance. Symbolické detaily – jako slavné „drtivé“ podání ruky s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem v roce 2017 – jsou jen vrcholkem ledovce. Araud dodnes vzpomíná, jak Macrona varoval: „Bude to brutální. Připrav se.“
Podle bývalého šéfa protokolu v Bidenově administrativě Rufuse Gifforda nelze spoléhat na dřívější diplomatické zvyklosti. „Schůzky, které měly dříve posílit lidské vztahy, se teď mění v arény nejistoty. Trump své hosty záměrně vyvádí z míry – a v tom vyniká.“
Výrazně se mění i povaha samotných setkání. Zatímco v minulosti prezidenti budovali osobní vztahy – jako třeba George W. Bush se svým mexickým protějškem – dnes se atmosféra kolem Bílého domu podobá spíše dvoru absolutistického monarchy.
Přístup k Trumpovi je podmíněn nejen pozicí státu, ale i osobní vazbou na prezidenta a jeho rodinu. Komu se podaří být Trumpovi sympatický, má větší šanci na úspěšné jednání. Ti ostatní musí počítat s tím, že budou veřejně napomenuti nebo ponižováni.
Napjaté očekávání panuje i před blížícím se setkáním izraelského premiéra Benjamina Netanjahua s Trumpem. Poté, co prezident veřejně pohrozil „tvrdým přístupem“ kvůli situaci v Gaze, izraelská vláda překvapivě rychle oznámila přijetí 60denního příměří. I nejbližší spojenci se tak zjevně snaží předejít konfliktu.
Zahraniční lídři si musí podle expertů osvojit nový způsob uvažování. „Musíte myslet jako televizní producent,“ tvrdí Landsbergis. „Trump nevnímá schůzky jako státnické události, ale jako příležitost pro vystoupení před kamerou.“
Přestože takové setkání může být pro menší státy riskantní, často představuje jedinou šanci, jak Trumpovi sdělit zásadní informace. Například pobaltské země vidí v přímém kontaktu jediný způsob, jak jej přesvědčit o nebezpečí ruské agrese.
Na mezinárodní scéně tak zavládla atmosféra opatrnosti a nepředvídatelnosti. Trump je podle Gérarda Arauda „jediný, kdo rozhoduje – a činí tak impulzivně“. Zatímco jeho příznivci oslavují prezidentovu rozhodnost a sílu, diplomaté po celém světě si zvykají na to, že Bílý dům už není chrámem diplomacie, ale kulisou mocenské podívané.
Donald Trump v nedávném rozhovoru pro televizi CNBC odmítl možnost, že by Spojené státy prodloužily stávající příměří s Íránem. Podle prezidenta je Washington nyní v natolik silné vyjednávací pozici, že nemá čas na další odklady a potřebuje dosáhnout definitivní dohody. Trump argumentuje, že prodlužování klidu zbraní by pouze nahrálo Íránu, který by jej využil k přeskupení svých vojenských sil. Prezident tvrdí, že během příměří se podařilo zlikvidovat většinu íránských raket, přestože se Teherán snaží zbytek svého arzenálu neustále přesouvat a skrývat před dalšími útoky.
Britský premiér Keir Starmer čelí vlně kritiky a sílícím výzvám k rezignaci. Důvodem je kontroverzní jmenování Petera Mandelsona do funkce velvyslance ve Spojených státech. Starmer důrazně odmítá tvrzení, že by úmyslně uvedl zákonodárce v omyl ohledně toho, jak k tomuto personálnímu kroku došlo. Během pondělního zasedání v parlamentu sice připustil, že k poslancům měly dorazit jiné informace, ale trval na své nevině v otázce záměrného klamání dolní sněmovny.
Aspirin je jedním z nejstarších a nejpoužívanějších léčiv, jehož kořeny sahají až do mezopotámského města Nippur před 4 400 lety. Tehdy lidé využívali vrbovou kůru, která obsahuje salicin, tedy látku velmi blízkou dnešní kyselině acetylsalicylové. Ačkoliv byla tato přírodní medicína dráždivější pro žaludek, položila základy pro moderní tlumení bolesti. Dnes vědci odhalují, že tato známá pilulka možná dokáže mnohem víc než jen tišit bolest.
