Friedrich Merz se stal novým německým kancléřem za mimořádně napjatých okolností. Jeho nástup k moci provázelo politické drama, když se po únorových parlamentních volbách snažil sestavit koaliční vládu. Po týdnech složitých vyjednávání dosáhl Merz dohody mezi svou Křesťanskodemokratickou unií (CDU) a středolevicovou Sociálnědemokratickou stranou Německa (SPD). Výsledkem byla křehká většina 13 hlasů ve Spolkovém sněmu, ale i tak Merz při prvním hlasování o důvěře neuspěl. Osmnáct členů jeho vlastní koalice hlasovalo proti, což je v poválečném Německu bezprecedentní.
Ačkoliv byl na druhý pokus zvolen, první neúspěch ukázal hlubší problém: nejen slabou vnitřní pozici samotného Merze, ale také strukturální omezení, která brání německé politice v razantních změnách. Nový kancléř sice nastupuje s vizí silnějšího Německa a Evropy, ale jeho plány narážejí na staré institucionální i kulturní překážky.
Jedním z hlavních problémů je takzvaná „dluhová brzda“, která byla přijata po finanční krizi v roce 2008. Ta omezuje roční schodek federálního rozpočtu na pouhých 0,35 % HDP a regionům – spolkovým zemím – zakazuje se zadlužovat vůbec.
Merz krátce po volbách požadoval výjimku pro výdaje na obranu, které by přesáhly 1 % HDP, s cílem vytvořit nejsilnější konvenční armádu v Evropě. Slíbil investice ve výši 1 bilionu eur během příštích deseti let. Odcházející parlament mu sice dal zelenou, zároveň ale zůstává otázkou, zda se podaří překonat hluboce zakořeněný odpor vůči dluhům a státním zásahům.
Historie německého státu je totiž spojena s opatrností vůči moci. Po druhé světové válce byla politická autorita záměrně oslabena decentralizací, federalismem a začleněním do mezinárodních struktur. Zatímco ekonomická síla rostla, politická rozhodnost zůstávala často omezena. Německo tak bylo vnímáno jako „ekonomický obr, ale politický trpaslík“ – fráze, kterou poprvé použil budoucí kancléř Willy Brandt.
Tato tradice opatrnosti se projevuje dodnes. V době narůstajících hrozeb – od ruské agrese na Ukrajině po sílící krajní pravici doma – Německo pod vedením předchozího kancléře Olafa Scholze nedokázalo účinně reagovat. Scholzův „semaforový“ kabinet se potýkal s vnitřními rozpory, zejména kvůli rozdílným postojům k výdajům, obraně a energetice. Jeho výzva z roku 2022 k „epochální změně“ zůstala nenaplněna.
Merz se nyní snaží napravit ztracený čas, ale jeho plány narážejí nejen na institucionální limity, ale i na ideologické dědictví. Ať už jde o fiskální konzervatismus, který Angela Merkelová obhajovala obrazem „švábské hospodyňky“, nebo o všeobecnou zdrženlivost vůči růstu státní moci, Merz čelí silné setrvačnosti. Ačkoliv slíbil obrovské investice do armády a infrastruktury, dosud nebyl vyčleněn ani jeden euro z těchto fondů.
Současně Německo trpí viditelným úpadkem infrastruktury – od silnic přes školy až po veřejné služby. I legendárně přesná německá železnice se stala terčem posměchu kvůli častým zpožděním. Tyto slabiny živí popularitu krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD), která těží z ekonomické frustrace především ve východních spolkových zemích. V posledních průzkumech dokonce předstihla CDU samotného Merze.
Pokud kancléř nezvládne proměnit své sliby ve skutečné reformy, Německo riskuje nejen další ekonomické zpomalení, ale i politický posun směrem k extremismu. V sázce je ale víc než jen domácí politika – celá Evropa čeká na to, zda se její největší ekonomika stane skutečným lídrem. V době, kdy hrozby z východu narůstají a Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa kolísají ve své ochotě chránit evropské spojence, potřebuje Evropská unie Německo, které bude jednat, nikoliv jen mluvit.
Zda Friedrich Merz tuto roli naplní, však zůstává otázkou. Jeho začátek ve funkci byl symbolický – silná slova, ale slabá podpora. Aby dokázal německý stát „odemknout“ z jeho vlastních pout, bude muset překonat nejen rozpočtová omezení, ale především mentální bloky zakořeněné hluboko v německé politické kultuře.
Donald Trump, prezident Spojených států, má před sebou dva zásadní testy, které rozhodnou, zda jeho politické manévry z něj udělají skutečného lídra nebo pouhého "tyrana". Jeho přístup k situacím v Gaze a na Ukrajině ukáže, zda je schopný ukázat se jako vůdce světového řádu, nebo zda jen manipuluje s ostatními státy, aby dosáhl osobních výhod, varuje CNN.
Válečná fronta na východě Ukrajiny, kde ukrajinští vojáci čelí stále sofistikovanějším ruským útokům dronů, se stává místem, kde se staré technologie, jako je rybářská síť, používají v boji proti high-tech hrozbám. Rybářské sítě, natažené na sloupech podél silnic, poskytují ukrajinským vojákům alespoň nějakou ochranu před ruskými drony, které stále častěji krouží nad jejich územím. Drony se zachytávají do pevných vláken sítí, což snižuje počet úspěšných zásahů.
Jordánsko, Spojené arabské emiráty a Izrael uskutečnily první letecké výsadky humanitární pomoci do Gazy po několika měsících, kdy se situace na území stále zhoršuje. Ačkoli tento krok měl za cíl zmírnit humanitární krizi, vyvolal také obavy o jeho efektivitu a bezpečnost.
Klimatické změny a extrémní povětrnostní jevy jako vlny veder, sucha, povodně a tropické cyklóny se stávají jedním z největších ohrožení lidského zdraví 21. století. Tyto události nejenže způsobují fyzické problémy, ale také mají vážný dopad na duševní pohodu, zejména u zranitelných skupin obyvatel, jako jsou ženy žijící ve chudých a venkovských oblastech.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že již nemá zájem o další rozhovory s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. V pondělí během rozhovoru pro média Trump uvedl, že i když měli s Putinem „velmi příjemné a respektující konverzace“, situace na Ukrajině se nezlepšila, což ho vede k rozhodnutí o ukončení dialogu.
Donald Trump s jistotou sobě vlastní prohlásil, že Spojené státy přeruší obchodní jednání s Thajskem a Kambodžou, dokud neskončí boje. Mluvil o nich, jako by šlo o státy, jejichž situaci dlouhodobě sleduje, a ne jako o země, o nichž patrně slyšel poprvé. Arogance, s níž dlouhodobě mentoruje regiony, jejichž základní geografii zjevně neovládá, je víc než ostudná.
Spojené státy a Evropská unie uzavřely obchodní dohodu, která je označována za největší v historii. I když se stále jedná spíše o rámec dohody než o plně vyjednanou smlouvu, detaily tohoto obchodního uspořádání naznačují, které sektory a skupiny mohou být nejvíce ovlivněny – jak pozitivně, tak negativně. Podívejte se, kdo je podle BBC v této otázce vítěz a kdo poražený.
Prezident USA Donald Trump oznámil, že zkracuje původní 50denní termín, který stanovil ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi pro uzavření dohody o Ukrajině. Na tiskové konferenci uvedl, že nový termín pro dosažení dohody je nyní stanoven na „10 nebo 12 dní“ od dneška.
Dvě přední izraelské lidskoprávní organizace, B’Tselem a Lékaři za lidská práva (Physicians for Human Rights), v pondělí obvinily Izrael z páchání genocidy v Gaze. Organizace uvádějí, že Izrael úmyslně cíleně likviduje Palestince v Gaze, přičemž poškozuje palestinskou společnost na základě její etnické identity.
Americký prezident Donald Trump v pondělí vyjádřil zklamání z ruského prezidenta Vladimira Putina a oznámil, že zkracuje padesátidenní lhůtu, kterou Rusku dal na ukončení války na Ukrajině.
V Pásmu Gazy se rozvíjí hluboká humanitární krize, která si žádá více než jen slovní odsouzení ze strany spojenců Izraele. Situace na místě je alarmující a podle expertů vyžaduje okamžité a rozhodné kroky.
Navzdory tomu, že po přijetí eura v Chorvatsku ceny vzrostly, výhody, které tento krok přinesl, převažují. A tak se Bulharsku, které se připravuje na přechod na společnou evropskou měnu v roce 2024, dostává rady od chorvatských odborníků, aby zůstalo klidné – přechod na euro může přinést problémy, ale není to konec světa.