Írán se stále potýká s téměř úplným výpadkem internetového připojení, který začal v únoru s vypuknutím válečného konfliktu. Přestože oficiální místa jako důvod uvádějí snahu o ochranu kybernetického prostoru, ani po vyhlášení příměří nebyly tyto restrikce odvolány. Vnitrostátní webové stránky a komunikační aplikace sice fungují, uživatelé však opakovaně narážejí na technické problémy a výpadky.
Válka s Íránem poškozuje vliv Spojených států ve světě a prohlubuje napětí s mnoha zeměmi, které již dříve pociťovaly důsledky nepředvídatelné politiky prezidenta Donalda Trumpa. Tento úpadek americké moci může být v budoucnu velmi obtížné zvrátit, zejména ve chvíli, kdy jej využívají soupeři jako Čína. Prezidentovy chaotické kroky a neustálé změny v cílech operací vyvolávají u spojenců čím dál větší nejistotu, píše magazín Politico.
Výsledek voleb v Maďarsku, ve kterých po šestnácti letech skončila vláda Viktora Orbána, vyvolal mezi evropskými ministry značnou úlevu. Litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys označil tuto změnu za skvělý vývoj pro Evropu a metaforicky dodal, že v unijním „hradu“ již nebude přítomen žádný „trojský kůň“. Zároveň však zdůraznil, že minulost by neměla být zapomenuta, a vyzval EU, aby pokračovala ve vyšetřování aktivit odcházejícího maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa a jeho údajného sdílení informací s Ruskem.
Současné příměří mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem je křehké a rozhovory o vyřešení komplexních problémů války zatím nepřinášejí výrazný pokrok. Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví takzvaný zmrazený konflikt. Ten není statický, ale představuje neukončenou válku, která pokračuje na nízké úrovni pod hranicí totálního vojenského střetu.
Černobylská havárie před 40 lety vedla k vytvoření uzavřené zóny o rozloze 2600 kilometrů čtverečních. Z místa nejhorší civilní jaderné katastrofy se však postupem času stala nechtěná přírodní rezervace. Absence lidí, zemědělství a komerčních aktivit umožnila přírodě, aby se na území vrátila. Oblast se tak stala rozsáhlou laboratoří pro znovudivokou přírodu.
Viceprezident JD Vance by měl v úterý odcestovat do Islámábádu v čele americké delegace, pokud Írán skutečně potvrdí svou účast na dalším kole mírových rozhovorů. Cesta se uskuteční v napjaté atmosféře, neboť se rychle blíží termín vypršení současného dvoutýdenního příměří. Spolu s viceprezidentem budou na cestě také zvláštní vyslanec Steve Witkoff a prezidentův zeť Jared Kushner.
Kanadský premiér Mark Carney ve svém desetiminutovém videoprojevu varoval, že dosud silné ekonomické vazby na Spojené státy představují pro zemi slabinu, kterou je nutné napravit. Podle něj se svět stal nebezpečnějším a rozdělenějším místem. Carney konstatoval, že USA zásadně změnily svůj přístup k obchodu a zavedly tarify na úrovni, jakou nebylo možné vidět od doby Velké hospodářské krize.
Evropské vlády se postupně odklánějí od využívání populárních aplikací pro zasílání zpráv, jako jsou WhatsApp a Signal. Státy včetně Francie, Německa, Polska, Nizozemska, Lucemburska a Belgie začaly zavádět vlastní, interní komunikační systémy určené pro vládní úředníky. Cílem je zamezit sdílení citlivých informací přes platformy, které nemají pod kontrolou. Podobnou cestou se vydává také NATO a Evropská komise plánuje přechod na zabezpečené vlastní řešení ještě do konce letošního roku.
Írán zvažuje svou účast na potenciálních mírových rozhovorech s USA, definitivní rozhodnutí však zatím nepadlo. Podle nejmenovaného vysoce postaveného íránského představitele je postoj Teheránu k těmto jednáním pozitivní. Americká delegace by měla brzy zamířit do Pákistánu na další kolo rozhovorů, ačkoliv íránská strana dosud svou účast nepotvrdila.